Argentina, 1985
Réžia:
Santiago MitreKamera:
Javier JuliáHrajú:
Ricardo Darín, Peter Lanzani, Carlos Portaluppi, Norman Briski, Alejandra Flechner, Martin Gallo, Natalia Santiago, María Laura CaliVOD (1)
Obsahy(2)
Film Argentina, 1985 je inspirovaný skutečným příběhem Julia Strassera, Luise Morena Ocampa a jejich mladým právním týmem nepravděpodobných hrdinů v bitvě připomínající souboj Davida s Goliášem, v níž se, při permanentním ohrožení, odvážili vyšetřovat nejkrvavější diktaturu Argentiny. Navzdory všemu a v závodě s časem, aby přinesli spravedlnost obětem vojenské junty. (Prime Video)
(viac)Recenzie (23)
V žiadnom prípade to nemá grády iných právnických drám zo súdnej siene, v ktorých to vždy v závere vyvrcholí nejakým emotívnym momentom. Rozhodne, a to chcem zdôrazniť, tomu neprospela ani 140 minútovka, pre ktorú snímok občas padol do dejovej letargie, pričom samotná udalosť, by si rozhodne zaslúžila väčšiu dávku myšlienkovej anarchie. Pamätajte na moje slová. Takýto monster proces, sa jedného dňa (dúfam), odohrá aj v našej krajine so všetkými tímy skurvysynmi v politike, ktorí účelovo spravili z tohto národa žobrač bez štipky sebaúcty. ()
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film ... ... ... Zlatý Lev - výběr ()
Sice poměrně dlouho trvá než se to rozjede, ale pak to stojí za to. Moje právnické srdce bylo nadšené. ()
Právnická dráma s happyendom. Film, ktorý dá ten pocit, že s právnikmi to nie je až také zlé, že sú medzi nimi aj skutoční bojovníci za spravodlivosť. Škoda len, že film je taký dlhý, že je tu príliš veľa priestoru na také hluchejšie miesta. ()
Pěkně natočené drama o tématu, které mě absolutně nezajímalo a táhlo se to jak hlen. ()
Solidne spracovanie, dobre sa to sledovalo atd atd ale vobec to nestoji za pozretie, staci si precitat wikipedia clanok. ()
Kto má rád drámy z prostredia súdnej siene, tak si určite príde na svoje. Ja mám takéto filmy rád, takže som sa do toho s chuťou pustil. Bohužiaľ, veeeľmi dlho trvalo, kým sa to konečne rozbehlo, a počiatočná orientácia v deji bola pomerne náročná, keďže o argentínskom procese s Juntas som doteraz nemal žiadne konkrétne vedomosti (jediné, čo som vedel, bolo to, že takáto diktatúra v Argentíne reálne existovala). Keď už sa to konečne rozbehlo, tak to nabralo celkom zaujímavý a chytľavý spád. Je skvelé, že napokon spravodlivosť zvíťazili, a predstavitelia diktatúry neobišli bez trestov! Nebojácnym právnikom typu Julio Strasser patrí obrovský obdiv. 3* (viac nie, kvôli tomu pomaličkému a zdĺhavému rozbehu) ()
mám rád tyhle právnické procedurálky a snaha Argentinců vypořádat se se svojí minulostí slibovala že by mohlo jít v rámci žánru o solidní žně. Jenže skutek utek a ačkoliv Argentina 1985 není špatný film, mnohem víc toho divák uvidí ze soukromí Julia Strassera a jeho týmu než ze soudní síně. Díky tomu se tak Mitreův kousek dost táhne a jeho 140 minut je úplně jiných 140 minut než jaké zvládá servírovat třeba Arron Sorkin. Technické stránce ani hercům každopádně není co vytknout a může tak jen mrzet, že se film nezaměřil víc na soud a navíc není o dobrou půl hodinku kratší...silné tři, ovšem stále jen tři...70% ()
Klasicky tu nadávám u povedených menších zahraničních filmů, proč se tohle sakra nenatočí u nás. Dnes půjdu kapku dál, proč se tyto události neodehrály u nás? Film totiž líčí soudní proces z osmdesátých let, kdy se v Argentině účtovalo s vůdci junty. Proč se tohle KURVA nestalo s vrchními komouši po 89 i u nás? V podstatě mne to sralo celou dobu filmu tak, že jsem ho často nevnímal a byla to škoda, protože to je výborná soudní procedurálka. Pravda, spíše se soustředí na lidskou stránku věci, pocity a emoce než na samotné skutky. Ale chápu, že v Argentině to všichni znají. Hrozně povedený je úvod, kdy si státní zástupce skládá tým z mladých nadšených právníků a druhá půlka s katarzí, kdy se do toho opřou a představitele armády u soudu utahají. Naprosto tam v hlavní roli exceluje Ricardo Darín, kterého vidím někde asi popáté a pokaždé odvádí nejlepší možný výkon. 8/10 ()
