GudMen

Odvážnější jak Kubrick, přístupnější jak Bigelow. Mendes nemohl mít všech pět pohromadě, když měl tu kuráž nakrmit americká kina spektáklem, kde se o střelbě do živého akorát tak žvaní. Slovy nenahraditelného, od tekutého zlata umaštěného Sarsgaarda, serte na politiku, tohle je nejdojemnější sonda mezi bukvice (nejvýstižnější překlad) a jejich pušky.

Pozapomenutá gangsterka o otcích a synech a poslední práce Conrada L. Halla, na níž se zub času zbaběle vylomil. Přesto ji neshledávám tak bezvadnou jako kdysi. Snad totiž vlivem komiksové předlohy, snad vlivem samotného režiséra hraje moc ráda na efekt.

Krásné, že pánové jsou debutanti, akorát Ball by nemusel tolik tlačit na pilu. Čiší z toho přílišná schématičnost a Mendesova lehce bojácná režie tomu zrovna nepřidává. Odzbrojující Bening.

Má-li tohle být Andersonův opus magnum, pak pevně doufám, že se s panem režisérem vidíme naposled. Potenciál v té hromadě odpornosti, nefunkčních lekaček a padouchem sebevrahem shořel jak papír. Kladem budiž vzpomínka na Dead Space.

Baví mě, že Bessonův scénář nepostrádá tolik potřebnou a často opomíjenou nadsázku a jako bonus boří pár zavedených klišé. Už sama skutečnost, že se hodný Bruce a zlý a ošklivý Gary nepotkají, je ohromující. Odečtu-li nevkusně infantilní Javovich a možná až zbytečně limonádový finiš, zůstane celkem originální kosmická pohádka o spasení všehomíra s drobným střetem zájmů na pozadí. Abych nezapomněl, chci tu Korbenovu automatizovanou garsonku!

Po Amadeovi a Flyntovi se jedná v pořadí již o třetí autobiografické drama slavného českého emigranta. Každopádně notně komediální drama, jak u Formana bývá zvykem. Po klasicistním géniovi a nekomfortním pornomagnátovi štafetu přebírá nápaditý mystifikátor a nelítostný provokatér Andy Kaufman. Neznáte-li dotyčné kvítko, tak jako jsem ho před zhlédnutím neznal ani já, možná zprvu zapochybujete, nejedná-li se o humor z minulého století. Možné to je, ovšem všechna ta nebetyčná trapnost, až bohapustá drzost překračující všechny myslitelné meze mi přišla nebezpečně aktuální, neřkuli potřebná. Nevím, na kolik je výsledné dílo věrné realitě, ale YouTube i hostující trio Shapiro, Zmuda a Marguliesová dávají znát, že marné to nebude. Proto, jestli si tohle, Andy, čteš, tak věz, že před tebou smekám.

Připravte se na zážitek nevstřícný, neefektní a lehce líný. Jste-li do politiky, pak i těžce kontroverzní, budící vášně nejen mezi spiklenci. Bigelow a její bratr v triku totiž na běžného diváka, jemně řečeno, kálí, sice jen metaforicky, zato z vysoka. Prémií je ovšem naturalistická podívaná, občasně falešně budující napětí, ústící ve finální zásah, který patří k tomu nejsugestivnějšímu, co kdy válka na plátně nabídla.

Co dodat, když celé to pyrotechnické porno s absencí děje, anonymizovanými charaktery a přehršlí explicitních záběrů shrnul deziluzivní monolog v dětském pokojíčku?

Nejprve mě vývoj událostí nabudil jak prase před porážkou, aby ta posléze byla netradičně o desítky minut odložena. Toť možný důvod, proč se někteří nepřenesou přes radikální přechod mezi první a druhou třetinou. Posléze začnou do sebe věci zapadat až podezřele lehce. Přetěžko se bráním pocitu, že bych si toužebně přál, aby se buď do cíle paradoxně tolik nespěchalo, nebo se předchozí hodina a půl proložila událostmi po patnácti letech. Přesto se tu rodí kus pozoruhodné filmařiny. Cianfrance řeže, až to krvácí.

Nelze do ní nahlédnout. Snad semletá vidinou nelítostné budoucnosti, snad sužována jeho nevyužitým potenciálem přehlíží očividnou oběť rodině, která obecně není vnímána tak společensky hodnotnou jako dobré zaměstnání. Ač Cianfrance píše o sobě, fabule o fatální romanci se týká nás všech, tebe nevyjímaje. I kdybys hory přenášel, bez lásky nic nejsi. Na konec jen dodám, že na kinematografii mě vůbec nejvíce baví ty okamžiky, kdy se nehraje, nýbrž prachsprostě improvizuje.