Zóna zájmu
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Strefa interesów
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Réžia:
Jonathan GlazerScenár:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrajú:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a ich štyri deti žijú vo veľkom dome s krásnou, udržiavanou záhradou. Každý deň si vychutnávajú spoločnú večeru, spomínajú na milované Taliansko, užívajú si víkendové výlety k vode a prechádzky s priateľmi. Spoza múrov ich domova sa však ozývajú znepokojujúce zvuky a občas niečí zúfalý krik. Pánom domu je totiž Rudolf Höss. Veliteľ koncentračného tábora v Osvienčime. (ASFK)
(viac)Recenzie (258)
5/10. Film obsahuje spoustu zajímavých vizuálních kompozic jenže čeho je moc, toho je příliš. Film vsází na zvuk a dlouhé nesestříhané záběry a právě audio tahá tento film z podprůměrné šedi. Při několika scénách mi z těch lidí bylo vysloveně špatně a divákova nenávist vůči hlavním postavám je zde zaručena. První polovina filmu rychle plyne a problém jsem s ní neměl, jenže ta druhá se vleče a doslova polovina by se dala udělat lépe či by mohla být více sestříhána. Osobně najdu hned několik lépe zpracovaných filmů, které líčí dobu a zrůdy 2. světové války, a kterým dám přednost před tímto snímkem. Zóna zájmu se tak pro mě stala spíše zónou nezájmu. ()
The Zone of Interest. Pravdupovediac čakala som od tohto filmu viac. Námet je zaujímavý, ale spracovanie dosť nezáživné, ba až nudné. Vcelku zvláštny film, pre mňa určite len na jedno pozretie. Od začiatku až do konca filmu mi vadila kamera, väčšina filmu je snímaná z diaľky a tak som mala celý čas pocit, že tých hercov ani poriadne nevidím a ešte aj ozvučenie je zvláštne, niektorým dialógom bolo zle rozumieť. Okrem samotnej myšlienky akosi nevyniklo nič, ani herecké výkony. Je to film viac o atmosfére a pocite ako o nejakom deji či dialógoch. 3* s prižmúrenými očami. ()
Úprimne som bol zvedavý, kto si to tento rok odviezol z Oscarov sošku za "najlepší medzinárodný film". Podľa popisu to znelo sľubne, a musím uznať, že vo svojej podstate to bolo až brutálne kontrastné. ALE keď si človek odmyslí tú pointu a o čo tam celé išlo, tak to bola dosť silná nuda - a to skutočne nechcem pôsobiť cynicky. Mal som pocit, že celý čas sa v tomto filme nedeje nič iné, len sa tam kadejakí führeri stretali a dohadovali koho, kde a kedy deportujú, a kto bude veliteľ akého koncentračného tábora. Mňa to bohužiaľ nechytilo... 1* za pointu a koncept "raja vedľa pekla". ()
Nezúčastněný pohled do idylického života nacistické rodinky, která si v klidu řeší svoje každodenní trable a mezitím se za zdí jejich vily odehrávají jedny z největších zvěrstev Druhé světové války. Jonathan Glazer si tenhle artový pohled na holokaust pojal po svém a i když divákovi vůbec nic neukáže, díky práci se zvukem a permanentně nepřijemné atmosféře nechá jeho představivost a emoce pracovat na plno. Osobně sem od Zone of interest čekal hodně a nakonec sem dostal ještě trochu víc. To všudypřítomné hučení v pozadí (které jsem vnímal jako zvuk pecí) z hlavy asi jen tak nedostanu a nedivil bych se kdyby ve mě během pár dní tenhle kousek dozrál k plné palbě…80% ()
Bylo zajímavé vidět to z druhé strany a o to zajímavější, že jsme za celou dobu filmu neviděli ani jednoho vězně. Hodně tomu přidával ale ten zvuk a často jsem při sledování měla husí kůži, když si člověk uvědomí, že to vážně takhle muselo znít a vypadat. Musím pochválit i nápad se skrytými kamerami, dodávalo to na pocit realnosti. Místama mi to ale přišlo příliš zdlouhavé a vlastně celkově o ničem. Žádný hlubší příběh, žádná gradace. Glazer to postavil hlavně na atmosféře, což fungovalo spíš na půl. ()