Příběh založený na skutečných událostech sleduje události kolem procesu s Juntas v roce 1985, který stíhal vůdce nejkrvavější diktatury v dějinách Argentiny (1976–1983), a soustředí se na titánskou práci skupiny právníků vedených prokurátorem Juliem (Ricardo Darín). ()
Parádní soudní drama s vynikajícím Ricardem Darínem. ()
Z filmového hlediska vynikající snímek. Rychle navodí zábavnou a napínavou atmosféru, vtáhne, na herce se dobře dívá a celkově ubíhá. Slabinou je scénář zaměřující se na individulání rovinu, který se záměrně vyhýbá historické faktografii. To by nemuselo vadit, jde o drama, ne dokument. Zde to ovšem problém je, jelikož historické informace chybí v dramaturgické konstrukci. Hrdinům hrozí nebezpečí, ale nevíme jak velké. To postavy samozřejmě taky přesně neví, ale (neargentinský) divák to neví ani orientačně. Jak mě má zasáhnout, že hrdina něco překonal, když nevím co. O juntě je v počátku řečeno, že unášela a mučila, ale opět, nic konkrétnějšího o rozsahu, organizaci, co by plastičtěji dokreslilo situaci a úrověn represí. I přesto, že se děj točí kolem soudu nejde o soudní drama. Protistrana mimo obecné zaujetí pozic ničím neargumentuje, je zcela pasivní, není zobrazen žádný souboj v právní rovině. Zajímalo by mě, jestli je cílená nekonkrétnost producentským vlivem, kdy prostě nějaký "muž s nudnou kravatou a tabulkama" přikázal tvůrcům, že historická fakta mohou vyvstávat jen z osobních příběhů a vše ostatní masového diváka unavuje. Nebo jde o politickou opatrnost, kde na oko jsme odvážní jasným trváním na tom, kdo je hodný a zlý, což ale v demokratické společnosti nikomu moc žíly netrhá jelikož základní politické postoje jsou obecně známé, ovšem vykreslování jednotlivých událostí ze kterých tyto postoje vyvstávájí a jejich zasazování od kontextu se radši vyhneme, protože to už lidi ovlivňuje a už by někomu vadit mohlo. ()
Příliš dlouhý a rozvleklý film, důležitý především pro Argentince. ()
Můj argentinský oblíbenec Darín jako žalobce v mega procesu. I když to má 140 min, nepřipadla mi tam jediná scéna zbytečná. ()
Dobové drama. Normálně se na to jako celek dívat nedalo, tak jsem zkoukl jen začátek a konec. Nezaujalo, moc záležitostí z rodiny a všemožně kolem mimo hlavní dějovou linku, zdlouhavé, velmi nudné. Kdyby to celé mělo 40 minut a byl to spíše dokument, tak budiž. Ale v tomhle provedení to nelze koukat. (12%) ()
Tak si pročítám napsané recenze a ohlasy, které jsou zde k filmu, a připadá mi, že mé pozitivní hodnocení a vcelku nadšení po shlédnutí filmu je ulítlé. Ale nezměním ho, prostě na mě tento film tak zapůsobil (a nezdá se mi nesnesitelně dlouhý). Oba hlavní protagonisté jsou skvělí (Darina si pamatuji z hlavní role v Trumanovi). ()
Je to zdlouhavé a místy velmi nudné. ()
Tak závažné téma a tak nepůsobivé zpracování. Vůbec nechápu, jak se to (ne)povedlo. Všechny ingredience tam jsou a jen některé scény jsou skutečně působivé, ale zbytek je, jako by se pouze odškrtávaly položky ve scénáři, drama se prakticky nekoná. Možná je to tím, že úplně neznám kontext, ale to jsem neznal před lety ani při sledování Nezvěstného, a ten film si pamatuji dodnes. A ta sterilní retro výprava tomu nepomáhá. ()
Dobre to je, ale tak hodinu az polovicu filmu si na to treba pockat. Film si dava patricnu namahu s expoziciou, ale kedze mna Argentina a co sa dialo pred polstorocim nejak specialne nezaujima, tak som mal skor dojem, ze hlavne aby to malo cez 2 hodiny. 3.5* ()
Súvisiace novinky
12. ročník Festivalu argentinského filmu
