We Have a Ghost
Réžia:
Christopher LandonScenár:
Christopher LandonKamera:
Marc SpicerHudba:
Bear McCrearyHrajú:
David Harbour, Jahi Di'Allo Winston, Anthony Mackie, Jennifer Coolidge, Tig Notaro, Steve Coulter, Sarah Durn, Faith Ford, Tom Bower, Erica Ash (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Přestěhují se do nového domu, kde objeví ducha s temnou minulostí, a stanou se miláčky internetu. Ruku v ruce se slávou ale přichází nevítaná pozornost ze strany státu. (Netflix)
Recenzie (107)
Hodně se mě líbilo to omsdesátkové ovzduší díky kterému má v sobě tahle zábavná záležitost sympatickou lehkost bytí jen škoda závěrečné pasáže, která až moc tlačí na city. ()
V tom množství filmařského zmaru v rámci dobrodružného žánru současnosti, je tento film až svěží vítr do vrat. Jasný, je to místy scénáristicky standardně blbý, ale má to v sobě takovou tu dobrodružnou atmosféru, která mi ve filmu dlouho chyběla. ()
Po Happy Death Day 2U druhý najslabší film tohto režiséra. Jeho štýl tu stále je a film miestami dokáže poriadne baviť, ale nie je to až taká pecka ako jeho ďalšie snímky a nehorázne sa to tiahne. Zahrané to je parádne a páči sa mi, že si Christopher robí srandu aj z lavice aj z pravice prostredníctvom virálnych videí reaugujúcich na Ernesta. Neviem, nakolko mu do projektu kecali ludia od Netflixu, ale ako celok to za mňa nefunguje úplne ideálne. Na slabšie tri to ale vďaka úžasnému Davidovi Harbourovi je. P.S. Jennifer Coolidge je pound for pound najodpornejšia kreatúra v Hollywoode. ()
Absolutně nevěrohodně podaný nápad se sociálními sítěmi, na kterých se duch a rodina proslaví, film poměrně brzy shodil, což mě překvapilo a zamrzelo, protože naposledy ve Slečně bestii dokázal Christopher Landon věrohodně podat mnohem šílenější nápad. Škoda. Takhle musí film začít chytat druhý dech a doufat, že během příšerně dlouhé stopáže neodradí diváctvo například další jalovou linkou s paranormálními agenty (nebo kdo to byl), ve srovnání s níž působí libovolní Krotitelé duchů, i ti s ženským obsazením, jako seriózní dokument. Máme tu ducha ovšem i tak stojí za vidění, a to hlavně díky Davidu Harbourovi, který v němé (!) roli dokáže nevídané věci a řekne víc než kterákoliv jiná postava. Zajímalo mě i pátrání po tom, co se vlastně stalo, ale než k němu film došel, uběhla snad hodina a čtvrt. Máte-li dvě hodiny času, trpělivost a slabost pro Davida Harboura, jste vítáni. Ale buďte opatrní. ()
Christopher Landon už párkrát předvedl, že umí mít slušné nápady, tady to prostě ovšem dvakrát nevyšlo. Je vlastně těžké odhadnout cílovku tohoto podivného mixu rodinné komedie a nadpřirozeného hororu, je ovšem jisté, že tohle někdo v kuchyni Netflixu připálil. Absence dramaturgie je u Netflixu očividnější a očividnější, bez ní to bude ještě hodně bolet…. ()
Tenhle film určitě může být zábavný. Abyste se ale dostali do cílové skupiny, musíte nejdřív usnout. ()
Slušná herecká sestava, příjemný snímek na nudné ošklivé odpoledne. Bohužel se nezbavím pocitu, že to vše šlo udělat malinko lépe a rozhodně zkrátit. Délka celého snímku je velký problém, protože udržet pozornost celou dobu je téměř nadlidský úkol. 5/10 = 55% ()
Táto prazvláštna zmes mystéria a rodinnej komédie ma celkom bavila. Nápad super, no dejova linka mohla byť trochu zaujímavejšia. Dobrá bola len pointa. No to na super film nestačí. Lepší priemer. 65/100 ()
Viděl jsem 7 filmů pod kterýma je Christopher Landon podepsanej pod scénářem a viděl jsem 3 filmy, který režíroval. Ani jeden si u mě nevysloužil víc jak 3 hvězdy. A ani tady tomu nebude jinak. Myslím si, že jde o Rodinný film, kterej osloví jen minimum dospělých diváků a taktéž tomu bude u dětí. Tohle mělo přijít v 80kách, 90kách teď už to větší šanci na úspěch podle mě nemá. David Harbour jako Santa ve filmu Violent Night(2022) se mi líbil. Tady jako duch s přehazovačkou na palici(v některých záběrech mi silně připomínal Miroslava Etzlera) mi vůbec neseděl. Pár vtipných scén se možná najde ale nic co by stálo za větší pozornost. Navíc to má podle mě nehorázně dlouhou stopáž. Slabší 2 hvězdy. ()
