Asteroid City

Wes Anderson kdysi skrze svoji svojí svébytnou dollhouse formu přilákal diváky k příběhům o různě polámaných lidech snažící si zachovat svoji hrdost a sebeúctu navzdory tomu, že něco se mění. Poslední dobou se více uzavírá do svého světa projekcí, vzpomínek a představ, kde si vše filtruje tou svojí specifickou krajinotvorbou, ale diváci ho teď pomalu opouštějí, stěžujíce si právě na tu formu, která je k němu prve přitáhla. Příznačně se tak stává typickým protagonistou svých filmů. Tedy postavou, která kdysi na tvůrčím vrcholu si kolem sebe vytvořila bizarní mikrosvět, který se čím dál více uzavírá do sebe, on samotný ztrácí přízeň diváků i kritiků, ale přesto se všemi silami snaží udržet si tu vlastní vybudovanou platformu k vyprávění osobních příběhů, ačkoli mu možná již přináší více strastí než slastí. Asteroid City dokáže iritiovat tím, kolik je tam nevyřčeného navzdory tomu, jak jsou jeho postavy přímočaré ve svém jednání i vyjadřování a všudypřítomná robotičnost působí, jakoby v dalším filmu měli mít už všichni herci přímo zaražený v zadku natahovací klíček. Zároveň je to však v rámci Andersonovi tvorby vzácný snímek tím, že má přímý vztah k současné realitě - vypráví o tom, že v 50. letech přistane před očima několika lidí mimozemšťan, ukradne meteorit a odejde, přičemž pro všechny ty lidi se vlastně nic nemění a oni se horko těžko snaží v sobě probudit to očekávané nadšení a zaujetí, které by z dané situace mělo vzejít. Svým vlastním způsobem tak popisuje pocit mnohých v posledních letech, kdy po několika world-changing událostech od pandemie, přes počínající třetí světovou válku až po první viditelné projevy klimatických změn, je mnoho lidí překvapeno s tím, jak bojuje spíše s pocity vlastní apatie, nenaplněnosti a osobním selháním. Hledání pojítek mezi padesátými lety, jako nejzkurvenějším obdobím v zásadě everywhere, a současností bude teď chvíli asi hip. "It's been a great ten years Schubert and I don't regret a second of it. Clark still loves you. I still love you." "But not like before?" "But not like before." (21.09.2023)

Díky tvůrcům jako je Wes Anderson si připomínám, že Hollywood není jen fabrika na plytké, propagandistické, morálně závadné a časožroutské slaboduchárny. Patří mezi asi deset režisérů, jejichž práci sleduji. A to i přestože jeho filmy nepřijímám bez výhrad; i přes některé momenty které mi nesednou, je pro mě filmařskou živou vodou. Jsem divný chlápek zrozen ve znamení Střelce. Wes Anderson píše postavy, které mluví mým jazykem. Bez obalu, dialogy jsou úsporné, postavy říkají co si myslí bez ohledu na následky a reakce okolí. Komunikují bez přetvářky a intrik, které si mnozí lidé pletou s "dobrými způsoby a slušností". Nejde o plané žvatlání, ale naopak o něco, co si lidé říkají, když k sobě mají blízko. Když se nebojí obnažit, když se chtějí sdílet. Je možné, že je to vliv "texaství", protože se to vyskytuje podezřele často právě u rodáků z této specifické oblasti. Nu a pak tady máme skvělý vizuál a formát, ve kterém se prolíná to nejlepší z divadla a filmu. Vynikající herce, kteří jsou i kvůli dvěma minutám ochotni v jeho filmech účinkovat....hádejte proč? Protože být toho součástí je otázka herecké prestiže...kvůli takovým filmům si mnozí herci tuto profesi vybrali. Astronomické sumy za popcorňárny, jsou často náplast za zpronevěření se herectví....tomu opravdovému. Aby pak mohli přijmout roli v něčem... . Asteroid City má vše, co mám na tvorbě Andersona rád. I přes ten formát - film o divadelní hře, je po dlouhé době snímkem, který je vstřícný i vůči popcornářům. Pro ně to sice bude jeblý art, ale má potenciál zabavit i vydunělé hlavy. Všichni herci do jednoho jsou skvělí, vizuál je vymazlený....když tohle většině diváků stačí u mainstreamových filmů....na co by si tady chtěli stěžovat? Na divoký a zmatečný závěr? Ano, to dává smysl. Na občasné manýry...kdy už bylo těch "zákulisních" scén nadužíváno? Jo, taky bych meeting s herci vystřihl. Ano, Wes Anderson mi opět nedodal film, ze kterého bych byl nadšený od začátku do konce, ale stejně mi udělal radost, pobavil mě a stále zůstává v mé TOP 10. A budu se i nadále těšit na další jeho film. (23.09.2023)

