We Have a Ghost
Réžia:
Christopher LandonScenár:
Christopher LandonKamera:
Marc SpicerHudba:
Bear McCrearyHrajú:
David Harbour, Jahi Di'Allo Winston, Anthony Mackie, Jennifer Coolidge, Tig Notaro, Steve Coulter, Sarah Durn, Faith Ford, Tom Bower, Erica Ash (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Přestěhují se do nového domu, kde objeví ducha s temnou minulostí, a stanou se miláčky internetu. Ruku v ruce se slávou ale přichází nevítaná pozornost ze strany státu. (Netflix)
Recenzie (107)
Mladí herci na sebe ukázali, to je fajn a asi největší přínos Harboura a Mackieho, kteří holt také musí platit účty. ()
Někdy fajnová, někdy trochu dementní hororová komedie. Srandovní Harbour, který i v nemluvné pozici a s neustálou CGI aurou kolem sebe si to asi výtečně užíval. Ostatní černošská rodina neurazila, ale příliš ani nenadchla, jen trochu vyčnívá Anthony Mackie. Nařechtal jsem se u MILFky Coolidge aka seance s vědmou. A to je asi tak všechno. Sterilní podívaná s pár fajnovými scénami (narážky na všechny ty instagramery a influencery), ale za chvilku na to zapomenu. Harbourův Santa byl tisíckrát lepší. Tohle je netflixovská sázka na rodinnou jistotu. Díky ale už ne. 50% ()
To je ale rasistická kravina. ()
nový Kapitán Amerika se s rodinou přestěhují do baráku kde straší. Protože jsou ale strašně progresivní, tak se ducha nebojí a místo toho ho natáčí na youtube a tiktok aby z toho taky něco měli. Jenže jak už to tak bývá, musí se to trochu zkomplikovat a do hry tak vstupuje armáda, policie atd a hned bude o zábavu postaráno. A nebo taky ne. Christopher Landon není úplný nováček, nicméně to nejlepší co zatím stvořil byl první Happy Death Day a zbytek byl spíš průměr až podprůměr. Ani Máme tu ducha není výjimka. Nejvíc mu totiž ubližuje, že úplně není jasné pro koho ten film je a čím by chtěl být. Zcela určitě to není horor, ale má to snad být drama? Nebo rodinný film? Nebo snad komedie? Od všeho tu něco je a nic z toho nefunguje pořádně tak jak by mělo, což platí o o celkem předvídatelném konci. Zkrátka takový eintopf, kde ingredience vypadají lákavě a sami o sobě jsou dobré, nicméně když je smícháte dohromady tak to není žádná velká hitparáda...50% ()
Poměrně slušně natočená komediální duchařina, která mě nijak nelákala, ale nakonec pobavila. Slušný. 50%. ()
Taková nemastná, neslaná, průměrná americká komedie, která ani neurazí ani nenadchne. Pustila jsem si to jeden večer, když jsem připravovala jídlo a jako kulisa to nebylo zlé. Občas mě to i zaujalo natolik, že jsem se zapozorvala na obrazovku. Velkým tahounem je tu určitě David Harbour, který nepromluví ani slovo, přesto to celé dokáže táhnout. Velmi mě štval přístup otce Anthonyho Mackie, strašně otravně napsaná postava. A moc mě mrzí, že více prostoru nedostala Jenniger Coolidge. ()
Tak tohle se vůbec nepovedlo. Možná tak první půl hodina byla dobrá. A pak ta honička v autech. Ale jinak strašné klišé, s ducha udělat celebritu a vydělávat na něm. Celé to pak skončilo romantickým patosem. Za mě nuda. ()
Landonovu tvorbu mám docela rád, ale tohle bylo jeho zatím nejslabší dílo. Celkem dlouhé, celkem nevtipné, celkem se to inspirovalo x věcmi, občas hloupé, nicméně ještě pořád v pohodě dokoukatelné a určitě lepší než jakýkoli umělecký škvár. 50% ()
