Ghahreman
A Hero
A Hero
A Hero
A Hero
A Hero
Réžia:
Asghar FarhadiScenár:
Asghar FarhadiHrajú:
Amir Jadidi, Mohsen Tanabandeh, Sarina Farhadi, Sahar Goldust, Fereshteh Sadre Orafaiy, Ehsan Goodarzi, Mohammad AghebatiObsahy(2)
Rahim je ve vězení kvůli dluhu, který nebyl schopen splatit. Během dvoudenní propustky na svobodu se snaží přesvědčit svého věřitele, aby odvolal svou žalobu na zaplacení části dlužné částky. Věci však nejdou podle plánu… (Pilot Film)
Recenzie (29)
From HERO to ZERO! Parádny príbeh o svedomitom Rahimovi, ktorý chcel byť gentleman, a napokon skončil ako totálny loser :( Iránci vedia točiť parádne filmy, a toto je toho dôkazom. Aj keď možno nemajú takú silnú dynamiku a akčnosť ako tie americké či európske, majú svoju perzskú dušu a sú viacmenej plne realistické. Ghahreman mal možno slabší rozbeh, ale ako náhle do hry vstúpili zlaté mince, tak sa to rozbehlo do výbornej drámy, ktorá Rahima vynáša najprv do nebies a následne jeho osud padá stále strmšie a strmšie k zemi. Ako ľahko sa môže z prvotne čestného skutku stať doslova peklo, o tom by vedel hovoriť aj Canko z bulharského filmu Slava, aj keď tam bol kontext o čosi inší. Každopádne, ľúto mi ich prišlo oboch. A oba filmy stoja rozhodne za to! ()
Farhadi systematicky, od jednotlivce ke kolektivu, od drobných lží k velkým dilematům, buduje portrét společnosti, kde je nezištný čin něčím tak ojedinělým, že musí být podroben vyšetřování, jako kdyby šlo o boží zjevení. Protagonista má zpočátku jasný cíl, rychle a poměrně hladce se k němu přibližuje, tempo je díky krátkým záběrům a množství pohybu v obraze a zvuků mimo něj až hektické. Události i portrét hlavního hrdiny se ale postupně komplikují. Vyprávění už se nedrží výlučně Rahimovy perspektivy, dává větší prostor i dalším postavám, které možná nejsou v právu o nic méně. Hranice mezi pravdou a lží, dobrem a zlem se stávají nezřetelnými, už nejde o to něčeho dosáhnout, ale zachovat si tvář. Tato formální a stylistická promyšlenost je ovšem patrná až zpětně. Při samotném sledování působí dění samozřejmě, spontánně, ne vykonstruovaně. V tom spatřuji Farhadiho režijní a scenáristické mistrovství i podobnost filmu s vrcholnými díly neorealismu. Také poznání, že opravdové hrdinství nepotřebuje potvrzení zvnějšku, že důležitější je, zda jsme se sami zachovali správně, ne zda vyhovíme (všem) cizím představám o dobru a dostaneme štempl (charakterové) kvality, vyvstává ze situací a rozhodnutí nenuceně, bez pachutě moralizování. 80% ()
Nikdo nelže, a přesto nikdo neříká pravdu. Neuvěřitelně propracovaný scénář, detailní režie, fenomenální Amir Jadidi v hlavní roli člověka, který se zachová až příliš lidsky a tím se stane obyčejným hrdinou menším než život. Bohužel takoví obvykle špatně končí. Nejlepší Farhadiho film za deset let. Na emocionální punch Rozchodu už možná Íránec nikdy nedosáhne, ale pořád má slušnou páru. ()
„TO CO JSTE UDĚLAL JE ÚCTIHODNÉ. TENTO SKUTEK NEZŮSTANE BEZ ODEZVY“… Pomalej začátek. Pak tu máme zajímavou zápletku, díky ní se rozjíždí bláznivá mašinérie, která hodně vypovídá o tom, jak lidé v Iránu žijou. Na tomhle příběhu obyčejnýho člověka, zjistíte, že ty lidi tam jsou opravdu jiní. Jiní! Jsem z toho chování rozhozenej, ale je to jejich svět. Jinej kraj, jinej… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Moje rozhodnutí ovlivňuje Bůh. 2.) Chystám se v Iránu udělat dobrej skutek. /// Thx za titule „iljito“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Po několika přešlapech se Farhadi vrátil k tomu, co umí nejlíp - příběhu obyčejného člověka, kterého semele kolotoč nešťastných událostí. Oscar z toho letos nebude, ale i tak velmi dobré drama. Na podobné téma doporučuji ještě bulharský film Glory. ()
Lež má krátký hidžáb. ()
Veľmi silné. Milujem tie Farhadiho dilemy, keď sa dokážete stotožniť prakticky s každou stranou sporu, a toto je spolu s Naderom a Simin asi jeho najlepší film. ()
