Párty Hárder: Summer Massacre
Réžia:
Martin PohlScenár:
Martin PohlKamera:
Marek BrožekHrajú:
Daniel Žáček, Jiří Bohatý, Adam Ernest, Kostas Zerdaloglu, Radim Neuvirt, Václav Žáček, Vojtěch Vodochodský, Petr Reif, Martin Kocián, Dan Dittrich (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
V komédii Párty Hárder: Summer Massacre sa vráti partia kamarátov z prvého dielu. Zo svojho príšerného žúru sa už trochu oklepali a v lete vyrazia na „Ibizu východu“ – k jazeru Macháč, ktoré je legendárnym miestom plným párty, muziky a neviazaného sexu. Na brigáde sa snažia zarobiť si peniaze na zlatý klinec leta – na festival Summer Massacre, od ktorého si sľubujú životný zážitok a pochopiteľne aj prázdninovú súlož. Užijú si leto alebo zlyhajú na plnej čiare a bude na nich čakať akurát tak poníženie, nedobrovoľný celibát či dokonca srbské milície? (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (333)
Zatímco první díl byla nevkusná teenage amatéřina plná vulgarit a fekálního humoru, tak díl druhý je inteligentní, subtilní, hřejivá, láskyplná, úsměvná, a až pohádkově roztomilá vysokorozpočtová family-friendly rodinná komedie se vším všudy, určena pro všechny věkové kategorie – zejména dětské publikum a malé ratolesti budou škemrat aby je rodiče na tento film vzali ještě jednou. Jak dokázal Marty Pohl s pomocí amfetaminu naučit všechny protagonisty metodickému herectví je vskutku neuvěřitelné. Disney může Řezníkovi jen tiše závidět. Kdo vyrůstal na květnaté poetické hudební tvorbě tohoto národního umělce, ten se tu prostě najde. Skutečně obdivuhodný prototyp sluníčkového filmu...... neeee, dělám si prdel, ten film je totální sračka, ale tak debilní a trapná sračka, že je nemožný, aby se u toho člověk bez smyslu pro humor nebavil. Když budete zhulený jak paprika, budete se u Martyho frky: ve filmu extrémně bavit, protože tahle chujovina strká do kapsy žánr českých komedií a vytírá si s nima řiť tak bravůrně, že všechny džouky prostě sežerete aj s navijákem. Kolektivní zážitek par excellence; esence vkusu v nevkusu. ()
Po zkouknutí jedničky, která si to u mě svojí absurditou vypálila na cca 70% a několikrát jsem se u ní fakt přes všechny ty fekál vsuvky zasmála, jsem se na dvojku těšila jako na jistojistej nářez, kterej to všechno dotáhne ještě o level výš. A ono kupodivu, nebo možná právě proto, aby film prošel přes kinodistribuci, působí celé pokračování, ač je skoro dvakrát tak dlouhé, jakoby se tentokrát se všemi nápady drželo mnohem víc při zemi a bylo celkově víc křečovitý a strojený. Zatímco jedničku bych si dala klidně hned znovu, u dvojky to nutkání nemám. Kvalitní filmařina se ale musí nechat, je vidět, že se Řezník s každým kouskem někam posouvá a myslím jako lichotku, když řeknu, že styl, jakým jdou oba filmy natočený, nepůsobí vůbec typicky česky. 50% ()
8.5/10 ()
Čím je pro ságu Kmotr dvojka a čím je pro Terminátora Soudný den, tím je pro sraci uchyly Párty Harder. ()
Asi jsem měl očekávání nastavená trochu výš, protože jsem se neubránil lehkému zklamání. Jasně, místy je to pořád strašná sranda, u které jsem se v kině tlemil nahlas. Ale spousta scén mi přišla jako nevtipná (či trapná) vata, hlavní postavy mi byly dost nesympatické, na můj vkus tam bylo málo Mácháče a hezkých holek, a celkově mi asi jednička se svým výrazně skromnějším rozpočtem přišla tak nějak čistší, a hlavně původnější, protože spoustu toho, co je ve dvojce, už člověk zná z jedničky, a sequely skoro nikdy nepřekonají svůj vzor, což se mi potvrdilo i zde, i když většina lidí to určitě bude vidět přesně obráceně (viz hodnocení jedničky 61 % vs. 81 % dvojky). ()
