Malarkey

Po dlouhé době jsem se podíval na Krvavý sport, který mi připomněl, jak se má dělat správný bojový film v aréně. Van Damme zářil a měl na to. Hrál v těch starých dobrých filmech kluky, kteří se z ničeho dostali k něčemu a co je hlavní, měli v srdci pokoru. Tu ale Jean Claude paradoxně film od filmu ztrácel, až začal fetovat a skončil v léčebně. Na jeho vrcholnou formu se každopádně nádherně kouká kdykoliv, jak v mládí, tak v současnosti a co je hlavní...neomzrí.

Je fakt, že tenhle film byl hrozně divnej. Stane se vražda a všichni jenom blbě čuměj a kolem mrtvoli choděj, popřípadě si do ní píchnou klackem. Ale i přesto jsem se nedokázal na film nekoukat, určitý kouzlo v sobě měl. A možná za to může mladej Keanu Reeves nebo mazák Dennis Hopper, kteří oba ve filmu mají důležitou roli. Bůhví.

Příběh byl stejně blbej jako ve hře, to se filmu upřít nedá. Ale Uwe do filmu narval nějakou Natassiu Malthe, která tam byla žhavá, jak plechová střecha při nejteplejším dnu v roce. Tím si mě získal a díky tomu mě to i docela bavilo. Co ale bylo na filmu nejvíc vtipný? Asi scény míst, které jsem viděl už jednou ve filmech, a které mu s tímhle filmem vyšly ve stejnou dobu: Blubberella a Auschwitz. Ano, jedná se úplně o stejná místa, stejné herce, prakticky kolikrát i stejné scény. Kdyby nebyl debil, natočí jenom tohle a bude mít pokoj. Ale ne, on musí bejt jinej a z pár kulis vyždímat maximum.

Je mi úplně jasný, že tenhle film má tady ty odpady jenom proto, aby se neřeklo, protože Uwe Boll zlanaří, co může. Já film skutečně viděl, ne jako tady ti frajeři a můžu s čistým svědomím říct, že zase tak příšerný to není. Příběh je milionkrát obtáhnutý téma, ale důležitý fakt je ten, že to Uwemu napsal nějakej jeho známej, takže je hned znát vyšší kvalita příběhu, který sice i tak za moc nestojí, alespoň se na to ale dá koukat. A co víc...je to i docela vážný a ta atmosféra nemá chybu. Dobře, znova to nedám, ale je vidět, že Uwe když chce, tak to jakžtakž zvládne.

Justin Lin dokázal nemožné a probudil jednu už kvalitou pokleslou zábavu v podobě Rychle a zběsile a dal jí nový řád. Po prvním díle konečně díl, který si zaslouží pozornost i příběhem a není to stále omýlající příběh o tom, jak jeden gang má úžasný auta, ale problém je, že ten druhej má ještě lepší. To totiž ten první gang nakopne a začne se zabíjet. Ale za to všecko může děkovat hlavně faktu, že se vrátil Vin Diesel a Paul Walker. A že do filmu obsadil ještě Dwayne Johnsona a kupu alfa samic, kterých si během filmu nelze nevšimnout.

Zdrojový kód je složitý obsahem, ale jednoduchý myšlenkou. A všechno ostatní v něm perfektně funguje. Režisér Duncan Jones se asi našel ve sci-fi filmech a díky tomuto se pro mě stal žhavě sledovaným. Jake Gyllenhaal předvádí s Verou Farmiga perfektní výkon. Do toho jim hraje výborná hudba a probíhá perfektní příběh, který by se dal popsat v pár větách. To všechno opravdu perfektně funguje a já se u toho skvěle bavil. A ten konec? To je óda na typický americký konec jak vyšitá. No a co...Každý film má něco a tenhle si zaslouží pozornost už jenom tím, že dokázal v 93 minutách vměstnat nápad na stránku a vyždímat ho nejlíp, jak to jen mohlo jít.

Pila se tam Stella Artois, ne Budweiser. To je zdárný příklad toho, že se v Americe piva perou o to, který pivo do americkýho filmu vleze dřív. Sympatický ale je, že jsem se konečně po dlouhý době nesetkal s Budweiserem. Kdyby ale Reitman byl takovej grand, podstrčí tam Plzničku a je zaděláno. Proto dávám jen dvě hvězdičky

Schimi je komisař, o kterém jsem od mládí věděl, kolovali kolem něj různé zvěsti, ale já ho prostě bral jako klasickýho komisaře osmdesátek a přiznám se...lehce jsem ho ignoroval. Jenže to byla obrovská chyba. V dnešní době, ve které když už vznikne kriminálka, tak si hraje na efekty, barevný filtry a každý herec ve filmu je hustej, jsem se totiž setkal s člověkem, který všecky tyhle neduhy současných kriminálek strčí do zadku a zalije to pivem nebo při nejhoršim tvrdym. Schimanski, vochlasta a komisař v jednom. Není to snadný, ale když si uvědomím, co hned v prvním dílu, který jsem viděl, zažil, ani se mu nedivím. A určitě se budu těšit na další díly. Netušil jsem totiž, že kriminálka z roku 1985 dokáže bejt tak drsná, tvrdá a zajímavá zároveň. Klobouk dolů. A ten závěr? Ten mě naprosto zlomil.

Esther mi v hlavě bourala veškerý zákony nervy drásajících okamžiků a neočekávaných zvratů. A mohl za to především tatík z rodiny, kterého si zahrál Peter Sarsgaard. Ten totiž za celej film svý vlastní manželce nedal vůbec nic za pravdu a pořád jí jenom kritizoval. Já sám se divím, že to Vera Farmiga vydržela, ale už jenom pro tenhle fakt, díky kterýmu vlastně film byl tak brutálně napnutej, mě to štvalo. I když to perfektně fungovalo. Další věc je, že jsem se těšil na Rodena a on si tam zahrál jenom na chvíli jednoho estonského doktora. Tak, zaplaťpánbůh za to, ale má na víc, to je jasný. Přesto je Orphan snad jeden z nejvíc ne, hnusných, ale nervy drásajících filmů, co jsem snad kdy viděl. Půl hodiny před koncem jsem si neuvěřitelně přál, aby byl konec, ale to bych zase přišel o tu hromadu zvratů, co se tam nakonecukázala. Dobře natočeno, od malé Isaebelly Fuhrman perfektně zahráno. Klobouk dolů. Pět nemůžu dát, protože mi při sledování bylo odporně, žaludek se mi svíjel v křečích a já se málem udusil, když jsem si uvědomil, že jsem v několika scénách přestal dejchat.

"Nevím jestli mám bejt nadrženej, nebo se z toho všeho posrat". - Hláška z filmu, která si na zhodnocení tohodle filmu odpověděla sama. Každopádně legrace byla, proto jedna hvězdička.