GudMen

Pravděpodobně vinou přestřelené stopáže může dílo působit nesourodě místy až křečovitě. Poválečné jablko je ovšem vykresleno bravurně a podobně epickou se stává i ústřední dvojice.

Neboť si přirozeně přejete být součástí těch nejlepších, rve to srdce na cáry, když končí.

Dva pohnuté charaktery se zvláštními jmény a několika úchylkami páchají samé netradiční činnosti a čelí otázce života a smrti. Hlavně to moc nepřekombinovat, že?

Protože jsem knižní předlohu nečetl, netuším, kde končí Dahl a začíná Anderson. Zní to spíš jako Anderson. Neotřelý humor pramenící z úsečných dialogů divoké zvěře, sápající se po odrostlejším divákovi a mísící se s melancholickými pasážemi, nostalgickým hudebním motivem a vytříbeným výtvarným zpracováním je všudypřítomný. Celek jako takový nemá minimálně mezi animovanou tvorbou obdoby. České znění je pak pouze onou pověstnou třešničkou.

Tolik funkčního klišé se pohromadě jen tak nevidí. O'Connor mi vytřel zrak.

De Niro se nejen této roli oddal, on se pro ni zjevně i narodil. Úžasně zdrženlivá Cathy Moriarty.

Přes nespočet scenáristických karambolů musím uznat, že jsem zjevně byl ve správnou dobu na správném místě. Wyatt si nebral žádné servítky, když do mě hustil svou opičárnu, a mně stále doznívá v uších ono uzemňující „NO!“.

Podobně jako Morrisova prvotina je i ta Ayoadeova hořkosladká. Obě dvě pak pojí víra autorů ve své dílo a neotřelý britský humor. Oliver Tate je spíše pro mladší publikum, ale já pevně věřím, že se mi bude líbit i v osmatřiceti. Turner neustále roste.

Stejně jako zlé děti nechápu své hodné rodiče, já nechápu Doris Dörrie a její film. Mohlo se točit v Berlíně a vyšlo by to nastejno.

Nemám sebemenší problém s tím, že se o monstru v podstatě nic nedozvíme. Dají se ovšem stupidní dialogy a totální logický kolaps omlouvat faktem, že kameru třímá nějaký nýmand z vidlákova?