ČSFD rozhovor s tvůrci Párty Hárder: Summer Massacre

V červnu letošního roku vstoupila do našich kin odvážná komedie Párty Hárder: Summer Massacre, příběh o partě kluků, kteří o letních prázdninách s vidinou nekonečných mejdanů, hudby a nezávazného sexu vyráží na „Ibizu východu“ – Mácháč, kde však velmi brzy zjišťují, že tvrdá realita se od jejich vysněného tripu bude razantně lišit. Rozmáchlé pokračování nízkorozpočtové komedie Párty Hárd z roku 2019 navštívilo v našich kinech více než 56 tisíc diváků a mimo jiné se stalo vůbec prvním českým filmem promítaným na našem Filmovém víkendu ČSFD, kde se jeho noční projekce pod otevřeným nebem těšila vřelé odezvě ČSFĎáků. Snímek byl uveden také na letošním Finále Plzeň a právě zde nám poskytli rozhovor tvůrci snímku – scenárista a režisér Marty Pohl a producent Pavel Vácha.

Pánové, když si na ČSFD nyní vyjedete žebříček nejlépe hodnocených českých filmů za rok 2022, na úplně prvním místě najdete právě Párty Hárder: Summer Massacre. Jaký je to pro vás pocit? Předčila tato divácká odezva vaše očekávání?

Marty Pohl: To je pro mě novinka, tahle informace se ke mně ještě nedostala. Je to super, mám velkou radost! Těžko říct, jestli je to tím, že na to chodili fanoušci jedničky, nebo jestli na to chodili lidi jen jako na novou českou komedii. Spíš bych se přiklonil k tomu, že na to šli hlavně fanoušci. Mám radost. Je to skvělý! Hodnocení je tam teď už něco přes 1700, takže si myslím, že je to už relevantní, i když samozřejmě až to pak nastoupí na nějakou streamovací platformu typu Netflix, HBO nebo někam, kam to dáme, tak je mi jasný, že to klesne, protože to přece jen není film úplně pro každýho.

Pavel Vácha: Ale moc nás potěšily ty kladné ohlasy v recenzích. Mysleli jsme, že dostaneme od novinářů čočku, ale měli jsme nakonec hodnocení veskrze pozitivní, takže si myslím, že jsme se trefili do vkusu jak filmových nadšenců, tak Martyho fanoušků.

Marty Pohl: To byla vlastně moje největší obava, aby fanoušci, pro který to bylo dělaný, byli uspokojeni. A to se povedlo, takže to mám odškrtnuto. Jsem rád a zároveň si myslím, že náš film je přístupnější i pro obecnější publikum, takže to hodnocení pak možná ani o tolik nespadne proti jedničce, která je opravdu „hardcore“. Myslím si, že tady se povedlo udělat takovej ideální kompromis mezi tím, aby to bylo drsný a zároveň už to bylo víc filmem.

V crowdfundingové kampani jste měli nastavené různé cíle – od možnosti vybrání 300 tisíc s tím, že byste udělali velkej mejdan na Mácháči a natočili u toho video, po vybrání aspoň 1,2 milionu, s čímž byste natočili film zcela tak, jak byl zamýšlen. A nakonec jste vybrali ještě víc. Bylo to překvapivé?

Pavel Vácha: Já jsem tak trochu doufal, že vybereme 300 tisíc a uděláme si jen ten velkej mejdan.

Marty Pohl: Měli jsme to nastavený tak, že jsme věděli, že film natočíme. Kampaň byla od toho, ať se projekt podpoří. Samozřejmě vybraná částka nám hodně, hodně pomohla a minimálně to náš film obohatilo o „legendu o rybích lidech“ a scény, který tam byly napsaný jako bonus, když se to podaří vybrat – jako je válečná scéna v Srbsku. Takže jsme si mohli dovolit animovanou sekvenci, pyrotechnický efekty a celkově jsme díky tomu mohli natočit náš film opravdu tak, jak byl napsanej. Nemuseli jsme nic škrtat, brzdit se. On by asi vzniknul i tak, ale nebyl by zkrátka takhle výpravnej.

