Vodnářka

Naprosto jedinečné dílo, jak po filmařské a scénáristické, tak i po výtvarné a hudební stránce. Zcela okamžitě se noříme do děje a toho křehkého kouzla mezi plachým Stephanem a zvláštní, nevýraznou Stephanií. Při tónech písní If you rescue me‚ Coutances nebo Robinet Cellophane sledujeme až neskutečnou hru obrazů. Až se nám nechce z toho krásného snu probudit.

Woody Allen je jeden z mých nejoblíbenějších režisérů a tenhle film patří k jeho nej. Zmatkář a smolař Sam, který touží být milován dokonalou ženou, který chce být stejně úžasný a charismatický jako jeho filmový idol Humphrey Boggart. Sam, jeho černý humor, jeho svět, který si zamilujete stejně jako Allenovy filmy.

Ti lidi jsou možná blázni, ale upřímně - nepoznáváte se v nich aspoň trošku? Nejsme většinou úplně mimo, a když náhodou ne my, tak zcela určitě ti okolo nás? Nechceme každý někdy někoho obejmout, zmizet v kouzelníkově krabici, zapomenout, zhulit se a být naprosto v pohodě? Není někdy jednodušší najít UFO, než to, co hledáme? Výborná komedie, nezapomenutelné hlášky, fajn hudba i drama jednoduše o lidech. Filmy Davida Ondříčka mě baví a Samotáři patří k mým nejoblíbenějším filmům celkově.

Z husté noční mlhy, která symbolicky obklopovala i celé jesenické kino, se vynořil pár malých vzdálených světel. Přibližovala se, zvětšovala, světlo dopadlo na koleje a vlak, z něhož vycházela, dojel až k nám. Nebo k Aloisovi, co ve své nádražce v Bílém potoce už léta pečlivě zapisuje odjezd každého vlaku, dohlíží na Wachka, váží si všech strojvedoucích i každé lokomotivy a pro uklidnění si předčítá jízdní řády... Jenže Bílý potok není tak klidným místem, jak by se mohlo zdát, sněhové vločky neutváří jen atmosferickou zimu, která tu trvá většinu roku, ovšem slouží třeba i k zahlazení stop dalších, kteří se v příběhu postupně začínají objevovat. Ne každý v Nebelově okolí je tak naivně čestný, jako sám Alois a na pozadí dvou významných historických událostí, jež divák nenásilně vnímá hlavně z rádiových zpráv, nebo kalendáře na stole pana psychiatra, se tu odehrávají různé zlomové události. Snímek hned prvním geniálním záběrem vtáhne diváka do sebe tak hluboko, jako málokterý film, člověk jen fascinovaně zírá, užívá si každý detail, přemístění rotoskopicky animovaných postav do rozostřené části záběru, dokonale zpracovaná gesta v obličeji Ivana Trojana, fascinující přechody mezi snímky, hudbu, která zcela přirozeně dodává snímku další dokonalou vrstvu a věří, že všechny postavy dopadnou tak, jak si přeje... Konec přijde až moc rychle, vám se z kina vůbec nechce, ale když vás potom čeká ještě noc v chladném horském jeseníku, absinth převlečený za zelenou od uvaděček, koncert samotných Priessnitzů, který propaříte hned vedle Rudiše a následné popovídání si s ním a celým štábem...geniální atmosféra a nadšení z celého filmu ve vás zůstane ještě hodně dlouho!!!!

Tu televizi byste si taky nenechali brát! Sympatický uhlazený moderátor, který chce, abyste volali s ním: „Be excited!“ a větou „We are the winners!" se obrací přímo k vám... A všichni vypadají, že vás milují, podporují, že vám pomůžou zhubnout, být zase krásní! Konečně nebudete sami. A přitom ten, kterého máte zase vy tolik rádi, vám ten váš svět pořád bere. A vy čekáte, na něj, na dopis, na další jídlo… A nebo jinak? Milujete tu slečnu, máte rádi svou matku, ale drogy mít musíte. Jiná cesta není. Máte špatné svědomí, chcete se polepšit, věříte, že bude líp. Ale nejde to. … Matka a syn. Bariéru mezi nimi netvoří jenom dveře, přes které se tak často hádají. Ale něco mají společného. Pilulky, drogy, závislost. Na prášcích, na drogách, na lidském kontaktu, na hledání věcí, pro které žít.. Strach, emoce, iluze, halucinace. A ta lednička!! … Requiem for a Dream patří definitivně k těm nejzajímavějším scénářům s výborně promyšlenou psychologií hrdinů, paralelami a rozdíly mezi nimi, promyšlenými záběry a hlavně originálním střihem. A přitom každičký záběr má své opodstatnění, není jen experimentem pro efekt. … Roztrhnout - Vzorek - Oheň - Jehla - Oko - Žíla - Dech!!

Poslední smrtelník...a jeho vpomínky..myšlenky..představy o životě... Mohou andělé zapomenout vymazat nám paměť než nás pošlou na zem? Vybíráme si rodiče? Dětství, láska, Ann, Elise, Jean, Ann, Elise, Elise, ...táta, máma, táta, táta, má..REMEMBER!!...remember... A hlavně tolik kolejí, mezi kterými v životě volíme. Nebo...ne? - Tell me about yourself. Or..say SOMETHING, come on! - ..gravity on Mars is 0,38... That's..3 times less than on Earth.

Ne každého tyhle vtipy, satira a úžasné myšlenky nadchnou, pro spoustu ostatních, včetně mě, představuje tato Vorlova komedie jeden z nejvtipnějších českých filmů. Můžete ho prostě nenávidět, nebo milovat. Snímek balancuje někde na hranici vtipu a naprosté trapnosti, jedná se ovšem o velmi dobře promyšlenou hru režiséra i postav samotných. Většina z diváků v těch jednoduchých textech, podivných hrdinech a zapadlém prostředí jednoduše najde osobité kouzlo a bude se celou dobu perfektně bavit. O tom svědčí i velká oblíbenost mezi studenty, kteří jsme tu dobu viděli pouze z kočárku či tříkolky.