Anatomie pádu
Anatomie d'une chute
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Réžia:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrajú:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Úspešná spisovateľka Sandra (Sandra Hüller) žije so svojím manželom Samuelom a jedenásťročným, čiastočne nevidiacim synom Danielom v odľahlej chate vo francúzskych Alpách. A zatiaľ čo Sandra pracuje na svojom ďalšom románe, Samuel renovuje ich priestranné obydlie. Jedného dňa však Daniel nájde pri návrate z venčenia ich psa otca na zemi pred chatou mŕtveho v kaluži krvi. Bola to samovražda, nešťastná náhoda alebo má manželovu smrť na svedomí Sandra, ktorej tvrdohlavá povaha z nej robí hlavnú podozrivú? Verejné vyšetrovanie prípadu odkrýva nielen okolnosti samotnej smrti, ale aj intímne a znepokojujúce detaily ich búrlivého vzťahu. (ASFK)
(viac)Recenzie (221)
[KVIFF 2023] Velká síla. Film, kde už pak nejde ani o nějakou záhadu, ale prohloubení lidské mysli a o tom, kam až jsme schopni zajít. Mrazivé, neuvěřitelná Sandra Hüller, komplexní postavy se svými příhodami a linkami. Finále asi až moc spletité, ale velice hutné. Jeden z hajlajtů. ()
Jak se po práci dvakrát po sobě vypnout během 10i minut? ()
Já si řikam - co to proboha vybrali za dětskýho herce? - ten kluk pořád tak divně čumí. Ale když jsem pak asi po půl hodině (jsem dobrej) zjistil, že je slepec, tak už to začlo dávat smysl. Jedná se o klasický soudní drama™ se špetkou násilí na psech (tak pozor). Po úvodní scéně s příšernou hudbou jsem si gratuloval, že jsem to přežil a už nikdy ten song nikdy neuslyšim. Jak hluboce jsem se mýlil. Udělala to teda? Když nevíš, musíš si prostě vybrat. #strašněužvaněný #sneslobytozkrátit #kviff57 (70%) ()
Silné 4*. Jen by tomu prospělo nechat pár dlouhých záběrů ve střižně. Herecky neuvěřitelný. ()
The Shinining natočený jako soudní drama. Trochu nuancovanější, trochu vrstevnatější a o dost zapomenutelnější. ()
Jsem neskutečně ráda, že se mé vnitřní hodnocení shodlo s hlavní porotou letošního festivalu v Cannes, v čele s Rubenem Östlundem (Trojúhelník smutku, Čtverec), a že film Anatomie d’une chute (Anatomie pádu) vyhrál hlavní cenu, Zlatou Palmu. Justine Triet mě neskutečně překvapila, protože její poslední film, který představila v Cannes, Sibyl, mi přišel spíše průměrný. Na druhou stranu jsem v něm poprvé viděla Sandru Hüller, která mě okamžitě zaujala a scény s ní, jsou z toho filmu to nejlepší. Anatomie d’une chute je oproti tomu v mém hodnotícím systému skokem na příčku nejvyšší a považuji ho jako masterpiece, který rozhodně budu chtít vidět znovu. Sandra, Samuel a jejich syn Daniel žijí v horách nedaleko Grenoblu. Již úvodní scéna naznačuje, že vztah Sandry a Samuela bude pravděpodobně napjatý. O pár minut později nacházíme Samuela mrtvého. Vyšetřování této záhadné smrti, které v podstatě připouští pouze dvě teorie, a následný soudní proces, vede k hluboké analýze vztahu zmíněného páru. Toho všeho se musí účastnit i mladičký Daniel, který, i přes své zrakové postižení, je v této kauze klíčovým svědkem. Zatím to nezní jako originální a inovativní příběh, že? I přes to, se Justine Triet povedlo podat již tisíckrát viděné téma svěžím a neobvyklým způsobem. Sama za sebe mohu říci, že jsem hlatala každou minutu z té dlouhé stopáže… ani vteřinu jsem se nenudila a nejsem schopna najít jediné hluché místo. Velkou zásluhu na tom mají všichni herci, jejichž výkony jsou dechberoucí. Sandra Hüller je bez pochyby královnou tohoto filmu, ale stejně tak famózní je Milo Machado Graner, a musím i ocenit Antoina Reinartze v roli žalobce. Další zásluhu na tom má samotný scénář a dialogy. To postupné odkrývání vztahové dynamiky mezi Sandrou a Samuelem, odhalování jejich minulosti, problémů a sporů, což má pomoci odhalit pravdu… stejně tak jako Danielův rozpor mezi vlastními vzpomínkami a tím, co slyší u soudu, což u něho vede k absolutnímu zmatení, je naprosto geniální. Postava Daniela, zmítaného nejistotou a pochybnostmi, má pro rozuzlení kruciální význam, a zároveň je i takovým zrcadlem samotného diváka, který také nemůže s jistotou říci, jak to celé bylo. Velmi významným momentem je pak dialog mezi Danielem a sociální pracovnicí : Když pochybujeme a nejsme si jistí, nezbývá nám nic jiného, než se rozhodnout… a tak to nakonec musíme udělat i my. [Festival de Cannes 2023] ()