Harbour si môže podobne ako kedysi Britney Spears zanôtiť: "Ooops, I Did It Again!". Po trápnom Hellboyovi si totiž luskol rolu v ešte šmrncovnejšom výplachu. Tuná aspoň drží klapačku. ()
Okrem ducha aj zberačov, dementný dej, teploškov a nesympatické obsadenie. Skvelá výplň času. ODPAD! ()
Landon je spíše hororový režisér ani nevím a nechápu důvod proč něco takové natočil. Tohle ani neví co chce být chvilku je to pokus o komedii co absolutně nefunguje a stojí a padá to jen na tom, že duch řekne Bůů a lidi utíkají jednou to možná vtipné je padesátkrát už ne. Pak je to hledání identity a zjištění , že byl v nějakém programu trochu sci-fi a thrilleru a pak dojemný konec. Jako rodinný film to selhává taky a označení horor je snad urážkou to i takový Casper (1995) předvedl více. To by nebyl Netflix , aby tam nedal propagandu tak, že se tam uráží jakýsi bílý muzikant na úkor Hendrixe jsou zde narážky na debilní bílé rodiny v domech s duchy (to, že oni tam zůstaly asi nevadí) bílým holkám se zde krade taxík a černá řidička jich odmítá odvézt ačkoliv ho mají zaplacený. A jedeme dále ten malý kluk má nad pokojem symbol blm (v podstatě radikálové co mlátily bělochy jen kvůli barvě kůže ) asijská holka zde nadává na mužských záchodech klukovi co močí, že nemá právo tam být (jo opačně by to vadilo takhle asi ne) a našlo by se i další. Co se tam dá pochválit hudba , jedna scéna s přechodem mezi dvěma obchody, jedna scéna s vyděšením nějakém duchařky kde je easter egg na Vymítače Ďábla a asijské vlasatice, konec, parodie na internet a to je asi vše. 40 procent P.s. Ta Asiatka byla pěkně hnusná horší herečku sehnat nešlo? ()
Máme tu ducha je skvělým filmem s výborným humorem a skvělým Davidem Harbourem, který mě přesvědčil, že umí hrát i beze slov. Humor byl sice střídmý, ale lahodivý. A u části, kdy se snažili v domě natočit rozhovor pro televizi, jsem se vyloženě chlámal. Zároveň bylo nenásilnou formou poukázáno na to, jak se současná generace řítí do záhuby. Přece, když poprvé v životě uvidím ducha, který mě může udělat cokoliv, tak první, co mě napadne, NATOČÍM SI HO, místo toho, abych utekl. A ta část ujetejch Tikťokářů byla vůbec boží. Je to opravdu pohodový film, který se hodí přesně na to, když si chcete jen tak oddáchnout a pustit si něco u čeho se skvěle relaxuje. ()
Na téhle duchařině je jediný klad Harbour. Ač nepromluvi tak je super. Honička s policií taky nebyla špatná. Zbytek je bída, a to především co se herců týče. Zejména Mackie a jeho manželka jsou úplně na ránu ()
Po nějakých zhruba devadesáti minutách jsem byl prakticky již rozhodnut jak nad počtem udělených hvězdiček, tak i nad hrubým komentářem, označující Máme tu ducha jako neškodnou rodinou taškařici za pěkné 2*, to jsem ovšem ještě netušil, co si na posledních třicet minut připravil talentovaný Christopher Landon, když dosavadní nádech celého filmu totálně změnil a z ničeho nic se z mírumilovné, naivní a trochu i nezáživné podívané stal parádně vygradovaný, strhující thriller, kde šlo vážně do tuhého a jako třešnička na dortu pak film dovrší úžasně silné emoce, prostě parádní závěr, který můj celkový dojem okamžitě vystřelil o * nahoru a být film zpracován v této podobě po celou dobu, nebo alespoň mnohem dřív, tak jdu s hodnocením ještě klidně výš. Já ale vážně nepamatuji, kdy by se jakýkoliv jiný film ve svém průběhu takto