Tomyfrok

Room mi vyrazil dech svojí neotřelostí a Jacobem Tremblayem v dětské roli. Vlastně to byl celou dobu hlavně ten ukřičený klouček, co mě tolik poutalo k obrazovce. Postavu pětiletého Jacka, jenž nikdy nespatřil slunce ani stromy, jiné lidi, budovy, zvířata a vše další, co denně potkáváme, jinak než skrze televizní obrazovku, zahrál bravůrně. Film mj. o tom, že svět venku nemusí končit vesmírem, protože pro každého je hranice neznáma někde jinde. Naštěstí si ji však můžeme sami posunout, o což byli malý Jack s mámou okradeni stěnami jednoho pokoje. V hlavě se toho ale může odehrát ještě mnohem víc. A co je pak reálné? Celkově výborné psychologické drama s propracovanými postavami, které ve mně zanechalo výraznou stopu. Kvituji čtyři zasloužené oskarové nominace a určitě někdy uvidím znova. P.S. Ten pokoj mi pak fakt přišel o hodně menší. (85 %)

Poctivá slátanina, napadlo mě nejprve. Ale ani moudřejšího rána to nevidím příliš odlišně. Crowe si vybral téma mladíků, tří synů, kteří bojovali ve válce daleko od domova za něco, co se jich vlastně ani moc netýkalo, a v zemi, jež byla úplně odlišná. Soudobé podobenství z toho čiší, ale poučení už méně. O tom to totiž není. Ústřední je zde otec hledající syny, a to je právě Russell. On sám je skvělý - jako vždy. Když kope studnu uprostřed pouště, skoro bych mu tam šel pomoct, jenže je na to sám, stejně jako na celý film. Jak už tu někdo poznamenal Water Diviner postrádá propracovanější scénář a někdy se až sype pod rukama. Jednotlivé scény jsou slepovány jen pro efekt, a ten se příliš nedostavuje, nebo jen v náznacích. Russellovi postupy nejsou zlé, ale využívá je jen ojediněle, a jakmile se na plátně objeví kdokoli jiný (hlavně Kurylenková!), začne to drhnout. Russell tam pak působí až příliš výrazně, jako by byl jen průvodcem po tehdejší Osmanské říši, jako by převyšoval všechny i film sám. Raději bych Croweho dál viděl jen jako herce, kde mě tolik baví, ale kdo ví, cesta naděje tam je. Jen to asi bude chtít lepší čuch na lidi kolem sebe. (50 %)

Absolutní patlanice! Napadlo mě v první chvíli, ale nechal jsem si to uležet přes noc a možná nebudu až tak kritický. Hned první scény naznačily hlavní problém: do morku kosti nesympatické postavy, u nichž jsem vzal postupně na milost snad jen jedinou. Jejich totální nasazení bylo pěkným odrazem naivity mladistvých, ale ve snímku to vypadá spíš jako nekončící mejdan střídající se pravidelně s vystřízlivěním z krutosti války. Několik povedených scén, většinou těch vojenských – v "kuchyni" nebo závěr ve zničeném domě – zastiňuje mnohem větší příděl těch WTF momentů, které mají být zřejmě originální a zpomalenou kamerou, s všude prolétajícími kulkami pod taktovkou současné hudby mají navodit pocit modernosti. Ale tenhle mišmaš mě prostě nebere. Celý film je pak jen sbírkou těchto nesourodých obrazů, jež jako by náhodou vytváří pocit souslednosti. Ten je vidět např. ve zběsilé romantické lince. Ty mám jinak docela rád, ale zde je nesmyslná a ždímaná do absurdna, stejně tak jako chování ústředních postav. Válka byla hrozná a ideály vzaly zajisté rychle za své, jenže mně vyprávění v podobě tohoto syrového polotovaru příliš nezachutnalo. (40 %)