HRANÍ SI S DIVÁKEM, SOUDNÍ DRAMA, SKVĚLÁ FILMAŘINA 👤 👩🏼⚖️ 🎥 . Tento francouzský festivalový film je velmi diskuzní, pokud se s někým díváte může si povídat (nebo hádat, jak chcete) o tom jak to vnímáte. Film nutí aby jste si udělali svůj názor. Ať už tím že dělá širokoúhlé záběry, něco nevidíte, či tím že celý film, pokud tam není syn, má objektivní vyprávění. Kamera je odtažitá a vyvolává to pocit nezaujatého diváka. A musíte se rozhodnout sami jak to je. Záměr filmu je nechat to na vás. . Příběh je o páru spisovatelů, kdy manžel byl nalezen mrtev před chatou jeho vlastním synem. Jsou dvě skutečnosti jak se to mohlo stát - sebevražda a nebo vražda manželkou. Což logicky vede k soudní procesu (soudní drama, thriller). Toto není úplně můj šálek kávy, ale pokud vám tohle nevadí je možné se vám to bude líbit více. Kvůli tomuhle u mě selhával "Oppenheimer", soudní procesy jsou ve filmech pro mne takové slabší dějové linky. Nikdo se tam nesmí překřikovat a jakmile někdo začne více vyjadřovat emoce soudce ho umlčí. A prostě tam lidi jen sedí/stojí a většinou to není moc zajímavé ze stránky herectví. Ale tady máme různé modely, testy a analýzy, navíc tam jsou zábavné postavy. A taky ten soud je rozdělen na více jednání po více dní. Takže postavy mohou interagovat v mezičasech. . Filmařsky je to skvěle zpracované. Atraktivní střih, hravá kamera a zajímavé úhly a nasvícení + nádherná krajina Alp. . Celkově 8,4/10 ❄️❄️❄️❄️❌ ()
Film mě prakticky od první minuty sral křečovitou artovostí a idiocií. Jako fakt nemůže mentál ten kravál vypnout, když má žena rozhovor? Dál… fakt mi chce někdo nakecat, že v tom kraválu usnul, takže neví co se dělo? Proč by někdo nechal řvát hudbu v domě, kde je nevidomé dítě (a sebrat mu prakticky další smysl)? A to neběželo ani 20 minut z mučivých dvou a půl hodiny. Částečně stravitelné je to jen během scén u soudu a i tak to ruinují “francouzský styl”, kde se všichni teatrálně dohadují jako na tržišti. Cokoliv mimo je doslova utrpení (nejen pro psa). ()
Jsem neskutečně rád, že jsem tenhle film na KVIFF stihnul. Perfektně vykonstruované a pečlivě promyšlené drama, které diváka neustále nutí přemítat nad skutečností případu. Skvělé herecké výkony a dokonale vyhrocené soudní sekvence doopravdy utkví v paměti společně s celým bezchybně gradujícím filmem. ()
Film na mě zapůsobil jako ždímačka na emoce, v dobrém slova smyslu. Parádní dramatizace, kdy se v každé další scéně ukázal příběh v jiném světle, mě rozebrala na tisíc kousků, aby mě nakonec spravedlivý závěr dal dohromady. Bála jsem se délky, ale každá minuta tu má své místo. Výborné herecké výkony. ()
Soudní "detektivka", kde se nevyšetřuje tolik vražda jako spíš sebejistota v nesebejistém světě prahnoucím ne po vnitřní pravdě a lidské instinktivitě, ale po systematičnosti a "objektivitě". Charakter hlavní postavy byl přesný a funkční, přesto jsem se sám bavil nad svými pochybami, které jsem nad ním měl. ()
Návštěva kina na slepo se vyplatila a z Anatomie pádu se vyklubala lehce nadprůměrná artovka, která hlavně překvapila svými hereckými výkony a postupným odhalováním případu vraždy v odlehlé chatce v Alpách, u kterého si každý může pravdu domyslet sám. Sandra Hüller, Swann Arlaund i Samuel Theis předvedli tak skvělé a přirozené herecké výkony, jaké jsem dlouho neviděl. Za obrovskou zmínku stojí Milo Machando Garner jako synek Daniel, jehož podání emocí je strašně uvěřitelné. Na to, že šlo o soudní dialogové drámo (ještě k tomu ve francouzštině), tak mě ty hrátky se slovy, konverzační souboje a postupná odhalování bavily. Samotný film je pak natočen v hodně komorním a příjemném stylu, díky kterému se ještě víc napojíte na postavy a na atmosféru, pro kterou se film občas v dobrém slova smyslu táhne a nikam nespěchá. ()