Po dokoukání PH: Summer Massacre musím uznat, že Párty Hárd(2019) bylo asi o něco víc ujetější ale přesto mi asi o trochu víc(o šupinu z koulí) sedl Summer Massacre. Určitě mi to přišlo vyspělejší co se týče technický stránky. Potěšila účast mé oblíbené grindové kapely Gutalax, kterou bylo možno na chvíli vidět i slyšet na Shit párty. V tomhle případě je asi jedno co dám. Slabší 4 Nebo silný 3 hvězdy. Je to prostě něco mezi... ()
Dlouho mi v kině nebylo takhle studno. To kvůli tomu, že jsem svými výbuchy smíchu musel značným způsobem rušit ostatní diváky - i když ti povětšinou vypadali stejně dobře naladěni jako já. Párty Hárder: Summer Massacre ve všech aspektech přináší nejnařachanější českou komedii poslední doby a přitom stále působí upřímně, civilně a ve smyslu filmového vyprávění zcela uvěřitelně. Kolik současných českých filmů tohle má? A co víc, strašně rád bych se do toho pubertálního, dekadentního, přesto živoucího a veskrze zábavného světa znovu za čas vrátil... Tak Marty, co z toho udělat rovnou trilogii? Párty Hárdest čeká. ()
Martin Pohl alias Řezník se po třech letech vrací se svými slavně neslavnými hrdiny z prvního úspěšného filmu Párty Hard. Za své další působiště si vybrali Máchovo jezero, kde se pořádá hudební festival Summer Massacre. Hned po příjezdu do kempu začnou mít naši obšourníci, Miky (Jiří Bohatý), Tomáš (Daniel Žáček) a Poulíček (Adam Ernest) menší problémy: strýci jednoho z nich a současně majiteli kempu se moc nezamlouvají, dívky nedorazily v hojném počtu, jsou terčem posměchu již utábořené partičky, jejich příbytek ze všeho nejvíce připomíná zchátralé doupě a nejtlustšího z nich začne zlobit anální otvor. Najdou se i pozitiva - Poulíček si vyléčí své akné, úřaduje zde perverzní doktor, co má přátelský přístup, a pořád je šance na dobrou pařbu. A jestli je výskyt Martina Kociána coby speciálního hosta na diskotéce pozitivem či negativem, to ať si každý přebere sám. Zvěsti o tom, že Martin Pohl vyměkl a navždy nezůstane jen u extrémností pro otrlou mládež, se nakonec ukázaly být tak nějak nadnesené. Pravda, i když to nejextrémnější už má v podstatě za sebou, má stále v zásobě dostatečnou propagaci fekálního až zvráceného humoru. A to příznivce jeho humoru stále dokola baví. A hlavně, žádný z českých filmů, kde korektnost přece jen stále sehrává podstatnou roli, se jeho mimořádně se vymykající tvorbě ani nepřibližuje. Koncept předchozích eskapád je v podstatě zachován. Ubylo ale amatérismu a do popředí šly prvky tvůrčí vyzrálosti, které předchozí film postrádal. Zklamáním je nulová nahota, jedno, nanejvýš dvě obnažená poprsí přítomných slečen a kojící matka s neovladatelně stříkajícím mateřským mlékem tvorbu hustého spermatu nedělá. Extrémní scény, tedy především fekál na různé způsoby, se na diváka valí postupně. A perverzní doktor v akci na diskotéce rozhodně nezklame a dostojí své perverznosti. Některé scény jsou natočeny bez explicitnosti, načež by filmu pomohlo úplně dominovat v extrémní nechutnosti, kdy by si divák nemusel domýšlet (intimní) detaily zdravotním problémem stiženého rekta, případně dalších drobných detailů. Pokračování nabízí široké spektrum humoru a humorných situací. Pohl tímto dokončil svoji etapu jistého druhu filmového umění prostřednictvím tabuizovaných témat, na která si jeho jiní tvůrčí kolegové netroufají. A už je tak trochu cítit, že už dál není kam moc zajít. Nastalý tvůrčí odpočinek napříště jistě přinese něco svěžího. Že by Řezník náhle začal se seriózní tvorbou, tak na to raději nemyslet. 8/10 ()