Samotný námět a scénář otevírají zajímavé téma, film má určitě skvělou kameru, hlavní herec je od pohledu sympatický, náhled do reálií současného Íránu asi dost věrohodný... těch kladů pro 3 hvězdičky bych našel víc, ale abych je sám úpřimně dokázal filmu věnovat, to by mě nesměl z velké části naprosto nezaujatě, tak příšerně nudit. A nezachrání to ani těch pár momentů, kde se chvílemi rýsovala společenská výpověď, chvílemi zas náběh na psychologický portrét vězně, toužícího po lepším životě, ale věčně se topícího v průšvizích, protože ani v tomto směru zpracování na víc, než lepší průměr nevydá. Příběh s množstvím zvratů kolem jednoho případu fingovaně nalezené tašky se tu ve dvou hodinách neskutečně vleče a ve výsledku jsem v něm navrch necítil ani trochu emocionální zaangažovanosti ze strany režiséra, ani pořádnou atmosféru a psychologie postav zřejmě hodně pokulhává, pokud jejich jednání jako divák nedokážu pochopit. Mrzí mě to, ale Farhadiho Hrdina je mým prvním výrazným zklamáním po asi 20 fascinujících, skvělých či minimálně pozoruhodných zážitcích z íránské kinematografie a bohužel z mého pohledu neobsahuje ani desetinu té osobitosti, kterou mě starší íránské filmy vždy tolik upoutávaly. Prakticky jde o naprosto tuctový a zaměnitelný festivalový film současnosti, u nichž mám někdy ten nešťastně absurdní pocit, že čím táhlejší tempo a čím delší stopáž, tím větší šance k úspěchu a získání cen. [50%] ()
Z krásneho úsmevu za pár dní utrápená tvár. Výborne Farhadi! ()
Farhani opäť dokázal, prečo je skvelý režisér aj scenárista. Opäť dokázal priniesť príbeh, ktorý sa diváka dotkne. Premakaný príbeh o čestnosti a ľudskosti, ale aj o tom ako sa s týmito vlastnosťami ťažko zaobísť. ()
Od stejného režiséra Rozchod Nadera a Simin mě svého času strhnul, bohužel Hrdina je výrazně obyčejnější ne tak poutavý a hlavně zbytečně roztahaný. Herecky silné ale takové o ničem. ()
Můj třetí pokus přijmout Farhadiho a dopadlo to úplně stejně jako předchozí dva. Hrdina mi velmi připomíná filmy Rumunské nové vlny, se kterými mám také problém, že jsou to teze, kterým film jen slouží. Celý pak neskýtá žádnou radost ze sledování, v průběhu něj se jenom nezajímavě a mechanicky vrší situace, které onu výslednou tezi mají podpořit. A proto, aby vyústění bylo opravdu co nejvíce čitelné, tak si musí pomáhat občas velmi krkolomnými situacemi a hodně zabedněnými postavami. Ve výsledku po dokoukání Hrdiny si budete přikyvovat se spoludiváky, v čem tenhle film má pravdu, ale nebudete se vůbec bavit o tom filmu, nýbrž jen o oné myšlence, jakoby to byl článek v časopise či kniha. A tak by podle mě diskuze po filmu vypadat neměla. ()
Po Rozchode asi najsilnejší Farhadi. Na jednu stranu sa stále drží svojich typických tém, len tentoraz necháva hlavného hrdinu prechádzať jedným prúserom za druhým. Klamstvá a polopravdy, nešťastie a túžba pomôcť a zároveň udržať si tvár sa tu miesia s ľudskou malosťou. Poctivý to nie je tak úplne nikto. Každý si melie to svoje. Niektorí to robia sofistikovane. Niektorí nie. Niektorých ženú pozitívne motivácie, iných nie. Tento Farhadiho svet je nepríjemný. Nie je v ňom veľa dobrého a keď sa aj na chvíľu to dobré zjaví, tak len aby ukázalo hrdinom, čo ešte všetko môžu stratiť. Amir Jadidi je vo svojej úlohe presvedčivý. Dakedy ho máte chuť preplieskať. Na druhú stranu jeho motiváciám rozumiete. Nech už sa akokoľvek počas príbehu menia. Finále a jeho úsmev sú potom poslednou povestnou ranou voči divákovi, ktorý predsa len trošku dúfal v iný koniec. Farhadi je emočný mág. A som mu za to vďačný. Táto odvrátená strana Blízkeho východu má s tým našim svetom spoločného omnoho viac, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. ()
do dneška jsem neviděl Rozchod Nadera a Simin a budu to muset v brzké době konečně napravit.Hero je pomalu plynoucí drama o tom,jak jedna malá nepravda,na kterou se postupně nabalují drobnější nedorozumění může nakonec vyústit ve velký a zbytečný problém.Hlavní hrdina je ne úplně jednoznačná figura,která se snaží dělat věci správně,ale postupem času ho skoro až tragikomické okolnosti donutí se v tom všem postupně zamotávat.Zjednodušeně řečeno zde platí staré známé pro dobrotu na žebrotu.Trochu sem se bál víc jak dvouhodinové stopáže, ale i přes pomalejší tempo a hodně dialogů film nenudí a pokud je tohle jedno ze slabších Farhadiho děl, pak se opravdu těším na ten zbytek...75% ()