Asteroid City je normálne až náročné hodnotiť. Zvláštny počin. Wes Anderson má jednoducho svoj štýl, tak ako som kedysi nebola nadšená toľko ospevovaným filmom Grandhotel Budapest, ani teraz nie som. Film vyniká predovšetkým svojou formou. Výprava a kostýmy, pastelové farby, 50-te roky USA, hudba - to znie dobre, až lahodne. Ale zvyšok? Vyskytne sa tu toľko skvelých hercov, ale nikoho z nich som si nevychutnala. Je to vlastne film o jednej fiktívnej divadelnej hre a všetko, čo sa odohráva na farebnom plátne a teda farebný príbeh, je vlastne len divadelná hra (pozor SPOILER! čiže vlastne nijaká mamička deťom nezomrela, vlastne to nie sú ani deti hlavného hrdinu) a paralelne sa odvíja aj ten čierno-biely príbeh, ten je menej zaujímavý a má menej priestoru, kde sa čo to dozvedáme o hercoch, ktorí hrajú v tom pastelovom svete! Už len to samo o sebe je zvláštne!!!! Humoru je menej, zasmiala som sa asi dvakrát. Herci rozprávajú väčšinou extra rýchlo. Po dopozeraní filmu som bola na pochybách, či som tento film vôbec pochopila. V prípade Asteroid City pochopím asi  každé možné hodnotenie. Je to originálne, je to iné, je to taký možno aj experiment, ktorý vznikol v karanténe a preto aj ten nápad s karanténou. Osobne si myslím, že to nie je film pre bežného diváka, podľa mňa je skôr pre umelcov :-). Dávam trošku neisté 3*. "You Can't Wake Up If You Don't Fall Asleep". [12.07.2023 v OV]. (13.07.2023)

Lepšie než Až vyjde měsíc (2012). A tým vymenovanie pozitív končí. Viete ako Asteroid City pôsobí? Ako keby Wes Anderson zomrel a na počesť jeho pamiatky sa zišli "jeho" herci, a spolu s jeho dlhoročným asistentom natočili film. Vyzerá to ako WD, hrajú tam herci ako u WD, ale neodohráva sa nič pútavé, zbesilo kreatívne a postavy nemajú čím zaujať. Dajte si Grandhotel Budapešť a Fantastický pan Lišák. Tým Vaša púť po WDlande môže začať a aj hneď skončiť. (24.11.2023)

Jestli jsem zažil za poslední dva roky do posledního místa narvané klubové kino, tak na posledních dvou filmech Wese Andersona. Po Francouzské depeši, která mi připadala formálně příliš přeplácaná, jsem se dost bál dalšího zklamání, ale naštěstí tentokrát se nekonalo. Pan režisér sice opět hraje hodně na formu, včetně střídání formátu a barev, ale tentokrát se naštěstí drží v únosné míře, navíc dost mě chytl i stylový průvodce ve stylu Roda Serlinga z Twilight Zone a metafilmové či divadelní vtípky z černobílého studia. Mezi opravdu zábavnými výkony většiny herců, z nichž i ta Scarlettka dokáže být vtipná, pro mě jednoznačně kraloval Jason Schwartzman, který mě tady často rozesmál už jen samotnými pohledy (ať už s fajfkou, fotoaparátem nebo bez nich :)) či tónem pronesených replik... obsazení do hlavní role se hodně povedlo. Chod městečka s neobyčejnou historií kolem spadlého meteoritu je zpracován velice nápaditě a s nejednou vtipnou scénou, ale jestli mě něco zklamalo, tak zejména vyvrcholení slibně se rozvíjející sci-fi zápletky, která je zakončena podivně nevýrazně, bez očekávaného vysvětlení. Z tohoto důvodů a také s ohledem na pár scén, jejichž případný vtip jsem nepobral (např. u jakési dětské hry s říkáním spousty jmen), nevidím Asteroid City na plný počet a Grandhotel Budapešť i díky silnějšímu vyústění pro mě zůstává nepřekonán, ale jinak jsem si tuto esenci hravé výtvarné stránky a svérázného humoru většinou hodně vychutnával. [85%] [Art Film Fest 2023, Košice; navštívěno s honajzem2] (23.06.2023)