Třikrát příjemně překvapen, jednou vítečně pobaven a zbytek průměr a níž. Taková ta klasika, že HBO točí to lepší z české seriálové tvorby nemusí platit za každou cenu. Všechny postavy jsou ve svých charakterech striktně jednostranně vyprofilované, snad aby nikdo ani za mák nezapochyboval o jejich roli a filmovém údělu. Tím pak vznikají scény, které ničím nepřekvapí, ba co víc, mnohdy jsou trapné a nesmyslné. Těch lepších (většinou za vystoupení Jitky Čvančarové) je jen co by se za nehet vešlo. Uměle pak působí totální propojení postav v jeden příběh, byť to jako ústřední motiv ještě beru. Jen je to nějak podivně seskládaný, často jen pro oko. Celkově je to ale ukoukatelný, těch třicet minut je akorát a pro nějakou nudu k žehlení je to asi lepší jak leckajá "VéKáVéčka" či "Růžovka". Takže jako jo, jen to hanit by bylo příliš podlé, nicméně tohle Hřebejkovi prostě nejde a zvlášť závěr série je absolutně mimo. Asi už je tlačil čas. Nebo že by dvířka pro další řadu? To snad ani ne. (50 %)

Pro Šteindlera bylo české přetočení The Office výzvou (DVTV, 2014) a za mě mohu říci, že se jí zhostil víc než dobře. Kdo si zamiloval britský originál z roku 2001 s neuvěřitelně skvělým Rickym Gervaisem, může být u českého Kanclu poněkud zklamán. Verze ČT je počeštěná až až, ale zanechává páteř původního seriálu včetně většiny situací a celého příběhu. A ono to funguje. I tady v brněnské pobočce na papír. Václav Kopta není komikem typu Rickyho, ale předvedl se zve ve výborném světle a vlastně drží celý seriál ve velmi dobře koukatelné úrovni. Horší je to už s vypořádáním se s vedlejšími postavami. Ta chemie mezi nimi prostě sem tam chybí, tudíž zde jdou body trochu dolu. Ale i tak jsem se bavil. Vlastně jsem možná až příliš porovnával a česká verze je přeci jen v ledasčem specifická a rozhodně se povedla. Znovu si pustím asi spíš originál, ale když v TV někdy narazím na "Kancl", určitě nepřepnu a poctivě se pobavím. A snad bude druhá řada! (65 %)

Povedený milý český filmeček, kterému na ČSFD chybí přívlastek komedie. Vlastně jsem to ani sám nečekal, ale po úvodním představení s výrazným hudebním podkresem jsem se na zbylých cca šedesát minut ponořil do vansdorfské pustiny a plně se kochal uhlazeností příběhu o jedné pomstě tří starých pánů, kteří se vlastně už vůbec nikam neženou. Příběh je náramně vypointovaný a i zdánlivé maličkosti zde mají svůj význam. Vše navíc drží pohromadě také díky skvělému humoru, kdy jsem se po několikeré suché hlášce především Vrastislava Brabence či neskutečnému nápadu Jiřího Vymětala opravdu od plic zasmál. Příjemná stopáž snímku je sem tam trochu natahovaná zvlášťě opakujícími se předely, ale to se mi hodnotit nechce, páč to k tomu asi tak nějak patřilo. Plus dávám za hudbu a černobílé provedení. Domů jsem se vracel příjemně nalazen a ještě dlouho na "supervising sunrise" vzpomínal. A to ani nepotřebuji lavičku před domem. (75 %)

Tohle byl zase po delší době solidní nářez, u kterého se mi chvílemi klepaly ruce napětím. Zpočátku jsem se trochu obával stopáže, ale vlastně jsem se ani nestihl nudit. Akční scény střídají dialogové s takovou lehkostí, jako prolétávají po jasném záblesku tankové střely na plátně. A že je to nějaká podívaná, co se kamery týče a v rámci 68 milionů $ ceny filmu, což věru není moc. Každá scéna má nějaký význam, byť se to zpočátku nemusí zdát a třebaže jsou některé i trochu delší. Přesvědčivě funguje také chemie mezi tankovou posádkou, až si člověk říká, že by si do té železné rakve sedl s nimi a postřílel "pár nácků". Co naplat, že jsou Němci, a především SS, banda fracků neschopných trefit se ze tří metrů na cíl. Tady to musím odpustit. Bavil jsem se, a to nejen Pittem, od kterého bych nechtěl dostat ani plivanec. Na Fury se fakt těším podruhé a klidně ještě letos. (75 %)

