Umění jíst a milovat
La Passion de Dodin Bouffant
The Pot au Feu
The Taste of Things
The Taste of Things
The Taste of Things
The Taste of Things
Réžia:
Anh Hung TranScenár:
Anh Hung TranKamera:
Jonathan RicquebourgHrajú:
Benoît Magimel, Juliette Binoche, Jean-Marc Roulot, Jan Hammenecker, Emmanuel Salinger, Patrick d'Assumçao, Galatéa Bellugi, Bonnie Chagneau-Ravoire (viac)Obsahy(1)
Píše sa rok 1885. V rozľahlom dome v údolí rieky Loiry sa začína ďalší deň a kuchárka Eugénia (Juliette Binoche) od skorého rána pobehuje po kuchyni. Výsledkom jej jedinečného talentu a lásky k vareniu sú neuveriteľne chutné jedlá. Už 20 rokov pracuje pre slávneho gurmána Dodina (Benoît Magimel). Spoločne hľadajú a nachádzajú nové, neotrepané recepty, objavujú chute a zdieľajú lásku ku gastronómii. Za tie roky sa medzi nimi vytvorilo silné puto, ktoré je prevoňané úprimnou láskou. Dodin by chcel, aby sa Eugénie stala jeho manželkou. Ona však odmieta, nechce prísť o svoju slobodu. Veď ich spolužitie je také dokonalé. Trávia spolu dlhý čas, skúmajú a hľadajú recepty. Nie je to lepšie ako akékoľvek manželstvo? Dodin je však tvrdohlavý, a tak sa rozhodne urobiť niečo, čo ešte nikdy neurobil: varí pre ňu. Možno mu potom povie áno. (CinemArt SK)
(viac)Recenzie (45)
Krásný milostný příběh, který vypráví dva famózní herci, je kolikrát odstrčen na vedlejší kolej díky nádherné kulinářské onanii, jenž mi během sledování vyvolala všemožné chutě. Neberte mě špatně, on ten příběh je skvělý, autentický a možná až příliš lidský, ale bez toho vaření kolem by to nebylo ono. Jeden z těch milostných filmů, které pro mě budou definovat lásku. A polemika nad podzimem, létem, či snad zimou života daných postav? To tomuto detailně připravenému pokrmu dodává tu správnou chuť. ()
Křehký historický film o lásce k jídlu a lásce mezi Juliette Binoche a Benoîtem Magimelem, které ona láska k jídlu spojuje. Oba mistrovsky vaří, umí o jídle zasvěceně vyprávět a holdují gurmánskému pochutnávání si na něm. Značnou část stopáže tvoří elegantní pomalé záběry na přípravu jídla, další značnou část záběry na jedící lidi - je dva, nebo jejich hosty. Film se odehrává téměř výhradně v interiérech baráku, je dějově řídký a drží ho pohromadě jemně vyobrazený, vznešeně romantický vztah ústřední dvojice, plný vzájemné úcty. Pokud si libujete ve vaření, pečení a elegantním francouzském stolování, přidejte si k mému hodnocení jednu až dvě hvězdy. [Cannes FF] ()
Nádherný film o vaření z historické Francie. Příběh zasazený do roku 1870, kde hlavní hrdina považován za Napoleóna kulinářského umění, který vaří pro své vlivné přátelé s Eugenií, která je jeho kuchařka, ale zároveň i milenka, avšak zatím odmítá sňatek. Ještě tam mají dceru od souseda, která má obrovský talent na rozpoznání chuťi. První hodina je velký gastro zážitek, kde potěší, že se opravdu vaří z čerstvých surovin, které si sám člověk musí vypěstovat, natrhat a popř. ulovit. Druhá půlka se však přehoupne v Drama a tam to za mě trochu drhlo, ale závěr to opět hezky nakopne. Chválím i inteligentní dialogy a solidní herecké výkony. Chuť se tříbí věkem, vyžaduje dobrou pamět. Tohle víno má všechno- eleganci, vznešenost i čistotu. Působivá Francie. 75% ()
