kajas

Na základě marketingové kampaně (a jak můžete vidět na plakátu) by hlavním hrdinou dramatu měl být František Kriegel, uznávaný lékař a jeden z nejvyšších komunistických funkcionářů konce 60. let. Ve skutečnosti nemá Kriegelův příběh takový prostor, jedná se spíše o standardní převyprávění událostí ze srpna 1968 ve stylu „jak to asi tehdy bylo“. Tvůrci předpokládají alespoň základní orientaci v tehdejším dobovém kontextu, někdy pro mě tedy bylo náročnější orientovat se ve všech jménech. Chudší výprava připomíná spíše televizní projekt, hodně nepovedené jsou bohužel postsynchrony herců (film jsme neviděli v kině, ale na Voyu). O špatný film se nejedná, ale znovu připomínat si ho asi nebudu.

Fincher patří už třicet let mezi nejuznávanější režiséry napínavých thrillerů, před třemi lety si sice odskočil ke zfilmování Manka, ale nyní je zase zpátky ve svém srdečním žánru a opět ve spolupráci s Netflixem natočil komorní thriller o nájemném vrahovi bez špetky emocí. Popis „bez emocí“ je ostatně charakteristický pro celý film, stejně tak jako „chladně perfekcionistický“ a „minimalistický“. Pokud jste na takový typ snímku naladěni, ověříte si to už během první půlhodiny, která zobrazuje precizní Zabijákovu přípravu a čekání na příchod oběti. Fassy se na roli hodí, ale rozhodně nepatří mezi jeho nejlepší výkony. Jeho Zabiják si navíc moc sympatií u diváků nezíská, protože jeho chování nejde dost dobře pochopit. Bylo pro mě hodně náročné film dokoukat.

Vzhledem ke kvalitě marvelovek posledních let jsem neměla přehnaná očekávání ani v tomto případě a z výsledku jsem zklamaná nebyla. Marvels jsou veskrze průměrná, ničím nevyčnívající sci-fi rodinná podívaná, u které mě nejvíc štvalo, že pro pochopení všech narážek a představení jedné z hlavních postav bych musela mít nakoukané další desítky hodin marvelovských seriálů. Za kino neutrácejte a počkejte si pár týdnů na Disney+. P. S. Ta muzikálová sekvence byla velká bolest.

Agnieszka Holland je kvůli svému nejnovějšímu snímku v rodném Polsku velmi tvrdě odsuzována vládními představiteli i prezidentem, nemůže si ale stěžovat na úspěch u diváků ani u odborné kritiky. Není to jednoduchá podívaná ani z hlediska obsahu, ani z hlediska formy (černobílý obraz, téměř dvě a půl hodiny dlouhá stopáž). Režisérce je vyčítána neobjektivita, na druhou stranu netočila dokument, ale fiktivní drama na motivy skutečných událostí (a natáčení předcházely dlouhé rozhovory nejen s uprchlíky, ale také s pohraničníky a obyvateli pohraničí). Divák si musí udělat názor sám. Já už se do druhé projekce nepohrnu, ale některé scény mám pořád v hlavě.

Většina českých romantických komedií posledních let má velmi podobné obsazení, zaměnitelné postavy a bohužel i scénář (plný nereálných a nezábavných situací a scén s ošklivým product placementem). Čas od času se v seznamu kinopremér objeví světlá výjimka, což ale nutně neznamená, že se bude jednat o dobrý film. Tahle komedie má zápletku, ze které mohl vzniknout mnohem zábavnější film. Hrají v ní dobří až výborní herci, kteří ještě nejsou tolik okoukaní. Bohužel jsem se u poloviny scén nudila a u druhé poloviny kroutila hlavou, protože takhle pošahaně by se přece nikdo chovat nemohl. A ať mám na duo Holubová + Dušek osobní názor jakýkoli, komediální chemie je mezi nimi výborná. A Babčáková taky perlila. Tak já v tom mám jasno. Jedna matka, dvě děti, několik otců. Sekta.