Lepší než jednička. Téměř dvojnásobná stopáž byla využita naplno a díky několikanásobně vyššímu rozpočtu to vypadá mnohem filmověji (a celkově zábavněji). Spirit těžce hrubozrnné teen komedie (o honbě za zásuny a prožití nezapomenutelného mejdanu) pro milovníky zvrhlého černého humoru zůstal plně zachován, tentokrát je ale vyprávění promyšlenější a důmyslnější. Z Ernestova "Uheráka" se stala výborná postava (v jedničce to byla jen přicmrndávající a vcelku otravná karikatura) a jen minimum vtipů netrefilo terč. Předchozí díl hodně lavíroval mezi syrovou genialitou a amatérským humusem. Větší, profesionálnější a vytříbenější sequel i ty nejvíc over-the-top momenty p(r)odává ladněji a divácky přívětivěji. Pořád je to samozřejmě totálně dekadentní náhul, z něhož se bude lidem s "vybraným" vkusem dělat nonstop blivno, technická a řemeslná úroveň je tu ale zkrátka viditelně vyšší (což je jednoznačně plus). Vytuněná multipla, hláškující tatík-doktor a focení dickpicu rulez. Doufám, že to bude mít v kinech úspěch a že se z Řezníka časem stane spasitel současné domácí "lidové" filmové zábavy. 80 % ()
Na tento snímek jsem byl nadržený, jako slepá lesba na rybím trhu. Bohužel, z tohoto díla renomovaného českého režiséra je strašlivě cítit, že měl velké ambice ovládnout kina, a tak bylo třeba se s černým humorem nechutně mírnit, aby do kin vůbec zamířit mohl. A tak místo brutálního tmavě černého humoru místy sledujeme trapné kameňáky. Strašně málo se zde tlačí na pilu. Sám o sobě je snímek příjemně ujetý a nabízí dokonale pokleslý humor. Bohužel, nedokážu potlačovat tendenci srovnávat tento snímek s jeho předchůdcem, který byl o mílové kroky lepší a mnohem drsnější, a to v kterémkoli ohledu. Samozřejmě je film super, mockrát jsem se zasmál, a to jsem u filmu ani nepopíjel alpský ryzlink. [80 %] ()
Nečekaně dobré zakončení Filmového víkendu, v Boskovicích. V záplavě českých, béčkových trapno komedií, kde i slovo "prdel" je pro mnohé režiséry za hranou, je tenhle "Párty masakr" příjemnou změnou. Příběhově je to samozřejmě o ničem, ale ty hlody, ty hlášky! Z těch šlo celé letní kino do kolen, včetně mě a to mě jen tak něco nerozesměje. Ano, trapno tenhle film provází po celou dobu, ale oproti prvnímu dílu si to trapno užijete a skvěle se pobavíte! ___ (11. Filmový víkend ČSFD, Letní kino, Boskovice) ()
Marty Pohl opět posunul svou filmografii o krok výš, pomalými krůčky došel až do běžné distribuce a to bez kompromisů a s tím, co v podstatě dělá už dvacet let – za to má můj obrovský respekt a přeju mu masivní úspěch, aby mohl svou tvorbu posunout zase o kus dál. Párty Hárder: Summer Massacre už je opravdu regulérní film se vším všudy – oproti natřískané Párty Hárd hodinovce má pozvolnější tempo a promyšlenější scénář, ve kterém je snad každý vtip dohraný a leckterá vtipná momentka dostane ještě nadstavbu. Nejzásadnějším prvkem je vývoj postavy Poulíčka, která projde největší proměnou a skvěle doplní dvojici hlavních hrdinů z prvního dílu. Přes všechny prasárny a nadávky dostane prostor i utužování kamarádství, které je funkční a uvěřitelné. Možná jsem čekal, že to bude ještě více přepálené, ale Marty se zaměřil na soudržnost příběhu a nesnažil se jen kupit bizáry a oplzlosti jak na běžícím páse, což filmu nepochybně prospívá. Držím Martymu palce, aby se jako režisér etabloval stejně silně jako Řezník – nejen česká hudební scéna potřebuje čas od času rozčeřit zahnědlé vody, český film to potřebuje ještě víc. Tak ať se lidi hrnou do kina, Éra Déra je tu! ()
