kajas

Jakmile si Prušinovský filmy píše sám, je to prostě bída. Jednou jsem se pousmála, jinak jsem byla spíše znechucená nesympatickými charaktery prakticky všech postav. Snad si brzy spravím chuť u druhé řady Brna...

Už je to bezmála 12 let (!!!), kdy se hrdinkou všech dospívajících dívek stala Jennifer Lawrence jako Katniss Everdeen, hlavní postava filmové a knižní série Hunger Games. Režisér tří dílů se do dystopického světa vrátil a natočil prequel, který se odehrává přibližně 60 let před příběhem Katniss. A tento prequel patří k tomu nejlepšímu, co v sérii vzniklo. Ústřední postavou Balady o ptácích a hadech je nadějný mladík Coriolanus Snow, ze kterého se o desítky let později vyklube ďábelský prezident Snow. Mladý Snow se ale musí padouchem teprve stát a vývoj jeho postavy je radost sledovat, zejména díky výkonu dosud méně známého Toma Blytha a jeho chemie s Rachel Zegler, která ztvárnila Snowovu svěřenkyni Lucy. Velkou roli ve filmu hraje trochu nečekaně zpěv, protože ale Rachel zpívá velmi dobře (jak jsme mohli slyšet v nedávném West Side Story), nejsou pěvecké scény vůbec na škodu. Snímek je napínavý od první do poslední minuty, pochválit si zaslouží také výprava a kostýmy. Jenom tu šílenou dvě a půl hodiny dlouhou stopáž si tvůrci mohli odpustit, jinak se ale jednalo o jedno z nejpříjemnějších filmových překvapení minulého roku.

Atraktivní zápletku na motivy skutečných událostí bychom měli, po besedě s tvůrci a herci filmu v Karlových Varech jsem se na výsledek velmi těšila, ten ale zůstal na půl cesty. Určitě nelze nic vytýkat hercům. Hlavní roli Andrey velmi pěkně ztvárnila Natalia Germani, standardně kvalitní jsou také výkony Denisy Barešové, Martina Fingera a Zuzany Mauréry v rolích sestry a rodičů titulní hrdinky. Na filmu je ale hodně znát, že je dílem dokumentární režisérky a pravděpodobně i s ohledem na rodinu Andrey vlastně nenabízí nic kontroverzního, pouze holá fakta. Pornografický průmysl je překvapivě vykreslen jako nekonfliktní přátelské prostředí, čemuž se úplně nechce věřit. Na scénáři se dalo určitě více zapracovat. Zajímavý projekt, který možná potřeboval silnější vedení.

Snímek postrádá jakékoli napětí, s hlavní postavou nelze ani nijak soucítit, vedlejší role jsou zaměnitelné a nezajímavé a po skončení projekce vám tak zůstane pouze hořká pachuť a pocit, že si režisér odškrtl každoroční film bez nějaké větší invence. Nedoporučuji.

Poslouchám českou populární hudbu, mám ráda Sokola i Hámu, ale uznávám, že natáhnout přenos tohoto typu na čtyři hodiny (včetně reklam) hraničí se zrůdností.

Zase jeden z případů, kdy půjdu hodně proti proudu. Nerozumím výhře v divácké soutěži na letošním KVIFF, odmítám srovnávat s letošními Mušketýry nebo Ridleyho Posledním soubojem. Solidní historický film se silným feministickým podtónem, nic víc.

Když bychom měli jmenovat jednu zemi, která je rájem pro všechny gurmány, asi se všichni shodneme na Francii. Ať už se jedná o krémové sýry, výběrová vína, křupavé bagety nebo lahodné dezerty, Francouzi jsou proslulí svým vybraným vkusem a požitkářstvím. Pokud vás láká nahlédnout do minulosti a dozvědět se, jak se francouzské speciality připravovaly před více než sto lety (tedy bez kuchyňských robotů a dalších pomocníků moderní doby), určitě se podívejte na tenhle film. Ale varuji vás, raději se před projekcí pořádně najezte. Jinak by se vám mohly více než dvě hodiny sbíhat sliny. Umění jíst a milovat je filmový dárek pro každého milovníka jídla. Hned v úvodu například uvidíte několik desítek minut trvající scénu, ve které Eugénie a její pomocnice připravuje velkou hostinu pro Dodina a jeho přátele. Veškeré scény vaření jsou nasnímány velice vtahujícím způsobem, takže má divák pocit, že stojí přímo vedle kuchařky a vnímá všechny delikátní vůně a chutě. Je to krásné, dojemné, jen možná někdy až moc pomalé. Přesto určitě jeden z nejhezčích filmů roku. Skoro 5*.

Pokud si čas od času zapnete Primu, asi jste v létě zaregistrovali masivní reklamní kampaň na romantickou podívanou s mottem Láska přes staletí. Seriál Eliška a Damián získal hned po prvním dílu šílenou pověst a bezprecedentní úpadek sledovanosti. Důvodů bylo víc: špatně hrající představitelka titulní role, mizerný scénář, přidala bych ještě otravný voiceover vypravěče. A tak jsem se na první díl také podívala... a řekla jsem si, že zkusím, jestli bude druhý díl ještě horší. Nebyl. A pak už jsem byla jenom zvědavá, jestli ústřední pár zůstane v současnosti nebo v 18. století. Ano, je to hodně slabý argument, ale nakonec se z dalších epizod stalo moje guilty pleasure, ve kterém jsem si dokázala najít i pár pozitiv (skvělá Dana Syslová v roli Eliščiny babičky, s blížícím se závěrem seriálu i několik fajn romantických scén, na české seriálové poměry nezvyklý žánr romantického fantasy). P. S. Druhá série je již natočená, Prima ji ale z pochopitelných důvodů schovala do šuplíku na neurčito.

Na Tátu v nesnázích jsem se původně vůbec dívat nechtěla, ale zaujaly mě příznivé recenze po pilotní epizodě, a tak jsem to s rodinným seriálem z produkce televize Nova přece jenom zkusila. Martin Pechlát už dříve dokázal svůj komediální talent a byl rozhodně tahounem celého seriálu. S představitelkami svých dcer má výbornou přirozenou chemii a první díly byly opravdu příjemné oddychovky. V druhé polovině seriálu se ale více hraje i na dramatickou notu a výrazná změna nálady mi úplně nesedla. Přesto se jedná o nadprůměrný nekriminální seriál, na který se klidně ráda podívám znovu.

Pětadvacetiletá Martina byla obyčejná mladá dívka, která si byla dobře vědoma svého atraktivního vzhledu. Jednoho dne ji ale brutálně napadl bývalý přítel a polil jí obličej kyselinou. Martina několik týdnů bojovala v nemocnici o život, oslepla a musela najít sílu začít znovu důvěřovat lidem a začít nový, trochu jiný život. Tohle není zápletka fiktivního příběhu, ale filmového dokumentu, ve kterém hraje Martina ústřední roli. Na snímek se vzhledem k jeho tématu není jednoduché dívat. Na druhou stranu má určitě motivující poselství ve smyslu „štěstí čeká na každého z nás". Bohužel bych ale čekala více rozpracovanou právě část o hledání nových přátelství a partnerského vztahu (v jedné scéně vidíme Martinu s nějakým mužem na kávě a o chvíli později už se berou). Také bych omezila obsahově nic nevypovídající záběry na stromy a krajinu.