Pan Smith přichází

Krásná pohádka pro dospělé je pravdivá až do samotného zàvěru. Je to zvláštní, většinou mě americké nacionalstické kecy dosti iritují. Ale v podání Stewarta zněly tak pravdivě a upřímně, že jsem je nejen akceptovala, ale dokonce i obdivovala. A pochopitelně jsem tomu osamělému bojovníku za pravdu celou dobu fandila. A je vlastně úplně jedno, že závěr je naprosto nereálný, chci mu věřit, tak jako jsem věřila celému filmu. (29.10.2019)

Takové filmy se už, přátelé, netočí. Proč? Protože už holt nejsou takoví režiséři jako Capra. Archetypální souboj idealisty se světem, plným kompromisů a cynismu je tady doveden do naprosté dokonalosti právě díky jeho nezaměnitelnému režisérskému citu. Krásně vygradovaný film, který ve vás zanechá hlubokou úctu k lidem, kteří se jako Jeff Smith, kteří bojují za ztracenou věc do konce svých sil... A to právě proto, že se jedná o ztracenou věc. Milé herecké výkony, přičemž Jimmy sám je sice nejviditelnější, ale vynikající Jean Arthurová ("Dizi thinks I love you. P.S.: He is right!") se vedle něj rozhodně neztratí, což platí i o několika dalších, sympatických výkonech , např. president Senátu. Klasický Hollywood at its best. (11.04.2007)

Capra mě dostal. Mr. Smith je sice "idealistický pronárodní humus prvotřídní kvality", ale Capra ho dokázal i tak obdařit takovou energií a drajvem, že mu to prostě nelze nežrat rovnou z talíře. James Stewart v roli prosťáčka s mlékem na bradě, jenž se musí postupem času postavit na vlastní nohy a vzdorovat kruté politické a zákulisní mašinérii, je naprosto boží a když už neodlehčuje film on, vždy ho s přehledem zastoupí přenádherná Jean Arthur, do které jsem se při jejích jízlivých poznámkách a zasněných pohledech okamžitě zamiloval podobně, jako do famózního čtyřicetiminutového finále v kongresu, kde Stewart nejenže podává snad nejlepší výkon kariéry, ale trhá na kusy i ty úplně poslední pochybnosti o genialitě celého filmu. P.S.: Na konci jsem měl na krajíčku. (25.08.2008)

Nemůžu si pomoct, Caprův filmový optimismus je stavěn na tak vratkých základech, že si vždycky od začátku filmu říkám, že se musí zhroutit jako domeček z karet. Už sama zápletka Pana Smithe je naprosto absurdní a zjednodušuje logiku až na dřeň únosnosti. Návrh zákona o jednom dětském táboře? Člověk ovládající mediální dění v celých Spojených státech? Hlavní hrdina jako prostý idealistický dobráček chrlící fráze a citáty z Jeffersona? Šikanování tisíců dětí, kteří roznášejí noviny? Jenže co naplat. Stewartův hrdina v závěrečné třetině filmu je tak emotivní, že prostě jen s napjatým dechem pozorujete, jak to všechno dopadne... (13.07.2009)

Začátek nic moc. Jestli něco nemám rád, tak to jsou přespříliš uvědomělé děti. A o těch, kteří přesně vědí, koho jmenovat za nového senátora, to platí obzvlášť (i když to je jejich vedoucí). O hlouposti s mincí nemluvě. Pak mě však film konečně začal pořádně bavit a nadšený naiva si mě postupně naprosto získal. A konkrétně jeho zprvu plamenný později už zoufalý projev strhne snad každého a divák mu s jiskřičkami v očích visí na rtech. Ale přestože se mu z mé strany dostávalo bezmezného fandění, neignoroval jsem naivitu, která se do filmu pomalu začala vkrádat (jejím vrcholem je senátorův „vstup“, jenž pochází z žánru sci-fi). Poselství snímku rozhodně důležité je, avšak jak píšu výše, několik "ale" mi brání ten plný počet dát, proto "pouze" silné 4*. (12.08.2013)