Divoké bytosti južných krajín

Místy možná působivé, rytmické, svěží, nápadité, jako celek nicméně jen syrové, nekompaktní a rozpačité povídání, kterému srdce tepe jen velmi pozvolna. Ubírá se po alternativnější cestě, což mi nijak zvlášť nevadí, přesto, ač si nemyslím, že jde o nějakou naivní ekologickou agitku, nestrhne. Spolupráce s neherci a natáčení v autentickém prostředí může přidávat body nahoru, nicméně voice-over, symboličnost nebo snové sekvence třeba u Malicka fungují s o poznání větší úderností!! Sorry, Hushpuppy.. (20.12.2012)

,, Táta říká, že jestli zestárne tak, že už nebude moci pít pivo a chytat slunce, mám ho položit na loď a zapálit ji aby ho pak nikdo nemohl připojit ke zdi''. ---- Tohle je opravdu ideální film pro Redfordův festival v Sundance a nejen tam... Vždyť je to tak jiné a indie... Já s ním měl ale problém a hned vysvětlím proč. Pokud jej vezmete jako příběh maličké šestileté holčičky Hushpuppy, která jej vlastně vypráví a co chvilku komentuje, budete z něj okouzleni. Její vidění světa - jejího světa ,,lavoru'', je roztomilé i způsob jakým si vše vysvětluje nebo dává dohromady. Ta malá herečka hrála skvostně a byla fakt roztomilá. Někdo se bude možná divit nesourodosti mého srovnání, ale mně to chvilkama připomínala Faunův labyrint. Bylo to tím alternativním světem, který si malá kolem sebe vymýšlela nebo dotvářela kvůli své neznalosti reálu a důsledků přirozených změn. ,,Navíc film obsahoval i dojemné momenty s nemocným otcem a to vše podtrhnuto příjemnou vidláckou cajunskou hudbou (míněno v dobrém) dalo dohromady celkem zajímavý a dost jiný příběh než na co je divák většinou zvyklý. Vždyť už jen to prostředí slepého ramene řeky s mrtvou vodou... A jsme u toho. U té druhé stránky. Jako táta a to milující táta si kladu otázku. Nechal bych své děti žít v tomto alternativním ,,ráji'' za hrází? Ne. Nenechal. Kdybych měl možnost odejít (a jako že ve filmu jasně padla), odešel bych? Ano! Jak připravil otec svojí malou holčičku na to, že bude jednou (možná brzy) sama? Tím, že musela bez pomoci rozlomit krunýř kraba? Pche. Asi bych zešílel při vědomí, že končím a ten můj malý drobek bude sirotkem na všechno úplně sám v šesti letech...! Táta Hushpuppy to bral ale celkem s klidem...: ,,Nebreč''!. Optikou rodiče to byl film o asociálech, kteří si medí ve svých chatrčích stlučených z plechu a odpadků, kterým stačí k jídlu opečené hubené kuře na grilu nebo koš vařených garnátů... To je jak zajet do Chánova a natočit tam něco podobného s tím, že ve do filmu necháte promlouvat malé děcko, jemuž se nedostalo lásky ani vzdělání a jehož názory na vesmír, svět a život mohou tudíž vypadat exoticky a festivalově. Vědět, že dotyční nemají jinou možnost žít jinak, jinak bych i hodnotil. Oni ale takhle chtěli žít. Přišlo mi pokrytecké nadávat na svět za hrází a utahovat si z toho jak tam lidé nakupují a honí se. To vše kdy v lavoru lemtali pivo a jezdili auty... ! (alternativci!) Díky soundtracku přihazuji hvězdu. Dávám za tři krabi. * * * (27.01.2017)

3* jen za představitelku Hushpuppy, jinak pro me 2* nuda....ja chapu, ze nekdo chce zit v souladu s prirodou, ale tohle je pro me uplne neco jineho... tohle je o ztrate soudnosti a odpovednosti .. navic, kde ty lidi brali pitnou vodu?! Ale jinak kamera krasna, rada se podivam na dalsi reziseruv pocin, ale doufam, ze tematicky to bude mene ujete. (09.02.2013)

Hodina a půl nadpozemského zážitku. Ben Zeitlin stvořil magický svět v drsném světě louisianských bažin, který se nezdráhá využívat pohádkového schematu a silně poetických až snových obrazů. Podobně jako Malick výrazně pracuje s přírodním rámcem a obdobně na jeho neustále přítomném pozadí rozvíjí příběh komunity, jež se rozhodla přečkat hurikán Katrina ve svých domovech za hrází symbolizující bezpečí, což rovněž doplňuje přesahujícími reflexe o celkovém universu. Zeitlinovi se podařilo tento transcendentální účinek zakomponovat přirozeněji než tomu bylo ve Stromu života (respektive v jeho zkrácené verzi), ačkoliv se stále pohybuje v mantinelech znaivnělé pseudofilosofie. Ta však v rodinně laděném snímku rozhodně není na obtíž a neruší ani zjemňující voiceover malé a odvážné hrdinky působivě přirovnávané k smečce vzkříšených pravěkých zvířat kráčejících zatopenou krajinou. Velmi podmanivá je i dynamická práce kamery znásobená rychlým a rytmickým střihem a už ani nepočítám kolikátý že soundtrack mě v letošních Varech uhranul - zde hudba doslova rozproudí krev v žilách a výrazně napomáhá přenášení nezlomného vitalismu komunity na druhou stranu plátna. Právě urputná snaha malého společentví uhájit své místo k životu, zachovat vlastní kořeny i přes zkázonosnou slanou vodu a uchovat svojí identitu navzdory všem podmínkám se dá považovat za velkolepý a zdravě patetický symbol. Zde nejde jen o příběh hrdinky vyrovnávající se s velkými životními ztrátami po vzoru přírodního predátora, ale o podobně urputný boj jejích nejbližších. A v tomto případě sentiment a pocity zadostiučiněný nejsou žádnou ztupenou pilou, na níž je třeba tlačit. Naopak její ostří je hladké a hladce a bezbolestně pronikající pod kůži a zanechávající za sebou hlubokou stopu... (03.07.2012)

Čistý kalkul, hloupé podobenství (s realitou a ani magickým realismem to nemá nic společného), nedomyšlená agitka, se zápletkou na mentální úrovni Costnerova Vodního světa... Mohl bych rozebrat, jak strašně moc tenhle film postrádá jakoukoliv vnitřní logiku, jak postavy neustále opakují prázdné fráze a hloupé životní poučky, že se všichni chovají jako naprostí idioti atd, ale nejsem grafoman, a krom toho nad tímhle snímkem nechci trávit už ani minutu navíc. Jeden z nejhloupějších filmů, co jsem v poslední době viděl, a že jsem viděl pěkný kraviny - třeba Rychle a zběsile 5. Tohle je blbý úplně jiným způsobem, ale výsledek je stejný: doufám, že na tenhle zážitek co nejdříve zapomenu. (15.01.2013)