Malarkey

To, že se podívám vcelku věrně do zákulisí natáčení filmu neznamená, že mě bude zajímat i samotný film. Herci mně přišli příšerný, vtip tam žádný nebyl a jako drama bych to taky nepovažoval. Nic natolik šokantního ve filmu totiž nebylo a těch 108 minut mi během uklízení pokoje a bordelu, co po baráku zanechaly kočky, utíkalo šíleně pomalu.

Nebejt tchána, tak ten film asi i vypnu. Ten totiž předváděl nadpozemskej výkon a ukázal čistokrevnýho člověka bez příkras v tom nejkrásnějším pohledu. Jenže to bylo všecko, co tenhle film nabídnul. Bez něj to byla hrozně nezáživná nuda a on tam taky nebyl zase tak často, abych filmu mohl dát víc. Nápad zajímavý, ale zpracování na komedii šíleně nudné.

Hans Zimmer už zvládl složit lepší hudbu a Charlize Theron s Kim Basinger zahráli daleko, ale daleko lepší postavy než to, co jsem mohl vidět tady. Kromě toho samotný režisér si připravil směsici příběhů, které měli splynout v jeden tak, jako se povedlo například ve filmu Babel. Všechno, co tenhle film obsahoval už jsem v jiném podání viděl a vyznělo to daleko líp. Nápad by špatný nebyl, ale tak nějak to všem, co se ve filmu objevili, nesedlo.

Ano, velikonoční zajíci to mají v životě těžké. Představí Vám to tato komedie / drama, která se drží klasické zápletky a neklasických hlavních hrdinů. Nic víc v tom není.

Po prvním shlédnutém řeckém filmu teď už skutečně vím, že Řekové jsou divný. Ukazuje to i tenhle film, během kterého jsem nevěděl, na čem jsem. Příběh plynul a já pořád nechápal o čem to vlastně je. A pak to docela rychle skončilo a já si naštěstí oddech, že tu hrůzu už mám za sebou. A komedie? Nenašel jsem v tom ani prvek a náznak už vůbec ne. Na Řecko si dám pozor. Nedivim se, že jsou ekonomicky v prdeli, když ani ty filmy nevypadaj k světu...

Docela příjemná komedie o kávě. Člověk se dokonce i něco dozví. Ale ne nadarmo se do toho namíchala Amerika. Ve filmu totiž jeden Američan je, je to James Brolin, a s jeho vychytralými kecy o kávových zrnech, by si zasloužil minimálně jeden či dva fackanátky. Choval se tam prostě jak vůl...možná to ale bylo tím, že zahrál klasickýho Američana. To je pak hrozně těžký mít z toho filmu lepší pocit a smát se chvilkám, kterým se člověk má smát, když to vlastně ani není k smíchu, když to vypustí člověk, kterej nejenom, že zahrál Američana, ale taky předvedl realitu dneška.

Čtyři příběhy, čtyři rozdílné názory na život. K ani jednomu mně nepřišlo, že by byly zajímavější, než hromada papírů, které stály předemnou a bylo třeba je roznosit. Balíkování jsem nicméně během filmu zfouknul a musím se přiznat, že jsem byl rád, že během filmu něco dělám. Ano, zajímavé a důležité problémy se během filmu řešili, ale s herci, kteří předvedli naprsoto nezáživné postavy a skutečností, že to nemělo vůbec žádný náboj, po kterém bych šel, i kdyby se za ním kouřilo.