Film, kde se téměř neustále jen vaří jídlo, žere jídlo nebo se mluví o jídle. Prostě ultimátní food porn. Z filmu přímo čiší, s jakou láskou byl připraven. Ze začátku jsem byl trochu rozpačit, protože "děje" je tam pomálu, ale i to málo, co tam je, tj. vztah mezi pánem domu a jeho kuchařkou, je velmi krásné, a film si mě získal. Škoda jen, že jsme se nedozvěděli, co jedlo 99% lidí v té době. Protože tam bylo samé jídlo, které by bylo luxusem i dnes v tom Puppu, kde jsem film viděl. Taky obdivuji, že vietnamský režisér Tran natočil film, který je tak francouzský, že to ani víc nejde (v Norském dřevu zase úspěšně natočil velmi japonský film). Prostě chameleon. ()
Umění jíst a milovat je z vnějšku prakticky vrcholné dílo žánru, jaký by se dal nazvat zkrátka „gastroporno“. V jádru je však taky filmem dotýkajícím se tolika zajímavých a hloubavých témat, že všechny ty chutě, co ve vás během projekce vyvolá, s vámi zkrátka ještě nějaký ten čas zůstanou. Citlivě natočené drama s mistrnými hereckými výkony a nedivil bych se, kdyby Benoît Magimel získal Césara třetí rok v řadě. [KVIFF 2023] ()
Dodin něžně milující jídlo a jeho kuchařku, nikde jinde by se tenhle pomalu natočený příběh nemohl odehrávat, než ve Francii. Vizuál je navýsost povedený, kamera řádí, i když je spoutaná prakticky neustálým interiérem. ()
Ultimátní gastro-porno. Vrcholná pocta francouzské gastronomii, v níž většinu postav tvoří životní požitkáři a gurmáni, špičkoví kuchaři, znalci potravin, zvířat a přírody a skvělí řečníci, takže o jídlu a jeho původu i historii též vybraně hovoří. Velkou část filmu zabírají scény vaření vybraných pokrmů a jejich následné konzumace, na což diváky připraví už úvodní půlhodinová sekvence, v níž se jen za ambientních zvuků kuchyně a labužnických vzdechů tančí mezi plotnami a servíruje na stůl. Pojivem mezi chody je něžná romantická linie, v níž se láskyplné vyznání nikdy neobejde bez večeře při svíčkách a společné míchání zeleninového vývaru nebo burgundské omáčky je předehrou pro intimní chvíle. Film, v němž láska vyloženě prochází žaludkem a ve kterém i anatomický popis příjmu potravy zní jako milostná poezie. ()
Labužnická romance nebo food porno? Odhadem z celkové délky filmu tvoří tak dvě hodiny příprava, konzumace a hovory o jídle, deset minut romantika a zbytek titulky. Benoit Magimel i Juliette Binoche v hlavních rolích jsou výborní, o pozornost si říká mladá debutantka Bonnie Chagnea-Ravoire. Režisér Tran Anh Hung evidentně věděl, co dělá, a má celý film pod kontrolou. I díky pečlivé obrazové koncepci film ani na moment nenudí, ani pokud nepatříte mezi diváky pořadů o vaření. Hlad se dostaví v každém případě, s tím můžete počítat předem. ()
Jeden z nejlepších romantických filmů jaké jsem kdy viděl. Sdílená vášeň je ve vztahu nejvíc. Může znamenat porozumění na té nejvyšší úrovni. Binoche a Magimel spolu navíc dokonale souzní i ve svých projevech. Ve vaření snad ještě nikdy nebylo tolik emocí. "Štěstí je nepřestat toužit po tom, co už máš." Cena za režii z Cannes naprosto zasloužená, prvních dvacet minut symfonického vaření je mistrovské zachycení postupu přípravy, trpělivosti a plynutí času. Neuvěřitelně precizní práce, smekám. 90% ()
Opravdu nádherné a něžné. ()
