GudMen

Při důsledném porcování odhalené blondýnky jsem zaříkával všechny svaté, aby afroamerický sympaťák z ochranky rozsekal dotyčné loutkáře jak karbanátky. Nakonec se dostavilo mnohem delikátnější pohoštění.

Burton si holt musel odskočit natočit životní příběh střihače keřů, aby se mu posléze podařila ona brilantní souhra děsu a komičnosti. Michelle Pfeiffer reprezentuje jedno z nejpůsobivějších zrození komiksového kultu, jakého jsem byl kdy svědkem. V neposlední řadě se jedná o jeden z nejvánočnějších filmů vůbec.

Ačkoliv si autor s komiksovou předlohou hlavu moc nelámal, je jeho přístup širokou diváckou obcí adorován. Mně se ovšem zdálo, jako by netopýří muž ani nebyl potřeba, jako by pouhopouhý policejní sbor byl s to zastavit jakéhosi pošahaného klauna, co tráví kosmetické přípravky, jako by na už tak malém prostoru cosi přebývalo. Nebo snad chybělo?

Za prvé, tu s příliš velkým krajícem znáš, Same? Abys do toho nacpal tři dějové linie a nebylo to překombinované jako patrový dort, já si u toho nemusel rvát vlasy a studem klopit zrak, tak by ses pro to musel víc obětovat. Na stopáž se nevymlouvej, ta je velkoryse dostatečná. Za druhé, nakopněte tam někdo toho barbara, který má na svědomí, že Elfman zůstal doma.

Tentokrát o hledání sebe sama a jedné chobotnici. Poslání budiž takové, že hrdinou se člověk nerodí, nýbrž stává. Jedno mi ovšem stále není jasné. Kdo probůh uklízí všechny ty pavučiny?

Náš nejoblíbenější parkourista dá všanc své osobní štěstí a postaví se na odpor skřetovi s umrlčím smíchem. Byť po vizuální stránce okoral, obsahově je stále nadčasový.

Již dlouho se mi nestalo, že bych pookřál během prvních deseti minut. Objevní Benh Zeitlin a Lucy Alibar mi nachystali emočně vypjaté překvapení, ve kterém se prolíná svět fantaskního symbolična se surovou realitou. Obžaloba soudobého materialismu je nabíledni. Ohromující výkon křehké Nazie, do jejíž živočišné Hushpuppy vložil režisér dle svých slov veškerou svou moudrost a odvahu čelit živelné pohromě, ve spojení s dravou Romerovou hudbou formují zážitek, na který se jen tak nezapomíná.

Odvážný návrat ke kořenům, kdy ke slávě postačila sličná tvář. Michel Hazanavicius mi připomněl, jak zní bezeslovný humor. Dokonalá Bérénice Bejo s věšákem.

Ach, ten Loki. Houby padouch, ufňukaná bába je to. Ovšem konfrontace s doposud nejlépe ztvárněným Bannerem poukazuje mimo jiné na nejsilnější aspekt této letní atrakce, a to sice na režisérův smysl pro sebeironii, který je u podobných titulů takřka nezbytný. Vezmeme-li toto v potaz, stává se Thorův bráška v obklopení věčně se špičkujících hrdinů zcela pochopitelným.

Pravděpodobně nejlepší marvelovská lovestory, kterou hyzdí nacistická linie s generálem Humrem a zjištění, že snad nebylo záběru, ve kterém by nehrála ona rádoby nervy drásající hudba. Přesto není snadné sledovat závěrečný úkaz se zavřenými ústy.