Malarkey

Solidní americké drama vyprávějící rodinný příběh napříč lety, které mělo obrovské štěstí na hlavní role. Ze začátku jsem byl dost nejistý s tím, jestli se mi Cena za něžnost bude líbit. Postupem času jsem si ale na role přivykl a nejvíce si samozřejmě oblíbil Jacka Nicholsona. On si i ve vedlejší roli dokáže celý film urvat pro sebe. Každopádně by bylo nespravedlivé, kdybych řekl, že film stojí jenom na něm. Jsou tu také Shirley MacLaine, Debra Winger, Danny DeVito, Jeff Daniels a John Lithgow, kde každý má svoje zásadní místo a to i přesto, že se někteří ve filmu neobjeví bůhví kolik minut. Každopádně i tak, jako v tomto filmu, si život s lidským osudem dokáže pohrát. Není to úplně fér, ale na druhou stranu takové příběhy mají největší sílu.

Příjemná anglická komedie s tradičně příjemně odlehčeným tématem, který je navíc podle pravdy. K tomu připočtěte sympatické postavy a krásný anglický venkov. Naprosto ideální film pro odpočinek po pracovním týdnu.

Vůbec mě nepřekvapuje, že podobný rodinný film vznikl zrovna v Dánsku. Kopa uvědomělých dětí, které se tu chovají totožně jako dospělý člověk. Nehledě na to, že já v jejich letech ani nevěděl, co to kokain je a oni tu přitom technikou ju-jitsu odzbrojují pašeráky drog. Síla. Tohle se Dánům nepovedlo...

Peter O´Toole svýma modrýma očima film výrazně povyšuje a kdyby v něm tak strašně nefilozofovali, tak by z toho bylo krásný dobrodružství plný filmových megalomanských momentů.

Historický epický film s řadou masových scén bych na Egypt úplně netipoval, kór na Egypt osmdesátých let. Júsuf Šahín tu moc dobře věděl, co chce natočit. No a na rok 1985 musím říct, že se jedná o hodně slušný kousek. Samozřejmě působí poměrně úsměvně fakt, že tu egyptský lid je nejhrdější z nejhrdějších a Napolenovi to dávají sežrat snad i místní dětští gerojové. Nicméně nejsem Francouz abych se pobuřoval a ani nemám historicky tolik namáklý vpád Napoleonova vojska do Egypta, abych dokázal říct, co všechno je na filmu pravda a lež. Nacionalismus je tu extrémní, ale z filmařského hlediska to není vůbec špatný.

S. Craig Zahler u mě začíná mít punc novodobého amerického filmaře, jehož filmy jsou nekonečnou porcí zážitků. Už potřetí tomu tak je a potřetí tomu tak je v podobném duchu. Precizní dialogy, které nejsou tolik popkulturní jako od Tarantina, ale pořád jsou parádně úderné. K tomu zjevná brutalita, která nešetří nic a nikoho. Zároveň pořád přemýšlíte, kam až ve filmu zajít, aby to bylo adekvátní a nebylo to už přes čáru. Tady minimálně jedna taková scéna je a mám pocit, že si ji režisér neodpustí snad v žádném ze svých filmů. Navíc je zajímavé i to, že si filmy točí na základě svých scénářů a podkresluje je svojí hudbou. Jestli to značí genialitu, tak pak tu máme současného vítěze. Na špatné straně na mě navíc nastoupilo perfektní dvojkou Gibson - Vaughn, která jak kdyby vypadla z dobových akčních devadesátek a nějak se pozapomněla v čase. No, bomba. Co Vám budu povídat. Snad jenom kratší délka chyběla k pětihvězdičkové dokonalosti. Chápu, že režisér některé scény natahoval schválně pro podpoření atmosféry, ale občas to bylo až moc. Pořád ale hodně solidní žánrový kousek a jeden z těch nejvýraznějších za posledních několik let.

Brutální vymítací béčko, které začíná hrůzostrašně, aby po úvodní picí scéně v baru začne mít docela úroveň. Navíc se mi líbilo, že tady ten film má daleko větší přesah, než šokovat jen samotným vymítáním, takže za mě nakonec dobrý. Dobrá béčková jednohubka se vším všudy.

Buddy akčňáky jsou specifické solidní policejní dvojkou, vtipem a originální akcí. Tady z toho prostě nebylo ani jedno. Chvílemi jsem měl až pocit, že tenhle film je horší variantou Kobry 11. No a "akční" závěr to pak stvrdil. Děs a hrůza.

Dlouho předlouho jsem se přemáhal, abych si Anomalisu pustil. Přeci jenom v tom má prsty Charlie Kaufman a čeho on se chopí, to nikdy není normální. Vždyť natočit animovaný film, který je ještě záměrně natočený ne úplně vzhlednou animací a ještě k tomu o chlapovi, který trpí depresemi a zároveň z filmu udělat nejdepresivnější animovaný film, co jsem kdy viděl a tu depresí prostoupit každý obraz filmu, to prostě chce koule. A on je má. A dokázal, že to funguje. Jen ale v případě, kdy od toho budete očekávat originální zážitek a zároveň už máte něco nakoukáno. Zajímavá depka jednoho kresleného mužíčka plná absurdit a zajímavých myšlenek.

V Hollywoodu si fakt můžou natočit, co chtějí. Během filmu jsem si totiž pořád říkal, kde je sakra to sci-fi a mysteriózní, co je tady popsáno v žánrech. Ke konci filmu to ale dostalo takovej spád, že jsem měl co dělat, abych ho vůbec pochopil (a nakonec nepochopil). Na druhou stranu nemůžu říct, že by mě to karibské prostředí nebavilo. Bavilo...a jak. Matthew tu je opět ten klasickej strhanej chlap životem, kterej si tu celý film uzurpuje pro sebe. Anne vypadá jak umělá, Jason je na přesdržku a naštěstí tu zbejvá ještě místní mnich Djimon Hounsou, kterej tu životní rozvrácenost Matthewa jakž takž tříští. Osobně musím říct, že takovou filmařskou ulítlost s hollywoodskými hvězdami jsem dlouho neviděl. Jak kdybych chvíli koukal na Interstellar z Karibiku, ale přitom vůbec nechápal, co je na tom filmu divně. Dokud se nezačalo schylovat ke konci.