"Horší než hladovět, je mít jídlo už jen za každodenní palivo bez toho, abyste pořádně věděli, co jíte." Dodinovi přátelé během hodování vyprodukují mnoho mouder a tohle by mohlo být klidně další. Na konci 19. století ve Francii vskutku žádný natlakovaný Bod Varu nenaleznete. Mistrovsky nasnímaných prvních 20 minut je toho důkazem. Vypařování páry, prskání vytékajícího tuku, pomalu probublávající hrnce a uvnitř nich desítky bioingrediencí, o kterých by se vám při nákupu v Lidlu mohlo nechat jen zdát. Aby všechno to řinčení či šumění vyniklo, absentuje ve filmu navíc jakákoliv hudba. Stran vaření a labužnictví jde o ryzí onanii. Co však překvapuje, že ani romantická linka na pozadí tohoto gastroráje za vařením nezaostává. Ústřední dvojice v podzimu svého života dokáže prodat jakoukoliv emoci jak v kuchyni, tak v ložnici. Anh Hung Tran zkrátka do světa poslal nejvíc francouzský film "z té staré dobré Francie" za poslední léta, u kterého mějte po skončení titulků opravdu dobře promyšleno, kam zajdete na jídlo. [Viennale 2023] ()
Když bychom měli jmenovat jednu zemi, která je rájem pro všechny gurmány, asi se všichni shodneme na Francii. Ať už se jedná o krémové sýry, výběrová vína, křupavé bagety nebo lahodné dezerty, Francouzi jsou proslulí svým vybraným vkusem a požitkářstvím. Pokud vás láká nahlédnout do minulosti a dozvědět se, jak se francouzské speciality připravovaly před více než sto lety (tedy bez kuchyňských robotů a dalších pomocníků moderní doby), určitě se podívejte na tenhle film. Ale varuji vás, raději se před projekcí pořádně najezte. Jinak by se vám mohly více než dvě hodiny sbíhat sliny. Umění jíst a milovat je filmový dárek pro každého milovníka jídla. Hned v úvodu například uvidíte několik desítek minut trvající scénu, ve které Eugénie a její pomocnice připravuje velkou hostinu pro Dodina a jeho přátele. Veškeré scény vaření jsou nasnímány velice vtahujícím způsobem, takže má divák pocit, že stojí přímo vedle kuchařky a vnímá všechny delikátní vůně a chutě. Je to krásné, dojemné, jen možná někdy až moc pomalé. Přesto určitě jeden z nejhezčích filmů roku. Skoro 5*. ()
Návšteva kina po 20-tich rokoch nebola až taká úžasná, ako som očakávala. Všetko sa točilo okolo varenia a jedenia, takže po hodine mi už poriadne škvŕkalo v žalúdku. Celkom by som uvítala keby v niektorom rohu obrazovky boli recepty na tie pochúťky, čo sa tam varili. Romantická linka bola síce pekná, ale dosť chudobná. No tak u mňa iba 3*. Z toho jedna je za kasting. ()
Tohle je jedno velké pohlazení na duši… Překrásná óda na francouzskou kuchyni, francouzský jazyk a na lásku samotnou. Úvodní asi dvaceti minutová vařící scéna je naprosté mistrovské dílo, takže upozorňuji: nedívejte se na to hladoví :D V tomto filmu je jídlo hlavním hrdinou... buďto se připravuje, nebo konzumuje, anebo se velmi barvitě a poeticky hodnotí a popisuje, takhle to snad umí skutečně jenom Francouzi. Výprava je úžasně detailní a až ke konci filmu jsem si všimla, že tam není žádná hudba… hudbou tohoto filmu jsou zvuky z kuchyně… bublání vařící vody, prskání oleje v pekáči, šoupání hrnce na plotnách, vařečka klouzající po pánvi, praskání ohně v krbu, cinkání příborů o talíře… Vaření tu není jen nástrojem pro zaplnění bříška a uspokojení mlsného jazýčku, vaření je vykresleno jako velmi důležitý způsob komunikace, pro vyjádření lásky a citů tam, kde slova nestačí… Stejně tak vztah mezi Eugénií a Dodinem, je tu krásně delikátně vykreslen… jeden druhého milují, obdivují, jeden druhému s láskou vaří… tenhle film je snový. A právem získal v Cannes cenu za nejlepší režii. [Festival de Cannes 2023] ()
Najlepsie na tom bolo to varenie. Bolo to food porno z francuzskej kuchyne. ()
