Reklama

Reklama

Hranica

  • Česko Hranice (viac)
Trailer 1
Poľsko / Česko / Francúzsko / Belgicko, 2023, 147 min

Kamera:

Tomasz Naumiuk

Hrajú:

Jalal Altawil, Maja Ostaszewska, Behi Djanati Atai, Tomasz Włosok, Mohamad Al Rashi, Dalia Naous, Joely Mbundu, Piotr Stramowski, Marta Stalmierska (viac)
(ďalšie profesie)

Obsahy(1)

Psychologička Julia (Maja Ostaszewska) sa po presťahovaní do Suwalského kraja stáva nedobrovoľnou svedkyňou a účastníčkou dramatických udalostí na poľsko-bieloruskej hranici. Rozhodne sa vzdať svojho pohodlného života a pridá sa ku skupine aktivistov, ktorí pomáhajú utečencom. Súčasne v tom čase je sýrska rodina utekajúca pred občianskou vojnou a ich doprovod, učiteľka z Afganistanu, podvedení Bielorusmi a násilím prevezení do utečeneckého tábora neďaleko hraníc s Poľskom. V snahe utiecť sa vydávaj na zúfalú a nebezpečnú cestu neznámym a nepriateľským územím. V Poľsku sa ich osudy pretnú s osudom Júlie a mladého pohraničníka Jana (Tomasz Włosok).Udalosti, ktoré prežijú, navždy zmenia ich životy, ale i životy ďalších utečencov a aktivistov zapojených do ich príbehu. (Magic Box)

(viac)

Videá (1)

Trailer 1

Recenzie (57)

Othello 

všetky recenzie používateľa

Takřka to nejhorší, co se tomuto tématu mohlo stát. Příšerně napsaný pamflet, který působí jako odškrávací seznam těžkostí jeho aktérů, kde nejdůležitější bylo ani jednu z nich neopomenout. V poslední fázi se pak film překlene do odbojářského žánru, kde postavy najednou působí jak archetypy z young-adults filmů, přičemž tato část je vlastně opsaná synopse fiktivní budovatelské hry Havíř a Markéta: vyhořelá psychiatrička starající se o zpovykané hysterické měšťáky je svědkem příkoří na nevinných utečencích. Uvědomí si tak, že svět potřebuje méně psychologů, zato více přiložit ruku k dílu na poli guerillové solidarity. Stupidní jazyk tohoto filmu poslouží jen jako další kámen v kulturních válkách, protože jeho obliba či neobliba bude vycházet čistě z vaší pozice vůči tématu. Film jinak totiž nemá sám žádnou uměleckou hodnotu. Chcete-li vědět, jak se má pracovat s nějakou historickou či společenskou katastrofou, tedy jako brutální a chaotickou eskalací hlouposti a vnitřní prázdnouty, podívejte se na Saul Fia nebo Jupiter Holdja ()

Fr 

všetky recenzie používateľa

„PROČ NÁM TO DĚLÁTE?…“ Parádní a poučnej pohled na jednu migrační epizodu (tedy trasu přes Bělorusko). A navíc přátelé… celkem drsnej! Líbí se mně, že Holland zbytečně nemoralizuje (byť jde o jasnej pohled jedný strany), ale jen nechává ony vybrané jedince plácat se od hranice k hranici. Aby ji nikdo nemohl nařknout z nadržování, ukáže, že taky tahle mince má dvě strany. Film, ze kterýho se „sluníčka“ asi poblinkají…    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film byl polskými politiky odsouzen a označen jako protipolský. Ministr spravedlnosti přirovnal režisérku k propagandistickým režisérům Třetí říše. Kina měli za povinnost před filmem odvysílat stanovisko polské vlády. 2.) Scénář vznikl podle běžně dostupných dokumentů, rozhovorů s uprchlíky, neziskovkami, ale také díky anonymním výpovědím pohraničníků. Příběh je tedy inspirován skutečnými postavami. 3.) Thx za titule „K4rm4d0n“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * ()

