Piano
The Piano
La Leçon de piano
The Piano
The Piano
Réžia:
Jane CampionScenár:
Jane CampionKamera:
Stuart DryburghHudba:
Michael NymanHrajú:
Holly Hunter, Harvey Keitel, Sam Neill, Anna Paquin, Kerry Walker, Geneviève Lemon, Ian Mune, Pete Smith, Bruce Allpress, Cliff Curtis, Hori Ahipene, Mika X. (viac)Obsahy(1)
Vášeň je síla, vůči které jsme bezmocní. Nostalgická romance o lásce, která vzplála v drsném prostředí novozélandské pustiny. Do nehostinného prostředí bělošských osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží s sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat. Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se s obchodnickým manželem Stewartem neshodne. Postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže, který odkoupil od Stewarta její nástroj. Posedle zamilovaný Baines jí postupně piano odprodává, a ona za to platí narůstající povolností. Ta je však stále méně vynucována; později má naplněný milostný vztah za následek prudkou reakci oklamaného manžela. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská: neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy a křoviska jsou jen obtížně prostupná. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné a jejich charaktery jsou obtížně dešifrovatelné. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (393)
Tak to byl film....Keitel a Hunterová podali neskutečný výkon na hranici hereckých možností, a možná i za hranicí. ()
Působívé drama plné vyřčených i nevyřčených emocí a se skvěle vygradovaným finále. Film asi žádná televize nenasadí do prime timu, ale určitě stojí za shlédnutí, už díky absolutně skvělé Holly Hunter. Jednu hvězdičku jsem sundal kvůli té malé, která mi neskutečně pila krev - takového spratka fackovat preventivně před každým hlavním jídlem... ()
Celý film se odehrává v překrásné scenérii bohem zapomenuté země, kde člověk vnímá kontrast konzumu a naprosté přirozenosti. I zde se totiž může odehrát drama velké lásky, kdy není do poslední chvíle známo, zda dojde svého úplného naplnění nebo zda se odehraje souboj na život a na smrt mezi oběma soky. Harvey Keitel svou roli zvládl na jedničku, i když se vymyká podobě klasického domorodého Maora. Jeho láska k hlavní hrdince byla tak neuvěřitelně čistá, zároveň však živočišná. Její síla na obou miskách pomyslných vah se pohybovala na hranici samotné únosnosti. Hlavní hrdinka mě zaujala svou zatvrzelostí se podvolit čemukoli, co je jí proti srsti i přes svůj zdánlivý handicap. Její dcerka připomínala její věrnou kopii, která svou matku musí absolutně vlastnit, že ji neváhá udat z hrátek svému nevlastnímu otci, který víceméně za zrod citu své právoplatné ženy může díky svým obchodním záměrům. Neváhal z nedostatku peněz zaplatit za kousek pozemku jejím nejmilovanějším, co má, totiž pianem. ()
Piano je příběh o milostném trojúhelníku, v němž hlavním a určujícím bodem je velmi emancipovaná, vášnivá, tvrdohlavá a němá Ada, provdaná otcem do nehostinné i když krásné novozélandské krajiny. Je stejně nespoutaná jako ta krajina, jde přímo za předměty své touhy a lásky, neohlížejíc se na konvence. Když jsem film viděla poprvé, nevědla jsem, co si o něm mám myslet. Ale od té doby každé zhlédnutí do mne zaryje hlubší stopu. Myslím si, že film je velmi ženský, a to v tom dobrém slova smyslu. Ukazuje obrovskou nespoutanost ženské duše, nespoutanost krajinou, lidmi, odloučením, neschopností mluvit. Holly Hunter je výtečná, malá Anna Paquinová, která za roli dostala Oscara rovněž, o Harvey Keitelovi nemluvě, jeho nahota změnila můj názor na estetiku těla. Jsem přesvědčena, že Ada jako literární postava je vodnář. ()
Co k tomu napsat, je to velice zvláštní film. Moc se mi nezdá Novozélandská příroda, působí na mě hodně pochmurně, přitom ta džungle tam by měla hrát barvami, ani tam tolik neprší. Až na tyhle detaily, která prvoplánově dokreslovaly atmosféru, je to zdařilý snímek. Milostný trojúhelník zase nějak jinak. ()
Jeden z mála filmů, o kterém mohu říci, že téměř překonal svojí literární předlohu. Chybí zde sice začátek, ale herecký koncert všech hlavních postav umocněný nádhernou hudbou mi poskytl úžasný zážitek. ()
Původně jsem chtěl dát čtyři, ale ten film je emocionálně tak silný, že nakonec musím přihodit i tu poslední. Hudba, scénář a především dechberoucí výkony veškerého ansáblu vytvářejí dohromady atmosféru, která by se dala krájet od začátku do konce. Výjev samotného piána stojícího na pláži v neklidném moři budu mít ještě dlouho před očima. ()
Film chladný, neosobný a úsečný, presne ako postava Holly Hunter. Navyše čisto rutinérsky natočený. ()