Nehorázná prdel - Amazing Gutalax!!!!! 🤟 ()
První díl přišel do našich kin nečekaně jako blesk z jasného nebe. Dvojka už má smůlu, že divák ví, do čeho jde. Je dražší, delší, profesionálnější, ale také jí chybí ta až punková energie a celkově mi přišla krotší. Takže mě nakonec vlastně nejvíc pobavila účast některých zdejších hudebníků (Gutalax, The Tap Tap). Celkově pořád dobrá komedie, i když v mnohém zamířila blíž k mainstreamu. ()
Škoda těch úplných prasečin, které jsou už hodně za hranou. Jinak by to byla vostrá komedie co se dá jednou vidět. Takhle jedině koukat sám abych se nemusel za někoho stydět. ()
"Velkolepější" a celkově filmovější než první díl, ale překvapivě soft. Marty Pohl občas překvapuje po scénaristické stránce, kdy jsou některé momenty načrtnuty, aby se později vyvinuly v něco většího a častokrát vtipného, ale pořád mi ten humor přišel někde na úrovni 15-ti letého. ()
O špetku lepší než šílená jednička. Tady jsem se dokonce i fakt jednou upřímně zasmál a to jak ten týpek dostane záchvat na tý stage. Jinak to samé co u jedničky, tenhle nechutnej humor už není pro mě. ()
Naivně sem si myslel, že nejhorší filmy z domácí produkce poslední doby je cokoliv s Langmajerem, Tři tygři ve filmu a Banger. To mi ovšem ještě Česká mutace Netflixu nestihla dát příležitost užít si tento skvostný výblitek dementního a na mysl chorého pacienta, kterým Pohl bez pochyby je. Nevkusná, ubohá, trapná žumpa, hnisavý vřed a totální shit u kterého sem měl chuť všechny zúčastněné umlátit kladivem. Asi nejsmutnější na tom všem je, jak si tvůrci a především Pohl myslí, že je to strašně nad věcí týpek, přesvědčený o svoji výjimečnosti a o celkovém pocitu nadřazenosti jak jeho rádoby hudby, tak jeho rádoby pokusů točit film. Tyhle dementy nám bohužel přihrála doba, kdy stále čeští tvůrci točí laciné komedie pro dementní slepice, mladé čuráky, voliče Zemana a posluchače Kabátů, kdy stále jede Český Slavík a frčí mrtki jako Ewa Farna nebo Ben Cristovao a tohle je na to bohužel odpověď. Je děsivá, stupidní, ubohá, neskutečným způsobem k zblití a hlavně trapná. Je to úplně jedno, jestli jste Sergej Kokot kunda, Řezník, Ortel, nebo Ewa Farna...všechno je špatně. Píčo ty procenta tady a hvězdičky to je co? Krutá demence. ()
Pohl povýšil svou Párty z pozitivu na komparativ a přesunul děj neméně šíleného pokračování do kinosálů a na pověstný Mácháč. Co se týče technického zpracování, rozhodně se na Párty Hárd dívalo o poznání lépe. Svým humorem mě dvojka oslovila o něco více než jednička, přesto ale stále nešlo o můj šálek kávy - scény z ordinace mě však pobavily, stejně tak i "potitulková" scéna. Chválím animovanou vsuvku do děje, která byla sice megabizarní, ale ve výsledku celkem účelná. Jsem zvědavý, jestli Pohl a spol. přijdou i se superlativem. ()
Súvisiace novinky
NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD
