Requiem za sen

Requiem za sen je jeden z těch filmů, jejichž maximální zážitek je zaručen snad už jen díky geniální hudbě, která celý snímek ještě více umocňuje a z mnohdy až ne tolik fenomenálně zpracovaného příběhu dokáže takto vytvořit velmi silný filmový zážitek. Ze spousty takových filmů je to však právě "jen" hudba, která mi nejvíce uvízne v paměti. Requiem za sen jsem do této kategorie chtěla také zařadit. Nějak to ale nevyšlo. Především díky sugestivní kameře, "té" slavné melodii Clinta Mansella a hlavně, díky závěrečné půlhodince. Hodně drsné psycho. Naprosto mě to dostalo a zvláště osud Jareda je obzvláště krutý. Od začátku filmu se děj odvíjí spíše v jednotvárnosti a všednosti, zejména co se týče linie Jareda a Jennifer, v mnohém se nelišící od jiných filmech o drogové závislosti. Ještě více mě však začal zajímat příběh jeho matky, která začne postupně propadat jakémusi svinstvu na hubnutí, které jí naordinoval "laskavý" lékař. Jareda zbožňuju a Jennifer je kráska, ale herecky to u mě jasně vyhrála Ellen Burstyn. Její kreace je naprosto famózní a přerod její postavy "mimo" realitu je mrazivý. (01.03.2013)

Vynikajici film o zavislostech a to nejen na drogach. I kdyz je ze zacatku film jako trosku horka komedie, tak se zivoty vsech postupne horsi az to vyvrcholi v dost depresivnim finale. Herci hrajou slusne, prekvapil me Jared Leto, kerej byl fakt dobrej, od Jeniffer Conelly jsem dobrej vykon cekal, Marlon Wayans ukazal, ze umi hrat, a taky me prekvapila Ellen Burstyn, samozrejme, ze velkej podil na jejim vykonu ma fakt, ze byla dost hrozive nalicena, a jeji zavislost byla asi nejtezsi, ale predvadi fakt uzasnej vykon. Co se mi dal hodne libilo je vyniikajici, misty klipova kamera a skvela hudba. Jeden z nejlepsich filmu o zavislostech. (29.08.2005)

Filmařsky brilantní snímek, jehož přemíra depresivity je jeho největší slabinou. Aronofsky se jako spoluautor scenáře, ve snaze hrát na co nejtemnější strunu, dopustil několika scenáristických nedotaženosti, či spíše nesmyslů. A to HODNĚ velkých a musím jenom souhlasit s tím, co zde napsal Tsunami_X. Nicméně, pokud bych měl ze všech filmů s drogovou tematikou vybrat jeden, kterým bych chtěl odradit své případné potomky od konzumace drog, vybral bych tento. Není sice zdaleka tak propracovaný a komplexní jako třeba TRAFFIC, scenáristicky je děravý, ale v zobrazení následků konzumace drog je tak zhnusující, že by skvěle splnil svůj účel. (10.02.2004)

Darrena Aronofského nemám rád, nebaví ma, nudí ma, jeho filmy ma vôbec nezaujímajú. Ale toto je silná, depresívna a ťažko zabudnuteľná hardcore sonda do života drogovo závislých. Atmosféra a hudba majú niečo do seba, na niektoré scény nezabudnete, "strihačka" na záver nemá chybu a treba spomenúť aj excelujúcu Ellen Burstyn, nominovanú za svoj naturalistický výkon televízne súťaže milujúcej feťáčky na Oscara. Ale viac, ako raz tento film nechcem (a ani nepotrebujem) vidieť. (06.07.2006)

Přímočaré – průhledné – zničující. Ačkoli se člověk zaříká, že Aronofsky pracuje se svojí triádou osudů tak okatě, že nelze diváka nachytat s kalhotama na půl žerdi, stane se to. Díky famóznímu střihu, fantastické hudbě a labužnickému tempu i atmosféře záběrů graduje Requiem do nesnesitelně skřípavých tónů zmaru a ponížení. Mansellova ústřední melodie už sama o sobě navozuje mrazení, ale ta vizuální báseň, kterou k tomu Darren zkomponoval, ta rve kůži. Jakkoli typicky pro něj nemá film nijak zvlášť hluboké nitro, jeho povrch je natolik dokonalý a natolik dobře zacílený, že se mu nelze ubránit. (24.11.2008)