Black Czechs
Obsahy(1)
Dokument o ukradených životech namibijských dětí, které měl náš režim v 80. letech vychovat pro Namibii v budoucí komunistickou vládnoucí elitu... Neuvěřitelný příběh manipulace s lidskými osudy 56 namibijských dětí, které byly násilně vykořeněny a převezeny v polovině 80. let na výchovu a vzdělání do Československa. Po změně politické situace u nás ale byly namibijským komunistickým režimem opět zneužity a repatriovány v roce 1991 zpět do Namibie, kde jejich životy měly zůstat zapomenuty. Díky antropologickému výzkumu afrikanistky, socioložky a doktorandky Kateřiny Mildnerové z Filozofické fakulty Univerzity Palackého se podařilo některé z nich opět najít. Většina si uchovala v sobě zcela jiné kořeny, totiž češství. Tuto identitu, v níž vyrostly, přirozeně přijaly a považují za svou rodnou. A s tímto stigmatem začaly postupně naplňovat svůj další dramatický úděl. (Česká televize)
(viac)Recenzie (22)
Život přináší různá story a tahle je o malých černoušcích, kteří byli v rámci ideové blízkosti s angolskou komunistickou partou na pár let uklizeni do Československa, aby po návratu zjistili, že jsou víc Češi než černoši z Afriky. Taky je zvláštní pocit, že v rámci sebeobrany jsme brutálně protiimigrační, ale jakmile se ukáže jeden zajímavý a docela dojemný příběh, tak tyhle by si nastěhoval domů každej druhej. ()
Po návratu do Namibie "mars, kameny, sucho a zlí černý učitelky". Dokument na České televizi. ()
Mega zajímavý a zároveň nesmírně sympatický dokument o nesmírně sympatických lidech a tématu, o kterém jsem až dodneška neslyšel. A to víc jsem ale zůstal koukat. Xenofobní dezolé by měli vidět povinně, takhle totiž vypadají a takhle se chovají opravdoví Češi. Je to svižně natočené, občas hodně vtipné, občas smutné a to především některými osudy dětí, které následný návrat do Namibie a adaptaci na "mars, kameny, sucho a zlý černý učitelky" psychicky nezvládly. Příběh paní, kterou po vytouženém návratu do Česka nějaký random neomalený xenočecháček nazval "černou kundou", což vedlo k tomu, že se v ní něco pohlo a uvědomila si, že v Česku ten zaslíbený domov už nadále nemá, se taky neposlouchal vůbec dobře. A tím se vracím zpátky k myšlence, že je tohle dokument, který by měli vidět opravdu všichni. ()
Když (před mnoha lety) měl můj mladší syn svatbu pod bartošovickým platanem, neměl jsem o černých Češích (toto označení se mi líbí nejvíc) ani ponětí. Celá kauza - jak ji předvádí i formálně velmi dobře natočený dokument - vyvolává snad plnou paletu pocitů a úvah. Sympatie samozřejmě dominuje. Film navíc zvedá stavidla fantazie, která mezery v osudech černých krasavic a šviháků vyplňuje. ()
Lehký nadprůměr díky tématu. To už jsem ale znal z dřívější doby a tak mě pojetí dokumentu trochu zklamalo. Přišlo mi, že se hodně střihá z protagonisty na protagonistu, ale nějaký klíč nebo záměr jsem v tom nenašel. Ale třeba byla jen chyba na mém přijímači. :-) K samotnýmu osudu dětí/dospělých by se dalo napsat hodně, ale to je spíš na jiná fóra než filmová. Odložím si tu jediný postřeh: jak obrovskou roli hraje v životě člověka hudba a písně a v dětství obzvlášť, dokazují dospělí notující moravské a české lidovky apod. ()
Jeden z nejlepších dokumentů který jsem za poslední dobu viděl, a který přišel z čista jasna. Opravdu doporučuji všem, nabízí zajímavé pohledy na naší zemi očima imigrantů do ČSSR 80. let, kteří se následně po pádu komunismu vrátili zpět do Afriky. V dokumentu lze jasně spatřit, zda to bylo dobré rozhodnutí...NEBYLO! A vypůjčím si frázi od kolegy tady v komentářové sekci: "Jsou víc Češi než někteří z nás". ()
Milé překvapení a velice zajímavý dokument. Zajímavý osud několika desítek dětí, které si to své mládí a pubertu prožili ke konci socíku tady u nás se sněhem a tekoucí vodou. Poté je čeká šokující návrat do jejich vyprahlé Namibie. Zajímavé vidět hezky česky hovořící lidi afrického vzhledu, kteří žijí ve svých plechových chatrčích na záchod chodí k sousedům a vzpomínají jak se v tom mládí měli vlastně hezky. ()
Jeden z pokusov afrického režimu a československých komunistov o záchranu detí SWAPO sa dá posúdiť až po mnohých rokoch. Niekto by povedal, že tie deti, dnes už zrelí dospelí nemajú domov, ale oni v tom majú jasno a každý si nejaký svoj domov našiel. Niekto v Londýne, niekto v Prachaticích a ďalší späť v Namíbii. Je úžasné sledovať, ako sa v pozore spieva v Namíbii česká hymna a fandí sa českému hokeju. Výborný dokument, pri ktorom sa čiernym Čechom nedá nefandiť, zostáva ale trochu trpká chuť z toho, koľkých násilné navrátenie do Afriky zničilo alebo to aj neprežili. –––– To byla daň. Měla být matkou všech, ne jenom moje. –––– I kdybych se ve světě ztratil, tu cestičku k domovu vždycky bych našel. ()
