Hrdina

„TO CO JSTE UDĚLAL JE ÚCTIHODNÉ. TENTO SKUTEK NEZŮSTANE BEZ ODEZVY“…  Pomalej začátek. Pak tu máme zajímavou zápletku, díky ní se rozjíždí bláznivá mašinérie, která hodně vypovídá o tom, jak lidé v Iránu žijou. Na tomhle příběhu obyčejnýho člověka, zjistíte, že ty lidi tam jsou opravdu jiní. Jiní! Jsem z toho chování rozhozenej, ale je to jejich svět. Jinej kraj, jinej…     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Moje rozhodnutí ovlivňuje Bůh. 2.) Chystám se v Iránu udělat dobrej skutek.  ///  Thx za titule „iljito“.                 PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (08.01.2023)

Farhadi systematicky, od jednotlivce ke kolektivu, od drobných lží k velkým dilematům, buduje portrét společnosti, kde je nezištný čin něčím tak ojedinělým, že musí být podroben vyšetřování, jako kdyby šlo o boží zjevení. Protagonista má zpočátku jasný cíl, rychle a poměrně hladce se k němu přibližuje, tempo je díky krátkým záběrům a množství pohybu v obraze a zvuků mimo něj až hektické. Události i portrét hlavního hrdiny se ale postupně komplikují. Vyprávění už se nedrží výlučně Rahimovy perspektivy, dává větší prostor i dalším postavám, které možná nejsou v právu o nic méně. Hranice mezi pravdou a lží, dobrem a zlem se stávají nezřetelnými, už nejde o to něčeho dosáhnout, ale zachovat si tvář. Tato formální a stylistická promyšlenost je ovšem patrná až zpětně. Při samotném sledování působí dění samozřejmě, spontánně, ne vykonstruovaně. V tom spatřuji Farhadiho režijní a scenáristické mistrovství i podobnost filmu s vrcholnými díly neorealismu. Také poznání, že opravdové hrdinství nepotřebuje potvrzení zvnějšku, že důležitější je, zda jsme se sami zachovali správně, ne zda vyhovíme (všem) cizím představám o dobru a dostaneme štempl (charakterové) kvality, vyvstává ze situací a rozhodnutí nenuceně, bez pachutě moralizování. 80% (22.01.2022)

From HERO to ZERO! Parádny príbeh o svedomitom Rahimovi, ktorý chcel byť gentleman, a napokon skončil ako totálny loser :( Iránci vedia točiť parádne filmy, a toto je toho dôkazom. Aj keď možno nemajú takú silnú dynamiku a akčnosť ako tie americké či európske, majú svoju perzskú dušu a sú viacmenej plne realistické. Ghahreman mal možno slabší rozbeh, ale ako náhle do hry vstúpili zlaté mince, tak sa to rozbehlo do výbornej drámy, ktorá Rahima vynáša najprv do nebies a následne jeho osud padá stále strmšie a strmšie k zemi. Ako ľahko sa môže z prvotne čestného skutku stať doslova peklo, o tom by vedel hovoriť aj Canko z bulharského filmu Slava, aj keď tam bol kontext o čosi inší. Každopádne, ľúto mi ich prišlo oboch. A oba filmy stoja rozhodne za to! (26.02.2022)

Človek by sa aj štvorhviezdičkovo bavil, len by sa na tento blízkovýchodný počin nesmel pozerať západniarskou prizmou elementárnej logiky. Nepoznám iránske reálie či právny systém, v našej spoločnosti by však takýto príbeh zrejme nevznikol. Budem veriť, že tamojšia spoločnosť je vyobrazená verne. V porovnaní s našim západným svetom tu je jediný spoločný menovateľ - priam až zúfalý boj o verejnú mienku. V scenári mi vadili oslie mostíky . ako napríklad (spoiler), keď celý hrdinský príbeh hlavného hrdinu padol na tom, že jeho frajerka zahrala ženu, ktorej mal vrátiť zlaté mince. Aj absolútny blbec (čo hlavný hrdina zďaleka nebol) by musel vidieť, že to je plán vopred odsúdený na poriadny prúser. Mnohé dejové linky ostali neuzavreté (a to doslova, nie že divák si ma domyslieť), ako napríklad, že kto na "hrdinu" stále donášal a kto spískal hlavný spor: hrdina alebo veriteľ. Inak sa mi film páčil, postavy a ich konanie boli autentické a uveriteľné a celkom rozumiem, čo chceli tvorcovia tým celým povedať. (18.02.2022)

Ten pribeh neni spatny. Urcite sije do dnesnich iranskych neduhu, minimalne z pohledu tamni byrokracie. Je fajn videt novy film, ktery odkryva realie dnesniho Iranu. Ale dejove se to tahne neskutecne. Herecke vykony dobre, ale nicim vyjimecne. Tady zaokrouhlim smerem dolu... Videno v ostravskem Minukine, deset divaku. (16.02.2022)