The Kunstcamera
Obsahy(1)
Film Kunstkamera je procházkou zámkem a bývalou sýpkou v Horním Staňkově, ve kterých je Švankmajerova kunstkamera instalována. Nejde ale o kunsthistorický film v pravém slova smyslu, ale o nasnímání magické atmosféry této sbírky a prostředí, v kterém je umístěna. Ve snímku nejde o pouhou prezentaci exponátů, artefakty jsou nasnímány s přidanou hodnotou Švankmajerova imaginativního pohledu v řazení objektů a výkladu, a to nikoliv jenom slovního. (CinemArt)
(viac)Recenzie (14)
Fascinující nahlédnutí do jiného světa, který mě naprosto ohromil. Když jsem si u Švankmajerova posledního filmu Hmyz před 5 lety povzdechl, že jsem ho nepochopil, tak mi asi až teď došlo, jak moc je Švankmajer prostě jinde, a že ten film (sám o sobě jen malý střípek v autorově kolosálním celoživotním díle) najednou v kontextu tohoto vědomí vypadá zcela jinak. Jsem vděčný, že jsem měl díky Kunstakameře možnost vidět tolik neuvěřitelných uměleckých objektů, že ty necelé 2 hodiny vydají dost možná za víc, než všechny ostatní výstavy, které jsem v životě navštívil - skutečně mě to ohromilo a přijde mi to jako neuvěřitelně vzrušující a inspirující svět, a dal bych všechno za možnost podívat se tam osobně. Jedinou výtku, co bych k tomu filmu měl, je použití notoricky ohraného Vivaldiho jako hudební podkres (navíc je tam občas pouštěný pozpátku, což je dost nepříjemné) - pro člověka, který tu hudbu zná nazpaměť, je to bohužel téměř otravné. A člověk se v závěru neubrání myšlence - co asi bude s tou sbírkou po Švankmajerově smrti... ()
Švankmajerova sbírka je jistě plná úžasných kousků, ale v tomto podání jsem z ní moc neměl. Než jsem se stačil pokochat, už jsem byl jinde. Nakonec i televizních 50 minut stačilo, abych si připadal přehlcen. Je to asi jako když za 50 minut proběhnete Louvrem. Viděli jste všechno, ale nemáte z toho nic. ()
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15443514131-kunstkamera/22238776349/ ()
(LFŠ 2022) Kunstkamera ft. Kunstkomora nás na padesát minut vytrhává ze všední reality a zavádí diváka do děsivého, ale zároveň kouzelného světa fantazie Jana Švankmajera, za doprovodu čarokrásné hudby od Vivaldiho. Sbírka na zámku Horní Staňkov je vskutku bohatá a je odkazem geniality (nejen) našeho předního tvůrce na poli surrealismu. Audiovizuální poezie - fantaskní, makabrózní, fascinující! ()
Exkluzivní výlet do světa Jana Švankmajera a jeho bezbřehé imaginace protkané surreální fantazií. Opravdový požitek, cesta bizarním světem, sestaveným z tisíce artefaktů z mistrovy dílny, za doprovodu magické hudby Antonia Vivaldiho a vytříbených zvuků Ivo Špajla. Tohleto je artová poezie! Existuje druhá verze, která má 2 hodiny a o níž mluvil po projekci producent a pravá Švankyho ruka Jaromír Kalista. Beseda s ním byla úžasná, on je velice vtipný a srdečný člověk, kterého si velice vážím, dovedl bych ho poslouchat celé hodiny. Doufám, že se podaří vydat blu-ray dohromady i s knihou, která by měla obsahovat převážnou většinu Švankmajerova díla a tvorby. LFŠ UH 2022 ()
Miestami to pôsobilo akoby sa chcel majster Š. pochváliť, aké kúsky umenia má doma. Myslím, že vhodnejšie by pre ne bolo múzeum. Film nie je vhodné médium - tie dve hodiny boli nevydržateľné (viac než polovica sály odišla uprostred) a verím, že aj televíznych 50 minút môže byť priveľa. ()
