GudMen

Navzdory štědrému rozpočtu ošuntělá adaptace zámořského komiksu bez špetky invence či osobního vkladu pod taktovkou uznávaného shakespearologa, ve které hraje prim mýtické kladivo. Mnoho povyku pro nic, jak by pravil klasik.

Jste-li poslední svého druhu, zastavte se, otočte se, vykročte vpřed a bacha na špendlíky. Abby vám to vysvětlí.

Rozštípalo mě to jak ptačí budku. Repetitivní hudební melancholie s masturbačním podkresem mi vtloukala do krajiny spánkové střep za střepem a já je dosud nevytáhl. Tak mistrné, tak bolestně senzitivní, že i zarputilí cynici propuknou v hlahol a posléze skanou v němém úžasu.

Oklikou se vracím k tomu, že Lišák vůbec nebyl o Dhalovi. Celé je to Anderson a mé zapomenuté dětství.

Navzdory tomu, jak mě Emma a její filmoví rodiče bavili, nebudu štědřejší.

Slunečné léto ostře kontrastuje s bouří odehrávající se v duši dospívajícího Thomase a člověk není jaksi s to ubránit se komparaci se sebou sama. Obstál bych? Thomas ovšem pochopí, že život není to, co chceme, ale to, co máme. Elisse Down se podařilo vložit do svého celovečerního debutu mnoho citu, lidskosti, jemného humoru a především, a toho si cením ze všeho nejvíce, bezbřehého optimismu.

Prostý verbální komunikace předestírá Warwick Thornton své melodrama točící se ve smyčkách. Bravurní způsob, jak vybízet diváka k hloubání, ať už nad aktéry, či životem samotným. Přitom do biblických předobrazů, se kterými se srovnání okamžitě nabízí, mají jak mlčenlivý feťáček Samson, tak nebojácná Dalila daleko.

Z mysli na mou věru nevytratím balkánské rytmy z pera japonského komponisty, srbské obyčeje a především pak Ognjenčin zlatavý cop.

Galimatyáš nabývá časem o poznání jasnějších kontur a ústí vstříc navýsost jednoduché a srozumitelné pointě. Přesto mě stále cosi hlodá. Třeba až opakovaná projekce pomůže od podezření, že se mě autorské trio pokoušelo vodit za nos.

Učarovala mi hravost a absurdnost celé té antické story. Hallam je úchyl a já ho mám rád.