Lima

Jaden Smith je vrcholně nesympatický fracek, který má čirou náhodou charismatického tátu, jenž úporným protlačováním svého syna (podílem na produkci, hereckou spoluúčastí) pohřbívá svoji úspěšnou kariéru. A film samotný? Defraudace rozpočtových 130-ti milionů, nicméně to lepší z posledních tří Shayamalanových kousků, že by ale na tuto skutečnost mohl být hrdý, se říci nedá.

Plakátové.info: LIDSKÝ MOZEK, SKRYTÝ V LABORATOŘI, MU ŘÍKAL: ZABIJ! ZABIJ! ZABIJ! RUCE JEJÍHO MANŽELA, KDYSI TAK MILUJÍCI…..A NYNÍ ZABÍJEJÍCI! JEHO MYSL JE POSEDLÁ MOZKEM MRTVÉHO ČLOVĚKA!!! ____ Tak samozřejmě, reklamní výkřiky jako obvykle přeháněly, zas tak dramaticky se to nehrotilo. Ovšem i tak je námět – mozek vyjmutý z mrtvého pacienta, uložený v akváriu, kde postupně roste, světélkuje a ovládá mysl doktora coby hlavního hrdiny – patřičně pulpový. Přesto není se čemu posmívat. Tohle je stoprocentně profesionálně odvedená práce. Přesto, že si tvůrci více jak polovinu stopáže vystačí se dvěma místnostmi, je celkem potěšení to sledovat, a to díky skvěle hrajícím ústřední trojici herců a soustředěné režii. Atmosféra postupně správně houstne do lehce hororového nádechu, lehce možná zklame až samotný závěr, kdy by člověk čekal vyhrocenější gradaci. Hlavní postava – takový „Jekyll a Hyde“ v jednom, by díky praštěnému nápadu („….mozek mě ovládá a já chci dělat neplechy, bububu…“) mohla svádět k nechtěné sebeparodii, ale zkušený herecký matador Lew Ayres to ustál se ctí, jeho proměna je uvěřitelná a reakce na jeho chování v podání ostatních herců adekvátně zahrané. Tady si prostě nemám na co stěžovat.

Plakátové.info: BOMBA HO ZMĚNILA A ON CHTĚL…..ZABÍJET!!! ___ Co jsem četl pozadí vzniku a pak následně shlédl tento legendární kousek, tak Coleman Francis opravdu z celého srdce toužil natočit divácky vděčný dobrodružný biják, kde atomovou bombou zmutovaný člověk/bestie běhá po kraji a zabíjí, s vládními agenty, pátrajícími po záhadném kufříku, s vycvičenými zabijáky se sniperovkou, se kterou střílí po nebohé oběti z letadla a se dvěma malými kluky, kteří se ztratí v krajině a hrozí jim SMRTELNÉ NEBEZPEČÍ!!! Huh. Touha je chvályhodná, ale výsledek díky totální absenci Francisova filmařského nadání a kumštu až ukázkově nezvládnutý. Výsledkem je jeden velký padesátiminutový CHAOS. Jednotlivé scény na sebe nenavazují, práce s kamerou příšerná, kdy zabírá často přímo do sluníčka, herci vylézají z obrazu, takže není jasné, co vlastně zrovna dělají. Tor Johnson celý film zmateně pobíhá po krajině a zmatení jsou tam vlastně všichni, takže je mnohokrát zřejmé, že ani nevědí, co mají vlastně hrát a tak si Francis vypomáhá vlastním voiceoverem, kterým vysvětluje, co se na plátně zrovna odehrává (!). Přitom ten námět je krásně béčkový, kdyby se ho ujal schopnější tvůrce (vidím krásnou fiktivní verzi od Roberta Rodrigueze, to by bylo žrádlo!), šlo by o prima biják. Odpad nedám jenom ze soucitu, z mé vrozené sympatie k outsiderům, kteří tak moc a moc chtěli, ale prostě jim nebylo souzeno. Jako Colemanu Francisovi.

Chytřejší, než si většina diváků dokáže připustit. Rogenův humor jde kolikrát za hranu, ale kdo by se zlobil, když je činěno tak sebeshazovačným a ironizujícím způsobem. Studiová kápa asi musel trefit šlak, když to viděli ve zkušební projekci, o to víc přeju Rogenovi a jeho partičce ten komerční úspěch, který za mořem zaznamenal. Zaslouženě – za asi nejupřímější áčkový biják, který vypadl z „továrny na sny“ za poslední léta.