Závětní vizuální hodokvas začíná dvě hodiny před půlnocí; bez něj, hostitel se (už) neukáže. Z krbu sálá teplo, ale odvedle táhne pootevřenými Dveřmi chlad. J/Š, tvůrce/kustod, jako by Dveřmi už prošel, inscenuje atmosféru vlastního post mortem, pozoruje svou pozemskou nepřítomnost, přítomnost bez sebe, opuštěné komnaty kunstkabinetu, kterými jak pach sfouknuté svíčky vane pozůstalost. Zásvětníma očima (zásvětní kamerou) chce naposled rozpohybovat sbírku a svoje/manželčina díla tak, jak to nikdo jiný (už) nedokáže. – Chmuru epilogu střídá tanec nekonečna. Osmičky umělcova věku (88) uléhají (∞ ∞) a nekonečně se vlní v nepolevujícím toku „čtvera ročních období“, v rytmech vesmírného flašinetu. Všechno se v tyglíku bytí donekonečna živě kvedlá a cokoli, včetně naší existence, se tady může stát sur/real artefaktem - dokud vnímá cit. - Opulentní, masivní, nesmlouvavé. Nejistota mysli. Jistota pohledu. ()
51min. verze __________ Z počátečního šoku / pobavení nad neskutečným množstvím shromážděných artefaktů jsem pozvolna přešel k úvahám nad uměním jako takovým. Mnozí diváci na spoustu staňkovských exponátů nahlíží jako na něco přežitého, podivného, o čem se dá mluvit jako o umění jen v kombinaci s dalšími (podivnými) exponáty nebo díky jejich (neobvyklému) umístění. Ale copak právě tohle není pro umění typické? Zvolená hudba (Vivaldi) tuhle myšlenku vlastně perfektně doplňuje: Vivaldiho skladby byly na celá staletí zapomenuty, po znovuobjevení byly velebeny coby mistrovská díla, a dnes jsou pro změnu tak notoricky známé, až je někteří mají za otravné. Se Švankmajerem je to dost podobné: záleží, kdo jeho exponáty posuzuje a jestli je dotyčný schopen je přijmout i v jiném, než v konzervativním způsobu vystavení. Celkově se tedy Švankmajerovi povedlo podnětné dílko, ale že bych si při něm šušňal blahem, to zase ne (51 minut je tak akorát :)). ()
Ani nie film, ale prehliadka múzea. Bohužiaľ bez akéhokoľvek komentára, takže nakoniec nevieme nič. Dve hviezdy za pár zaujímavých exponátov. Iné sa veľmi nedajú postrehnúť kvôli šialenému strihu, pol sekundy je fakt málo. ()
Přehlídka tvůrčího díla Jana Švankmajera plná fantaskního surrealsmu je úctyhodná a zajímavá, ale sugestivnější by byla fyzická prohlídka výstavy na zámku. Proč však k tomu dali Vivaldiho Čtvero ročních dob -krásné, ale obehrané- je ve hvězdách-:) ()
Experiment potvrzující staré pravidlo o tom, že umělecké dílo přežívá svého tvůrce. Zatím jen nanečisto. ()
Umění v té nejčistší formě. Doporučuji shlédnout plnou dvouhodinovou verzi, v té kratší televizní divák o hodně přichází. ()
Filmový katalog surrealistického, bizarního, fantaskního, obsesivního, fetišistického, obskurního, nesporně unikátního, veřejně nepřístupného kabinetu kuriozit v autorově zámku Horní Staňkov. S neoriginálním hudebním doprovodem (Vivaldi). Narozdíl od tištěného katalogu, v němž si lze prohlížet dle libosti, ten filmový sice ukáže stovky exponátů, ale na těch nejzajímavějších kamera nespočine ani vteřinu, a to i v delší verzi (doufejme tedy ve vydání BD). Bylo by fajn chápat film jako trailer pro veřejné zpřístupnění Švankmajerova zámku, což ale zatím asi nenastane. Autor neopomněl ukázat pohybová čidla a skříň bezpečnostního zařízení, aby snad někoho nenapadlo zámek navštívit bez jeho vědomí. Otázkou na okraj zůstává, jak Švankmajerovi v době totalitní (1981) k zámku přišli, když tento druh nemovitostí mohl spočívat pouze v socialistickém vlastnictví a i takový vlastník, jako třeba Jiří Sternberg, mohli ve svém bývalém zámku dělat maximálně správce... ()