kajas

Dlouho jsem při hodnocení filmu nebyla tak rozpolcená. Scénář je totiž místy vážně dost nelogický a hloupý, hlavní hrdinky nesympatické nanynky, ale co je to platné, když jsem se bála pádu víc než ony samy. A ten závěrečný zvrat byl peckový. Skoro 4*.

Zbožňuju zvířata a pejsky obzvlášť. Už druhým rokem mám jednoho doma, a tak jsem několik scén poctivě protrpěla, probrečela a už bych se k tomu nevracela :). F. A. Brabec u mě každopádně pokračuje v trendu „buď jeho filmy miluješ, nebo nenávidíš, nic mezi tím".

Slovenských filmů se do našich kin moc nedostává, a když se nad nimi zamyslím, vybavují se mi hlavně politická dramata nebo generické romantické komedie podobné těm našim. Černá komedie Invalida je ale z úplně jiného ranku. Zdeněk Godla tady má nejlepší roli od MOSTu! a hláškuje skoro v každé scéně, za něj jsem málem přitlačila i čtvrtou hvězdičku. Některé momenty jsou hodně zábavné, některé méně, závěr v muzeu už mi přišel hodně přestřelený a nebála bych se film trochu zkrátit. Na Netflixu si to ale klidně dejte, možná budete mile překvapeni. „To je dopis od Zdeny." „Jako Studenkové?" „Od mojí ženy." "Ty máš za ženu Zdenu Studenkovu?" :)

Branaghův režijní rukopis se v jeho předchozích poirotovkách poznal snadno. Potrpí si totiž na velkolepou stylizaci a výpravu (ve Smrti na Nilu mi padala brada nejen při leteckých záběrech na pyramidy). Tentokrát bohužel neměl k dispozici velký rozpočet ani áčkové herecké obsazení pro všechny postavy, ze všech tří dílů mají ale Benátky nejsilnější atmosféru. Žánrově se zde totiž blíží duchařskému hororu odehrávajícímu se během jedné noci ve strašidelném domě. Vyprávění sice někdy trochu ztrácí tempo, ale Branaghovi s jeho rozkošnou mutací francouzštiny a angličtiny prostě musíte fandit až do finálního odhalení vraha.

Od nově vycházejících pixarovek a disneyovek už příliš velká očekávání nemám. Vyrůstala jsem na adaptacích klasických pohádek, na starých dílech Toy Story, Příšerkách s. r. o., Nemovi, a novější animáky mě málokdy zaujmou natolik, abych se na ně podívala znovu. Jejich hrdinové jsou libovolně zaměnitelní, tématem těchto rodinných podívaných je většinou nějaká dysfunkčnost ve vztazích a hledání nápravy. Mezi živly se alespoň neodehrává v lidském světě, ale jak už název napovídá, přenese diváka do Města živlů. Konkrétně na jeho předměstí, kde žije mladá "ohňová" Jiskra se svými rodiči. Jiskra se za dramatických okolností seznámí s vodním živlem jménem Vlhoš a spřátelí se s ním. Jedná se vlastně o variaci na nesmrtelný příběh Romea a Julie, tedy lásky zástupců dvou znepřátelených rodů. Film nabízí hodně hezkých vizuálních nápadů a v závěru dokáže i mírně dojmout, jeho zápletka ale není tak silná a propracovaná, aby utáhla skoro dvouhodinovou stopáž. Na jedno zhlédnutí ale více než v pohodě.

Když se podíváte na tvorbu Tomáše Mašína, poznáte, že si nevybírá zrovna jednoduchá témata. To platí i pro tohle kriminální drama s romantickými prvky, na kterém Mašín spolupracoval se zkušenou Alicí Nellis, jejíž rukopis je tady hodně znát. Komorní vyprávění má totiž hned tři silné ženské hrdinky, a i když ten největší prostor má vynikající Jana Plodková, mile mě překvapila i dnes už spíše televizní herečka Milena Steinmasslová spolu s méně známou Magdalénou Borovou. Němá tajemství přinášejí silný lidský příběh, který byste rozhodně nechtěli zažít. Jsou vyprávěny nelineárně, což je vždycky osvěžující, když se to umí (a Mašín evidentně umí). Mají brilantní herce v hlavních i vedlejších rolích (Marián Mitaš si za své ztvárnění muže trpícího afázií jistě vyslouží minimálně nominace na herecké ceny). Vytkla bych jenom někdy až příliš návodný scénář - hlavní zvraty jsem uhodla minimálně deset minut před postavami filmu. Nejedná se bohužel o romantickou komedii s Jiřím Langmajerem nebo Terezou Kostkovou (oba mám ráda, ale chápete, co chci říct), takže divácká návštěvnost tohoto typu snímku bude asi mizivá - čtyři dny po premiéře jsem v největším sále Cinema City na Andělu seděla s dalšími dvěma statečnými. Je to ohromná škoda, protože takhle kvalitní český film jsme tu dlouho neměli.

Tahle komedie na mě už podle prvních trailerů působila jako variace na vulgární teenagerské podívané ve stylu Prciček. Když ale přežijete nevtipný rozjezd a jednu úplně zbytečnou nahou (nikoli sexuální) scénu na pláži, možná budete stejně jako já příjemně překvapeni druhou polovinou snímku, která hraje na více dramatickou notu a ukazuje, že nejen nezkušený mladík, ale i protřelá třicátnice se může od toho druhého hodně naučit. Tedy nakonec docela fajn výsledek.

Hříšňák v temnějším kabátku, s pomalejším tempem a méně sympatickými postavami. Moje hodnocení ale táhnou nahoru dnes už legendární písně a závěrečné taneční vystoupení.

Jestli máte hororový žánr nakoukaný, pravděpodobně vás ve filmu nic nepřekvapí. Já jsem osobně velký strašpytel a leknu se se opravdu všeho, takže jsem si každou chvíli zakrývala oči, pravda ale je, že kvalit první Sestry snímek určitě nedosahuje. Většina děje se odehrává v dívčím internátu (který je hodně zvláštní, protože je v něm asi jenom deset chovanek, jedna učitelka, ředitelka a zahradník/údržbář) a strašení zkrátka nemá takovou atmosféru jako ve starém klášteře. Závěrečné vypořádání s démonem na mě působilo velmi uspěchaně a odbytě. Na druhou stranu mě bavily kladné postavy bojující se zlem, kterým jsem fandila a sympatizovala s nimi (to se mi u hororů často nestává). Takže jestli máte rádi Conjuring universum, určitě se podívejte.

Dvojka navazuje na poslední scénu prvního filmu (takže je vám jasné, že žoldák s tváří Thora určitě přežil) a následně vypráví klasický příběh o nájemném zabijákovi v důchodu, který se z osobních důvodů pustí do posledního úkolu. Mohlo to být o dvacet minut kratší s aspoň trošku vybroušenějším scénářem, ale na jedno podívání naprosto ok, akční scény jsou moc povedené.