Námet ma vôbec neoslovil a film som pozrel len kvôli Landonovi. A asi ide o jeden z nejslabších jeho filmov. Ani žánrovo sa nedá poriadne zaradiť. Niekto to označí za hororovú komédiu, iný za rodinný dobrodružný film. Dôvodov na označenie filmu ako horor nie je veľa. Jediný duch, ktorý sa objaví, nie je strašidelný a vyzerá skôr ako dobromyseľný pán, dezorientovaný ako Joe Biden. Jediný zaujímavá je tak pátracia linka po minulosti ducha. Výsledkom je film, ktorý nemá ambíciu vystrašiť, ale utopiť sa v dojímavosti, ktorá je zhutnená v závere. ()
Myslím si, že Christopher Landon je solídny režisér a jeho minulé projekty ako séria "Happy Death Day" a "Freaky" sú tomu dostatočným dôkazom. Jediná škoda pre "We Have A Ghost" v tomto smere je, že to bolo zaradené aj do hororového žánru. A síce je pravda, že je vo filme jedna trošku strašidelnejšia scénka, to nie je dosť na to, aby sme na to buchli hororový žáner a mali pocit, že sme sa dočkali niečoho, čo vybuduje atmosféru. Pretože toto rozhodne nie je ten typ projektu. Skôr by to spadalo do toho žánru rodinnej komédie, ktorá však má v sebe predsa len trošku viac srdca a originality, ako väčšina podobných filmov. Funguje to aj ako dobrá satira moderného amerického sveta, ktorému trošku nastavuje zrkadlo. Robí to v tomto smere dobre. Miestami to môže byť trošku moc, pretože touto komédiou film trošku odkláňa pozornosť od toho, čo je na filme najlepšie a to je práve príbeh ducha Ernesta. Postupne ako ho začneme spoznávať, budeme chcieť vedieť čo sa mu stalo, ako sa tu ocitol, prečo neprešiel na druhú stranu a podobne. K čomu sa film snaží dostať. No musíme si prejsť inými scénkami, ktoré to miestami trošku zdržujú. Rovnako je škoda, že postava Tig Notaro ostala podľa mňa dosť nevyužitá a mohla ukázať väčšiu dávku charakteru. Film však robí zaujímavým práve David Harbour ako duch Ernest. Nemusí povedať ani jedno slovo a dokopy viete z jeho tváre vyčítať všetko, čo sa v ňom odohráva. Je vtipný, no rovnako vie predať aj jednotlivé dramatické momenty. A priateľstvo medzi ním a Kevinom je veľmi silné a funkčné. Po vizuálnej stránke je film okey. Neponúka žiadne super silné triky, no fungujú dosť dobre. Viem si predstaviť, že to možno mohlo byť trošku temnejšie a viac staviť na atmosféru miesto toho, aby sme z toho robili rodinnú komédiu, ale keď niečo funguje, nie je treba to meniť. Za seba hovorím, čeknite si tento film a zabavte sa. Hodnotenie: B ()
Rekvizity filmu jsou rodina přestěhovavší se do zchátralého chicagského domu, obyvatel, kterého přijme do podkroví. Otec se nechtěného nájemníka snaží peněžit pomocí sociálních sítí a rodina se tím zařadí mezi světové celebrity. Videa si všimne patranormální vědkyně a její parťák z CIA lovící duchy. Režisér se snaží, aby se diváci jak smáli, tak i báli. Film je hrozný, hloupý, nezapamatovatelný a moc dlouhý. Pronásledován duchy odkazů z jiných filmů. Úspěch podobných filmů závisí kolik emocí investujeme do postav. Zde obsazení není špatné. Emoce se tu využívají k manipulaci s divákem. ()
Máme tu ducha v sobě mísí hned několik žánrů najednou - rodinný film, fantasy, mysteriózní "krimi-horor" a (prý i) komedii - ale ani jedna z těchto žánrových rovin mě nedokázala přijatetelným způsobem uspokojit. Landonův mi bohužel nepřišel dosti zábavný, ani děsivý, snad je ona "krimi" zápletka měla trochu potenciál. Cameo Jennifer Coolidge bylo celkem o ničem, na druhou stranu chválím prvotní ztvárnění "Ernesta" na sociálních sítích. Závěr byl sice alá "trnky brnky na city", ale neurazil - škoda jen, že se k němu musel divák prokoukat téměř dvouhodinovou vatou. ()
