Malarkey

Jakub Gierszal je pro mě prostě borec světového formátu. Zničehonic se v polské kinematografii vyloupl a teď, kde se objeví, tam září. Vrcholem jeho hereckých aktivit je pak role nemocného Dominika v tomto filmu. Jeho role je geniálně vykonstruovanou psychologickou zpovědí všech těch, kteří žijí v rodině z vyšší společnost (ale nemusí nutně být podmínkou), kde na děti nemají čas, a tak utíkají do počítačového světa. Hrají onlajnovky, žijí více v počítačovém světě. Prostě utíkají od reality tam, kde jim je dobře. Kolik takových jsem ve svém okolí v období puberty měl. Nedokázal bych to spočítat ani na prstech dvou rukou. Přitom pokud je někdo labilní, respektive není natolik silný, aby dokázal potlačit depresi, tak ten pád je pak hodně rychlý. Dominik tu ze začátku působí jako absolutně rozmazlený fracek, který neví, co se životem. Ve druhé polovině filmu se ale před obrazovkou naprosto dokonale proměňuje v nemocného kluka, kterému nikdo neví, jak by pomohl. Škoda, že film je natočen lehce nepřístupnou formou divákovi. Není to úplně klasicky odvyprávěné drama. Navíc hodně dobré jsou momenty, kdy je Dominik u počítače, ale zase jsou v kontrastu se scénami z počítačové hry, které spíš rušily. Ale jsou nezbytné. Jako celek nicméně musím říct, že se opět jedná o skvělé polské drama, navíc věcné a s myšlenkovým přesahem, aktuálním především v dnešní době.

Seriálu určitě pomohl český nádech v podobě pražských míst a Karla Rodena. I díky tomu mi celý ten námět přišel daleko zajímavější, než asi ve skutečnosti je. Jinak by to byl asi totální průměr. Až profesorsky natočeným britským seriálem bez špetky emocí, ale s jasnou myšlenkou a určitou vypovídající hodnotou. Co mi je ale po nějakých rádoby zlodějíčcích, kteří žijí v duchu pojmu Mcdonaldizace. Akorát to opět potvrzuje, kdo v dnešní době vládne světem. Někdo jim říká Zednáři, někdo prostě ti, kteří mají peníze, protože ti, co mají peníze, mají také moc. Říkejte si tomu jak chcete, ale tento seriál je jasným důkazem toho, jak to ve světě vypadá. Každopádně musím říct, že když už nic jiného, tak James Norton mě za krátkou dobu už podruhé o svém herectví jasně přesvědčil.

To už je co říct, když Američan natočí film o Američanovi odehrávající se na Islandu a používajíce při tom ty nejklasičtější z nejklasičtějších národních stereotypů. Amík je tu totiž tupej jak nenaleštěný tágo. A to i přesto, že hraje intoše na slovo vzatého. Na druhou stranu tu poměrně hezky nastínili islandský národ, u nějž lásku k zemi, tradicím a místní mytologii, totálně žeru, a tak se musím přiznat, že po celkové stránce to nebyla úplně marná osmdesátiminutovka. I když to místy byl totální úlet.

Hezké kulisy, nádherné šaty a skvělá Cate Blanchett, bohužel neudělá dobrý film. Pořád je dost zásadní scénář a pokud není na historické poměry vysloveně jednoduchej, tak je hodně zásadní vážit to, jak moc do hloubky se tvůrci v historii té doby chtějí babrat. No a babrali se tak, že emotivně jsem byl genderově totálně neutrální a jediný moment, kdy se mi trošku pohnulo víčko pravého oka byl závěr, kde Clive Owen musí rozbrečet snad i mrtvolu. Na první pohled si divák řekne, že po historické stránce tento film nemusí být špatný, ale bohužel je to jen špatně zaobalené pozlátko.

Nebudu nic zastírat. Byl jsem mile překvapený. Na film jsem šel s tím, že jsem se u prvního dílu moc nezasmál, navíc to byla kravina už z podstaty, a tak jsem to původně plánoval mít jako takový časový vypěňovák u doby mezi sezením na gauči a přesunutím do postele. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem se u filmu začal suprově bavit. Je to jen a jen důkaz toho, tedy u mě, že na specifický humor u komedie musíte mít náladu. Nebo možná i dozrát, těžko říct. U tohoto filmu mi ten humor prostě sedl. Byl správně sprostej a přesně takovej ten nerdskej, kde když znáte souvislosti, nemůžete se přestat smát. Nehledě na to, že i dabing je tady pecka. Když se sejde více ukazatelů a vezme se to kolem a kolem, tak se musím přiznat, že tak dobře jsem se opravdu dlouho nezasmál.