Ve dnech 26. - 30. října 2023 se v kině Lucerna uskuteční již 12. ročník Festivalu argentinského filmu Cine Argentino, který patří již k tradičním kulturním akcím pražského podzimu. „Ani v letošním… (viac)
37. ceny Goya – výsledky
V sobotu 11. února byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl v Andalusii ve městě Seville, kde se udělování cen uskutečnilo naposledy v roce 2019. Moderátory… (viac)
Zlaté glóby ovládly Víly z Inisherinu i Fabelmanovi
V noci z 10. na 11. ledna byla udělena ocenění Zlatý glóbus, jimiž byly vyzdviženy výrazné snímky a tvůrčí výkony uplynulého roku 2022. Jubilejní 80. ročník předávání těchto cen se uskutečnil v… (viac)
Představte si, že by někdo natočil film o tak zásadní a mnohdy i brutální události pro každou domácnost, jakou je páteční nákup v supermarketu. A že by se to dalo udělat svižně! Nejdřív jadrné kurvování na parkovišti, že „se ty kundy zase rozhodly všechny naráz nakupovat v pátek v 6 a já musím jak čurák parkovat někde v prdeli kilometr od vchodu“, poté ještě jadrnější kurvování, že „v zásobníku zase není jediný vozík, a tak musím jak kokot čekat, až nějaká ta kunda konečně nakoupí“, následovala by ostrá hádka s bandou cigošů (jedna rodina) u masa, po tunách vyžírajících kuře v akci, plná rakovin, vyjebaných rasystickych gadžů, černých kurev a prediktivních kalkulací, co všechno si lze pořídit za sociální dávky na sedm malých budoucích kriminálníků, bezelstně při nákupu nacházejících volně se povalující peněženky v kapsách ostatních nakupujících, poté ještě vypičování krutě šnekovité otylé pokladní se zjevně nižším než základním vzděláním, co si místo čárových kódů skenuje své tučné prsty, má ultimátní problém na displeji rozpoznat sumy, páč umí jen do čtyř, a tak musí ke každé druhé položce na rok přeplněného cigánského vozíku před vámi (víkendová svačinka, přijedou Deméterovi z Luníku) volat qůli storna „manažerku“, co umí dokonce do desíti a zná někoho, který to zvládne i do padesátia umí i telefonovat!!!, no a jako velké finále jednostranná bitka s vyžraným a infarktově funícím „sekuriťákem“, který před chvíli nechal bez povšimnutí nediskriminačně projít ty skvostně asimilovatelné hnědočechy s přehršlemi zřetelně viditelných boulí na bundách ve tvarech lahví a jiných luksusních poživatin, ale vás se jme s křikem šacovat, jestli jste náhodou nevyčorovali rohlík. Naštěstí jen do chvíle, než si nedopatřením nenastříká do držky vlastní pepřák. Ovšem tvůrci se rozhodnou pohrdnout takto reálnými, skvostně akčními možnostmi námětu a pojmou to jako podrobné dvouhodinové sjíždění regálů ve všech odděleních, polemikami nad nutričními hodnotami, cenotvorbou a prostorovou optimalizaci ukládání položek do vozíku, vrcholící suchým zaplacením a konstatováním, jak jsme ten vzorový spotřebitelský koš efektivně a blahodárně pořídili. A podobně dopadlo zfilmování zásadních a jinak veskrze zajímavých až strhujících událostí v Argentině v roce 1985 (těm gramotným vřele doporučuji Zmizelé od Colina Falconera), na pozadí plných teroru, vyhrožování, únosů, mučení a brutálních vražd. Páprdovitý prokurátor prostě 140 minut precizně shromažďuje a rovná spisy, téměř bez vizualizace mluví o tom, že někdo někde vyslýchá svědky a o tom, jak byla ta chunta bakaná, než v posledních dvaceti minutách začne zkratkovitý, otravný a bezemoční soud, jehož výsledek nám otupěle vypíšou na obrazovku před závěrečnými titulky, protože asi už byl celý štáb znuděný xmrti. A za takový nevyužitý vleklý pomrd by scénárista a dramaturg zasloužili co? Ano, správně, zarazit do prdele kaktus! Na to, že všechno do nejmenšího detailu vypadá jako v Argentině 1985 a herci jsou téměř dvojníci až trojníci reálných účastníku, při vší té prudě opravdu sere patagonská liška. () (menej) (viac)