Fascinující nenápadný film, snad se stane klasikou. Vyčítám tomu jen to, že skvělý koncept netlačil víc na pilu a nenabídl lepší herce v mužských rolích 8/10 ()
Najkreatívnejší prístup k pomerne „obohratej“ tematike od Saulovho syna (2015). Rodinná idylka nacistického veliteľa v bezprostrednom susedstve Osvienčimu. Formulácia „odohráva sa na pozadí“ tu (po ukrajinskej festivalovke Klondike) naberá rafinovaný, implicitný význam. Zvuk je mimoriadne sugestívny, nepríjemný, de facto nahrádza obraz a stáva sa druhým rozprávačom. Z rozhodujúcej miery nevidíme, čo sa deje za múrmi koncentračného tábora, ale veľmi zreteľne to počujeme, žije to v nás a postupne vrie pod vplyvom toho, čo vidíme v prvom pláne. Nielen tak obsah, ale najmä mizanscéna a strih majú svoju mrazivú údernosť. V celku ide skôr o experiment či manifest než naratívny film so štandardnou dramaturgiou, a možno práve preto je uhrančivejší. Napriek veľkej spokojnosti sa však neviem zbaviť pocitu, že to malo väčší potenciál. Ak by to mal v rukách taký Haneke či Seidl, verím, že to ide ešte ďalej. Tak či onak, ide o povinné pozeranie. ()
Na tenhle film jsem se hodně těšil, ale bohužel odcházím z kina docela s rozporuplnými pocity. Samotný nápad udělat film o Rudolfu Hössovi mi přijde jako skvělý, protože nejenom že mě období druhé světové války zajímá, ale moc filmů o Hössovi zrovna není. Přitom Höss je jedním z nejhorších nacistů a hlavně velitelem toho největšího pekla, které se jmenuje Osvětim. Příběh bych rád rozdělil na dvě poloviny. V první polovině můžeme vidět rodinu Hössových, jak si spokojeně žijí vedle bran koncentračního tábora a jak si užívají jejich zájmy. Rudolf rád rybaří, Hedwiga se ráda stará o květiny a jejich děti si hrají v bazénu. Zkrátka sledujeme jejich život, abychom aspoň trochu mohli zjistit, jaké to mohlo být. Přitom do dneška si ale nedovedu představit, že bych žil takhle blízko od toho pekla. V druhé polovině filmu se přesouváme s Rudolfem do jiného místa a sledujeme vývoj dalších koncentračních táborů a jednání ostatních nacistických představitelů. Jonathan Glazer v tomto filmu dost sází na minimalistické záběry, kdy třeba jeden záběr trvá deset vteřin a kamera se vůbec nehýbe. V tomto čase dává divákovi prostor na to, aby se nabudil na tu atmosféru a popřípadě, aby se vcítil do situace. A to trvá přes celý film. Proto jsem kolikrát měl pocit, že film je velmi pomalý a nic moc se tam neděje. Líbí se mi, ale jak Glazer dokázal zachytit život rodiny Hössových, protože v samotné rodině vlastně nikdo moc neví, co se za zdí děje. Přitom divák moc dobře ví, jaké hrůzy se tam dějí. Proto se Glazer ve filmu nevěnuje Osvětimi a naukazuje přímo na kameru tu hrůzu, ale dává do pozadí jenom takové indicie jako jsou výkřiky a nebo různé zvuky, které vám tu situaci jasně objasní. Jestli je Oskar zasloužený, to už nechám na každém zvlášť. Ale rozhodně nějaké ocenění by si film zasloužil. Za mě rozhodně za ten kontrast, který jsem nikde jinde zatím neviděl. Film je to vlastně v celku jednoduchý, hlasitý a agresivní, ale celé to zastřešujícím konceptem maskuje do náročného, nepřístupného a tichého filmu. A právě to je ta skvělá věc, která se mi líbila na filmu nejvíce. Spolu se zvuky to dělá opravdu temný film, který si užijete nejlépe v kině. Rozhodně je to film, který vyburcuje společnost k diskuzi a zamyšlení. Za mě se tento film mohl udělat trochu jinak a lépe, ale chápu, jak to Jonathan Glazer chtěl pojmout a vůbec mu to neberu za zlé. Každému zkrátka sedne něco jiného. 6,5/10 ()
