Martensson35

Mínus jedna kráčející mrakodrap, flusající atomové hřiby z letoška zavání přesně tím idealismem a čistým nadšeneckým pojetím, které z filmu tak rád cítím. Ostatně jak jinak za ty prachy. Naposledy jsem se ho řádně načuchal u StarWars: Rogue One. Jedná se zkrátka o přesně ten kaiju film, který bych si představoval. Pryč od "pseudotemných" hollywoodských konfenčních remaků a krok zpět a dva vpřed oproti japonským inkarnacím posledních let. Snaha vyobrazit japonskou válečnou generaci působí sice lehce vachrlatě a naivně ale dá se na tom stavět (a hlavně pak bourat). Co je hlavní, vizuální efekty působí naprosto kouzelně, skvěle zvolená doba a super postavy.

Sheenovka mého mládí, kterou může plně vychutnat jen adolescentní mozek. Dnes by mě chytla za srdce asi jen nostalgie dob, kdy Charlie dokázal ještě udržet lajny koksu v rozumných mezích a na jeho tvůrčím vrcholu se přichomýtnout k nějaké brakové zápletce s monotématickým okořeněním jako jsou skoky na padáku aby se na to dalo alespoň jednou koukat. 3. hvězdu dávám za své 12leté Já.

Co naplat, tehdy se divadelní představení umělo převést na plátno (téměř) bez ztráty kytičky. Všechny postavy, jejich příběhy a pohnutky zde dostaly stejný prostor, nikdo na sebe nestrhl víc pozornosti. Snad jen možná Brandově postavě to trochu uškodilo, neboť jak sám trefně konstatoval, filmem se prakticky pouze nemastně "prošoural" za doprovodu pár suchých hlášek. Tím neřikám, že by si duo Fonda-Redford uzurpovalo film pro sebe, ačkoliv už tehdy bylo všem jasné, že si zaslouží vlastní film. Nejvíc by mě zajímalo, jak se k téhle roli přimotal James Fox, ten rozhodně držel tempo s ústředním triem a působí jako vkusné oživení. Film mě držel v napětí jak vygraduje nevyhnutelný konflikt uprchlíka s maloměštáckou lynčovací lůzou a byl jsem určitě mile potěšen. Dobře straviltená 60ková adaptace.