Reklama

Ediebalboa 

všetky recenzie používateľa

Agnieszka přináší až nepříjemně autentické svědectví z polsko-běloruského pohraničí a rozhodně se přitom nebojí rýpat do místních režimů. Běloruská i již dnes bývalá polská garnitura tuhle imigrantskou noční můru napsaly de facto samy, tak proč také zbytečně chodit kolem horké kaše, že. "Nechtění" si v příhraničních lesech plných zákeřných močálů prochází peklem, kde logika i lidská práva berou za své, a nezbývá proto, než se ve výsledku spoléhat pouze na charaktery jednotlivců. Snad jen vyprávěných linek bych trochu ubral, ale chápu. Cílem bylo zachytit situaci komplexně, nikoli jedním velkým dramatickým příběhem. A to se v rukách zkušené režisérky podařilo. [Viennale 2023] ()

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Po roce či dvou jsem opět vyšel do kina. Na pokladně mě místo paní pokladní však uvítal nápis (opisuji to z mobilu, neboť teprve dnes jsem se dozvěděl k čemu ta věc vůbec je): Od 1. října 2022 prodej vstupenek v Kině Vysočina pouze z prodejního automatu (to bylo černě a nyní červeně) Platba možná jen platební kartou (a opět černě, jenže jiným písmem) Děkujeme za pochopení (a podpis) Kultura. Protože jsem kartu neměl, vypsal mi lístek ručně uvaděč, který mi dal i kartu "Přítel filmu" a tím i slevu 20 Kč. A teď k filmu! A co když ještě ne! Před promítáním jsem se šel podívat ven, kde jsme před 55 lety čekávali na holky. A co vidím! Vidím, že nevidím plastiku, která tam stávala od jeho otevření v roce 1963. Šel jsem se informovat k již známému uvaděči, který mě ujistil, že tam dosud stojí. Ano, byla tam, jenže zarostlá keři a  ve večerním šeru téměř neviditelná... Sám film byl pro mě pocitově hodně rozporný. Individuální příběhy utečenců, jedinců či rodin, jsou seskupovány, redukovány, zřetězovány do určitých akcí. A samozřejmě i protiakcí. Nic se tu nereflektuje, žádná akce není zdůvodněna, je to obnažený akční film. Pokud je reflexe ponechána divákovi, jak má odpovědět na otázky: Skutečně utíká zelenou hranicí (v českém názvu "zelená" chybí, zřejmě známe jen "rudou") tolik žen v pokročilém těhotenství? Tolik llidí se topí v suwalských bažinách? Kolik je v Polsku frankofilních rodin, jejichž děti rapují spolu s emigranty? Pokud je jedinou odpovědí, že Polsko přijalo poté 2 000 000 Ukrajinců, je to odpověď nedostatečná. ()