moc zásadně žánrově zvrhl v úplně něco jiného, každopádně se to dá ale na druhou stranu i krapet odsoudit, jelikož takto radikální změna může vést i k domněnkám, že neměl tvůrce svou práci zcela pod kontrolou, ale to jsou jen úvahy, pravda je, že zde to ke zlepšení pocitů z filmu prostě výrazně napomohlo a já si tak ve finále film díky tomu opravdu užil, i když tedy ne bohužel po celou dobu. Co mě zde nicméně překvapilo a v podstatě i zklamalo, že se tu vyskytovalo vzhledem k orientaci na rodinou zábavu minimum humor, a těch pár pokusů lze pak označit spíš za trapné, než vtipné momenty, a ani obsazení ústředních dětských postav též nepovažuji za nejšťastnější, nepřipadli mi příliš sympatické a výrazné, naštěstí to ale v tomto ohledu vyvažují dospěláci, v čele s Harbourem a Mackiem. Efektům jinak nelze příliš co vyčíst, ty jsou určitě na vysoké úrovni a párkrát dokážou i překvapit svou nápaditostí, působivá je ale i atmosféra celého filmu, takže ve výsledku nakonec mohu konstatovat, že Máme tu ducha je poměrně zábavný snímek, který má jistě své mouchy, především tedy v té první polovině, ta druhá to ovšem vynahradí takovým způsobem, že ho mohu upřímně doporučit. Silné 3*! ()
Chápu tu myšlenku tady, i to rýpnutí do tiktokové generace (Ernestova výzva), ale na mě to nezvládá prodat ten vztah k duchovi, a celkově mi ta rodinka přišla dost nesympatická. Furt si stojím za tím že Mackie je hrobař zajímavých projektů, ikdyž tady toho moc ovlivnit nedokázal. A Harbour nemluvící je taky poloviční...Btw na rodinný film tady padlo až moc kur.ev, tohle byl docela bizár. ()
Pěkný rodiný film, pokud prominu rasistické poznámky, Krotitelku duchů a zfanatizovaný dav (pobavil Ježíš a vyděsila ubrečená blbka). ()
Jako v rámci žánru opravdu povedená záležitost a dost originální pojetí. Začátek klasika, ale rychle to nabere obrátky směrem takovým, který možná málokdo čekal. D. Harbour super. Super dům a fakt parádní prostředí. Bohužel a paradoxně je největším mínusem naprosto nesympatická rodinka hlavního hrdiny s ním v čele. Ale asi jsem to rychle kousl a bavil se až do konce. ()
Celkem fajn rodinná duchařina ()
To bylo hodně mdlého ducha, žádná postava nebyla sympatická. ()
Súvisiace novinky
Sedmý Vřískot střídá post režiséra
Oblíbená hororová řada opět mění tvůrčí tým. Poté, co otěže nad sérií původních čtyř filmů z let 1996 až 2011 v režii legendárního Wese Cravena v roce 2022 převzalo režijní duo Matt Bettinelli-Olpin… (viac)
Christopher Landon chystá remake Arachnofobie
Režisér Christopher Landon (Slečna bestie, Všechno nejhorší) se oficiálně upsal režii remaku kultovního hororu Arachnofobie z roku 1990. Původní snímek natočil Frank Marshall (Přežít, Kongo), hlavní… (viac)
Docela pěkný duchařský film. Místy sice sentimentální, ale v mezích snesitelnosti, a trochu natažená stopáž. Líbilo se mi, jak trefně se děvče ohradilo proti výtce, že nemá co dělat na chlapeckých záchodcích. Jó politická korektnost, to je věc. Přikládám tematicky korespondující duchařský sen. - - - Sen o právním zástupci duchů (v noci z 30. na 31. prosince 2019) - - - Volá mi nějaký člověk a představí se jako právní zástupce duchů. Prý jsem jednomu jeho klientovi způsobil újmu a on byl pověřen, aby mi tlumočil klientův smírčí návrh mimosoudního vyrovnání. Domluvíme si schůzku v hospodě. Sedíme v hospodě, chlápek má opravdu tak trochu právnický kukuč. Ptám se, o co jde. On vytáhne notýsek s poznámkami a spustí. Dne toho a toho jsem při chůzi po chodníku prošel tělem jistého ducha, čím jsem mu způsobil újmu. „Jakou újmu?