Plakátové.info: VŠECHNY BYLY TAKOVÉ, PO JAKÝCH MUŽ JENOM TOUŽÍ! KRÁSNÉ, STVOŘENÉ K POLIBKůM A MILOVÁNÍ! ALE SMRTONOSNĚJŠÍ, NEŽ PAVOUČÍ ČERNÁ VDOVA!!! ____ O takovýchto filmech se lépe čte a sleduje jejich pozadí vzniku, než se pak na ně kouká. Ed Wood Jr. nebyl největší patlal své doby, pouze nabyl v pozdější době statut toho nejznámějšího. Režisér tohoto kousku by si s ním v ničem nezadal. Původně to měl být horor se zabijáckým pavoukem jménem „Tarantula“ (totožného jména jako klasika Jacka Arnolda), ale výsledek byl tak strašlivý, že byl přijat druhý režisér – Ron Ormond – který mnohé vystříhal a naopak přidal liliputány, divoké tanečnice a šíleného vědce. Je s podivem, jaký příšerný produkt vzniknul, přestože zbytek štábu rozhodně nebyl k zahození – kameramanem byl držitel Oscara za Munrauovu klasiku „Sunrise“, naprosto příšerný soundtrack – kolovrátkový kytarový motiv, který vám po pěti minutách vypálí díru do mozku – měl na svědomí autor chytlavé muziky k tehdy oblíbenému TV seriálu „The Flintstones“, jeden z herců byl pozdějším scenáristou Eastwoodovy série „Dirty Harry“ atd. Film absolutně postrádá logiku, jednotlivé scény na sebe nenavazují, plyšový obří pavouk na drátkách, coby hlavní lákadlo na plakátech, se tu mihne jenom na pár sekund a poslední půlhodina je absolutně k nevydržení, kdy se herci jen tak potácejí po studiovém lese v absolutní tmě, takže nic není vidět a do toho se objeví asi tak desetkrát krátky prostřih na obličej jednoho ze „zlých“ liliputánů. Odpady moc neplýtvám, ale tady jsem nemohl odolat.

Plakátové.info: FANTASTICKÝ! HRůZOSTRAŠNÝ! NEUVĚŘITELNÝ MIMOZEMSKÝ MOZEK VPADNE DO LIDSKÉHO TĚLA SE SVOJÍ HNUSNOU NIČIVOU SILOU!!! ____ Nathan Juran byl rozporuplným tvůrcem. Když chtěl, uměl být šikula, což dokazuje jeho spolupráce s trikovým géniem Rayem Harryhausenem, s nímž natočil několik trikově a produkčně zdatných snímků. Na druhé straně, když dostal úkol na zakázku, moc to neprožíval a sekal to jak Baťa cvičky. Patří mezi ně i tenhle kousek, na kterém je krásně vidět, jak chyběly peníze. Juran si vystačil s jedním barákem, jeskyní v Bronson kaňonu u Los Angeles (kde se točila celá řada nízkorozpočtových filmů, včetně legendárního ROBOT MONSTER) a jednou místností, kde se odehrávají veškeré „hrozby lidstvu“. Scenář je odpovídající naturelu žánru dané doby – hlavního hrdinu, atomového vědce, napadne „zlý“ mimozemšťan v podobě vznášejícího se mozku (průhledné přední projekce) se svítícími kukadly, mentální kontrolou ho posedne, udělá z něho sexuálně agresivního „hrubiána“ s touhou po moci a ovládnutí celého vesmíru (hehe) a zničí dvě dopravní letadla a vyvolá atomový výbuch (notoricky známé nastříhané záběry z atomového pokusu, použité v mnoha filmech té doby). Na druhé straně, „hodný“ mimozemšťan, rovněž létající mozek, se kolegu za pomocí vědcovy milé snaží zastavit v jeho mocichtivém plánu. Posuzovat to optikou dnešní doby nelze, jinak by si z té naivity a lehké stupidity musel vyrvat zbytky vlasů, ta hodina se dá přežít celkem ve zdraví, i díky charismatickému herectví tehdejší hvězdy béčkových filmů Johna Agara a skutečnosti, že Juran téměř zcela upustil od nadužívání do očí bijících zadních projekcí. Je to taková neurážející blbina, která přesně zapadá do tehdejší doby.