Příběh, který kdyby byl povídkou na 30 minut dostane 5 hvězd. Ale celovečerní film, s tolika nevyužitými dialogy z knihy a nevysvětlenými scénami mi přišlo, že se primárně tvoří artový film. Prvoplánová tvorba jinakosti a originality závažné téma doby rozpustila. Silné zvuky za zdí, dým kouře a světla z tábora, zahrada ráje dělena zdí pekla, bylo bohužel jediným silným zážitkem. Nijaké dialogy, prázdné scény, nedotažený příběh dívky s jablky. Nemůžu jinak než 2 hvězdy. ()
Nakonec vlastně zklamání. Bylo to na mě moc artové a spousta záběrů tak nějak o ničem. Chápu proč a jak to bylo natočené, ale mně to prostě kdovíjak nesedlo. Takový Chlapec v pruhovaném pyžamu nebo Konference ve Wannsee, to je úplně jiná liga. 60% ()
Vtahující, syrové a imaginativní. Glazer spoléhá na divákovu fantazii a zároveň velice doslovně prezentuje obrazy, které působí všedně, jenomže právě tou všedností můžou v divákovi vyvolat pocity znechucení či morální otázky a zároveň obdiv, že se Glazer rozhodl toto téma nasnímat ze strany esesáků, jejichž strana příběhu by rozhodně neměla být už nikdy prezentována veřejně. Možná právě pro to, jak odvážný to byl krok a ten fakt, že řemeslně je to téměř bezkonkurenčně zvládnuté, disponuje to nejnepříjemnějším hudebním doprovodem všech dob a všetečnou kamerou, to byl zážitek, o který jsem ráda obohacena. Naštěstí jsou zdejší postavy tak chladné, že máte minimální možnost s nimi jakkoliv blíže prožívat jejich životní situace. Proto je to svým způsobem tak výborně odpudivý film, který zároveň přitahuje. No prostě je zde hodně kontrastů a kontroverzí, overall je to ale filmařšká špička se vším všudy. ()
Hodně artový a těžký film, který se nedá nijak moc ohodnotit (a nyní, jak začínám recenzi psát, nepochybuji o tom, že bude kratší). Je to moc pěkně natočené, kompozičně (kamera) dotáhnuto do dokonalosti (Jonathan Glazer se těmito nápady téměř vyrovnal mistrovi přes kamerovou psychologii), moc pěkně zahrané (Christian Friedel tomu všemu vládně) a celkově velice zajímavé. Divácky přístupnější (nominace na Oscary v podstatě dokazují) ať už díky (vděčnému) tématu či... hmm, kdoví čemu - asi že to je pořád tak nějak lidské. Film též rozehraje prakticky tři dějové linie (které na sebe samozřejmě navozují a protínají se), které jsou ale mnohem psychologičtější, než u ostatních filmů. Jelikož jde o artovku bez většího příběhu a o ''pouhou'' snůšku promyšlených scén, tyto linky si uvědomuje čím dál více - ať už šlo o záměr, nebo jestli jsemk to vnímal jenom já. A jde o linku vizuální, kde pozorujete osudy nacistické rodiny, o audio linku (která, jestli se nepletu, vznikala několik let), která zaznamenává hrůzné události z Osvětimi. A nakonec jde o linku toho, co víte o historii. A tato linka zasahuje do obou předešlých zmíněných a vytváří děsuplný (cinefilní) zážitek. Zároveň doporučuji o filmu vědět aspoň to, že je zaměřen na zvukovou stopu a že je o holokaustu. To je vše, co potřebujete vědět o tomto filmu, abyste si ho užili se vším všudy - minimálně, jak to situace dovoluje. 8/10 Více ZDE: P.S. jeden blbej: film silně nedoporučuji hluchým lidem... ()
Netušila jsem, že dám někdy válečnému filmu 1*, ale tohle je opravdu šílený fesťák. Film prakticky bez děje, táhne se pořád ve stejném tónu. Doslova. Jediné co cením je hravost se zvuky. ()
