Malarkey

Hezké kulisy, nádherné šaty a skvělá Cate Blanchett, bohužel neudělá dobrý film. Pořád je dost zásadní scénář a pokud není na historické poměry vysloveně jednoduchej, tak je hodně zásadní vážit to, jak moc do hloubky se tvůrci v historii té doby chtějí babrat. No a babrali se tak, že emotivně jsem byl genderově totálně neutrální a jediný moment, kdy se mi trošku pohnulo víčko pravého oka byl závěr, kde Clive Owen musí rozbrečet snad i mrtvolu. Na první pohled si divák řekne, že po historické stránce tento film nemusí být špatný, ale bohužel je to jen špatně zaobalené pozlátko.

Nebudu nic zastírat. Byl jsem mile překvapený. Na film jsem šel s tím, že jsem se u prvního dílu moc nezasmál, navíc to byla kravina už z podstaty, a tak jsem to původně plánoval mít jako takový časový vypěňovák u doby mezi sezením na gauči a přesunutím do postele. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem se u filmu začal suprově bavit. Je to jen a jen důkaz toho, tedy u mě, že na specifický humor u komedie musíte mít náladu. Nebo možná i dozrát, těžko říct. U tohoto filmu mi ten humor prostě sedl. Byl správně sprostej a přesně takovej ten nerdskej, kde když znáte souvislosti, nemůžete se přestat smát. Nehledě na to, že i dabing je tady pecka. Když se sejde více ukazatelů a vezme se to kolem a kolem, tak se musím přiznat, že tak dobře jsem se opravdu dlouho nezasmál.

Nějak si nemůžu pomoct, a možná je to i dětstvím, a jiným náhledem na podobné filmy, ale mám pocit, že z Neuvěřitelné cesty o dvou psech a jedné kočce, kteří se vypravili za páníčky přes Skalisté hory, nebyl cítit takový amerikanismus, patriotismus a tak brutálně netlačili na city tak, jako u tohoto filmu. Příběh je to samozřejmě hezký, ždíme z diváků emoce na tisícero způsobů a jelikož jsme v době digitálu, tak si usnadňuje to, co jen jde, což je u dnešních rodinných filmů ze zvířecího prostředí poměrně hojné a podobných filmů je poslední dobou opravdu dost. Trošku to ale, podle mě, ztrácí ducha filmů dřívějších. Nicméně, musím se přiznat, že pořád je to natolik hezké, aby to rozplakalo většinu publika, takže to účel splňuje.

Milý dokument o holce, která nechala kancelářské práce a vypravila se na Nový Zéland, aby zde poznala rozdílný způsob života a pozdravila pár našinců. Na druhou stranu, co si budeme povídat, kdyby se v podobném dokumentu nemluvilo, Nový Zéland by si klidně vystačil i se samotnými záběry na krajinu a při jejich sledování by se jednoduše tajil dech. Možná mi občas neseděl lehce naivní náhled hlavní představitelky, ale zase to bylo osobité a své. Dokoukal jsem to ve výsledku s chutí a osobně se mi nejvíce líbil díl o Filmařích. Nadšení hlavní představitelky pro filmy mi udělalo vysloveně radost. Snad se ten ptáček kiwi povede příště :)

Norové tu rozjeli takové, docela dost, neobvyklé téma. A vlastně ho ani nevysvětlují. Prostě Vás vhodí do reality, ve které se v ledových vodách fjordů kolem Osla (a vlastně po celém světě) zničehonic z minulosti objevují postavy jak z období Vikingů, tak z období průmyslové revoluce. Nikdo neví proč a nikdo po tom vlastně ani nijak nepátrá, protože nemá jak. Jenže tvůrci tu po lingvisticku oprášili staronorský dialekt, do toho se zamysleli nad tím, co tento náraz staré a nové kultury udělá s lidmi a to celé propojili příběhem dvou vyšetřovatelů, kde jeden je z tohoto světa a druhá je z nějakého, dejme tomu, desátého století. Ten kontrast v Oslu je prostě jedna velká pecka. Co naplat, že to, co se v seriálu děje, nemá logického vysvětlení. Ta práce s jazykem a psychologií postav je prostě super. Bavilo mě to a jsem zvědavý, jestli budou mít odvahu i na další sérii. Konec první série k tomu jasně vybízí. Navíc tento námět je tak všelijaký, že stát se v něm může opravdu kdovíco.

