Malarkey

Prvních pár vteřin jsem si myslel, že koukám na Květy války s Christianem Balem, než jsem zahlédl vykulenou Christinu Ricci, jak se snaží hrát a přitom ji to film ani nedovolí a tak jenom kulí voči. Pak jsem se rozhodl, že to teda prubnu, protože občas není na škodu vidět nějakou tu sračku. No a samozřejmě film nezklamal. Kdo a pro koho takové filmy točí pro mě navždy bude záhadou…

Vlastně se ani nedivím, že tu Jason Statham hraje. MEG je zrovna kvalitní béčko, které je blbé jen v případě, když v něm Jason nedrží pivo v ruce. Jason totiž s pivem vypadá jako největší bourák pod sluncem a myslím si, že by ho mohl držet i v momentě, kdy by v druhé ruce držel prut, na kterém by měl chyceného toho megalodona.

Steve Coogan a John C. Reilly se pro role Laurela a Hardyho nejspíš narodili. Po jejich herecké stránce jsou to dokonalé filmové orgie. Škoda, že příběhově už to není taková pecka. Dokazuje to, že dobrým řemeslem a skvělými hereckými výkony nezachráníš průměrný scénář…a to i přesto, že se snažíš sebevíc. Chvílemi to prostě byla nuda. Nicméně příběh těchto dvou komiků mě dost zaujal a vytvořil jsem si na ně dojem, že oba museli být hrozně fajn chlapi. Takže třeba, že se příště dočkáme dalšího podobně laděného filmu z jejich světa…rád bych se na něj opět podíval.

Skvělý nápad zdokumentovat díl po díle významné šlechtické rody žijících od pradávna (nebo menšího pradávna) v Čechách, Moravě i Slezsku. Divák si udělá obrázek, něco se dozví a zároveň má radost z toho, že historie naší země neupadá v zapomnění a na oněch zámcích, hradech a tvrzích se stále něco děje. Když se tedy nerekonstruují, což je v dnešní době záslužná činnost nejvyšší. Navíc vypravěč v podobě pana Kinského je skvělá volba.

Atraktivní prostředí a zajímavý námět dává vzniknout stylovému filmu, který je slušnou jednohubkou a předem daným thrillerem, který baví, ale na podruhé už bych si na něj nevzpomněl.

To se tak stane, když Vás zaujme dobrý námět, ale zklame nudné zpracování. V rámci celé Evropy to bývá sem tam problém. Přitom je to hrozná škoda. Ti kluci by si velký filmový příběh zasloužili. Tak holt počkáme teď pár let. Uvidíme, jestli se příští rok naši aktuální basketbalisti dostanou na olympiádu a dáme podobnému námětu druhou šanci. Třeba to dopadne líp než Zlatý podraz.

Dokázal bych si představit, že kdyby tu Michael Nyqvist hrál méně protivnou postavu, tak bych si tenhle film dokonce i oblíbil. Námět k tomu doslova vybízí. Ze začátku hrozný protiva, postupem času suprový taťka, kterého nelze nemít nerad. Přitom Michael na tu roli měl, jen ta představa režiséra byla asi někde jinde. K mému údivu méně zábavná.

Jsem rád, že se skrz Českou televizi poslední dobou dostanu ke starým americkým filmům oceněným tehdejším oskarovým sousoším. Dostal jsem se třeba i k tomuto naprosto úžasnému dramatu, na kterém například svojí kvalitou vůbec nepoznáte jeho stáří. Nevím, čím začít, abych Vám dal najevo, že tenhle film je opravdová špica. Snad abych začal tím střihem. Je na něm hrozně znát ona preciznost a pracnost. Pracnost v tom smyslu, že díky střihu a záběrům na tehdejší New York máte šílený pocit zmaru, smutku a beznaděje. Takhle depresivní New York je možná právě to, co Vás na americké kinematografii tak přitahuje. Jiné filmy v podobném duchu jako je například Taxikář nebo koneckonců Nolanova trilogie o Batmanovi (kde jde spíš o pseoudo New York) těží z podobné atmosféry. A ne jinak je to zde. No a pak je třeba zmínit samotný námět. Jon Voight hraje šíleně naivního kluka, který má pocit, že mu patří svět. Teda do té doby než v New Yorku narazí a navíc potká somráka ze somráků nejpovolanějšího – Dustina Hoffmana. V tu ránu se tu rodí další z řady geniálních hereckých výkonů. Tohle totiž není o výkonu, který by byl „jenom“ v hlavě, tady Dustin fyzicky neskutečně trpí. Zároveň se film proměňuje a vzniká silný příběh o přátelství. Prostě pěti hvězda jak vyšitá. A navíc film vypovídající o tehdejší popkultuře květinových dětí především tou neskutečnou scénou v bytě nějaké té místní Yoko Ono. Já byl v šoku. Kde může, tam Vás tento kousek překvapí. Hlavně svojí filmařinou.

Na tomto filmu je příjemná jeho sympatičnost a také skutečnost, že častokrát vtipnou a zábavnou formou naráží na Australany a přistěhovalce z Evropy. Jinak je to taková příjemná komedie, určená spíše pro dámy, na kterou nemůžete být ani naštvaní. Prostě si ji v poklidu všedních dnů užíváte a je Vám u ní fajn.

Pro mě trošku úlet. To, že se film odehrává v nějakém tajném chrámu na severu Austrálie z něj nedělá film s dobrou kamerou. Navíc, když si z něj místní udělají nějakou divnou pseudokavárnu, kde se spíš nemluví, než mluví a stejně tak potichu se dějí i významné dramatické zvraty jedné těžko uvěřitelné rodiny. Hudební je tento film jen povrchově. Stejně tak povrchově působí jako drama. Více bych ho přirovnal k dvouhodinovým nelogickým záběrům z místa, o kterém jste do té doby ani neměli páru, že by se mohlo v Austrálii nacházet.