Seppuku
Harakiri
Obsahy(1)
V Japonsku 17. století zavládl konečně na čas mír. Tato situace s sebou ale rovněž nese nárůst počtu róninů - samurajů bez pána, kteří se leckdy bez prostředků potulují krajinou a pokoušejí se uhájit holé živobytí. Dochází rovněž k tomu, že se na prahu domů samurajských klanů, které dosud prosperují, občas objeví zoufalý rónin a žádá o poskytnutí pomoci při spáchání rituální sebevraždy - seppuku. Nezřídka ovšem v skrytu doufá, že se nad ním pán domu slituje a místo požadované smrti mu poskytne naději na lepší život. A některé klany již podobní příchozí začínají unavovat..
Jednoho dne zabuší na vrata klanu Iji postarší rónin (Nakadai Tacuja) a vznese obvyklou prosbu o pomoc se seppuku. Samurajové si ale nejsou jisti, o co tomuto muži jde ve skutečnosti. Ani oni sami se kodexu bušidó přísně nedrží, bude se ho držet nenadálý host? A nebo se snaží o něco úplně jiného a představuje pro čest klanu netušenou hrozbu? (vandalka)
(viac)Recenzie (172)
Skvěle strukturovaný dramatický příběh o cti, pomstě a morálních hodnotách, který divákovi přesně dávkuje informace tak, aby do sebe dějová skládačka ve finále skvěle zapadla. Od počátku je nám jasné, že hlavní postava by nevkročila do jámy lvové bez předem promyšleného plánu, a jak se později ukazuje, vše jde jako po drátkách a divák je přitom i tak velmi překvapen. Velmi působivá podívaná s několika ikonickými samurajskými souboji. ()
Tezko najit vhodna slova chvaly na tuto nevsedni klasiku samurajskeho filmu. Pres dokonalou obrazovou a hudebni slozku o hercich nemluve. Ale nebyl by to tak nadnerny film bez zajimave vypraveneho skveleho pribehu. Dynamika deje, velmi zajimave rozpracovany scenar a socialne kriticky apel jsou vubec klasickymy atributy Kobayashiho snimku. Pro milovniky jidaigeki radost na pohled i kdyz se jedna vlastne o antisamurajsky film. ()
Kvůli mně by se vlastně vůbec nemusely točit samurajské filmy. Jsou nudné, místy nechtěně směšné a nebaví mě. Tak tohle asi není samurajský film. Samotný příběh o tom, co to znamená, když čest má větší cenu, než život sám, by byl fascinující. Choreografie souboje je výtečná, vůbec jsem se u něj nesmála, ale zcela nezvykle jsem se výborně bavila a fandila hlavnímu hrdinovi v boji proti přesile. Velmi podařený je vizuál i hudba. Krásná práce. ()
veľmi sústredený ponor do japonských tradícií, sociálno-historická dráma o cti s veľmi vysokou esteticky štylizovaným jazykom, pomalým no hutným tempom a ukážkovo geniálnym záverom, ktorý určite videl Tarantino a kopa iných filmárov, no doposiaľ sa ho podľa mňa nepodarilo prekonať. ()
A potom se člověk diví, že se mladí Japonci tak rádi samovraždí. Vždyť ti chudáci šikmoocí za to ani nemůžou. Mají to zapsané v genech tak tučným písmem, jako šikmé oči. Očekával jsem opět nějakou blbinku pro pár nejzapřísáhlejších fajnšmekrů japonské kinematografie. A ejhle. Překvápko. Film se mi docela líbil. Tatsuya Nakadai je strašně sympatický šikmoočař, protože vypadá úplně jinak než všichni ostatní. Především se pěkně obléká a nosí slušivý hairstyle. Navíc je správně naštvaný a připraven povyprávět svůj životní příběh. Samurajské scénky nejsou úplně marné. Když pan režisér tušil, že tohle už by nezvládl, tak neváhal uhnout kamerou. Dávám velmi pěkné 3* a jen se tiše ptám: ,,Vážně měl film 135 minut?" ()
Podobně jako pozdější film Vzpoura, i Seppuku připomíná spíše divadelní drama, což však neubírá filmu na jeho kvalitách. Spíše naopak. Seppuku poměrně reálně vykresluje ubohost životů samurajů v prvních letech Tokugawova šogunánatu a poukazuje na nesmyslnost některých částí proslulého kodexu Bušidó. Filmu navíc nechybí strhující děj a nečekané dějové zvraty. T. Nakadai předvádí fascinující herecký výkon, a jeho výstup v posledních dvaceti minutách filmu se u mě zapíše mezi to nejlepší, co jsem doposud ve filmech měl tu čest vidět. 10/10 ()