A já si těch pět hvězd dovolím dát. Byl jsem s tím nakonec po těch dlouhých deseti letech víceméně spokojený. Trvalo to, prošel jsem si během tím samotným mládím, stárnul jsem s herci, prožíval osobní zážitky a prožitky, štěstí i trápení. Jakmile se ale na scéně objevil nový díl Harryho Pottera, neváhal jsem, a okamžitě za ním běžel za mým kamarádem, kinem. Ten mi vše připravil, stačilo se usadit. Knihy jsem během filmů četl dřív, takže jsem už věděl, co mě bude každý film čekat. Už jsem byl atk zblblej, že mi postavy při čtení v hlavě mluvili stejně, jako jsou nadabovaní u nás a já jsem tím vším jednou za čas prostě žil. Stejně tak jsem ožil, když Harry nedávno dorazil do kin...naposled. Po shlédnutí jsem si ihned uvědomil, že nekončí jenom samotný film, ale také končí kus mého mládí, na které bych mohl nadávat, ale také se k němu vracet. Když se budu vracet, jedna z těch skutečností bude kvůli Potterovi. Je to tak, každá generace má něco a ani ta naše nebyla ochuzena. Co se týče filmu...zkazit se to nemohlo. Kdyby se to, i čirou náhodou, přecijen zkazilo, asi by tvůrcům utrhli koule a nacpali je mozkomorům pod kabát. Tvůrci si to ale nemohli dovolit. Proto jsem očekával obrovskou bitvu a tu jsem taky dostal. Nepřátel bylo kvantum a bylo to epický jako blázen. Humor nechyběl, Ron tradičně moc nemluvil a když už jo, tak to byla jasná hláška, každý v tom příběhu měl svůj řád a tak by to v dobré knize také mělo být. Teď už jenom přemýšlím, na co se do budoucna těšit dál. Moc toho od minulosti není. Nejdřív Hvězdné války a poté Harry Potter s Pánem Prstenů. Všecko už je zakončeno a pochybuju, že se v dosavadním životě setkám s něčím, co bude mít dílů víc a dokáže mě zaujmout jako právě Harry Potter. Nebudu na to mít jak dětství, čas, tak ani myšlenky. Nicméně teď si to ještě užívám. Harry Potter pořád doznívá...asi si půjdu od znova přečíst knížky a zavzpomínat. Teď už s kompletním dabingem v mé hlavě a imaginárním světem Bradavic, který už si nemusím představovat, stačí jen zavzpomínat.

Amerika do banánové republiky natáhne diktátora a vyvolá nepokoje jen proto, aby měla levnější banány. Amerika shazovala za Vietnamské války bomby na Laos, který za nic nemohl, jen aby se bomb zbavili. Amerika tehdá otevřela hranice pro emigranty z celého světa, aby měla levnou pracovní sílu. Podívejte se ale schválně, co s nimi udělá jeden útok na jejich území, za který obyčejní lidé, kteří by rádi začali nový život právě v Americe, ani nemohou. Amerika totiž může cokoliv a my s tím nezmůžeme vůbec nic.

Pořád si myslím, že už jsem ve filmech, časopisech a dokumentech viděl takových věcí, hezkých i odporných, že mě nic nedokáže překvapit a přitom se pokaždé nestačím divit, že to něco dokáže. Slepá hora to například ukazuje neuvěřitelně čistě, objektivně a s naprosto brutálním koncem, který mě nad čínskou lidskostí nechal přemýšlet už pátý den od shlédnutí tohoto filmu. Nevím co k filmu víc dodat. Opravdový, ale neskutečně silný a těžký příběh, který se v Číně pravidelně děje a nikdo to nikde neřeší. Tedy do té doby, než samotní čínští tvůrci ukázali v podobě tohoto filmu skutečnou realitu. Jen mě tak napadá, jak to mohlo přes čínský úřad kinematografie projít. Tedy pokud se k tomu nestaví stejně, jako policajti k urovnání veřejného pořádku na venkově. Film ale i přes hrůzné skutečnosti může nabídnout nádherné záběry na úžasnou krajinu, které jen tak někde neuvidíte. Slepá hora je tak ve výsledku těžký film, ale kdo kdy řekl, že se musí točit jen filmy, které budou realitě odporovat. Jen ať se točí takovéhle, ať to všichni vidíme, jak to kolem nás ve světě vlastně funguje.