Z kina jsem odcházel s rozporuplnými pocity. Jedna strana mince je skvělá kamera, solidní režie a perfektní herci. Druhá strana mince je ale scénář, který se o poločase zvrtne do strašného průseru. Vandam tady předvádí takové příběhové výkruty, že postrádají jakýkoliv rozum. První půle filmu a představení národních hrdinů v hospodě Severka bylo super. Série slušných hlášek nabíraly koncentraci a pak najednou bum a celé to začalo jít do háje. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Opravdu to na mě působilo jako zkušená filmařina, jen jsem úplně nedával tu zkratkovitost Vandama. To celou tu jeho domělou inteligenci táhlo na dno.

Trošku jsem se bál toho nápadu. Bál jsem se hlavně toho, že se bude opakovat stará známá, tisíckrát omletá myšlenka, a nic nového nepřinese. Musím ale říct, že film má obrovské štěstí na herce. Jirka Langmajer a Anička Polívková jsou prostě bombastičtí. Dokonce u Aničky ty její grimasy nemají prostě chybu. Ten její přerod je neuvěřitelný. A dokonce i scénář hláškami nešetří a tak to tady docela slušně odsejpá. Pořád je to ale libivá česká komedie v koprodukci Primy. Každopádně ale musím uznat, že když už se nějaká komerční televize do podobných filmů trefí, tak Prima docela s úspěchem.

V rámci gangsterek trošku slabší téma pro zfilmování. Hlavně v tom duchu, že filmu chybí nějaká výraznější akce a napětí. Přitom je strašně znát, jak je Matthew McConaughey herec z úplně jiné dimenze. Ten se totiž i pro takový film dokázal převtělit a udělat ze sebe amerického burana z Detroitu se vším všudy. Změnil na sobě všechno, co šlo a pojal to prostě standardně po svě. Tedy s kvalitou jemu vlastní. Všichni ostatní se jenom vezou a jakmile se objeví scéna bez něj, kvalita filmu těžce klesá. Dokoukat se to sice dá, ale po shlédnutí jsem film vnímal jako absolutní průměr.

Dublin konce sedmdesátých let a do něj je vhozená mladá a naivní holčina, kolem které se odvíjí příběh tohoto filmu. Ženská část publika chování Maeve zřejmě pochopí snáž, než já, ale podívat se na toto lehké drama docela i dalo. Zároveň bylo silně znát, že režisérka filmu hodně čerpala z vlastních vzpomínek…a ty často bývají pro autenticitu filmu to nejcennější, co film může mít.

Na námětu tohoto filmu vlastně není vůbec nic složitého. Hlavním motivem je přátelství profesionálního novináře, který se snaží zmapovat události v Kambodži a místního, který ho po tajuplně krásné zemi provádí. Bohužel v době, kdy se vlády snaží chopit Rudí Khmerové. Příběh, který opravdu dokáže napsat snad jen sám život. K tomu když si připočtete precizní kameru a skutečnost, že Rudí Khmerové v Kambodži předváděli takové čístky, které by jim i Hitler záviděl, tak vězte, že tohle nebude klidné pokoukání. První polovina je taková na orientaci, druhá už je ale to pravé zlo, u kterého jsem vůbec nechápal, že ho někdo vůbec mohl být součástí. Hrůza. A hrůza je to nejen obrazová v rámci některých scén, ale i v rámci psychologie některých postav. Dlouho se mi nestalo, abych na film přes dvě hodiny tupě zíral, zde jsem toho byl důkazem.