Láska prochází žaludkem a to samé platí i pro tenhle film. Je to vlastně trochu až dokument o přípravě těch nejlepších pokrmů a všeho kolem, životu, lásce a nebo koloběhu života, který zahřeje na srdci a potěší každého diváka. Je to jeden z nejkvalitnějších filmů o jídle a není vůbec divu, především díky perfektně nasnímaným přípravným procesům. I'm lovin' it ()
Film ze starých dob, kdy Fracouzi jen žrali... Popravdě jsem si říkal, jestli mi film, ve kterém se prvních 30 minut jen vaří a degustuje, bude chutnat. Nakonec jsem na konci projekce sice odcházel se slinami jak boxer, ale ve výsledku nadšen. Medicína není tak úplně exaktní věda. První projekce mého #kviff2023 ()
No, neviem, čo sa vám všetkým na tom tak páčilo, ale mne to prišlo ako nudná a nepodarená kulinárska šou, ktorú skrz dlhú stopáž je vôbec problém pri vedomí dopozerať. Kebyže to má ešte o polhodinu viac, tak to bude za odpad, prisahám a nedopozerané. ()
Tak tohle bylo gastroporno ! Totální gastroporno ! Pokud nejste zaměstnán v kuchyni, nemilujete jídlo, nezkoušíte různorodé chutě světa, nebo nemáte holt k jídlu nějaký zvláštní vztah a jste bručoun, co se na večeři spokojí s májkou a rohlíkem a jeho vrcholem týdne je v neděli buřtguláš, nemůžete tomuhle filmu nikdy porozumět a hoďte točku rychle zpátky. Francouzský venkov, život na château, 19.století, brilantně vytříbená atmosféra staré kuchyně, kde neexistovaly žádný průmyslový náhražky, kdy smetana byla smetanou, máslo máslem a ze zahrad a místních dodavatelů jste dostávaly poctivé a čisté suroviny. Doba, kdy gentlemanství a úcta k ženám byla každodenním chlebem. Úvodní 15 minutová sekvence byla pro mě jak z říše snů. Jen letmé dialogy a pohled na přípravu receptů jako telecí karé, burgundská omáčka, kambaly či vývaru. Vše připravované na starých kamnech a v pecích, kde o poctivosti nemohla být ani řeč. Takhle se to vlastně nese značnou část celého snímku. Příběh je prostý, sice s lehčím nádechem předvídatelného dramatického prvku, ten ale dílu nijak neškodí. Tady se prostě hlavně vaří a jí ! Velmi příjemný film, u kterého nemusí člověk přemýšlet nad nějakou ukrutnou zápletkou, a který se vyvaruje moderních skrupulí. Pure gastro festival s úžasnou Binoche, která málokdy zklame. Až teď jsem teprve naštvanej, že jsem vynechal kino. Nepočítal jsem s tím, že budu muset po posledním restu z minulého roku přehodnotit svůj top žebříček 2023. Umění jíst a milovat pro mě osobně znamená nejen nejlepší film loňska, ale zároveň i nejlepší film v oblasti gastra, který se mi kdy dostal pod ruku. Absolutní masterclass, po kterém mám chuť vyházet ty sajrajty co mám ve špajzu a lednici, sbalit věci a odjet někam k žabožroutům nacpat si břicho. ()
Ač většinu času koukáš do jídla v jedné domácnosti, tak pořád chutná. A ještě se stíhá odehrát a vykreslit spousta věcí... Epická road movie našimi žaludky obrácenými na filmové plátno :) ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)
Tady Vary: Předplaťte si své místo v kině
Unikátní formát filmové sezóny s předplatným přináší do českých kin projekt Tady Vary 2023/24. Předpremiéry očekávaných filmů, úvody s hosty, červený koberec a festivalová atmosféra. Na to všechno se… (viac)
Byly rozdány Zlaté palmy v Cannes
76. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Cannes se uchýlil ke svému závěru a nastal tedy čas, aby byly rozdány Zlaté palmy. Hlavní ocenění prestižního festivalu díky rozhodnutí poroty, jíž… (viac)