Réžia:
Daria KashcheevaScenár:
Daria KashcheevaKamera:
Tomáš FrkalHudba:
Lucas VerremanVOD (2)
Obsahy(1)
Elektřin komplex v elektrizujícím filmu. Dušezpytný námět o předčasném dospívání se potkává s explozivní imaginací, pomocí níž se režisérka noří do hrdinčiných traumatických vzpomínek ve všech odstínech monoklů. Setrvale hravý a místy hrozivý film nejen o tom, jak najít vztah ke svému vlastnímu tělu. (MFF Karlovy Vary)
Recenzie (42)
Vlastně jsem moc nepochopil o čem to přesně bylo, ale kouká se na to parádně. 7.5/10 ()
Famózní. Mistrovské dílo i v globálním měřítku. Daria dobude svět. ()
Zatím stále jen kuloární zvěsti o kvalitách dalšího krátkometrážního počinu Darii Kashcheevy nejen nelhaly, ale dokonce ani nepřeháněly. Elektra je špičkovým, formálně i tematicky precizním dílem, které strká do kapsy vše, co letos na poli tuzemské audiovize vzniklo. A možná ne jen letos. Kashcheeva propracovala každou součástku bezmála půlhodinového filmu, díky čemuž příběh o jedné smutné vzpomínce na dětství emočně funguje a navíc jej lze donekonečna analyzovat. Gejzír nápadů, vizuálních detailů a do sebe zapadajících významů vede k tomu, že až to bude možné, budeme chtít tenhle snímek vidět opakovaně. A pak ještě mnohokrát. Nejen v rámci své kategorie unikátní počin. ()
Vítěz českého Lva za animovaný film a progresivní revoluční forma od Dariee Kascheevy. Zůstane Vám otevřená čelist!Electra vzpomíná na své 10. narozeniny a probouzí v sobě řadu rodinných traumat a je to hluboká sonda do ženské mysli, kde dojde i na tzv. Elektřin komplex, což je opak Oidipovského komplexu. Stop motion animace bere dech ( Forma za mne sice vítězí nad obsahem, ale vůbec nevadí) takhle působivých 25 minut v naší produkci jen tak neuvidíte. 75% ()
"Electra" je intenzivní audiovizuální valcha. Divákovi nezbývá než s úžasem zírat na zdejší zcela maniakálně náročnou stop motion animaci a pixilaci, skrze kterou Daria Kashcheeva na plátno otiskuje zničující symbolistní výjevy. Vytváří pod kůži se zarývající metafory emocí, traumat i pocitů pojících se k tématům genderových imperativů, zoufalé snahy se do nich vměstnat a s vidinou prchavé náklonnosti se vzdát vlastní identity. ()
Hodně se tu píše o složitém nacházení vztahu k vlastnímu tělu, což je jistě nosným motivem filmu, podstatné ale je, proč se to jmenuje Electra. Dívka zjevně prožívá Elektřin komplex: chová nenávist k matce a trýzní se sebenenávistí, kvůli otci, který je v den jejích desátých narozenin opustil. Od té doby s matkou žijí v upadající domácnosti, kde spolu soutěží v sebenenávisti a vzájemné nevraživosti jako dvě entity, které nebyly dost dobré, aby s nimi jejich otec a manžel (sexuálně úspěšný hřebec-dentista) zůstal, a tak pozbyly vlastní ceny i smyslu, zbývá jim jen marnost úpadku a Elektře pohrdání matkou i sebou, sebeubližování a sebeponižování. A pak jsou tu další tlaky a protitlaky, tahy, pudy, pnutí, škodlivé i přirozené sociální zvyklosti, predátorské prostředí... *** Film svou strhující vizualitou a senzualitou až hmatatelně předává atmosféru rozkladu, toxického ponižujícího a ubližujícího chování a vztahování se na tomhle vyšinutém základě i k okolnímu světu, sexualitě a dalším vztahům. *** V rámci Famu Four, společného uvedení pozoruhodných krátkých filmů studentů Famu, je na místě film usouvztažnit s filmem Přes střepy, kdy první je zprávou z oka hurikánu, z uvnitř marasmu, a druhý terapeutickou cestou ven, každý z nich stejně silný ve svém sdělení. *~ ()
Neskutečně komplexní a vrstevnatá sonda do života titulní Electry, která vzpomíná na své desáté narozeniny a probouzí v sobě nejedno rodinné trauma. Elektrizující a intenzivní snímek, u něhož vám pod kadenci tísnivých a hrozivých vjemů nebude úplně dobře. I přesto víte, že tuhle audiovizuální nálož rozhodně nevidíte naposled. Jedinečné dílo dokazující, že o Darii Kashcheevě ještě hodně uslyšíme. ()
Umělecká hodnota je jistě významná, ale mě se tyhle "divné" a "úchylné" záležitosti zkrátka nelíbí. 40% ()
Neskutečně imerzivní zážitek, kombinující surrealistickou stop-motion animaci Švankmajerovského střihu s hranými reáliemi a imaginativní symbolikou, s níž režisérka Daria Kashcheeva posouvá hranice audiovizuálního entertainmentu jako málokterý český filmový tvůrce. Smekám. ()
Jednu hviezdičku dávam za animáciu, ale inak to bola pre mňa jedna nudná a chaotická pejčovina, z ktorej ma ani nemrazilo a ani neelektrizovalo. Zrejme patrím do klubu vidlákov, ked tak pozerám na tunajšie hodnotenia a čítam tie fajnové komentáre. ()
Ale keď ona má tak divný účes, fňuk. ;( ()