Nejnudnější film jaký jsem kdy v kině viděl. Co deset minut jsem se koukal na hodinky, kdy už to utrpení konečně skončí. Zkritizovat jde úplně všechno - scénář, který je často označován jako "minimalistický", nakonec znamená žádný. Monolog ani dialog zde neexistuje, postavy vůbec nepoznáš. Sáhodlouhé záběry random míst a věcí korunují tři pekelně dlouhé okamžiky, kdy ve filmu naskočí černá obrazovka a ty jen čumíš do prázdného plátna a říkáš si zda se jim nějak nedosrala promítačka (jedna z nich naskočí hned na začátku - sralo mě to neskutečně). Tolik omílaný oscarový zvuk není v rámci budování hrůzu nahánějící atmosféry vytočen až do sta procent, což je škoda vzhledem k tomu, že kvůli kladení důrazu na něj ve filmu schází jakákoliv hudba. Teď dvě věci, které jsou úplně nejhorší. Selhává totiž i emocionální vydírání v rámci filmu zasazeného do holocaustu. První film z tohoto temného období, kde se režisérovi a scénáristovi v jedné osobě povedlo mě totálně odstřihnout od faktu, že se to děje PŘÍMO u plotu Osvětimi. No a nakonec nesmyslný závěr, po kterém jsem si musel jít vygooglit jak vlastně Hoss skončil. Stačila minuta čtení na wiki a dozvěděl jsem se o něm víc než za skoro dvě hodiny filmu. Artová sračka, typu u kterého se pseudo kritici rozplývají nad každou nezajímavou a plochou scénou a vidí v ní geniální řemeslo a skrytý význam. Za co to dostalo Oscara netuším. ()
O životě jedné německé rodinky, kde je hlava rodiny zodpovědný otec s úspěšnou kariérou, matka aktivní žena budující nádherný dům s obrovskou zahradou, a děti jsou krásné a spořádané. Přesto je však na této německé idylce něco extrémně znepokojivého. Zóna zájmu je originální pohled na zrůdnosti holokaustu očima pachatelů. Nejedná se však o žádné zlehčování páchaných hrůz i přestože ve filmu nenajdeme jediný hrůzný výjev. Režisér Jonathan Glazer servíruje především skvělou a podbízivou práci se zvukem, za kterého film právem získal Oscara. Vše znepokojivé se odehrává na pozadí (nebo za zdí, chcete-li), a snímek s tím šikovně pracuje skrz náznaky v chování postav. Vnímavý divák ocení podprahové vyprávění, stejně tak snahu režiséra o originální koncept, který odmítá šokovat expresivními výjevy, ale zanechává nenápadný avšak o to nepříjemnější pocit. ()
Vyvolení 1943 ()
Viděno v rámci ČSFD projekce 8.2.2024 https://iakia.blogspot.com/2024/02/zona-zajmu-rezie-jonathan-glazer-scenar.html ()
Už nějaký ten pátek se považuju za diváka, co rád uhne od mainstreamových blockbusterů a dá šanci netradiční artovce, jelikož originalita je v tomto přesyceném odvětví zatraceně potřeba. Každý výstup z komfortní zóny má ovšem své meze a ačkoli studiu A24 dost fandím a viděl jsem od nich nejeden film, co mi skutečně zaujal, Zóna zájmu je na hony daleko za hranicí snesitelnosti klasického smrtelníka a já jsem z kina snad nikdy neodcházel víc zklamaný, zmatený a znechucený. Jestli si tohle dokázal někdo zcela nezaujatě užít a vůbec z toho až otravného záběrování něco odnést, nechť mi to prosím vysvětlí. I ta práce se zvukem a hudbou je tu spíš na pěst. Budu si to muset zahojit nějakým klasickým Hollywoodem a to říkám opravdu nerad. [viděno v Cinestar Plzeň 21.2.2024] ()