Téměř až dokumentární soudní drama, kterému bych i uvěřil, že jde o zachycení opravdového případu. Do poslední minuty jsem netušil, kde je pravda. Vlastně do teď netuším. Už jen za to si tvůrci včetně skvělého castu zaslouží všechny vavříny. Btw. vyděl jsem teď dva filmy ve dvou dnech a oba v sobě mají song P.I.M.P od 50centa? To je ale náhodička, 20 let jsem ten song neslyšel a teď je ve dvou naprosto odlišných filmech (tohle a Expendables 4). ()
Tak skvelý kinozážitok, až ma to primälo premýšľať nad zmenou mojej filmovej TOP 10 na ČSFD. A hoci som tak neurobil, aspoň som si dal do topky Sandru Hüller, ktorá už hrala v niekoľkej skvelej záležitosti za sebou a za mňa je to najlepšia európska herečka súčasnosti. Sála v artovom kine bola z "väčšej polovice" naplnená a atmosféra určite pridala na zážitku - a to sa väčšinou hrobovo mlčalo. Tak otrepaný námet - dráma zo súdnej siene a pritom tak unikátne spracované. Sú tu pre európsku kinematografiu typické dlhé mĺkve zábery, ale tvorcovia filmu nikdy nenudia. Mnohé scény sú desivejšie a sklúčujucejšie než v ktoromkoľvek horore či thrilleri. Beat z rapovej skladby 50Centa vo mne už asi nadosmrti zanechá pavlovov reflex a pri každom ďalšom vypočutí v budúcnosti sa isto strasiem. Aj v komornom filme vie režisérka rozprávať príbeh coolovými filmárskymi porstriedkami. A na záver dodám, že ide o najlepšie odrozprávaný príbeh s nejasným koncom (bola to vražda či samovražda?), aký som kedy videl. ()
Chladné psychologické drama, co se stane, když se vám zabije manžel, vypadá to podezřele a jedinou osobou poblíž jste byli vy. Střídá to sakra silné momenty (hádka manželů, kdy ji vyčítá svůj proměrněný život) s místy až parodií (snad pokaždé když se někdo na něco ptal v soudní síni). V devadesátkách by to mělo 100 minut a asi by to filmu neublížilo. 6.5/10 ()
Zvláštní, 2.5h film dokázal upoutat díky dobře vykreslené nejednoznačnosti, jestli hlavní postava svého manžela opravdu zabila, či nikoliv. A tak jsem napjatě sledovala dál a dál a díky vysokému hodnocení jsem čekala na nějaký "wau efekt" - ten ale nepřišel... ()
Zajímavě podané soudní drama. Ze začátku jsem si musel zvyknout na ten realistický a naprosto nestylizovaný projev, který trochu připomínal styl Rubena Östlunda, ale po cca půl hodině se to rozjelo a nedalo se od toho odtrhnout. Název je přiléhavý, je to skoro až pitva pádu jednoho vztahu. ()
_ "You never smile at anyone." "Yeah! That's why you love me, right? Because if you wanted to have some stupid bitch who grins at your friends at the ski slopes, you would pick someone else." Výborne nakrútená psychologická dráma s kriminálnou zápletkou, ktorej dominuje záhadná udalosť tragickej smrti. Ozdobami filmu sú skvelý herecký výkon Sandry Hüller v hlavnej role spisovateľky Sandry (nominácia na Oscara), do hĺbky prepracovaná psychológia postáv a dokonalo vybrúsené dialógy. Tie sú skutočne čo slovo to perla, čo v prípade toho 12-ročného chlapca Daniela môže pôsobiť aj trochu nepatrične (narážam na tie hlbokomyseľné myšlienky, ktoré z neho vychádzali), ale prosím, zrejme bol obdarovaný mimoriadnou bystrosťou. Podstatnú časť snímky zaberá súdne pojednávanie, čo nie je práve moja obľúbená tematika, lenže to je tak pútavo a autenticky stvárnené, s brilantnými výmenami názorov (opäť sa vraciam k spomínaným skvelým dialógom), že nemôžem napísať ani krivého slova. Úžasným zvratom v súdnom procese je kľúčová audio nahrávka, ktorá to parádne zdramatizuje (podobne silno zapôsobí aj ten pokus na psovi). Nakoniec mi ešte zostáva spomenúť nádherné prostredie francúzskych Álp, ktoré dielu dodáva tú správnu mrazivú atmosféru. "Somebody said, of course money doesn't make you happy, but it's still better to cry in a car than in a subway." ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