Takový dobrodružný rodinný film s duchem na půdě. Seznamování se s duchem mě bavilo, i jsem měl zájem zjistit, co se mu stalo a co je zač. Závěr asi nikdo nečekal, takže napětí tam také bylo. Akorát ta délka filmu, to mělo být o půl hodiny kratší. ()
Hodně nenáročná, dobrodružná family friendly komedie, která svou cílovku nachází v teenagerech a mladších dětech, ale jinak své uplatnění v kinematografickém poli jinde rozhodně nenajde. Na výraznější zážitek je film až moc plochý, jednoduše přímočarý a nezáživný, ale jako jakási kulisa na pozadí by se asi přežít dal. I tak to ale nemění nic na tom, že 2 hodiny je na tuhle prkotinu až hodně přemrštěná a úmorná stopáž. ()
Nechápu, na koho film mířil, jakého diváka si chtěl najít…. Začíná to jako legrační duchařská storka (nejlepší scéna je z natáčení spiritistické tv show), pak se to stočí na kritiku sociálních sítí a konzumu, následuje několik drastických scén, které fakt do filmu pro děti nepatří, a končí to drsnou a srdcervoucí historkou….. Tenhle film by potřeboval dobrého dramatika jako sůl (ta někdy slouží k odhánění duchů), který by to proškrtal, sjednotil atmosféru a hlavně si jasně řekl, jaká je divácká cílová skupina. Jo, a taky vyhodil některé nesmysly z /ne/logiky zádušního světa, kdy někdy něco nejde a jindy zase jde. SHRNUTÍ: Když se chceš napakovat na duchovi a ono to tak úplně nevyjde. ()
Rodinka sa nasťahuje do domu a zistí, že tam majú aj ducha. A čo ďalej? Zdá sa, že to nevedel ani scenárista a tak sa len donekonečna prešľapuje na mieste. Duch ani nehovorí. Ani nestraší. Len tak si tam poblikáva. Takže popri snahách neschopného otca rodiny túto skutočnosť nejak speňažiť, sa mladší členovia snažia zistiť ako ten duch zomrel. No a to je rovnaká nuda ako všetko v tejto vraj komédii, ale vtip som si tam žiadny nevšimol. Anthony Mackie má fakt hroznú ruku na sólovky a otravná entita Tig Notaro znova potvrdila, že film v ktorom sa objaví, je sračka. 2/10. ()
Po pravdě já netuším, jak se to stalo, ale náhle jsem se ocitla v cílové skupině.. Jedná se o zábavnou a milou duchařinu, která mi sedla, líbila se mi.. Asi nemám problém nazout puberťácké střevíce a dívat se jinýma očima.. Příběh přestěhované rodiny do domu s duchem je v podstatě hravá a příjemná záležitost.. Hodnotím shovívavě, ostatně jako vždy.. ()
Christophera Landona poznám ako vynikajúceho scenáristu, tak i ako super režiséra. Stal pri zrode Scouts Guide to the Zombie Apocalypse , ktorý je u mna veľmi vysoko a všetko najhoršie bola celkom pohodovka i keď jednotka bola o niečo lepšia. Slečna bestia ma tiež zaujala a teraz prišiel z niečím, čo s originalitou nemá čo dočinenia. Ale i so všedným scenárom, vie dobrý režisér divy a to je i tento prípad. Je to podobne duchovi, Beetlejuicovi, Krotiteľom duchov a i Prízraky. Ale i tak je to celkom pohodová jazda a to i keď je tu krutá stopaž. Je to čistý pohodový rodinný film, ktorom to kazí jedine prítomnosť kravky menom Jennifer Coolidge, ale aspoň tu nie je dlho. Film nevystraší, ale aspoň vás trocha môže rozveseliť nad vtipným dianím vo filme. Tak šup šup k obrazovke cela rodina a ide sa pozerať duch 2. Trocha nadhodnotím, ale slabé 4* zato dám. ()
Súvisiace novinky
Sedmý Vřískot střídá post režiséra
Oblíbená hororová řada opět mění tvůrčí tým. Poté, co otěže nad sérií původních čtyř filmů z let 1996 až 2011 v režii legendárního Wese Cravena v roce 2022 převzalo režijní duo Matt Bettinelli-Olpin… (viac)
Christopher Landon chystá remake Arachnofobie
Režisér Christopher Landon (Slečna bestie, Všechno nejhorší) se oficiálně upsal režii remaku kultovního hororu Arachnofobie z roku 1990. Původní snímek natočil Frank Marshall (Přežít, Kongo), hlavní… (viac)