Ke konci roku opět nastal čas na pravidelnou bilanci toho nejlepšího, co na poli kinematografie letos vzniklo. Vybraní uživatelé se v předchozím příspěvku již podělili o svá osobní doporučení na… (viac)
ČSFD rozhovor s tvůrci Párty Hárder: Summer Massacre
V červnu letošního roku vstoupila do našich kin odvážná komedie Párty Hárder: Summer Massacre, příběh o partě kluků, kteří o letních prázdninách s vidinou nekonečných mejdanů, hudby a nezávazného… (viac)
Raper známý jako Řezník, tvůrce počítačových her, komiksový kreslíř i tvůrce filmů, které mnohým divákům dokážou pocuchat žaludek. Martin Pohl je velmi specifická osobnost, což dokáže reflektovat jeho osobitá tvorba, kdy je velmi snadné jeho filmy jako Máma má raka nebo Párty Hárd zasadit do kolonky vulgárních, fekálních a zvrhlých záležitostí. Základním pravidlem humoru ovšem zůstává známé ,, sto lidí, sto chutí´´ a i díky osobitému přístupu a sázce na nekorektní humor si filmy Martina Pohla dokázali získat početnou základnu fanoušků. Především jeho Párty Hárd jde vnímat jako již kultovní záležitost, která se nově dočkává pokračování. Pokračování, které je zhruba 20x dražší (místo 250 tisíc se rázem mohli i díky výrazné podpoře fanoušků tvůrci opřít o rozpočet okolo 5 milionů dolarů), místo 62 minut se dvojka stává regulérním celovečerním filmem se 100 minutami délky a částečně obměněná parta (Mikyho a pochcánka Tomáše Janského tentokrát doplňuje jejich bývalý nepřítel Poulíček) a tvůrci se tentokrát rozhodli vsadit na Ibizu východu- Mácháč. Pak jen stačilo jen doufat, že rozkročené nohy mainstreamu neovlivní Pohlovu osobitost a do kin dorazí pokračování, které původní Párty Hárd neudělá ostudu. Pohl doposud točil pouze amatérské filmy, přičemž většina z nich spadá do vlastního rozšířeného filmového vesmíru. Vzdáleně by se dal přirovnat například ke Kevinu Smithovi (Clerks, Flákači a další filmy z View Askewniverse), který sice nikdy filmařinu nestudoval, přesto měl rád filmy a rozhodl se je díky tomu sám realizovat. I vzhledem k diváckému úspěchu Párty Hárd se zdálo získání větších produkčních možností naprosto zasloužené, následně přitom potěší jedna zásadní věc. V rámci audiovizuální stránky je sice Párty Hárder o poznání více vyšperkovaná než původní film, Pohlovi ovšem zůstává jeho osobitý přístup a jde tentokrát v součtu za hranu ještě o poznání více. Celé to přitom nejspíš bude u několika diváků snadno vybízet ke kroucení hlavou a pohoršení nad tím, jak daleko si Pohl a spol. dovolili zajít. Stěžejní je ovšem fakt, že je Párty Hárder nejzábavnější českou komedií od původního Párty Hárd. Pokud ovšem pochopitelně dokáže divák překousnout vše, co je součástí tohoto gejzíru nekorektního humoru. Párty Hárder i díky delší délce vybízí k záchvatům smíchu častěji než původní film, především i proto, že je skutečně obdivuhodné, co vše ve filmu prošlo a co je díky tomu součástí filmu uvedeného v normální kinodistribuci. V rámci české kinematografie Párty Hárder dle očekávání představuje přesně ten neohrabaný a svěží vítr, i americké komedie, které pracují s vulgaritami a sexuální motivy, můžou v několika momentech vedle Párty Hárder působit jako večerníček pro děti. Pokračování původní Párty Hárd dokáže za pochodu stejně překvapovat a často vyloženě střídat jeden skvělý situační či dialogový humor za druhým. Párty Hárder přitom ovšem skutečně dokáže dodržet pravidlo pokračování o tom, že by to celé