Sebevědomé dílo, které je promyšlené, hravé, mísí několik filmařských technik a dokáže diváka strhnout. Možná si vzpomenete na Švankmajera, Sedmikrásky a další reference, ale bude to fungovat i bez nich. Fascinující dílo. Málokdy uteče půlhodina takhle rychle. Nevím, co by se muselo stát, aby už nebylo jasno o domácím filmu roku. ()
Po formální stránce vskutku famózní a skvěle vypadající počin, který na míle překonává většinu české produkce. Jen závěr nebyl tak intenzivní, jak jsem očekával. ()
Podobně sugestivní vyobrazení dětského traumatu s takovou intenzivní formou ani nepamatuji. V necelých třiceti minutách dokáže film naservírovat takovou nálož témat a motivů, že z toho jde hlava kolem ještě u závěrečných titulků. Mistrovský kus i v parametrech světového filmu. ()
Daria Kashcheeva natočila hravý, znepokojující a úzkostný krátkometrážní film, ve kterém se zaměřuje na psychoanalýzu, související s Elektřiným komplexem, a na traumata z dětství, které se s člověkem nesou celý život. Film má svou hlavní myšlenkou velmi blízko k Fordovým Nočním zvířatům, poněvadž zde ústřední hrdinka, stejně jako postava Edwarda (Jaka Gyllenhaala), připodobňuje své nešťastné životní situace k nejrůznějším lidským hrůzám. Velice originální je zde použití prvku mísení reality se sněním, který filmu dodává punc Lynchovského mysteriózna. Čtyři hvězdy. 👍 (28.02.2024) ()
Svoji osobnost si budujeme ve formujícím věku podle vzorů, které dětství a dospívání provázejí, přičemž největší vliv v tomto procesu mají obvykle rodiče. Právě tak toto utváření sama sebe ovlivňují události a traumata, která prožijeme - a protože k objektivnímu posouzení situace v daném věku nemáme výbavu, stává se, že naše interpretace těchto událostí se míjejí s realitou. Hodně se mi zamlouvá, že Daria Kashcheeva tento proces utváření vlastního "já" konceptualizuje v podobě plastových figurín s více či méně lidskými rysy, jejichž jádro vyplňují memorabilie vztažené k formujícím vzpomínkám, ale zároveň s figurínami pracuje i na dalších rovinách. Ta nejsamozřejmější je pochopitelně samotný artefakt (barbie) panenky, coby dárku od otce, který je ale zároveň obtěžkán dalšími význami (nerealistický model krásy, předčasná touha po fyzické dospělosti). V jiné scéně, kde svlečené ženské figuríny sdílejí své vzpomínky, přičemž zjišťujeme, že všechny se jmenují Elektra, režisérce zaměnitelnost plastových těl umožňuje zobrazit množství jednotlivých person (hlasů / vzpomínek / náhledů) překřikujících se v hlavě Electry. A konečně figurína, která ztrácí lidské rysy nebo se dokonce rozpadá, může také reprezentovat blednutí vzpomínek na situace a jednotlivé aktéry, kteří se v průběhu dalších let víc a víc stávají jen plochou s několika málo záchytnými body, kam můžeme projektovat libovolné významy. Electra je nepochybně do nějaké míry filmu o proměně vztahu ke svému tělu, ještě víc mi ale připadá, že je snímkem o sebepojetí - o snaze zformovat svou vlastní osobnost v dospělosti a odhodit při tom co nejvíc zátěže, kterou si neseme právě z oné formující doby dospívání. Tohle je aspekt snímku, který se mnou nejvíc rezonoval, ale nutno říct, že rovin, které by bylo možné rozebírat, je ve vyprávění mnohem víc - což by samo o sobě mělo svědčit o jeho kvalitách (podtržených, nutno dodat, brilantní formální stránkou). ()
Fascinující a znepokojivý audiovizuální zážitek ze kterého by se Jan Švankmajer tetelil blahem a který v necelé půl hodince nabídne víc emocí než jiné filmy ve dvou hodinách…80% ()
Ojojoj. Tady toho tvůrci chtěli v půlhodině sdělit tolik, až se jim to rozpadlo pod rukama. Samozřejmě se dá namítnout, že byl záměr, aby se to všechno jen tak nějak v náznaku prolínalo - sny, vzpomínky, představy... já v tom vidím ale jen jeden velký, ambiciózní zmatek. Trochu mi to připomnělo film Valerie a týden divů - další z těch chválených, ale i neuchopitelných filmů, u kterých si jejich obdivovatelé spíš přejí, aby všechny ty metafory, vrstvy a aluze dávaly dohromady smysl (než že by to tak opravdu bylo). ..... Všechnu tuhle kritiku nicméně píšu dost nerad, protože Electra má nesporné řemeslné kvality a už jen díky nim si zaslouží pozornost. Doufám, že příště Daria zkusí být trochu přístupnější... ()
Působivé, skvěle natočené a zahrané. Tolik nápadů a výborně natočených scén. Velká paráda. Daria Kashcheeva má obrovský talent a já se těším na další její projekt. ()
Úžasný krátky, výstižný a miestami šokujúci film. Dokonalé spojenie hraných a animovaných scén. To čo nám Kashcheeva chcela povedať, sa jej podarilo. Tak ako sa Electre zapísali do mysle jej desiate narodeniny, sa mne zapíše toto dielko. 5 víťazstiev na festivaloch v Čechách, ale aj v Toronte a Ottawe, hovorí za všetko. ()