Aký je rozdiel medzi láskou a túžbou vlastniť ? Hranica je tenká a často sa prelína. Dvaja muži v šírom priestore nehostinnej krajiny a jedna žena, ktorá síce nerozpráva, no jej osobnosť žiari oveľa viac, ako slová. Vnútorný svet Ady, ktorý ju robí takou príťažlivou, potrebuje súzvuk, ale ten sa hľadá neľahko. V hudbe nachádza to, čo jej svet ponúknuť nedokáže. Až do okamihu, kým jej život neskríži človek, ktorý s ňou ladí. Nie je to však ten, ktorý ju „vlastní“. Sila tragédie je v sile vášne. Príbeh vynikajúco dopĺňa postava Adynej dcéry, ktorej správanie je nevyspytateľné a napriek tomu detsky pochopiteľné. Nádherné zábery pobrežia znásobujú zážitok z filmu, ktorý možno nie je úplne originálny, ale skvelo lokalizovaný a remeselne zvládnutý. ()
krásne smutná holly hunter v romance od ktorej ťažko odtiahnuť oči ()
Hudba, scény u piana a milostné vzplanutí Holly Hunter s Harveyem Keitelem je to jediné, co se dá na tomto mnou zřejmě nepochopeném dílku vyzdvihnout. ()
Stále rozjímám, v čem se tak liší můj názor na tenhle téměř dvacet let starý snímek od většiny zde uvedených, a ne a ne se dobrat k té zásadní disproporci. Všichni kladně hodnotící vyzdvihují hudbu a herecké výkony. Nemůžu si pomoct, ale když je slabý scénář, zachraňuje se zbytek těžko, a to si dovoluji tvrdit i přes fakt o udělené ceně Akademie za tento počin. Prostě mi po celou dobu nešlo do hlavy, proč Ada v podání Holly Hunter svého manžela vlastně nechtěla, anebo obráceně, proč Sam Neill jako Stewart po ní tolik toužil. Co víc, její vzplanutí k Bainesovi v džungli mi taky přišlo dost prvoplánové a nějak mi v celkové kocepci příliš nesedělo. A podobně jsem bohužel vnímal i její němotu, ústřední motiv filmu společně s hudbou. Uznávám, že mám raději jemnější skladby, to piáno mě příliš nechytlo, ač dobré bylo. Stejně parádní byl také oskarový výkon Holly Hunter. Co už je pro mě pochopitelné míň, je stejné ocenění pro malou Annu Paquin, která mi přišla příliš otravná. Celkově naprostý průměr, který je nedotažený a nevěrohodný, ale nikomu to neberu a schválně se na Piáno koukněte, určitě v tom nejsem sám. (50 %) ()
Lehce nadprůměrný příběh se skvělými hereckými výkony a nádhernou podmanivou hudbou... ()
Hudba nezaujala, nic jiného ani zaujmout nemůže. Unavující. Uspávající. Jen konec za něco stojí. (45%) ()
Jestli ne ještě lepší, tak pořád stejná síla, jako poprvé. ()
Je Harvey Keitel držitelem rekordu za počet filmů, v nichž ukázal svou chloubu? Vím teda jen o dvou, ale to mi pořád přijde jako víc, než jakýkoli jiný herec mužského pohlaví, co znám (nepočítáme-li pornoherce pochopitelně). Každopádně... Nádhera. Myslím ten film. 10/10 ()
Působivé a dokonce i trochu romantické. ()
Znate ten pocit, kdyz dokoukate nejaky film, ony bezi titulky a vy na to jeste stale koukate vytrestenyma ocima a snazite se rozdejchat a vstrebat poslednich patnact minut filmu ? Ne ?Tak tento film vrele doporucuji, krome vynikajiciho hereckeho vykonu (Holy Hunter jako nema, nestastna a zamilovan zena Ada) tento film doprovazi take hudba, ktera podle meho soudu zasluhuje Oskara teze. Vynikajici gradace a skvele zpracovani. ()
Nějak se nemůžu s Pianem vypořádat. Určitě je to dobře odvedená práce, kde výrazně vyčuhuje Holly Hunter se svým výborným herecký výkonem a také úžasná muzika Michaela Nymana. To je však celé co mě "oslňuje". Příběh mi příjde plytký až nudný a to rozhodně nejsem odpůrce "romantických dramat". Jsou tvůrci, kteří nepotřebují absurdní příběh o stěhování piána s majitelkou do drsné "divočiny", náročné exteriéry ani úseknuté prsty aby zachytili rozpor mezi "tím co mám a tím co chci". Napadají mě třeba Madisonské mosty, kde si režisér vystačil se dvěma herci, jedním mostem a snímek je to úžasný. Kdyby bylo Piano tak dobré jako muzika Michaela Nymana, je to skvělý film. ()
Mohla bych napsat, že je Piano nádherný, působivý, úchvatný a kdovíjakýještě film, ale nejsem si jistá, jestli by se to neminulo účinkem. Z takového komentáře neuslyšíte tu hudbu, neuvidíte ten pohled Holly Hunter, její řeč těla a způsob vyjadřování, nepochopíte její vlastní svět, o který se dělí jen se svou dcerou. Popisovat slovy příběh o ženě, která slova nepotřebuje, je jako překládat Babičku do japonštiny. Nikdy se vám nepodaří vystihnout to, čím je tak charakteristická, chápete?… nechápete?…. uvidíte… ()
Súvisiace novinky
100 nejlepších filmů režírovaných ženami
Redakce BBC Culture nedávno požádala 368 filmových expertů z 84 různých zemí, aby jí pomohli vybrat 100 nejlepších snímků všech dob režírovaných exkluzivně ženami. Anketa probíhala tak, že každý… (viac)