mělo být tentokrát větší, přitom ovšem divák nemusí nutně získat pocit, že byl zatracen zdrojový kód první Párty Hárd. Větší rozpočet je na filmu rozhodně poznat. Vymazlenější vizuální stránka (tentokrát se pracovalo i s drony a především reálnou filmovou kamerou), větší komparz, velkolepější podání, animované sekvence i solidně chaotický zpracovaná válečná scéna ze Srbských milic. Dá se snadno očekávat, že fanoušci, kteří film podpořili příspěvkem na výrobu, dostanou přesně to, co chtějí a přitom mohou velmi snadno pocit, že investování jejich peněz mělo smysl a minimálně skutečně mohl vzniknout český film, jemuž se žádný nejbližší český film nejspíš nevyrovná (minimálně do doby, dokud Pohl nerealizuje spin-off s Grundzou). V jádru se přitom v podstatě jedná o stejně divokou podívanou, pokračování původního filmu dokáže ovšem působit nejen více filmověji, ale i ambiciózněji. I proto, že se pod tou vrstvou hoven, penisů, dámských koz, prdelí a jednoho sprostého slova za slovem, skrývají i tři fungující vývoje hlavních hrdinů. Poulíček v podání Adama Ernesta je například rázem povýšen na jednu z hlavních rolí jako náhradník za Petra z prvního filmu se rázem z karikaturního protivníka stává skvěle napsaná postava, která funguje především i díky skvělému vyvrcholení jeho příběhového archu. Celkově zůstávají postavy nadále především hovady, v druhém filmu ovšem dokáže většina z nich působit o poznáni lidštěji. Jsou to pořád především charaktery, které páchají neuvěřitelná zvěrstva, v Pohlově podání ovšem nikdy nedokážou působit jako vyložené karikatury. Především i proto, že se pořád jedná o velmi specifickou podívanou, což je poznat i na samotných postavách a jejich činech. Díky záplavě humoru je možná krapet obtížné všechny ty pokusy o humor zpracovat a díky tomu i uznat, které z nich skutečně fungují. Délka je sice větší, zároveň se ovšem zjevuje větší počet postav a ne každý si dokáže uhrát dostatek prostoru (zamrzí to především u jednoho návratu známé postavy z původní Párty Hárd). Výhrou ovšem zůstává fakt, že i přes větší délku vyloženě Párty Hárder netrpí špatným tempem a dokáže v rámci děje kvapit stejně zběsile jako původní film, kdy pocit zbytečného táhnutí se dokáže možná vyvolat jen posledních pár minut filmu. Navrátivší herci jsou nadále velmi fajn, kdy pořád z prakticky nezkušených herců sálá přirozenost a alespoň částečná herecká snaživost, kdy může Párty Hárder například vyvolat pocit, že se na hereckou akci tentokrát dbal větší prim, než minule. Z nových tváří je poté nejvýraznější Kostas Zerdaloglu (původní Krysa z Mandragory), bez něj se ovšem příběh věnuje především starým známým. A minimálně v samotném konci dokáže film vyvolat pocit, že jsou cesty jednotlivých hrdinů zakončené solidním způsobem. A to i přesto, že jednoho z nich budou diváci litovat možná více, než kdy sami mohli čekat. I tento moment dokáže, že by byla chyba Martina Pohla odsoudit čistě jako propagátora vulgárního a zvrhlého humoru. U Párty Hárder: Summer Massacre nejspíš Martin Pohl nejen dokáže uspokojit fanoušky prvního filmu, ale i překonat očekávání a zajít ještě dál nejen v rámci v nekorektního humoru. Pod vulgární slupkou nejspíš pořád valná hromada neobjeví něco víc, to ovšem ukáže až čas. Film dost možná sice reprezentuje pouze malý krůček pro Martina Pohla, ale i velký skok pro vývoj české kinematografie..... () (menej) (viac)