Docela pěkný duchařský film. Místy sice sentimentální, ale v mezích snesitelnosti, a trochu natažená stopáž. Líbilo se mi, jak trefně se děvče ohradilo proti výtce, že nemá co dělat na chlapeckých záchodcích. Jó politická korektnost, to je věc. Přikládám tematicky korespondující duchařský sen. - - - Sen o právním zástupci duchů (v noci z 30. na 31. prosince 2019) - - - Volá mi nějaký člověk a představí se jako právní zástupce duchů. Prý jsem jednomu jeho klientovi způsobil újmu a on byl pověřen, aby mi tlumočil klientův smírčí návrh mimosoudního vyrovnání. Domluvíme si schůzku v hospodě. Sedíme v hospodě, chlápek má opravdu tak trochu právnický kukuč. Ptám se, o co jde. On vytáhne notýsek s poznámkami a spustí. Dne toho a toho jsem při chůzi po chodníku prošel tělem jistého ducha, čím jsem mu způsobil újmu. „Jakou újmu?“ zeptám se. „Tělesnou nebo duchovní?“ Právník se zamračí: „Nezlehčujte to. Jedná se o újmu duševní.“ „Tak moment!“ zvolám. „Duchové se nemají co potloukat po chodnících. Pokud tak přesto činí, činí tak na vlastní nebezpečí. Jelikož jsou ze své podstaty nehmotní a neviditelní, nemůže živý člověk předjímat případný střet s duchem nebo průchod skrze ducha, nemůže tomu nijak zabránit a nemůže za to ani nést odpovědnost, zvláště pak ne v případě, že k tomu došlo na místě jako je chodník, který je přednostně vyhrazený pro pohyb živých osob.“ „No,“ opáčí právník, „tento duch patří do kategorie bludných duchů, takže má právo se svobodně a volně pohybovat kdekoli. Kromě toho můj klient, vlastně – ehm – klientka skrze spiritistické médium vypověděla, že si je jistá, že jste ji viděl a skrze její tělo jste prošel schválně. Nedosti na tom. Následující noci se moje klientka dostavila do vašeho bytu v naději, že se o vás dočká omluvy. Snažila se na sebe upozornit tím způsobem, že zaškrabala na pelest vaší postele, ale vy jste prý nezdvořile předstíral, že spíte, a naprosto jste ji ignoroval.“ Já na to: „Do žádné nehmotné ženské jsem schválně nevrazil a zmíněné návštěvy si nejsem vědom. Jestli však, jak tvrdíte, dotyčná svévolně pronikla do mého bytu, měl bych asi žalovat spíše já ji. Kromě toho lže, protože spím na válendě a ta nemá žádnou pelest, na kterou by se dalo škrabat.“ Právník: „Tyhle detaily by musel řešit soud. Nyní k návrhu mé klientky. Dotyčná požaduje, abyste ji odškodnil tím způsobem, že o každém výročí jejího úmrtí jí zapálíte svíčku a připravíte pro ni potravinovou obětinu. Patří totiž do kategorie hladových duchů.“ „Předtím jste říkal, že patří do kategorie bludných duchů,“ namítnu. „Patří do obou těchto kategorií,“ upřesní právník. „Hlavně že nepatří do kategorie zubatých duchů. Tak víte co? Ať se ke mně dostaví dnes o půlnoci. Nejdřív ať zaklepe na zeď, já přepnu vnímání na second sight, abych s ní mohl komunikovat, a zkusíme se nějak domluvit,“ navrhnu právníkovi a on slíbí, že bude můj návrh tlumočit: „V naší advokátní kanceláři zaměstnáváme několik médií, která prostředkují styk s nehmotnými klienty.“ Sedím doma, kouřím a čekám na spirituální návštěvu. O půlnoci zaslechnu slabé zaťukání na zeď. Zavolám „vstupte“ a v pokoji se objeví slečna. Je docela sympatická a má na sobě legrační prvorepublikové šaty. Ale nikdo nemůže za to, jak ho oblékli do rakve. Představíme se. Zeptám se jí, kdy zemřela. Prý si přesně nevzpomíná. „Kdo je prezidentem republiky?“ ptám se. „No přece Masaryk.“ Aha, tak to je jasné. A jak přišla na to, že se může soudit s živým člověkem? Prý jí to poradil duch doby. No jak jinak. Vysvětlím slečně, že obětiny by jenom prodlužovaly přetrvávání jejího bludného astrálního či éterického těla, nebo co to teď vlastně má, a sdělím jí, že někteří dnešní esoterikové provádějí tzv. převádění duchů za Světlem. Vyložím jí, v čem tato metoda spočívá a k čemu slouží. Myslím, že bych to jako okultista také uměl. Neměla by zájem? Měla! To by tedy fakt měla! No dobře, tak se do toho pustíme. () (menej) (viac)