Pavel Vácha: Hodně nám to pomohlo tím, že se o filmu vědělo dopředu a že jsme si sami sobě ukázali, jak moc to lidi chtěj. Zároveň to pak i pomohlo během jednání s Bontonem. Lidi nás hodně podpořili. Do tý doby byly snad jen tři český filmy, který byly v crowdfundingový kampani úspěšnější než my. A zároveň nám lidi rádi chodili dělat komparz a byli tím nadšení. Zafungovalo to taky dobře v rámci šuškandy o tom, že to vzniká a že to bude pecka.

Marty Pohl: Fanouškovský jádro je silný. Jsou nadšení, že můžou být na place a pomáhat nám. Vznikalo to zkrátka spíš jako projekt z radosti než jako další produkt pro kina. Myslím, že je z toho i cítit, jak je to dělaný s láskou.

Teď trochu k obsazení. V Párty Hárd byli obsazeni převážně neherci, ale zde s vyšším rozpočtem se ve filmu objevilo už víc profesionálních herců, jak rozdílně se s nimi pracuje?

Marty Pohl: Moc takových tam nebylo. Ale upřímně pracuje se mi líp s neherci. Pracuju s lidma, na který jsem zvyklej, který znám a vím, jací jsou, takže nemusí vlastně nic hrát. To je pro mě výhoda, že je nemusím nějak „přerežírovávat“ na rozdílný postavy. Ale pár takových tam bylo. Třeba Dan Dittrich, kterej hraje Zbyňu, co jim tam túruje auto. Já jsem mu říkal: „Přežeň to, buď prostě úplnej dement!“ On to tak nechtěl udělat, že se na to herecky necítil... Ale nakonec to udělal a byl výbornej! Pak je tam Vojta Vodochodský, kterej hraje v Ivetě a je taková vycházející hvězda. Z našeho stylu natáčení byl taky trochu překvapenej, že je to takovej punk, ale myslím si, že nakonec tam zapadl a že si to oblíbil. Je to prostě jiný natáčení než to klasický. Třeba i Kostase, kterej tam hraje strejdu Žarka, jsme měli vyhlídlího z Mandragory, kde hraje Krysu. Já jsem po něm chtěl takovýho nasranýho strejdu. Zkrátka šel jsem po nějakých pozicích, ve kterých ti herci už byli, a to jsem po nich pak chtěl. Když vidím, že už ti herci nějak chytili tu linku, tak jim do toho pak už extra nekecám.

Když jsi mluvil o Zbyňovi, přišlo mi jako naprosto výborný gag, jak ve filmu na auto přidal reproduktory, do kterých na melodii nejmenovaných mrazírenských vozů nahrál text „Pojďte si sem zap*cat“.

Marty Pohl: To jsem původně nahrál na telefon já a potom jsme s tím během natáčení operovali celou dobu. Snad asi týden předtím, než ten film byl hotovej, to pak on „donahrál“ svým hlasem. Za to nás ještě nikdo nenapadl, že jsme použili tu melodii. Podle mě to teď hraje z těch jejich sanitek. Mražený jídlo už dávno netáhne, tak teď tam vozej to p*cání.

Marty, jaké filmy tě baví a jaké tě inspirovaly ve vlastní tvorbě?

Marty Pohl: Já jsem hodně koukal na filmy jako teenager. Měl jsem samozřejmě rád Kubricka a Lynche. Vyhledával jsem spíš nějaký větší haluze. Co se týče komedií, byl pro mě naprosto výborný Superbad, ale i Prcičky jsou super. Jen to nebylo něco, na čem bych si vyloženě nějak ujížděl, a když jsem psal Párty Hárd, chtěl jsem opravdu udělat spíš parodii na teenagereský komedie a jel jsem po těch klasických klišé. Myslím, že Američani zkrátka umí dělat tenhle druh komedií fakt dobře, takže nebyl důvod se inspirovat třeba ve Snowboarďácích nebo něčem takovým. V  amerických snímcích se nebojí ani toho fakt extrémního humoru. Lítaj tam hovna, sperma. Nebojej se toho. V Česku se toho dost bojej, a když ty s něčím takovým přijdeš, mohl by to být trochu problém. Ne, že bych to tam dával na sílu nebo naschvál, ale prostě to k tomu patří.