Nějak si nemůžu pomoct, a možná je to i dětstvím, a jiným náhledem na podobné filmy, ale mám pocit, že z Neuvěřitelné cesty o dvou psech a jedné kočce, kteří se vypravili za páníčky přes Skalisté hory, nebyl cítit takový amerikanismus, patriotismus a tak brutálně netlačili na city tak, jako u tohoto filmu. Příběh je to samozřejmě hezký, ždíme z diváků emoce na tisícero způsobů a jelikož jsme v době digitálu, tak si usnadňuje to, co jen jde, což je u dnešních rodinných filmů ze zvířecího prostředí poměrně hojné a podobných filmů je poslední dobou opravdu dost. Trošku to ale, podle mě, ztrácí ducha filmů dřívějších. Nicméně, musím se přiznat, že pořád je to natolik hezké, aby to rozplakalo většinu publika, takže to účel splňuje.

Milý dokument o holce, která nechala kancelářské práce a vypravila se na Nový Zéland, aby zde poznala rozdílný způsob života a pozdravila pár našinců. Na druhou stranu, co si budeme povídat, kdyby se v podobném dokumentu nemluvilo, Nový Zéland by si klidně vystačil i se samotnými záběry na krajinu a při jejich sledování by se jednoduše tajil dech. Možná mi občas neseděl lehce naivní náhled hlavní představitelky, ale zase to bylo osobité a své. Dokoukal jsem to ve výsledku s chutí a osobně se mi nejvíce líbil díl o Filmařích. Nadšení hlavní představitelky pro filmy mi udělalo vysloveně radost. Snad se ten ptáček kiwi povede příště :)

Norové tu rozjeli takové, docela dost, neobvyklé téma. A vlastně ho ani nevysvětlují. Prostě Vás vhodí do reality, ve které se v ledových vodách fjordů kolem Osla (a vlastně po celém světě) zničehonic z minulosti objevují postavy jak z období Vikingů, tak z období průmyslové revoluce. Nikdo neví proč a nikdo po tom vlastně ani nijak nepátrá, protože nemá jak. Jenže tvůrci tu po lingvisticku oprášili staronorský dialekt, do toho se zamysleli nad tím, co tento náraz staré a nové kultury udělá s lidmi a to celé propojili příběhem dvou vyšetřovatelů, kde jeden je z tohoto světa a druhá je z nějakého, dejme tomu, desátého století. Ten kontrast v Oslu je prostě jedna velká pecka. Co naplat, že to, co se v seriálu děje, nemá logického vysvětlení. Ta práce s jazykem a psychologií postav je prostě super. Bavilo mě to a jsem zvědavý, jestli budou mít odvahu i na další sérii. Konec první série k tomu jasně vybízí. Navíc tento námět je tak všelijaký, že stát se v něm může opravdu kdovíco.

Z kina jsem odcházel s rozporuplnými pocity. Jedna strana mince je skvělá kamera, solidní režie a perfektní herci. Druhá strana mince je ale scénář, který se o poločase zvrtne do strašného průseru. Vandam tady předvádí takové příběhové výkruty, že postrádají jakýkoliv rozum. První půle filmu a představení národních hrdinů v hospodě Severka bylo super. Série slušných hlášek nabíraly koncentraci a pak najednou bum a celé to začalo jít do háje. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Opravdu to na mě působilo jako zkušená filmařina, jen jsem úplně nedával tu zkratkovitost Vandama. To celou tu jeho domělou inteligenci táhlo na dno.

Trošku jsem se bál toho nápadu. Bál jsem se hlavně toho, že se bude opakovat stará známá, tisíckrát omletá myšlenka, a nic nového nepřinese. Musím ale říct, že film má obrovské štěstí na herce. Jirka Langmajer a Anička Polívková jsou prostě bombastičtí. Dokonce u Aničky ty její grimasy nemají prostě chybu. Ten její přerod je neuvěřitelný. A dokonce i scénář hláškami nešetří a tak to tady docela slušně odsejpá. Pořád je to ale libivá česká komedie v koprodukci Primy. Každopádně ale musím uznat, že když už se nějaká komerční televize do podobných filmů trefí, tak Prima docela s úspěchem.