Nadšení z prvotních pozitivních ohlasů u mě dost ochablo, když jsem zjistil, že to točí Jonathan Glazer. Bohužel i přes nepříliš vysoká očekávání mě ani tady nepřesvědčil, stejně jako žádným ze svých předchozích filmů. Koncepčně je to zajímavý, ale provedení je silnej lartpourlartismus. Jediný silnější momenty filmu se pro mě odehrály úplně na začátku, kdy architekt popisuje, jak budou fungovat krematoria, případně jak si Frau Höss s děvčaty rozebírají kořist, ale celá ta myšlenka holokaustu skrytého na pozadí se rychle vyčerpá a film se pak jen a jen vleče. Vidím, co se Glazer snaží říct, ale nic to se mnou nedělá. Celé to působí strašně na sílu, vlastně až lacině, kdy se pro dodržení formální čistoty nápadu nemyslí na to, jestli ten film funguje jako drama. A ty scény točený termokamerou (?), ten půlminutovej záběr na červený plátno, a celej závěr mi pak přišly už vyloženě pozérský. ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)
Rozhodně kvalitní film, který na nižší hodnocení nevidím, ale popravdě po všem tom hypu a nadšení, které jsem četl ze všech stran, jsem po zhlédnutí krapet zklamaný. Čekal jsem největší Glazerův film vůbec, ale dopadlo to tak, že Pod kůží a Sexy bestie se mi stále líbí víc. Práce se zvukovou stopou je zde naprosto dokonalá a perfektně zakompomonované tiché výkřiky u jinak klidně působících scén jsou prostě povedené a nedá se jim nic vytýkat. Povedená mi přišla i (pro Glazerovy filmy typická) statická kamera, která tvořila velice chytře vystavěné záběry, stojící především na celcích a atypicky pojatém záběru a protizáběru. Německé postavy zde hrají Němci, což tomu dodává na důvěryhodností a jejich výkony jsou taktéž samy o sobě přesvědčivé. A oproti některým bych nesouhlasil s tím, že to jde odnikud nikam - sice ano, nemá to tu klasickou satisfakci, ale posouvá se to skrze odhalování podrobností ohledně jejich rodinného domku u Auschwitzu a vše spojuje zvráceně podaný (jinak klasický) rámec příběhu o tvrdě pracujícím otci, který nemá moc času na rodinu... akorát tenhle velí koncentračnímu táboru a chtějí ho převelit. V tom je třeba skrytý velice, ale opravdu velice černočerný fór, zvlášť když to pro nacistickou rodinku Hössových dospěje k "happy endu" a otec je na tom postavením ještě líp než předtím, pokud teda odmyslíme tu závěrečnou fantaskní scénu s propojením minulosti a současnosti, která je dalším velice zajímavým prvkem. Je tu i lehká meziřádková psychologie, která nám ukazuje Hössovi jako naprosto lhostejné k tomu, co se děje za zdmi a není to tím, že by jim to nedocházelo, ale z pár náznaků je jasné, že všechna ta umírání berou jako přirozený ruch. Tak, a teď když jsem to tu tak krásně vychválil, kde je teda problém? Teoreticky není, ale osobně ho mám s tím, že jestli něco Zóna zájmu prosazuje především, tak tezi, že pro skutečně naturalistický prožitek hrozné události není třeba explicitní násilí a brutalita, ale pouhé náznaky vytrhující z jinak relativního komfortu. Divácká představivost vždy dokáže vytvořit horší obrazy než by film sám dokázal a Zóna zájmu je vyloženě manifestem tohoto pojetí. Já s ní plně souhlasím, ale vzhledem k tomu, že se jí řídím při sledování filmů už několik let, přijde mi její manifest spíš okázalý než přirozeně intenzivní. Chladným mě to sice nenechávalo, ale časem jsem začal mít přesně takové dojmy, jaké popisuji v předchozí větě. Možná to je jen můj osobní problém, že mě to zde nedokázalo dostatečně šokovat, ale spíš mi přijde, že je to tou minimální gradací. Ono to sice někam jde, jak jsem psal výše, někam to i dospěje, ale je to pořád málo na to, aby to celý film dokázalo utáhnout. Pod kůží je pomalé úplně stejně, také stojí na postupném odhalování toho, o co vlastně jde, ale Zóna zájmu mi časem připadala příliš jasná v tom, čím chce být, a bohužel bez čehokoli navíc, takže z ní zůstal hlavně efekt. Sice působivý, ale až moc jen efekt. Z jiných Glazerových filmů jsem tak měl plnohodnotnější zážitek, je mi líto. Slabé 4* () (menej) (viac)