kajas

Havelkovu autorskou a režijní tvorbu (jako herce ho mám v oblibě už mnohem déle) jsem si samozřejmě zamilovala díky vynikajícím Vlastníkům. Mimořádná událost už mě zaujala méně, ale se Zahradníkem si to u mě zase vyžehlil. Do titulní role totiž obsadil skvělého Oldu Kaisera, který mě dokázal pobavit i dojmout pouze obličejovou mimikou nebo pohledem. Ano, zahradníkova role je němá, ale nemusíte se bát, o Kaiserovo hlasové herectví (oceňované mimo jiné za četbu audioknih) rozhodně nepřijdete. Na něm samozřejmě všechno stojí a padá, jako dobrou volbu považuji i obsazení Kaiserovy životní partnerky do role zahradníkovy ženy. Tempo vyprávění je možná pomalejší, ale trefilo se mi do nálady. Inspirace skutečným příběhem už je jenom příjemný bonus. Zajímavý český film.

Další norský počin oslavovaný ve Varech (po Nejhorším člověku na světě), který mě emocionálně bohužel dost minul. Předpokládám ale, že sonda do duše ženy, které se rozpadá (už druhé) manželství, více zasáhne diváky mající za sebou negativní zkušenosti jak v partnerském, tak v rodinném životě. V závěru vzlykal doslova celý Pupp, pán sedící za mnou prosil svoji ženu o kapesník, to jsem za deset let na karlovarském festivalu ještě nezažila.

Lanthimosovu tvorbu sleduji od Humra, a tak jsem od něj bezmála deset let zvyklá na bizarní, ale hravé a originální podívané se skvělými herci a funkčním černým humorem. Jeho nejnovější dílo ale bohužel nezachrání ani herci, ani bizár. Ve třech zhruba 50minutových povídkách propojených jednou nevýznamnou vedlejší postavou nedává téměř nic smysl a dlouho jsem z nějaké projekce neodcházela tak otrávená a vyčerpaná. Velké zklamání. Jo, a díky mému hodnocení spadl film o procento dolů. Mám z toho škodolibou radost.

Režijní debut známého herce Daniela Brühla je zpočátku nenápadnou a ne úplně záživnou konverzačkou, která ale ve své druhé polovině docela nabere na dramatičnosti. Hlavní hrdina musí každou chvilku čelit čím dál víc nepříjemným momentům a zjištěním o jeho na první pohled dokonalém životě. Na jedno zhlédnutí ok, ale čekala bych trochu víc od filmu, který je na karlovarském filmovém festivalu uváděn jako pocta Brühlovi. Trochu spoileroidní poznámka na závěr pro fanoušky Vicky Krieps: Má tady sotva minutové cameo.

Komorní melodramatické vyprávění (díky malému množství exteriérů bych si ho dovedla představit i jako divadelní hru) o dvou rozbitých duších, které si k sobě najdou cestu. Dlouhou dobu jsem přemýšlela, proč se postava Jessicy Chastain chová tak, jak se chová, až mě její konfrontace s matkou a sestrou totálně rozsekala. Peter byl rovněž skvělý, ale cenu za herecký výkon bych viděla raději u Jessicy. Závěr ale přišel až moc brzy a nechal dost otázek nezodpovězených. Každopádně silný zážitek.

Když se podíváte na plakát k novému autorskému snímku Jirky Mádla, možná se pousmějete a pomyslíte si, proč nikdo nevymyslel originálnější koncept než hromadu postav namačkaných u sebe. Jenže ve Vlnách není hlavní postavou jenom šéfredaktor zahraniční redakce Československého rozhlasu Milan Weiner (skvělý Stanislav Majer), nebo jenom nováček v podání Vojty Vodochodského (kterého jsem konečně vzala na milost). Ústředními hrdiny je opravdu celá redakce a k tomu všichni ti, kteří se za cenu nasazení vlastní kariéry i života neváhali postavit za svobodu slova. Více než dvě hodiny jsem jenom zírala, že se někomu v našem malém českém rybníčku povedlo natočit tak perfektní a napínavý dobový film. Jirkovi se to povedlo a téměř desetiminutový standing ovation na světové premiéře v Karlových Varech je toho důkazem. Jsem dojatá a pyšná.

Zajímavý pohled do světa netradiční makedonské rodiny. Tu tvoří sociální pracovnice Dita se svou přítelkyní Suadou, dvě Suadiny dcery, Ditin kamarád s novým partnerem a další tři dívky, které kvůli své homosexuální orientaci ztratily vlastní domov. Tolik lidí v jednom malém domě znamená velké starosti, ale taky zábavné momenty. Měla jsem ale dojem, že film ve své druhé polovině už trochu přešlapuje na místě a nepřináší nic nového. Skoro 4*. P. S. Džada Selim v roli malé Mii byla neskutečně roztomilá.

Myslím, že nejsem jediná, kdo považuje Polanského za mnohem lepšího režiséra než herce. V titulní roli mi vůbec neseděl a nelíbil se mi ani mix psychologického thrilleru s komediálními prvky. Díky fajnové první polovině ale hodnotím slabšími 3 hvězdičkami. P. S. Karlovarský filmový festival měl k dispozici kopii dost špatné technické kvality, což ale moje hodnocení nijak neovlivnilo.

Velká rodinná setkání mohou být někdy náročná. Děti se hádají s rodiči a ti zase se svými rodiči. Všichni to moc dobře známe. Absolventský snímek mladého režiséra Adama Martince přesně tohle reflektuje, a to velmi sympatickou civilní formou, zejména za pomoci dokonalých neherců (i když pánové Čuba a Bílík se se svými postavami sžili také velmi dobře). Scénu s Forrestem Gumpem považuji za jeden z nejzábavnějších momentů českého filmu za dlouhá léta. Zkrátka a dobře Hoří, má panenko nové generace. Díky za to a moc držím palce nejen v Hlavní soutěži KVIFF.

Ve vší úctě k osobnosti, o které vypráví tento medailonek, protože paní Janžurovou mám opravdu ráda (nejen proto, že i v pokročilém věku ráda nosí výrazné brýle) – tohle není dobrý film. Dlouho jsem zvažovala, jestli nehodnotit více hvězdičkami a být vzorná fanynka, ale kritické myšlení tentokrát zvítězilo. Režisérka a zároveň dcera hlavní protagonistky sice na navazující besedě mluvila o velkém množství vystříhaného materiálu, ale upřímně toho mohli „vyhodit“ ještě mnohem víc. Téměř dvouhodinová stopáž je naprosto neospravedlnitelná. Sekvence kombinující současné natáčení s archivními rodinnými nebo filmovými či divadelními záběry nemají pořádnou logiku a jsou podivným způsobem rámovány úryvky z jisté hry absurdního dramatika Samuela Becketta. V karlovarském městském divadle jsem při závěrečném potlesku jako jedna z mála nestála, nebyl důvod. A jestli se chcete podívat na informačně hodnotný a přitom dobře dramaturgicky vystavěný dokument o nějaké československé herecké legendě, sáhněte po tomhle loňském televizním o panu Kostkovi.