GudMen

Film není historickou freskou a jako takový si nebere za cíl věrně zachytit do posledního detailu život Marie Antoinetty. Je to éterická výpověď o dospívání jedné puberťačky na sklonku 18. století s dokonalým vizuálem podkresleným kytarovkami.

Někdy je to totiž příliš osobní.

Tíživý příběh pěti sester zprostředkovaný skrz bílou záclonu očima pěti chlapců může mít v závěru téměř až iracionální nádech. Jenomže právě prostor pro vlastní interpretaci je v úžasné obrazové stylizaci podbarvené francouzským ambientem k nezaplacení.

Malkovich v pozici tupého demagoga čelí ještě tupějšímu Brolinovi, který by bez svých indiánských kámošů nedal ani ránu. Do toho se svíjí upocená Megan a já si tak říkám, kdy si z nás Hollywood konečně přestane dělat prdel.

Ať mi nikdo neříká, že to byl úmysl, taková srandička nebo snad pocta filmařině našeho dětství. Čekal jsem nášup hláškujících coolerů a dostalo se mi patetické úchylnosti, kterou nezachrání ani občasně svěží humor. Naviják nechám jiným, tohle totiž nežeru.

Věřím, že poslední kniha by klidně mohla být rozdělena do tří části, ale nesměly by být točeny takto. Rozvláčný děj se táhne a táhne a táhne a dává na srozuměnou, že tu něco smrdí. Lesní klábosení bych si dokázal představit mnohem záživnější. Logický úsudek se schovává za stromy a já se nechávám kochat vyšinutou Bellatrix, která mě stále baví, byť má ve stylu starých zlosynů potřebu více mluvit a méně jednat.

Bez ohledu na knižní předlohu možná nejvydařenější Harry vůbec. Kloves měl zjevně plodnější období. Yates ukázal už v předešlé etapě, co dokáže. Jaká to divoká jízda do niter našich hrdinů. Tu romantická střetnutí a v zásadě i procitnutí, tamhle zase ohnivé barbecue s heroickým Brumbálem v čele. Nic výrazně neruší, naopak vše do sebe překvapivě vkusně zapadá a baví až do strhujícího závěru. Tentokrát tleskám já.

Emočně plochá Cho a odbyté úmrtí jedné z postav hravě převálcuje roztomile pomatená blondýnka, jíž věčně kdosi loupí boty, a herecky sebejistější ústřední trio. Démonická Umbridgeová pak slouží jako hlavní motiv a také příčina, proč si Harry vyšlechtí svou vlastní armádou, aby se posléze s jejím zlomkem bok po boku utkal ve finálním střetu se samotným zlem. Yates si může směle zatleskat.

Pochmurný Newell dává pohádkám definitivní vale a přináší tak ještě hutnější adaptaci Harryho slastí a Voldemortových strastí. Nebo je to naopak? Pozapomnělo se ovšem na pár scén s detailnějším vykreslením neokoukaných charakterů a tři okřídlení draci k tomu, což mírně utlumilo jinak intenzivní plamen.

Cuarón si uhnětl Harryho především dle své chuti, což nakrklo nejednoho ortodoxního fanouška. Stejná kuchyně, ale jiné koření, a k tomu zjevně neumyté ruce udělaly své. Ušmudlanější, temnější, hrůzostrašnější a stylovější.