Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dokumentárny
  • Horor

Recenzie (245)

plagát

Núdzový východ (2008) 

Snad díky předloze nepůsobí Haytheovo dílo tak vykonstruovaným dojmem jako předešlá Americká krása, kterou Nouzový východ v lecčems připomíná. Přesto se opírá o nejrůznější berličky, jako jsou nevěra, smrt či blázen v roli vztahového katalyzátoru. Za krizi, kterou si Frank a April procházejí, si mohou především sami, respektive ji zapříčinily jejich vyvedené nátury, a tak s nimi nelze zcela soucítit, kór když se chovají jako úplní magoři. Nabízí se mi srovnání s tématicky příbuzným Blue Valentine, o kterém někteří trefně pronášejí, že je jako Nouzový východ pro dospělé. Něco na tom bude.

plagát

Carnage (2011) 

Netuším, jak vypadá Bůh masakru na prknech, co znamenají svět, ovšem filmové ztvárnění na mě působilo až příliš teatrálně. Jaká to ironie, že? Výtku bych měl i k velmi častým telefonátům, které utlumovaly tempo a narušovaly jak eskalaci rozepří, tak výsledný požitek.

plagát

Mud (2012) 

Mám za to, že kluci jsou mnohem romantičtější než děvčata. Šli by pro svou lásku i světa kraj. Mud právě o takové nezištné oběti vypráví, přičemž na přetřes přijde hned několik variací zmiňovaného citu. Živelný McConaughey demonstruje lásku k osudové ženě, Sheridan s Loflandem lásku bratrskou a všichni do jednoho jsou pak poznamenání láskou otcovskou. Stěžovat si tak mohu akorát na zbytečně přepjatý závěr jak z nějaké jižanské kovbojky.

plagát

Úkryt (2011) 

Nichols mě převezl pokaždé, když jsem si bláhově myslel, že vím. Ovšem nevěděl jsem zhola nic. Balada natočená za směšný peníz pojednává o rodinné sounáležitosti a nevyhnutelném pádu. Nerad bych opomenul nenapodobitelného Michaela Shannona. Ručím za to, že konec, dle režiséra experimentální, s hudbou úzkostlivou jako bouře sama z hlavy jen tak nedostanete.

plagát

Kovboji a votrelci (2011) 

Přesně takoví, jací byste očekávali, že budou. Zasazení do devatenáctého století potěší, zvlášť jste-li již unaveni ze stále omílaných interiérů kosmických plavidel. Ovšem na to, že to psalo pět klacků, je jedna mimozemšťanka, byť bez podprsenky, málo.

plagát

Mama (2013) 

Kdyby tak manželé Muschiettiovi zůstali u rudimentárních děcek a ještě je třeba okořenili rozvinutou poruchou osobnosti, to bych si chrochtal. Z pitomé bubákárny drásavé psychologické drama. Ona totiž realita vyděsí spíš jak naivní nadpřirozeno. Místo toho je mi líto, že chudákovi Nikolajovi nestačila ani dvojrole, aby si v té kravině plné nefunkčních lekaček pořádně zahrál. Čemu ses to upsala, Jessico?

plagát

James Bond: Skyfall (2012) 

Po sedmihodinovém maratonu jsem si na agenta ve službách Jejího veličenstva uvykl natolik, že se mě zmocnila tendence chtě nechtě nadhodnocovat. Skyfall, stejně jako předchůdci, lehkomyslně zneužívá zbraní, bagatelizuje násilí a redukuje ženy na sexuální objekty. Naštěstí si jej vzal do parády jeden z nejvšestrannějších režisérů současnosti, což mu jen prospělo a zmíněné neduhy, třebaže nepatrně, potlačilo. Zajímavé a zároveň potěšující je tak například zjištění, že z novodobé série je to právě tato bondovka, která jako jediná, byť s odřenýma ušima, projde testem Alison Bechdelové.

plagát

James Bond: Quantum of Solace (2008) 

Člověka to až zarazí, když si uvědomí, že na to padlo více jak dvě stě míčů. Prostoduché od sklepa až na půdu. Řeči o tom, že máme co do činění s artem, jsou vážně k popukání. Ona totiž snaha zavděčit se všem dříve či později semele i toho nejzkušenějšího.

plagát

James Bond: Casino Royale (2006) 

Nelze zapomenout, jaký rozruch modrooký blonďák zapříčinil. Mnozí z toho tenkrát oka nezamhouřili. Výsledný dojem je ovšem takový, že Craig je autentičtější než kdokoliv před ním, a to je ani všechny neznám. Campbellovi se podařilo zfilmovat sice prvoplánový, přesto neobyčejně atraktivní thriller. Jo, a hraje v tom Eva Green, kdyby to někomu ušlo.

plagát

Neskrotná (2012) 

Už si nevzpomenu, kdy naposledy jsem viděl animák v původním znění. Ale za tu oxfordskou angličtinu to rozhodně stálo. Neztotožňuji se s rozšířeným názorem, že to Walt Disney celé zpackal. Údajně jeho vinou není svět rudovlasé puberťačky dostatečně pixarovský, rozuměj svěží a netradiční. Keltská bašta kdesi v lesích vskutku není žádný odvar. Nicméně je to vůbec poprvé, co dámy a pánové z Emeryville uvedli v hlavní roli ženskou hrdinku. Může-li tedy Mickey Mouse za to, že se konečně natočila vypiplaná pohádka o emancipované princezně bez prince, nechť tomu už není nikdy jinak.