“ zeptám se. „Tělesnou nebo duchovní?“ Právník se zamračí: „Nezlehčujte to. Jedná se o újmu duševní.“ „Tak moment!“ zvolám. „Duchové se nemají co potloukat po chodnících. Pokud tak přesto činí, činí tak na vlastní nebezpečí. Jelikož jsou ze své podstaty nehmotní a neviditelní, nemůže živý člověk předjímat případný střet s duchem nebo průchod skrze ducha, nemůže tomu nijak zabránit a nemůže za to ani nést odpovědnost, zvláště pak ne v případě, že k tomu došlo na místě jako je chodník, který je přednostně vyhrazený pro pohyb živých osob.“ „No,“ opáčí právník, „tento duch patří do kategorie bludných duchů, takže má právo se svobodně a volně pohybovat kdekoli. Kromě toho můj klient, vlastně – ehm – klientka skrze spiritistické médium vypověděla, že si je jistá, že jste ji viděl a skrze její tělo jste prošel schválně. Nedosti na tom. Následující noci se moje klientka dostavila do vašeho bytu v naději, že se o vás dočká omluvy. Snažila se na sebe upozornit tím způsobem, že zaškrabala na pelest vaší postele, ale vy jste prý nezdvořile předstíral, že spíte, a naprosto jste ji ignoroval.“ Já na to: „Do žádné nehmotné ženské jsem schválně nevrazil a zmíněné návštěvy si nejsem vědom. Jestli však, jak tvrdíte, dotyčná svévolně pronikla do mého bytu, měl bych asi žalovat spíše já ji. Kromě toho lže, protože spím na válendě a ta nemá žádnou pelest, na kterou by se dalo škrabat.“ Právník: „Tyhle detaily by musel řešit soud. Nyní k návrhu mé klientky. Dotyčná požaduje, abyste ji odškodnil tím způsobem, že o každém výročí jejího úmrtí jí zapálíte svíčku a připravíte pro ni potravinovou obětinu. Patří totiž do kategorie hladových duchů.“ „Předtím jste říkal, že patří do kategorie bludných duchů,“ namítnu. „Patří do obou těchto kategorií,“ upřesní právník. „Hlavně že nepatří do kategorie zubatých duchů. Tak víte co? Ať se ke mně dostaví dnes o půlnoci. Nejdřív ať zaklepe na zeď, já přepnu vnímání na second sight, abych s ní mohl komunikovat, a zkusíme se nějak domluvit,“ navrhnu právníkovi a on slíbí, že bude můj návrh tlumočit: „V naší advokátní kanceláři zaměstnáváme několik médií, která prostředkují styk s nehmotnými klienty.“ Sedím doma, kouřím a čekám na spirituální návštěvu. O půlnoci zaslechnu slabé zaťukání na zeď. Zavolám „vstupte“ a v pokoji se objeví slečna. Je docela sympatická a má na sobě legrační prvorepublikové šaty. Ale nikdo nemůže za to, jak ho oblékli do rakve. Představíme se. Zeptám se jí, kdy zemřela. Prý si přesně nevzpomíná. „Kdo je prezidentem republiky?“ ptám se. „No přece Masaryk.“ Aha, tak to je jasné. A jak přišla na to, že se může soudit s živým člověkem? Prý jí to poradil duch doby. No jak jinak. Vysvětlím slečně, že obětiny by jenom prodlužovaly přetrvávání jejího bludného astrálního či éterického těla, nebo co to teď vlastně má, a sdělím jí, že někteří dnešní esoterikové provádějí tzv. převádění duchů za Světlem. Vyložím jí, v čem tato metoda spočívá a k čemu slouží. Myslím, že bych to jako okultista také uměl. Neměla by zájem? Měla! To by tedy fakt měla! No dobře, tak se do toho pustíme. () (menej) (viac)