49. ceny César ovládla Anatomie pádu
V pátek 23. února 2024 proběhl v pařížské koncertní síni Olympia slavnostní ceremoniál 49. ročníku předávání cen francouzské Akademie filmových umění a technik (Académie des Arts et Techniques du… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (viac)
2,5h vyšetřování sebevraždy či zabití manžela. Detektivní linka by měla být prostředkem k odkrytí nějakého tajemství, významu nebo tématu - nikoli předmětem sama o sobě. Je to narativní finesa, která je natolik výrazná, že ji žánrově kategorizujeme, jenže po nějaké době se to stane natolik kulturně uchopitelné, že se z vyšetřování stane předmět sám o sobě (někdy může přecházet až v manýru, pokud se nadužívá prvku, který se stal žánrovou finesou: viz slow motion). V Anatomii Pádu se ale hodně řeš právě ten samotný pád - je snahou předvést, jak strany konstruují narativy, které se snaží naroubovat na důkazy. Film ukazuje jak těžké může být vysvětlení toho, co se skutečně událo, protože realita je tak nuancovaná a vztahy tak komplikované... Doufal jsem, že detektivní linka pujde v druhé půlce do pozadí a víc se bude řešit psychologie páru a motivy sebevraždy. Divák by mohl zjišťovat, proč se manžel zasebevraždil, ale žalobce by měl lepší narativ a manželka se v průběhu soudu dostávala čím dál tím blíže za mříže. Psychologické pozadí onoho manželství před vraždou film vysvětlí docela efektivně (myšleno i ve smyslu zdařile), takže se u toho moc neprodlévá. Hodně pozornosti je nacíleno na průběh soudu/vyšetřování/rekonstrukci události. Žalobce se snaží na manželku hodit vinu, takže jí tlačí do kouta a obhajoba ji hájí. Divák zjišťuje, jak to asi ve skutečnosti bylo. Není to ale tak scénáristicky chytré, jak by být mělo: Záhada se postupně vyjasňuje tím, jak se postavy (manželka a syn) rozpomínají na různé události a interakce s manželem/otcem, které najednou převáží misky vah na stranu obhajoby. Přijde mi to jako línej storytelling. Film nese jistou preciznost a tenzi, kterou drží hlavně realistický styl spjatý i s brilantním herectvím. Tento realismus je však dvousečnou zbraní: Sice umožňuje divákům snadné naladění, protože je to blízké jejich vlastním zkušenostem a prožitkům, ale když se to s tím přežene, tak to může být nepříliš zajímavé, zábavné či okouzlující, protože skutečnost nebývá tak (dramaturgicky, scénáristicky, režijně) kontrolovaná a koncentrovaná jako film. Někteří filmaři (Nolan, Villeneuve) natočili řadu filmů, kde se dějí neskutečné věci a existují velmi neskutečné charaktery, ale realistický styl jim to umožňuje prodat širšímu obecenstvu, které to pak jaksi bere vážněji navzdory tomu, že se setkáváme s psycho-maniakálním Jokerem, obřím písečným červem, heistem ve třetí úrovni snu nebo obráceným prouděním času. Osobně bych tedy doporučil, aby se v realitě silněji zakotvené příběhy vyprávěly stylově kouzelnějšími, zábavnějšími nebo zvláštnějšími způsoby, které je v mých očích učiní trochu výraznější < zde však hodně mluví mé osobní preference, mám rád jistou míru estetizace. Anatomie Pádu pro mě zkrátka není audiovizuálně ani obsahově moc přitažlivá. Znovu se k ní proto nevrátím, i když si o to ten říká, abych si mohl lépe urovnat myšlenky a pocity. Další důvody, proč jsou se moc nebavil, leží v tom, že není dostatečně dějově vygradovaná - jak říkám, jistá míra napětí je generovaná spíš realistickým stylem, herectvím a tématem, ale scénáristicky to není napínavé díky zrychlujícímu se tempu a navyšujícím sázkám které kulminují v katarzní okamžiky. Reflektuje to i protagonistka v závěru, když je u soudu shledána nevinnou a později uzná, že jí výhra nepřinesla žádnou satisfakci, že je to celé prostě jen over. Měl jsem podobný pocit: Když to končilo, byl jsem rád, že už je to over, hlavně proto, že jsem z toho nic moc neměl a už jsem chtěl, aby mě ten film pustil. () (menej) (viac)