... aneb z hlubin času a ČSFD žebříčků se opět jednou vynořil vynikající film, s trochou nadsázky v podstatě statické, konverzační drama s neskutečně silným a zajímavým příběhem, jehož snad jediným mínusem je divoké, á la Kill Bill finále, které ke (zdánlivě) klidnému filmu skoro ani nesedí. I tak... 100% ()
70% Nenechte se odradit dlouhými a často statickými záběry... bojů se sice dočkáte až v posledních dvaceti minutách, jinak je to solidní psychologické drama... škoda jen, že mě velice rychle napadlo, proč se vlastně tři bojovníci nemohou stát sekundanty... ()
Po mnohých rokoch som si s chuťou opätovne pozrel tento vynikajúci film. Považujem ho viac za sociálno kritický, než samurajský. Vynikajúcim spôsobom zobrazil, aké dôsledky mala doba mieru pre týchto jednoúčelových bojovníkov. A ako perfídnosť vodcov klanov fungovala aj pred štyrmi storočiami. Bola chvíľa, keď som zaváhal nad plným hodnotením, pretože mi to rozprávanie začalo pripomínať Šeherezádu, ale dramatické vyvrcholenie všetko uviedlo do správnych koľají. Aj keď som videl viacero filmov so samurajskou tematikou, Harakiri medzi nimi má svoje nespochybniteľné a nezameniteľné miesto. ()
Vynikající samurajské drama o pomstě a cti.. film, který dostane do kolen a vryje se do paměti... ()
Tento film je o výbornom príbehu, ale predovšetkým o skvelých hereckých výkonoch a Tacujov Hanshiro Tsugumo je pre mňa dokonalý samuraj. ()
Harakiri je strašně ukecaný snímek a jeho tempo je neuvěřitelně pomalé. Čekal jsem taky více soubojů mezi samuraji. Snímek si své fanoušky určitě najde, ale já mezi něma nebudu. ()
Strhující snímek, který na pozadí příběhu několika róninů mistrně vystihuje rozdíl mezi opravdově čestným jednáním a používáním pojmu "cti" jako pouhé "povrchní ozdoby", za kterou se schová kdejaké svinstvo. Závěr filmu poukazuje i na rozpor mezi skutečným průběhem událostí a jejich oficiálním podáním. Ozdobou "Sepukku" jsou suverénní herecké výkony a Kobayashiho režie, která je zárukou mimořádné formální zdařilosti snímku. ()
Nemám nic proti asijské kinematografii ani proti starým černobílým filmům a už vůbec ne proti filmům zabývající se samurajskou tematikou. Bohužel toto zpracování, ačkoliv bylo v mnoha případech zajímavé a poučené mě opravdu nebavilo. ()
Čekal jsem něco trochu jiného, něco na co jsem byl zvyklí vídat v samurajských filmech, ale dostal něco jiného. Soubojů jak šafránu a místo nich dvě hodiny filozofování o morálce samurajů a pohled nato, že i samurajové jsou povrchní lidé a slovo čest (uvnitř) pro ně nic neznamená, jen aby na povrchu a před očima ostaních byly ti sparávní jako celý klan Iji. Charakterizuje to jedna z posledních vět filmu: "Nemůžeme přece říct, že naše samuraje zabil vyhladovělý rónin, řekněte, že zemřeli na nemoc...". Tatsuya Nakadai sice není Toshirô Mifune, ale zde hladového samuraje zahrál více než přesvědčivě... Dvě hodiny utekli jak voda a já nabit novými zážitky a novým pohledem na samuraje mohl jít spát... - 21. 10. 2012 - 85% ()
Kdybych nedal tomuto samurajskému filmu nejvyšší hodnocení, ptal bych se sám sebe proč a nedokázal si odpovědět. Velmi silný příběh, krutý, temný, ale výborný. ■ Koho v Soumračném samuraji zaujme v pozadí jedné scény vítr, hrající si s větví prosvítající papírovým oknem, tomu možná při sledování tohoto filmu napadne, kde se tvůrci nechali inspirovat. ■ Pro zajímavost chci porovnat své pocity z westernu Opravdová kuráž, který jsem komentoval včera: Na Opravdovou kuráž se rád podívám znova, na Seppuku nemusím. Na Opravdové kuráži jsem viděl chyby, na Seppuku nevidím. Seppuku je mnohem komplexnější film než Opravdová kuráž. Seppuku se mi "zažralo" mnohem víc do duše, než Opravdová kuráž (a to je v tomto filmu méně mrtvých). ()