JitkaCardova 

všetky recenzie používateľa

Šla jsem na film s vědomím, že vidět ho je nutností pro každého Evropana se základním politickým i sociálním vědomím, a zároveň s lehkými obavami z nekompromisnosti jeho filmových kvalit, vzhledem ke kritické odezvě, ale teď překvapeně a s úlevou zjišťuji, že jsem se obávala zbytečně. *** Vzhledem k tomu, co mělo být předmětem sdělení, byl film natočen výborně: oceňuji především, že neútočí na city, ale na rozum a na racionální vstřebání nemocné logiky celé situace. Tomu je podřízeno, že Holland pragmaticky (ač by se spíš chtělo říci milosrdně) zvolila černobílou, stejně jako soustředěné členění do přehledných kapitol pomáhajících zaměřit fokus diváka na několik různých perspektiv spojujících se v onen klinč bezmoci, stejně jako závěrečný ironicky kontrastní epilog se situací na ukrajinsko-polské hranici. *** Měla jsem původně jedinou větší výtku, ale ta se rozpustila už během psaní komentáře: nepřišlo mi nejprve jako nejšťastnější takové dramat(urg)ické poskládání, kdy nejprve sledujeme ty nejtěžší bezvýchodné situace migrantů, s nimiž je zacházeno nejhůře, abychom se v závěru téhle linky podívali i na skupinku šťastnějších mladých hochů z Afriky, kteří najdou azyl u polské rodiny, a tífm ji de facto ukončili a pak už hned následoval onen epilog. Umím si představit, že to pro Holland bylo velké rozhodování, ale já bych asi diváka ještě před epilogem přece jen vrátila k těm nejzbědovanějším, do těch nejhorších situací, aby právě to bylo tím, co mu zůstane v živé paměti. Ale zpětně uznávám, že klidnější dramaturgické řešení, k němuž se přiklonila Holland, je v plném souladu s tím, že to nemá být citově vyděračský film, což by takhle hrozilo trochu víc.  A tím víc respektu ve mně Agnieszka Holland, která se tématem nedala strhnout k podbízivým pózám, vzbuzuje. *** Poprvé v životě myslím napíšu, že filmu nesmírně prospěla i jistá přesná míra schematičnosti a typizovanosti, která zde je navíc přiznaná a skutečně velice dobře vyvážená. Agnieszka Holland se zkrátka nesnaží dojmout nás k slzám nějakým jedinečným barvitým příběhem, její film má střízlivě nasvěcující povahu a útočí na naše svědomí a mozkové závity: opravdu se s tímhle děním jako evropští občané dokážeme srovnat, racionálně si to všechno vysvětlit, ignorovat to? Ale nežene nás (jako jedince) ani k žádné bezvýchodné provinilosti, nechce, abychom se teatrálně bičovali, jen se velice věcně, ale nepokrytě ptá: uvědomujete si, že se tu (stejně jako i na jiných hranicích naší pokrytecky opevněné blahobytné a na úkor jiných, námi využívaných světů, tyjící Evropské unie) dnes a denně odehrávají tyto každým zdravým jedincem neakceptovatelné zločiny proti lidskosti a že jejich přehlížení či dokonce podněcování spolutvoří samo jádro našeho soutěžního politického, sociálního a ekonomického systému? A to nejen polského, ale celoevropského? A za tohle promyšlené a klidně neúhybné nasvícení opravdu ráda a vděčně tleskám. *** A ne, stopáž k takovému sdělení vůbec nebyla přepálená, naopak, uteklo to i díky členění a neulpívavému opouštění dílčích osudů až příliš rychle: možná bychom se měli dívat ještě o několik hodin nebo spíš i dní déle, aby nám to došlo v plném rozměru. *** (S O.Lí ve Velkém sále Světozoru.) *~ () (menej) (viac)

Galéria (31)

Zaujímavosti (5)

  • Všichni hlavní herci mají s tématem migrace vlastní zkušenost, Maja Ostaszewska (Julia) byla jednou z tváří Grupy Granice a Jalal Altawil (Bashir) byl sám utečenec. (ČSFD.cz)
  • V Polsku se film stal divácky nejúspěšnějším filmem během premiérového víkendu a přišlo na něj vice než 138 000 diváků, po 2 týdnech film v Polsku vidělo téměř 300 000 diváků. (ČSFD.cz)
  • Film získal Zvláštní cenu Fuoricampo ve Vatikánské filmotéce, kterou si režisérka převzala přímo ve Vatikánu. Tato čestná cena je udělována filmu, který je schopen vyburcovat lidské svědomí a proniknout do světlých, ale i temnějších míst lidské duše. (ČSFD.cz)

Súvisiace novinky

36. Evropské filmové ceny - nominace

36. Evropské filmové ceny - nominace

08.11.2023

V úterý 7. listopadu byly zveřejněny nominace pro 36. ročník Evropských filmových cen, jež by měly upozornit na nejvýznamnější filmové počiny z Evropy za rok 2023. V kategorii pro nejlepší evropský… (viac)

Finále Plzeň začne 22. září

Finále Plzeň začne 22. září

08.09.2023

Film-iálový inter-kino-vizní festival. Jen na Finále uvidíte průřez kompletní českou audiovizuální tvorbou – filmy a seriály, které jsou v kině, v televizi nebo na internetu. Kromě projekcí je… (viac)

Reklama

Reklama