Posledné recenzie (2 901)
Případ s koncem (2023) (TV film)
Vašátko je sice mrtvý, ale naštěstí se na něj během celého filmu vzpomíná prostřednictvím prvního případu, který spolu s malířem Horácem vyřešili. Celá série už mi splývá dohromady, ale Preiss s Matáskem utáhli každý díl.
Gróf Monte Christo (2024)
Loni se pro mě jako zjevení objevila nová filmová adaptace Dumasovy klasiky (dokonce dvoudílná) a letos stejní tvůrci (scenáristé Mušketýrů tentokrát i sami režírovali) přivedli na velké plátno další verzi Hrabě Monte Christa. Při čekání na její premiéru jsem si uvědomila, že tento příběh znám jen velmi povrchně z hodin literatury a neviděla jsem na jeho motivy žádný film ani seriál. Neměla jsem tedy absolutně s čím srovnávat a nic lepšího se mi před návštěvou kina asi nemohlo stát. Rozběhl se totiž přede mnou příběh nadějného mladého muže, kterému se přihodí obrovská nespravedlnost. Muže, který sice spadne na úplné dno (doslova), ale díky neuvěřitelné houževnatosti se z něj stane hrabě Monte Christo. A jeho cesta za pomstou je tak strhující, výpravná, napínavá a sofistikovaná, že bych se na ni vydržela dívat asi mnohem déle než tři hodiny. Když jsem dříve slyšela spojení „Monte Christo“, okamžitě se mi vybavila scéna ze Shawshanku: Znáš tu knihu? Je to o útěku z vězení. Tak to dáme do naučných. :) Odteď se mi navíc vybaví jeden prakticky dokonalý francouzský klenot. Zatím pro mě zahraniční film roku.
Případ se štěnicí (2023) (TV film)
Více než samotný případ se mi líbily skoro až dojemné námluvy již penzionovaného Vašátka. Škoda, že měly tak málo prostoru.
Posledný denníček (27)
KVIFF 2024 – sum up
Poslední den 58. ročníku karlovarského filmového festivalu je tady. Letošní ročník se vyznačoval výrazně chladnějším a deštivějším počasím než v minulých letech. Poukaz na zmrzlinu, který jsem vyhrála minulou sobotu, snad stihnu uplatnit dnes před odjezdem.
Za necelých 9 dní (v pátek jsme dorazili až odpoledne a dnes odjíždíme během dne) jsem viděla 25 filmů, což je můj nový festivalový rekord :). Chtěla bych na tomto místě poděkovat POMOvi, že se mu po letech podařilo obnovit činnost ČSFD Agentů a že jsem mohla být součástí skupinky filmových nadšenců, kteří vás během celého festivalu zásobovali nejen komentáři, ale také deníčkovými záznamy. Naše výstupy si můžete připomenout ZDE.
A teď k už k tomu nejdůležitějšímu, co bych vám dnes chtěla sdělit. Které filmy se mi na letošním KVIFF líbily nejvíce? Z 58. ročníku jsem vytvořila svoji osobní TOP 8.
8. místo: Karamazovi
Tenhle Zelenka mi chyběl do postupky a jsem moc ráda, že jsem ho mohla vidět na velkém plátně (a ještě navíc v prostorách karlovarského městského divadla s uvedením Ivana Trojana). Není to úplně jednoduché pokoukání, měla bych výhrady k dějové lince s jediným divákem - místním dělníkem - ale všechno je dovoleno... pardon, odpuštěno :) díky fantastickým hercům a mistrovské hudbě.
7. místo: Zahradníkův rok
Jiří Havelka do titulní role obsadil skvělého Oldu Kaisera, který mě dokázal pobavit i dojmout pouze obličejovou mimikou nebo pohledem. Ano, zahradníkova role je němá, ale nemusíte se bát, o Kaiserovo hlasové herectví (oceňované mimo jiné za četbu audioknih) rozhodně nepřijdete. Jako dobrou volbu považuji i obsazení Kaiserovy životní partnerky do role zahradníkovy ženy. Zajímavý český film.
6. místo: Na dotek
Do žebříčku se mi dostal i 20 let starý snímek, který osobně uvedl sám Clive Owen. V komorním dramatu o čtyřech postavách je každý spíše antihrdinou, mezi všemi hlavními protagonisty je ale skvělá chemie. Po projekci jsem musela jít obejmout manžela a poděkovat mu, že jsme normální pár :).
5. místo: Až na konec světa
Až do letošního ročníku KVIFF jsem netušila, že je můj milovaný Aragorn tak renesanční člověk. Ke svému nejnovějšímu režijnímu počinu sám napsal scénář a složil hudbu (mimochodem fakt krásnou). Tenhle western mě i přes pomalejší rozjezd zaujal silnou ústřední hrdinkou (vynikající Vicky Krieps) i lyrickým závěrem.
4. místo: Paměť
Komorní melodramatické vyprávění o dvou rozbitých duších, které si k sobě najdou cestu. Silný zážitek díky dokonalé Jessice Chastain a jako vždy výbornému Peteru Sarsgaardovi.
A jdeme do finále! Které filmy se umístily na mých osobních stupních vítězů?
3. místo: Mord
Velká rodinná setkání mohou být někdy náročná. Všichni to moc dobře známe. Absolventský snímek mladého režiséra Adama Martince přesně tohle reflektuje, a to velmi sympatickou civilní formou, zejména za pomoci dokonalých neherců. Zkrátka a dobře Hoří, má panenko nové generace.
2. místo: Substance
Francouzskou režisérku Coralie Fargeat jsem dosud neznala a věštím jí velkou budoucnost. Stejně jako naprosto uhrančivé a dokonalé Margaret Qualley, která už za mě trumfla (v kráse i hereckém umění) i svou slavnou maminku. Substance není film pro náročného diváka, ale pro diváka otrlého. Nesmírně atraktivní, vtahující, ovšem taky dost fyzická podívaná.
1. místo: Vlny
Když se podíváte na plakát k novému autorskému snímku Jirky Mádla, možná se pousmějete a pomyslíte si, proč nikdo nevymyslel originálnější koncept než hromadu postav namačkaných u sebe. Jenže ve Vlnách není hlavní postavou jenom šéfredaktor zahraniční redakce Československého rozhlasu Milan Weiner (skvělý Stanislav Majer), nebo jenom nováček v podání Vojty Vodochodského (kterého jsem konečně vzala na milost). Ústředními hrdiny je opravdu celá redakce a k tomu všichni ti, kteří se za cenu nasazení vlastní kariéry i života neváhali postavit za svobodu slova. Více než dvě hodiny jsem jenom zírala, že se někomu v našem malém českém rybníčku povedlo natočit tak perfektní a napínavý dobový film. Jirkovi se to povedlo a téměř desetiminutový standing ovation na světové premiéře v Karlových Varech je toho důkazem. Jsem dojatá a pyšná.