Kopne mě to do hlavy pokaždé, když si vzpomenu na bambus. ()
Takmer dokonalá záležitosť. Skvelý rozprávačský štýl ako od Kurosawu zobrazuje samurajskú česť z iného zorného uhla. Posledná tretina filmu si žiadala strihačove nožničky. ()
For Me 95% ()
Súvisiace novinky
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (viac)
Rok 1630 - 13. mája. Do sídla rodu IYI prichádza teraz už len rōnin, predtým samuraj, slúžiaci klanu Fukušima v Hirošime, ktorý sa nazýva, ako istý Hanširó Tsugumo, aby skrátka na tomto mieste - mohol predviesť klasický obrad h-a-r-a-k-i-r-i, pričom, zase takému správcovi tohto domu - Kageyuovi Saitovi, ktorého následne príde o tom bližšie oboznámiť, a zároveň mu i vysvetliť, prečo sa tak skalopevne rozhodol, ho zrazu úplne osvietilo, keďže mu to niečo konkrétne pripomínalo, čo sa stalo už pred touto danou udalosťou, ktorá akurát odteraz nastáva. • Totižto, čosi navlas podobného sa taktiež výsostne dotýkalo i predchádzajúceho 「 nielen pána na páranie 」 , ktorý sa pre zmenu zas volal Motome "Bambus" Chijiiwa, čo sem prišiel s totožnou prosbou. • V podstate, od tohto okamihu, vzniká akýsi príbeh v príbehu, alebo skôr by som to predsa charakterizoval, ako snímok, odohrávajúci sa v dvoch časových rovinách, kedy by sa na úvod mohlo zdať, že títo 「samovrahovia」 , zrejme nemajú medzi sebou vôbec nič spoločného, ale zdanie v tomto 『dianí na druhú』, by mohlo kľudne klamať... • Najprv sa divákovi ponúkla možnosť vypočuť si v priamom, prítomnom, a trochu i kratšom rozprávaní - 1. príhodu, prezentovanú z pozície tej, akože lepšej strany, a to iba medzi týmito dvomi postavami, keď jednou z nich bol náš ústredný protagonista/hrdina versus vedľajšia postava vedúceho, z ktorého by sa kľudne mohol neskoršie vyvinúť, povedzme, zákerný antagonista? • V tomto ponímaní to najskôr vyzeralo iba tak, ako typický prípad - odstrašujúceho príkladu, kde to vypadalo zrovna tak, ako by ho dotyčný charakter chcel odhovoriť od spáchania tohto skutku. Čo sa teda týkalo tej, trošku dlhšej, rovnako súčasnej, 2. príhody, tak vtedy sa daná osoba, ktorá sa momentálne vskutku ocitla tiež v naprosto neriešiteľnej situácii, identicky snažila strhnúť pozornosť na svoju stranu pred všetkými, prítomnými svedkami, pretože by sa dalo povedať, že ani vlastne nemala príliš na výber = podľa toho sa snáď ponúka i samotná príležitosť pochopenia obidvoch súvislostí, ktoré medzi sebou pravdepodobne spája absolútne zhodná paralela, čím dostával tento japonský film - jidaigeki, pod taktovkou režiséra Masakiho Kobajašiho, ďalší podstatný rozmer, ktorý ho robil oveľa zaujímavejším, než v opačnom prípade. • Netrvalo mi príliš dlho, pokým som si zvykol na zvláštnejšiu formu tohto mimoriadne znepokojivého počinu, kedy som si užil naozaj množstvo 「prestrihov」 z aktuálneho diania na to minulé, kde obidve roviny boli kvalitne vyvážené, za čo sa môžem pekne poďakovať predovšetkým i samotnému scenáru, ktorý ma udržiaval v maximálnom napätí až do záverečných tituliek - s určitým kameňom na srdci - zo všetkých scén, ktoré som doslova hltal, ktorý mi nakoniec ale nespadol zo srdca. • Herec v hlavnej úlohe - Tacuja Nakadai, ktorý sa mimochodom zaskvel v mojich obľúbených 『kurosawovkách』 , typov Kagemuše & Ranu, dovolím si tvrdiť, že práve v Seppuku, predviedol vari jeden zo svojich najlepších hereckých výkonov počas jeho bohatej kariéry, kedy by som ju zaradil k tým「naj legendárnejším」 . Dosť už bolo množstva slov, toto proste treba raz vidieť, a už na to človek nikdy nezabudne! () (menej) (viac)