Malarkey

Přátelství je pojem, který když se dokáže vyprávět, je neskutečně působivý, obyčejný, ale působivý. Obyčejný proto, protože každý z nás je ve své podstatě obyčejný. Přesto právě se jedná o jednotlivá přátelství, která nás odprostí od obyčejnosti a udělají z toho všeho něco naprosto nepopsatelného, krásného a života směřujícího. Mary a Max Vám to nádherně předvedou.

Jsou tací, co se dokáží spokojit s málem a jsou tu bohůžel i tací, co nikdy negativní kritiky budou mít dost a po údajném národním velkokýči Lidice, se nás snaží poučit a naučit nás, nemyslící, jak by měli hledět na dobrou komedii. Já měl za to, že dobrá komedie se pozná tak, jak moc se u ní dokážu smát. Ne, jak u ní dokážu přemýšlet. Vyčítat mi ale, že jsem se u nějakého filmu smál víc, než člověk, který mě označí za nemyslícího, je opravdu myšlenkově na úrovni, ale ve zdejším panoptiku mě to ani nepřekvapuje. Film samotný je, dle mého nemyslícího názoru, dobrý. Možná až nečekaně dobrý. Macháček předvádí klasický výkon a Polívka se po dlouhé době opět předvádí v lepší formě než v předchozích filmech. Stejně tak půvabná Maďarka Éva Vica Kerekes nezklamala. I když s myšlenkami filmu, jako takovými, nesouhlasím, dokázal jsem se u toho příjemně bavit. Film ubíhal, nenudil, měl plno vtipných momentů, které se střídaly s těmi smutnými (někdy až moc smutnými) a mě rozhodně nezklamal. Od komedií, které vznikali v devadesátých letech mi v tomhle ohledu přijde, že jsme se konečně posunuli dál.

Musím se přiznat, že po tomhle filmu jsem si uvědomil, jak mi Dolph Lundgren v mým mládí neskutečně utekl. Pár jeho filmů jsem viděl, to ano, a možná mezi nimi bude i tento, ale v době, kdy jsem byl malej a měl jsem sjetou každou kazetu ve videopůjčovně mi nějak nedocházelo, že i on je jeden z předních akčních herců, kteří na konci osmdesátek a během devadesátek určovali klukovské sny. Zúčtování v Malém Tokiu je sice ptákovina, proto taky v žánru komedie, ale jako bojůvka je to dost slušná. Dolph a Brandon je v tomhle filmu super dvojka a bitky jsou natočeny tisíckrát líp, než se můžu kolikrát setkat v dnešních akčních filmech.

Pohodová komedie, ne ani tolik výrazná a už vůbec ne bůhví jak perfektní. To nejlepší, co jí ale potkalo, je Steve Martin, kterej toho ředitele hraje naprosto perfektně. Jinak je to přesně ten typ komedie, který chcete vidět, když v neděli odpoledne sněží, prší, bouří se nebo je prostě hnusně a Vy nevíte s čím, kam, kde, píchnout.

Vlastně se nebudu tajit tím, že jsem film chtěl vidět jenom kvůli Reese. Jinak bych se na něj ani nepodíval. Ono by se možná ani nic nestalo, kdybych se na něj vůbec nepodíval, ale budiž. Měl jsem chuť na film a Cinemax nabízel právě tohle. To jediné, co pak stálo za to vidět byla právě Reese. Film samotnej je totiž naprosto průměrná romantická slaďárna plus do toho tahají dospívání a není na tom vůbec nic zvláštního, natož pak zajímavýho. Je ale vidět, že Reese je velká herečka a přes ty bláznivý blondýnky v sobě skrývá velký herecký talent, který se nebála ukázat už v mládí.

Jediný plus na celém filmu je bláznivě šílenej Malcom McDowell, jinak se jedná o naprosto klasický, rutinní a nezajímavý válečňák, kterých v té době vznikalo nepočítaně. Srovnávat se to s velikány každopádně vůbec nedá.

Všiml jsem si, že tento film na imdb.com nemá příliš valné hodnocení, přesto jsem ho chtěl vidět už jenom proto, že je ze Švédska. Na první pohled nevypadá nijak zajímavě, ale během sledování mi došlo, že se tu Seveřani pokouší o něco podobného, co zkoušeli Amíci se Zkurveným Pátkem nebo Mexičani s Babelem a 21 gramy. Jednoduše řečeno se tu míchá směska lidí s různými životními úděly, které se ale spojí v jeden na konci filmu. Někteří mě zajímalí víc, někteří mě zajímaly míň. Kdyby tam ale nebyl Danny Glover, asi bych měl co dělat, abych film dokoukal. S ním to ale mělo nápad, který nejenom, že dobře fungoval, ale také se snažil zodpovědět pár otázek, které se ve Švédsku v současnosti řeší. Tedy co se týče emigrantů. Taky proto jsem nakonec hodnotil tak, jak jsem hodnotil.

Kdo by byl řek, že komedie a teenagerech z roku 1982 bude tak kůl, hustá, plná nahotin, nevázanýho sexu, úchyláků a bůhví čeho ještě. Tady s ještě zajímavějším faktem, že se ve filmu člověk dá setkat s mladými a známými herci. Přesto najít ve filmu Nicolase Cageho je nadlidský výkon.

Od návratu z Finska jsem na moc finských filmů nenarazil. Nicméně Cinemax jeden v záloze měl. Každopádně mi i ten potvrdil, že Finové jsou divný národ a jejich myšlení je na hony vzdálené tomu našemu. A to nejenom v samotném chování, ale i ve skutečnosti, že točí filmy na divná témata. Přesto Špatná rodina měla něco do sebe. Měla typickou severskou atmosféru, prapodivný námět a solidní zpracování.

Jakmile vidím Velkou Británii propojenou s komedií, v žádným případě neváhám. A ani tady mě nezklamali. Co se týče podpisů, na ty jsou suchaři, ale je fakt, že bavit člověka dokážou. A to nejen scénkami, ale i samotnými nápady vpravenými do takových příběhů jako je právě film Banda Amatérů odehrávající se na typickém anglickém venkově s ne příliš známými, ale o to lepšími, herci.