Josef a Ctirad Mašínovi jsou bratři, kteří se na začátku 50. let rozhodli bojovat proti komunistické diktatuře trochu jinak než brbláním v hospodě. Založili odbojovou skupinu a rozhodli se prostřílet si cestu na Západ. Jsou to hrdinové, nebo vrazi? Na tuto otázku Mašínův film neodpovídá. Je natočen velmi zručně, řemeslně ani po stránce výpravy mu nelze nic vytknout. Horší je to ale se scénářem. Během více než dvouhodinové stopáže se totiž o motivacích a psychologii titulních postav nedozvíte skoro nic. Ani Oskar Hes, ani Jan Nedbal (oba bezesporu velké talenty mladé herecké generace) nemají bohužel co hrát, protože mladší Josef i starší Ctirad jsou vykresleni velmi ploše, po svých prvních vraždách nemají žádné výčitky, o ničem nepochybují a je jim úplně jedno, co se stane s jejich mladší sestrou i nemocnou matkou (vynikající Tatiana Dyková, které přeji minimálně nominaci za ženský výkon ve vedlejší roli). Závěrečná třetina (útěk přes východní Německo) nabízí na české poměry povedené napětí a akci, po projekci mi ale stejně zůstalo v hlavě jediné: další standardní a ničím nevybočující důkaz o tom, že komunisté byli zlí. Na Oscary bych to neposlala ani náhodou, letos se u nás povedlo tolik jiných filmů (včetně Mašínových Němých tajemství).

Myslím, že v listopadu už můžu zhodnotit, že na poli české kinematografie se letos urodilo překvapivě dost zajímavých filmů různých žánrů. Na téhle komedii musím nejvíc vypíchnout fakt, že Pavlíček s Vejnarem napsali příběh plný uvěřitelných přirozených dialogů a situací. Takhle my třicátníci ze střední třídy opravdu žijeme a mluvíme. Nenosíme obleky Bandi, nežijeme ve sterilních hypermoderních bytech a nechodíme každý den do luxusních restaurací (obraz prakticky každé české romantické komedie poslední dekády). Místo brunche si dáme k snídani jogurt Fantasia, mluvíme sprostě a ve volném čase prostě někdy zůstaneme doma a čteme si (jako hlavní hrdinové Aneta s Jiřím). Ruku v ruce s kvalitním scénářem jdou ale taky skvělé herecké výkony ústřední trojice, kdy si zejména Simona Peková v roli maminky krade pro sebe každou scénu, a věřím, že si dojde minimálně pro nominace na herecké ceny. První dvě třetiny filmu jsou takřka dokonalé, moje hodnocení ale bohužel sráží závěrečná část, ve které se úplně změní tón vyprávění, na jednání postav už není přirozeného vůbec nic a všechno spěje přesně do toho typu závěru, který nejvíc nesnáším. Nenechte se ale odradit, běžte do kina a podpořte tvůrce komedie roku.

Když se na tento film podíváte, budete mít možná pocit, že se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli natočí realistické válečné drama (s velmi pomalým tempem využívajícím až repetitivní postupy – tým vojáků chodí systematicky od domu k domu a hledá zbraně), nebo typicky „americký" akční výplach, kde se vždycky v posledním možném okamžiku objeví zázračné řešení nebo záchrana hrdinů v ohrožení. Tady najdete obojí :). Osobně válečný žánr příliš nevyhledávám a bavila mě více druhá, skoro až pohádková polovina. Je to každopádně velmi slušný chlapský film, kde hlavní hvězdu Gyllenhalla trochu zastiňuje výkon jeho věrného parťáka tlumočníka. Skoro 4*.

Tyto ceremoniály jsem si dosud nechávala ujít a vystačila jsem si s písemným souhrnem vyznamenaných osobností, na první předávání vyznamenání novým prezidentem jsem ale byla zvědavá. Důstojné, v rámci možností (a více než šesti desítek ocenění) rychle odbavené.

Pomalu plynoucí snímek bez zásadních zvratů, a jak mám Brada ráda, v roli budoucího dalajlámova učitele mi nepřišel dost výrazný.