Fifer

Krásný, šílený, magický mumraj. Láska, život, smrt. Zvyky, tradice, vesnice, válka. Jakubisko není Fellini, Jakubisko je slovenský Gabriel García Márquez.

To by bylo na román

Připadá vám, že už jste viděli všechno? Podívejte se na Survive Style a pak si povíme. Za absolutní klenot považuju roli kreativní ředitelky.

Kaufman je originál, protože pochopil, že všechno už tady bylo. Jediná šance, jak přijít s něčím novým, je ponořit se do vlastní hlavy, sci-fi, psychoanalýza...atd. Jinak to bude už věčně jenom A miluje B, B miluje C a C nenávidí A.

Bylo fajn zhlédnout tento krátký počin a podívat se z čeho vznikal následný film. I tato krátká verze je velice povedená, jsem ale rád, že Hanák díky Chytilové v Kouři nehrál. Mireček z Kouře je tak trochu geek a outsider (mimo dosaženého titulu) a s Hanákem by to byl už úplně jiný film. Dokážete si třeba představit Hanáka, jak tančí úplně nemožně na diskotéce a všichni se mu smějí? Při jeho vzhledu by jeho taneční pohyby spíš všichni považovali za nový trend ze Západu a kopírovali je.

Vše, co mám na filmech 60.let tak rád tu je: Praha zachycená černobílou optikou, experimenty s narací, zvukem, hudbou i jazykem. Černobílá je pro film defakto zásadní, hl. hrdina je klavírista, černoch a tudíž i děj se motá kolem těchto dvou barev. Už titulky mě doslova nadchly, protože fotky, které pro ně byly použity, jsou výborně zvolené, uvádí diváka do nejistoty, co že to vlastně sleduje. Děj filmu by se mohl vměstnat do 15 minut, ale Vihanová vypráví hlavně obrazem a atmosférou. Troufám si říci, že když se někdo pokusí o téma rasismu dnes, dopadne to asi tak jako film Iguo Igua (autor scénáře Marek Epstein se pak naštěstí vypsal k značně lepším výkonům). Tady se ale s rasismem pracuje daleko rafinovaněji, především ona scéna rvačky je podána naprosto skvěle v krátkých flashbacích. Tato rozbitá narace pak scéně dodává daleko větší sílu, než kdyby byla odvyprávěna standardně chronologicky. A takto bych mohl pokračovat dál, například práce s jazykem- mícháním češtiny, angličtiny a klavíristova rodného jazyka vzniká výborná koláž. Dává to divákovi prožít pocit cizince, když se na něj line jiný jazyk. Na studentský film opravdu mistrovské dílo. Škoda, že Vihanová nedostala stejnou možnost rozvinout svůj talent, jako její slavnější kolegyně Chytilová.

Naprostý klenot, je škoda, že je uzavřen v archívu, tenhle film by se měl šířit. Takhle se dělá inteligentní humor. Juráček si ale, patrně i díky tomuto filmu, uvědomil, že chce směřovat k vážnější tvorbě, že dělat si srandu z režimu je v podstatě jednoduché. Jeho další filmy jsou také plné politické satiry, ale jsou vážnější a zasmušilejší ( Postava , Případ pro z.k.). To však souviselo i s Juráčkovým nelehkým rodinným životem.

Proč nejsou Bytosti stejně kultovní jako Kouř? Protože tu není Dj Arnoštek. Za sebe musím říct, že mě film nadchnul. Ale jako v případě Kouře a jiných sklepáckých filmů, kdo nemá rád absurdní humor, ať se na to raději nekouká. Zasloužilo by to 4 hvězdy, ale štve mě, jak to tu všichni odsuzují. 57 procent si tenhle film opravdu nezaslouží.

Jen bych rád uvedl, že jsem se stal prvním, kdo uvedl Elektru jako svůj oblíbený film (Fanklub). Dřív než to bude COOL! Budu jen opakovat to, co mnozí. Daria Kashcheeva je Švankmajerem současné generace. A na takový talent čekal český film posledních 20 let. Nevím samozřejmě, jestli ji také čeká tak zářivá kariéra, ale talent a píli na to rozhodně má. Ostatně zajímavé je, že zrovna tento film se dotýká témat, které Švankmajer také mnohokrát uchopil. Sexualita, včetně přitažlivosti nedospělých žen (Otesánek, Něco z Alenky). Zatímco Švankmajerovým pohledem byla mladá dívka v Otesánkovi takovou provokativní mrškou, která zkoumala možnosti své moci nad muži, tak Kashcheeva samozřejmě situaci dospělý muž vs. dívka pojímá ze zcela jiné feministické perspektivy. Ale nechtěl bych, aby to vyznělo tak, že je celý film o sexualitě 10letých dívek, protože snímek pokrývá mnohem, mnohem širší téma. Viz komentář Jitky Cardové.