Cesta nádeje

Pro mě velmi rozporuplný film. Když vezmu v potaz, že se jedná o režisérskou PRVOTINU, fakticky první počin Russela Crowea, tak film nadmíru povedený (co by za to jiní nováčci režiséři dali, že ?). Ale to skoro až pohádkové vyznění s vynuceným emocionálním koncem (který ale bezesporu zafungoval na jedničku, mé emoce byly pokořeny) to v mých očích film trochu sráží na kolena. V rámci vizuálního pojetí nemám, co bych dodal. Perfektní exteriéry doplněné bezchybnou kamerou, tady se vše vydařilo. Crowe zahrál dobře, párkrát malinko přehrával, ale dalo se to snést. Asi nejvíce zaujala postava tureckého majora, který ve filmu působil jako svěží vánek. On ten samotný nápad s hledáním ztracených synů na papíře může znít fakticky skvěle, ale to zpracování pokulhávalo. Ten konec, kdy jako otec má Crowe sny o místě, kde se nachází v nynější době jeho poslední syn, a následně se vydá a prostě ho najde, to všechno zní až moc fantaskně. Ale přimhouřím obě oči a ještě ty čtyři hvězdy udělím, ale časem možná snížím. Za mě dávám 70 % (10.08.2018)

Válečné drama, které není ani tak válečným dramatem jako spíš romantickou pohádkou o vydání se australského farmáře hledat své syny padlé v bitvě o Gallipoli. To, že to celé působí věrohodně asi jako sněhulák v poušti, bych dokázal tvůrcům odpustit, nikoliv už žánrovou nevyrovnanost a do očí bijící komerční zpracování. Chvílemi to bohužel vypadá, že ani sami tvůrci nevěděli, do jakého žánru bude jejich počin nakonec spadat, jelikož to, co se chvílemi tváří jako velké drama, se mění v romantickou pohádku s válečnými prvky ve formě velmi zvláštně použitých flashbacků. Ano, je pochopitelně dobré do filmu nacpat nějakou tu romantiku, nicméně by to nemělo být za každou cenu a do příběhu, kam se to absolutně nehodí. Na druhou stranu musím ocenit snahu o věrné vyobrazení prostředí, k čemuž pomohl povedený casting a výběr lokalit. Každopádně se nejedná o žádný průšvih, bohužel Russell Crowe odvedl daleko lepší práci před kamerou než za ní. Moje hodnocení 55%. (12.03.2015)

Crowe cestuje „na křídlech vážky“ do Osmanské říše a na obou stranách někdy až nechutně žloutenkové kamery se naivně snaží o velkofilm. Jeho turecký med je občas tvrdý (divácky nekomfortní sténání raněného syna), jinak však rozbředlý a zůstávající mezi zuby (romantická linka, křečovitý patos). Při kriketovém zápase s řeckým týmem mi dokonce málem zaskočil.. Russelle, mám tě rád, ale když si při popíjení kávy pročítal scénář a dumal nad svými možnostmi, podíval ses do lógru..? (05.03.2018)

Na tento film jsem se těšil už jen z toho důvodu, že jde o režijní debut Russella Crowe. Dále mě k tomuto film přitahovala u nás ne tak známá bitva u Gallipole. Očekával jsem, že film se bude točit kolem hledání synů, kteří se ztratili ve válce a u kterých se pouze tuší, že jsou mrtví a že příběh bude mít šťastný konec. To vše nakonec platilo, ale Russellovi Crowe se tuto látku podařilo zpracovat velmi pěkně a pro to byl velký filmový zážitek. (23.08.2015)

Because he is the only father who came looking. Příjemné překvapení. Pokud bude Russell Crowe pokračovat ve stejném duchu a pro příští film si vybere stejně neotřelé, ačkoliv na první pohled pro mě naprosto nezajímavé téma a navíc za kameru posadí Andrewa Lesnieho, tak budu spokojený. Řemeslně je The Water Diviner naprosto parádní film, který má sice svá hluchá místa, ale tak nízké hodnocení si rozhodně nezaslouží. Debut za solidní 3*. (70%) (01.09.2015)