Někteří režiséři žijí ve vlastním světě, jenže ten já ne vždycky sdílím. Nolanův se pomalu stává jedním z nich. Předem říkám, že mě Interstellar v žádném případ neurazil, vlastně mě to i bavilo. Jenže... Od filmu požaduji několik málo základních věcí: poctivý příběh (nikoli děj), fungující emoce, neztrácet se ve scénách, jistou realističnost atd. Když pominu, že mě až tak neoslnil, nemohu příběhovou linii popřít, ale to, že jsem upřímně pár záběrů opravdu nepochopil, mě trochu rozladilo a ani zpětné rozjímání moc nepomohlo. Když navíc přidám to, že ve filmu někdo brečí co čtvrthodinu z téměř tříhodinové stopáže a mě, kterého dojme kolikrát i choreo při fotbale, to donutilo jednou dokonce k zívnutí, je to trochu mínus. Celkově je to koukatelné, Nolan je svým způsobem opravdu mistr řemesla a za mě proto nebudu řešit nějaký Kubrickárny nebo Spielbergoviny, tomu rozumějí jiní více. Zimmerova hudba je opět skvělá, IMAX fajn a stojí za vidění, možná i nějaká ta nominace na sošku přijde. Celkově však až moc velké haló. Tak zase příště, pane Nolane. (70 %)

Dva roky pryč a já opět dostal facku. Ach ta moje paměť. Jako by byl Maleficent pokračováním Sněhurky a Lovce a moje vzpomínky na opouštění sálu se po pár desítkách minut draly znovu na povrch. Možná jsem příliš přísný a fakt asi nejsem pohádkář, ale tahle novodobá zpracování plná zeleného plátna a drahé postprodukce mě prostě neberou. Oproti Sněhurce jsem dokonce zpočátku nechal unést kouzelným světem plným nesmyslných stvoření, která byla jako by seskládaná z počítačem vytvořených postav z Harryho Pottera, Pána prstenů, Petra Pana, G-Force a dalších. Film si možná drží základní dějové zvraty a vyvíjející se charaktery postav, ale už kvůli chronicky známé předloze příliš nepřekvapí a já nakonec čekal jen na to, jak autor původní pohádku co nejvíc zpatlá pro současného "náročného" diváka. Asi jsem konzerva, budiž, ale tyhle nové staroty mě teda fakt neberou. Angelina každopádně po letech nezklamala a snad jako jediná drží film v relativně koukatelné rovině. Mno nic, tak zase za pár let u Popelky, Aladina nebo Pocahontas. I když asi spíš Sněhurky II. (40 %)

Za všechno snad jen výstižné "zase ta Francie" a prosté "proč?". Jde totiž o dva základní prvky, jenž se mi hlavou honily po celých pětadevadesát minut v sále. Věčně nahá Marine Vacth pro mě totiž ani není ztělesněním krásy, ani mi nepředvedla nic, abych se nemusel přestat tak nechápavě ptát. Popudy jejího jednání mi zůstaly na míle vzdálené, byť námět filmu není vyloženě špatný. Ale pokud se sedmnáctiletá dívka po ztrátě panenství rozhodne pro dráhu prostitutky, asi by mě zajímalo PROČ. Místo toho je zde režisérovo zjednodušení ve skoku po ročních obdobích, a tak místo postupného vývoje postavy je pokaždé servírován jen fakt, že taková a maková byla, když zrovna padal sníh či když venku začala zelenat tráva. Nemluvě o jistém příběhovém klišé sexu mladé se starým, ale to bych spoileroval. Ne, že bych si liboval ve škatulkování, ale Jen 17 mi pouze potvrdilo, že s francouzským filmem si úplně nerozumím, či si s ním možná neumím úplně poradit. Nemluvě o tom, že komediálních prvků zde není ani na pousmání, ale to snad ani nevyčítám, jen si tak skuhrám, že se zase projednou nenaplnilo moje očekávání. Tak zase příště. (50 %)