Plakátové.info: Z HLUBIN PEKLA PŘIŠEL!!! UČINIT Z KAŽDÉHO MUŽE ZAJATCE A Z KAŽDÉ ŽENY OTROKYNI!!!____ Koncept monster-hororů 50. a 60.let je z drtivé většiny stejný – NĚCO, nebo NĚKDO ohavný je probuzen NĚČÍM (nečastěji radioaktivita, elektřina či přírodní pohroma) a zastavit se to něco snaží mladý, sympatický mládenec ve spolupráci s profesorem a jeho mladou, půvabnou dcerou. Mezitím se mládenec a dcera do sebe zamilují, dceru monstrum unese atd. atd. Nejinak je tomu i zde. Co pro tento docela sympatický horůrek hraje k dobru, je fakt, že byl celý točen v exteriérech (přeci jenom pěkný borovicový les navodí lepší atmosféru než studio se zadní projekcí a párem umělých stromků) a pak originalita ústředního monstra. Tím je po pětistech letech bleskem z hrobu probuzený španělský conquistador. Já vím, zní to trochu blbě, ale když pominu, že vypadá jako půl roku nemytý a zarostlý bezďák z Hlavního nádraží, je to docela impozatní, dvoumetrový zjev a když unáší sličnou děvu, zabíjí své oponenty a radostně se u toho kření, až mu svítí očička, je to pohled k nezaplacení. Jeho eskapády zejména v poslední třetině, kdy běhá po lese a metá po svých oponentech šutráky, mají potenciál slušné zábavnosti, byť vlastně nechtěné. Je třeba vybavit se velkým nadhledem (jenž mi po zhlédnutí desítek podobných monster-fláků již nechybí),který je potřeba zejména v závěrečném zúčtování, kdy nám tvůrci dají pocítit i jeden vskutku příšerný trikový záběr. S přimhouřením obou kukadel a v rámci doby vzniku bych to hodnotil jako „slušná, neurážlivá a docela zábavná blbůstka“.

Plakátové.info: NĚKDE NA TOMTO SVĚTE VÁS PRONÁSLEDUJE VĚC, KTERÁ……NENÍ Z TOHOTO SVĚTA!!!____Teď už se vůbec nedivím, proč v Americe tenhle kousek, mnohými považován za nejlepší Cormanův film, má tak výrazný kultovní status. Film téměř bez trikových záběrů, bez efektních, oku lahodících scén, bez výraznější výpravy, přesto skvělá zábava. Příběh samotný – alien pod rouškou podivínského boháče tajně zabíjí pozemšťany a sbírá z nich krevní vzorky, které posílá transportním paprskem na svoji domovskou planetu – má takový sladce pochmurný, hororový přesah. Oblíbený Cormanův herec Paul Birch v roli mimozemšťana je fantastický. Zlověstný výraz, který neukazuje byť i minimální emoce, strojená monotónní dikce, přesto nepřehrává, ačkoliv by k tomu role sváděla a ve svém minimalistickém hereckém projevu je působivý. Corman režíruje úsporně, ale přesto, že nemusíte být fanoušky konverzačních filmů (což tenhle zčásti je), chcete vědět, co přijde dál, jakého nebožáka zase alien naláká do svého sklepa, kde ve velké peci spaluje své oběti a v závěru film ukázkově graduje. Potom klidně se shovívavým úsměvem přehlédnete i nechtěně komický útok mimozemské příšery (takový netopýr s medúzovitým vějířem), kde se Corman neobtěžoval se zaretušováním těch lanek, za které příšerka visela. Poslední záběr, který naznačuje otevřený konec, nebo nikdy nekončící boj s mimozemskou rasou, je takovým vtipným režisérovým pomrknutím, které potěší.

Klausova neviditelná ruka trhu v nejryzejší podobě a zároveň smutná ukázka (ne)fungování ´České obchodní inspekce´, potažmo kontrolních mechanismů tohoto státu.

Ohlédnu od filmu samotného, spíše jen takové zamyšlení. 60.léta – v kultuře, v hudbě, umění a filmu nejvíce vzrušující dekáda, kterou tahle republika zažila (ale vlastně to platí pro celou Evropu). Doba probouzejícího bigbítu, toho bezpočtu rockových partiček, doba vzrůstající popularity SEMAFORU Suchého, Šlitra a umělců přidružených okolo, doba skvostných forbín Wericha a Horníčka, doba pukajících ledů v pojímání cenzury, kdy nejeden film (např. ´Bílá paní´ a mnoho jiných) otevřeně šil do stranických móresů a vše vrcholilo oficiálním zrušením cenzury v 68-ém, vzrušující doba invenční „Nové české vlny“ československého filmu, kdy se nedělaly umělecké kompromisy, nástup nové generace skvělých filmařů a 2 Oscary pro čs. kinematografii, doba nástupu probouzející se sexuální revoluce, éra The Beatles a lehké dozvuky hnutí hippies, které jemně rezonovaly i u nás až z dalekého San Francisca....atd., atd. Zkrátka, byla to vzrušující desetiletka, u níž lituji, že jsem jí těsně nezažil……a pak v 68-ém přišli Brežněvovi pohůnci a všechno šlo do prdele….