Národní třída

„Mně nevaděj žádný lidi na světě…když nedělaj bordel. Ale když dělaj bordel, tak s tím jako prostě malej problém mám, no.“ Altrichterův Schmitke mě zaujal. Národní třída je ale dost jiná. Sice se soustředí opět na jedno specifické místo a jeho komunitu, sem tam se něco (hořce) komediálního též najde, ovšem jinak je film z jiného soudku. V Národní třídě vše stojí a padá s hlavním hrdinou. O tom, že role Čermákovi perfektně sedla, netřeba diskutovat. Ale sympatizování se samotnou postavou je problematické. Vandam je uvnitř své hlavy pořád ve válce, celkem jedno, zda zrovna trénuje boxování (pravda, láska), rozbíjí nosy vidlákům („Tak pozdravuj v Brně.“), provokuje policii či se třeba jen snaží zapůsobit na Lucku, u které by se rád „povozil na kolotoči“. Problém tkví v tom, že jde o burana a primitiva se zvykem řešit vše násilím, navíc má svou „pravdu“ (někdy skutečně, často se však velmi mýlí). To, jak mu věci prochází, zrovna uvěřitelně nepůsobí, úplný konec je pak zcela mimo, a zůstává po něm pachuť. Lepší 3*, od Schmitkeho krok zpátky. (09.02.2020)

rozporuplný film...na jednu stranu celkem dobře vypadá a má slušné a slušně hrající herce,ale na druhou stranu neví co chce.A nebo to ví a já sem to nepochopil.Zhruba do poloviny totiž vypadá jako černohumorná sonda do života těch,kteří jsou,nebo se cítí na hraně společnosti a žehrají na nové pořádky,přičemž by měli být vnímáni jako kladní hrdinové a kdokoliv jiný (policie,developeři) naopak jako čistě záporné postavy.Ve druhé půlce se pak Národní třída zvrhne v těžko identifikovatelné a moc smysl nedávající něco co by nejspíš chtělo být syrovým dramatem,ale nevychází mu to.Kapitolou sama o sobě je titulní hrdina,který je tu sice líčen víceméně jako klaďas,samorost beroucí spravedlnost do svých rukou v případě bezpráví.Respektive v tom co on vnímá jako bezpráví.Nicméně,není ničím víc než jen nevyzpytatelným magorem,který nejspíš poslouchá Ortel,hajluje na jejich koncertech,volí SPD a mlátí lidi na potkání,ať už řeknou/udělají cokoliv.Nízké hodnocení si tak nakonec Národní třída nevyslouží proto že by byla úplně špatná,ale proto,že její vyznění je hodně nešťastné (ať už to tak režisér chtěl a nebo ne) a nelíbí se mi...40% (01.02.2020)

Chtěl-li tenhle film něco říci (ne, že bych o tom byl přesvědčen), tak asi nejvíce z něj vyznívá: "Málokdo je černobílý." To je asi největší poselství tohohle jinak nevyrovnaného filmu. Co vlastně chtěl říci? Čím přesně chtěl být? Chtěl opravdu všechno říci tak, jak řekl? Jednou tragicky, podruhé parodicky, potřetí trapně? Má to zábavné momenty, to ne že ne, Čermák si to jistě užil, trochu mi bylo občas trapně za Cinu, který se do své postavy ne vždy dostal (a to ho mám jinak rád), potěšila Stárková se svým vlastním hlasem a mile překvapila Janečková. Obecně ale tak trochu nemastný neslaný. (07.02.2020)

Čermák si zahrál Vandama skvěle, ale co je to platné, když ten příběh byl na celovečerák prostě málo. Rudiš se dobře čte, ale na zfilmování se nehodí. Přesto: milostná scénka byla přesná - vyspat se s někým jen z vděčnosti nemůže dopadnout nikdy asi fanfárově. A štamgasti u stolu byli taky povedení, až snad hrůzně povedení. (12.02.2020)

Nebudu tak přísný jako mnoho z mých spoluhodnotitelů. "Nelze člověka soudit podle toho, co je, ale jak se tím, co je, stal," řekl Karel May a mě se tento jeho citát líbí. Důležitá je motivace a kořeny přemýšlení u jakékoliv skupiny lidí a snaha tvůrců o toto zobrazení je v Národní třídě patrná. Teď jde o to, jak se jim to povedlo a podle mě tak napůl. Někdo jako je hlavní hrdina si nezaslouží ani adoraci, ani okamžité zatracení a to by měli zohlednit diváci i kritici. Kromě již uvedeného (Čermák, Cina, kamera, hudba) se mi líbil dějinný kontext současnosti se socialismem a pak Kateřina Janečková, která konečně dostala jinou roli, než je televizní blbina nebo čurda. Druhý film Štěpána Altrichtera je úplně jiný než Schmitke a popasoval se s ním se ctí. Dávám 70% hlavně za to, jak atmosféra snímku ke konci ostře houstne! (17.10.2019)