kajas

Nikdy jsem nebyla fanynkou němých grotesek a vychvalovaní Bobři se u mě bohužel nesetkali s úspěchem. Dvacetiminutový kraťas bych hodnotila lépe, v tomhle případě jsem se musela hodně snažit, abych vydržela do konce.

Je znát, že režisér a scenárista Slavík čerpal při psaní scénáře z vlastních zkušeností, protože dialogy i postavy působí velmi realisticky a příjemně civilně. Největším kladem jsou určitě trefně vybraní herci, o kvalitách dvojice Rázlová + Roden nelze pochybovat, osobně mě ale snad ještě více potěšil výkon Antonia Soposkiho. Všichni tři jmenovaní jsou aktuálně nominováni na České lvy a budu moc ráda, když to v letošním silném ročníku vyjde alespoň jednomu z nich. Snímek má ale bezmála dvě hodiny a jsem přesvědčená, že se mohlo alespoň 20 minut krátit a zapracovat na údernějším vyvrcholení. Nic to ale nemění na faktu, že se jedná o další důkaz, že loni se české kinematografii nadmíru dařilo. P. S. A jako korektorka mám pořád trochu problém s názvem filmu bez čárky před oslovením :).

Slovenská vánoční pohádka má s tou českou společný sympatický ústřední pár, tentokrát v podobě zakleté šlechtičny Julie a vzdělaného bači Juraje. Jejich příběh se navíc odehrává za doprovodu četných záběrů na krásnou slovenskou přírodu. Hlavní zápletka (zejména okolnosti a podmínky zlomení Juliiny kletby) je ale trochu složitá na pochopení a menší děti se asi příliš bavit nebudou. Nehodily se mi sem ani hrátky s elektřinou. Přesto se mi tato pohádka líbila o něco více než ta letošní „naše“.

Nalákalo mě zdejší příznivé hodnocení a samozřejmě Nikolaj, ale po slušném úvodu jsem se nedokázala do děje pořádně zabrat a osud titulního hrdiny mi byl naprosto lhostejný. Druhé projekci (možná raději v originálním znění, než v televizním dabingu) se ale bránit nebudu.

Štědrovečerní pohádku České televize měl již téměř tradičně na svědomí režisér Karel Janák, bohužel se ale znovu ukázalo, že Korunní princ se asi jen tak znovu konat nebude. Pozitivem jsou rozhodně neokoukané tváře v hlavních rolích (Filip Březina jako muzikant Tobiáš a Sára Korbelová jako princezna Viola), scénář ale nepřichází s ničím příliš originálním, a tak pouze spojuje motivy z výrazně povedenějších pohádek, jako je Anděl Páně (křesťanské relikvie a postavy) nebo Bambitka (dvojice zlotřilých rádců). A jakkoli si vážím pana Nárožného, jeho neustálé obsazování do role otců sotva plnoletých princezen už nelze brát ani jako špatný vtip. 3* s přivřenýma očima.

Už první trailery dávaly tušit, že další Svěrákovic spolupráce se jejich nejlepším dílům ani nepřiblíží. Takže po hvězdičce za Vojtu a Terezku a raději zapomenout.

Průměrný kriminální seriál, který se ale může pochlubit charismatickým Matáskem a relativně neokoukaným Orozovičem. Premiérové uvedení jsem si nechala ujít, ale ráda se podívám i na další série.

Druhý Aquaman vznikl na základě mnohaměsíčních přetáček a objektivně vzato se nejedná o moc dobrý film. Na nižší úrovni jsou prakticky všechny složky od nevtipného scénáře (hned několikrát je titulnímu hrdinovi načuráno do obličeje, což na rozdíl od tvůrců nepovažuji za vrchol humoru) po výrazně horší vizuální efekty. Mezi klady ale určitě patří tempo a taky smířlivá stopáž (konečně komiksovka, která nemá dvě a půl hodiny). Reprízu si ale nechám ujít. Hodně slabé 3* a po jedničce, kterou jsem si oblíbila, velký kvalitativní sešup.

Na tohle pokračování jsem se těšila jako malá asi tak půl roku, protože D´Artagnan mi totálně vyrazil dech. V mocenských intrikách a nepřátelích krále i mušketýrů jsem se sice trochu ztrácela a závěrečná scéna je vzhledem k nízké pravděpodobnosti vzniku třetího dílu docela kontraproduktivní, nic to ale nemění na tom, že se pořád jedná o jeden z nejnapínavějších a nejkvalitnějších dobrodružných filmů za poslední desetiletí. A i když jsem Dumasovu klasiku zatím ještě nečetla, tahle dvojice filmů je zdaleka tou nejlepší adaptací.

Jestli někdo v posledním čtvrtstoletí točí výpravné historické filmy, na které se těší celý svět, je to Ridley. Od projektu o životě jednoho z nejslavnějších vojevůdců v historii se čekalo mnohé, zejména když titulní roli ztvárnil Phoenix. Jenže Ridley taky oznámil, že do kin půjde dvouapůlhodinová verze, zatímco on má v rukávu čtyřhodinový režisérský sestřih (který bude pravděpodobně brzy k vidění na Apple TV+). A podle toho taky vypadá výsledek. Ačkoli by se mohlo zdát, že 150 minut bude pro odvyprávění základního Napoleonova příběhu dostačujících, není tomu tak. Všechno je zabalené do perfektního výpravného kabátku, bitevní scény jsou skvěle natočené, na to je Ridley i ve svém věku pořád mistr. Co je to ale platné, když nemáte šanci se hlavnímu hrdinovi emocionálně přiblížit, pochopit jeho jednání a hlavně jeho vztah s životní láskou Joséphine. Ten je totiž vykreslen velmi zkratkovitě. Na režisérský sestřih se možná jednou podívám, ale natěšená na něj moc nejsem. Za mě jedno z filmových zklamání minulého roku.