Jak to bude dál s distribucí Párty Hárder? Našla se už nějaká konkrétní digitální platforma? Případně můžeme se těšit na vydání na domácích nosičích?

Marty Pohl: Právě se řeší exkluzivní distribuce pro jednu streamovací platformu. Jsme už dost daleko ve vyjednávání, ale není to ještě úplně potvrzený. Tím, že to takhle někam půjde, budou na to mít třeba nějakou půlroční exkluzivitu a až potom bychom mohli udělat nějaký Blu-Ray. Film pak určitě někde vyjde, má spoustu bonusovýho materiálu včetně skvělýho soundtracku, takže z toho podle mě bude ještě hodně zajímavej produkt. Ale v tuhle chvíli musíme počkat ještě na ten digitál, protože film potřebujeme zaplatit.

Na co se od tebe můžeme těšit do budoucna? Plánuješ nějaké další filmové projekty? Třeba „Párty Hárdest“?

Marty Pohl: „Párty Hárdest“ neplánuju. Přijde mi, že už by to bylo ždímání té dané látky. Dvojka byla ještě na místě, ale udělat trojku, to už bych to ze sebe fakt potil, což se mi nechce. Ale mám ještě nějaký další postavy ze svého universa, který by si zasloužily film, nebo aspoň novej příběh. Určitě to bude, určitě plánuju jako další film udělat komedii opět z tohoto prostředí, ale ještě mi teď dobíhaj další projekty – čtvrtá knížka „Martyho frků“ (vyšla 16.11. – pozn. red.) a počítačová hra Život není krásný: Poslední exekuce, kterou dodělávám a která by měla brzy vyjít. To jsou moje nejbližší plány, pak si trochu odpočinu a začnu přemýšlet co dál.

Slyšel jsem, že jsi míval v plánu někdy natočit i vlastní horor, což je v Česku stále poměrně nevídaná věc. Platí to stále?

Marty Pohl: Jojo, mám dokonce v hlavě dva náměty, ale nejprve se chci ještě trochu „vytočit“ na těch komediích. Přece jen práce s velkým štábem a s přípravami je pro mě novinka. Nejsem studovanej filmař, takže se všechno učím za pochodu. Myslím si, že by horor měl být filmařsky líp udělanej. V mých komediích je vlastně dost volná forma, ale v hororu už by to bylo o trochu složitější a chci se v tom ještě trochu „vyskillit“.

Nakonec ještě zpět k Párty Hárder: Summer Massacre. Film uspěl, fanoušci ho mají rádi. Celkově ho vidělo v kinech přes 56 tisíc diváků. Jak jste s takovým výsledkem spokojeni?

Pavel Vácha: Já bych jako producent chtěl dělat nemainstreamový komedie, takže jsem šťastnej, že se to povedlo. A že se to povedlo i s těma dalšíma filmama, co děláme (např. Kdyby radši hořelo – pozn. red.). Vlastně je to komedie, která je hlavně „koukatelná“, což je prakticky opak toho, co tady u nás v kinech normálně běží.

Marty Pohl: Těžko říct. Za mě ty čísla jsou na českej film dobrý. Bál jsem se, aby to nebyl fakt prodělečnej průser, ale teď jsme plus mínus na svým. Viděli jsme úspěch Vyšehradu, tak jsme si říkali, zda to třeba nevystřelí podobně. Takže potenciální scénáře byly různý a tenhle výslednej je nakonec tím mírně optimistickým. Já jsem spokojenej, že se film lidem líbil a že se líbil i kritice. Dokázal jsem navíc, že můžu mít film v český distribuci, takže mám radost, že to bylo opravdu bráno jako film a ne jako nějakej bizár. Funguje to. Za mě mise splněna.

Přesně tak, mise splněna. Pánové, děkujeme za rozhovor a za ČSFD vám oběma přejeme hodně úspěchů do budoucna!

Autor rozhovoru: Petr Zumr

Foto © ZNK Productions