Velmi povedený dokument natočený na dvou kontinentech, který vypráví o málo známém příběhu z konce 80. let. Příběhu leč málo známém, tak o to víc zajímavém. Téma zpět odsunutých dětí, které už v ČSSR získaly nový domov a do země jejich původu se jim zpět ani trochu nechtělo, je silné a chytne za srdce. Celý film je pak kromě dojemnosti i vtipný a scény, kdy jeden z hlavních hrdinů nyní žijících v plechovém příbytku v Namibii rozpovídá za neustálého hulení brka o tom, jak ho po psychické stránce zachránily bílé holky a zejména jejich bílá pr*el a bílá p*ča, tak vás to rozseká. Skoro tak jako, když se jiný černý sokol přizná, že své dítě pojmenuje Zeman a jiný se mu za to hlasitě vysměje. No nádhera. Téma by určitě zasloužilo minisérii. ()
Za tu hodinku mi všichni tak strašně přirostli k srdci v mnoha okamžicích slyšet mluvit původně africké Namibiany česky byl prostě hezčí zážitek než slyšet průměrného, ubrečeného, bílého Čecha jako poleno, jak se tu máme špatně díky fialově vládě a ukrajinskejm imigrantům, protože má lepší auto než já. Tolik radosti ze života po všem to vytržení a navrácení komunistickejch kontrarevolucionářů. Mám pocit, že jsou častokrát více Češi než my. Protože zažívají různé světy umí i spousty věcí narozdíl od našeho stěžování si na gauči u televize ocenit a slyšet to česky je prostě nádhera. Buranskému hulvátovi, bejt tam a slyšet to, bych se neznal voe.. ()
vice mene pohodovy dokument o pohodovych lidech. obdivuhodne je zejmena to, ze byli vlastne dvakrat absolutne vytrzeni ze sveho domova a "pohodli", ale na jejich vesele nature se to skoro neprojevilo. opravdu silne a inspirativni osobnosti. ()
Nejdříve jsem byl zděšen, co to je za politicky nekorektní název, ale pak jsem byl z dokumentu nadšený. Zajímavé osudy o namibijských dětech, o kterých jsem doposud neměl ani tušení, neboť jsem v době tehdejšího Československa ještě nežil. Jak tady mnozí zmiňují v komentářích, toto jsou větší Češi než někteří rádoby vlastenci. Některé osudy jsou opravdu dojemné a při zmínění nepřijetí v českém současném prostředí u určitých kategorií obyvatelstva je i našinci smutno. Jsme sice malý národ, přesto najdeme řadu našich menšin po celém světě, a to mě dodnes nepřestává fascinovat. Zpravidla nehodnotím dokumenty tak vysoko, ale Černým Čechům nemám co vytknout, takto by měl dokument vypadat - a zároveň mám chuť si co nejdříve přečíst i tu knihu. ()
Výpovědi dětí z Nabibie u nás vychovaných jsou různé a většina čelí problémům. Autentické.(max.70%) ()
Co se v mládí naučíš... Dobrý dokument. ()
Černošské děti byly převezeny do Československa a čekal je tu o malinko lepší život. Alespoň zdánlivě. Sami přiznávají, že najednou poznaly tekoucí vodu či splachovací záchod. Dostalo se jim vzdělání. Zvláštní pak je, že se vracely až v roce 1991, tedy až více než rok po revoluci. Dokument se skládá ze vzpomínek některých, dnes už dávno dospělých, účastníků. Naše relativně vyspělá země, vybavena tekoucí vodou, je ale nedokázala ochránit před zneužíváním kupříkladu, což je pro mě jedna z nepochopitelných věcí. Samotný dokument je trochu zvláštní, filmaři se pochopitelně museli vydat až do Afriky, aby natočili zpověď těchto lidí. Ačkoli někteří se pak vrátili do Česka, mnohým nejde pořádně rozumět slušely by se chvílemi titulky. Také vyprávění jednoho mladíka je asi trochu za hranou toho, co chceme o jeho životě vědět a co s hlavním příběhem vůbec nesouvisí. ()
Tenhle dokument prozradil o „češství“ víc než „rádoby češi“ protestující proti uprchlíkům před válkou v rodné zemi. ()
O tématu namibijských dětí v Československu jsem v minulosti slyšel. Byl jsem tedy moc rád, že jsem objevil tento dokument. 8/10 ()
Tak jsem se zase o naší zemi dozvěděla něco, o čem jsem neměla vůbec tušení. Opravdu dobrej dokument... jen teda ten borec s trávou to dost zabíjel no. ()
Velmi zajímavý dokument ()
Kde domov můj? Tam, kde jsem se narodil? Tam, kde jsem byl vychován? A co takhle tam, kde se jako doma cítím...? Různorodé životní osudy namibijských dětí reflektují koncept identity a zobrazují její proměnlivost v prostoru a čase. Strávené dětství v Československu se významně zapsalo do jejich pohledu na svět a proměnilo vnímání rodné země. Prezentovaná témata s tím spojená jsou zabalena v poutavé, a často i veselé formě, díky svěží bezprostřednosti účastníků na obrazovce. ()