Ten pribeh neni spatny. Urcite sije do dnesnich iranskych neduhu, minimalne z pohledu tamni byrokracie. Je fajn videt novy film, ktery odkryva realie dnesniho Iranu. Ale dejove se to tahne neskutecne. Herecke vykony dobre, ale nicim vyjimecne. Tady zaokrouhlim smerem dolu... Videno v ostravskem Minukine, deset divaku. ()
Človek by sa aj štvorhviezdičkovo bavil, len by sa na tento blízkovýchodný počin nesmel pozerať západniarskou prizmou elementárnej logiky. Nepoznám iránske reálie či právny systém, v našej spoločnosti by však takýto príbeh zrejme nevznikol. Budem veriť, že tamojšia spoločnosť je vyobrazená verne. V porovnaní s našim západným svetom tu je jediný spoločný menovateľ - priam až zúfalý boj o verejnú mienku. V scenári mi vadili oslie mostíky . ako napríklad (spoiler), keď celý hrdinský príbeh hlavného hrdinu padol na tom, že jeho frajerka zahrala ženu, ktorej mal vrátiť zlaté mince. Aj absolútny blbec (čo hlavný hrdina zďaleka nebol) by musel vidieť, že to je plán vopred odsúdený na poriadny prúser. Mnohé dejové linky ostali neuzavreté (a to doslova, nie že divák si ma domyslieť), ako napríklad, že kto na "hrdinu" stále donášal a kto spískal hlavný spor: hrdina alebo veriteľ. Inak sa mi film páčil, postavy a ich konanie boli autentické a uveriteľné a celkom rozumiem, čo chceli tvorcovia tým celým povedať. ()
Kéž bych se na film mohla dívat očima jiných zdejších recenzentů! Rozbíjím hodnocení jednou hvězdou, protože nesouhlasím s tím, že kvalitní film by měl diváka utrápit. Třeba mi to jenom nesedlo, třeba má íránská kinematografie svoje specifické vlastnosti, na které kapacitně nedosáhnu. Ale tak statický děj a hlavní postavu bez možnosti nasát jakoukoliv její emoci jsem na plátně dlouho neviděla. Pardon tvůrcům. ()
„Kdo je bez viny, ať hodí kamenem.“ Takhle by klidně mohl znít podtitul filmu Hrdina. A nebudeme až tak daleko od pravdy, neboť film nezapře, že je islám, jakožto abrahámovské náboženství, v mnohém podobný křesťanství. I přes neznalost islámu proto můžeme při interpretaci snímku pracovat s některými společnými rysy islámu a křesťanství. Za stěžejní téma snímku můžeme považovat hřích a plnění Boží vůle. Režisér toto téma problematizuje od samého počátku a to tak, že vtáhne diváka do hry rafinovaným způsobem, aby i on postupně přestal rozlišovat (stejně jako hlavní hrdina). I přes všechny kličky a smlouvání nakonec Rahim pochopí, že Boží vůle je jiná, než ta jeho. Zdá se tedy, že se Rahim ze svých vin (dluhů) nemůže vykoupit penězi, ale pokáním. To, že jsou na Rahima kladeny extrémně vysoké etické požadavky, pak ve výsledku nemusí nutně vyznívat jako nespravedlivé, nesmyslné, absurdní či bezvýchodné, ale tato situace naopak dává Rahimovi naději stát se ještě lepším člověkem – vybroušeným diamantem. Některé věci, byť jsou sebevíc bolestivé, je zkrátka nutné prožít, abychom mohli jít posilněni dál. Rahim se tedy opravdovým hrdinou začíná stávat až ve chvíli, kdy nahlédne situaci a přijme Boží vůli. To, že za sebou Rahim nechává minulost a chce začít znovu, značí i finální změna jeho zevnějšku. Závěrečná scéna s manželským párem jako kdyby byla obrazem Rahimovy budoucnosti – dává mu tak naději, stejně jako víra v to, že opravdová láska nepomíjí, odpouští a je trpělivá. ()
Skvělý scénář. Muž semletý svoji snahou vyhrabat se z vlastních problémů, situace, které známe ze svého života asi všichni, kdy občas drobně zalžeme, občas uděláme něco mimořádného…. Nikdo není bílý, nikdo černý, všichni se chovají pochopitelně, přesto se roztáčí vír, který ,,hrdinu” vtahuje stále hlouběji. Ještě dlouho mi tento film bude ležet v hlavě. Íránská kinematografie v poslední době přinesla mnoho skvělých filmů, tento je jeden z nejlepších…. ()
Pozoruhodné dílo vypovídající o složitosti lidských činů. Jeden z nejlepších filmů poslední doby. ()
Súvisiace novinky
Zlatá palma festivalu v Cannes zná vítěze
Prestižní filmový festival ve francouzském Cannes se dnes v rámci ambiciózního post-covidového ročníku 2021 uchýlil ke svému poslednímu večeru a rozhodně nebyla nouze o překvapení. O jedno z nich se… (viac)