Malarkey

Adamova jablka jsou nádherný film, opravdu nádherný! Je na něm hezké snad všechno. Od začátku, do konce. Ve filmu se objeví bláznivej pobožnej, ultrapravicovej nacista, co si na stěně místnosti, kde bydlí, pověsí obrázek Adolfa a kupa dalších magorů. Ale já si je prostě okamžitě zamiloval. Miloval jsem chvíle, kdy se Adam snažil udržet svůj přístup myšlení a pokaždé, když mu Adolf spandul z hřebíčku na zdi, tak ho zvednul, upravil a opět ho tam zavěsil. Nebo když farář Ivan v autě poslouchal Bee Gees. Ten nacismus ani to teploušství jsem jim neměl za zlý. Prostě jsem koukal na film, který se skládal z jedné absurdní scény za druhou a všecko to jako celek bylo naprosto perfektní. To nejlepší z nich se totiž objevilo až časem a to nejlepší byla ta lidskost, která všechny ty lidi v tom filmu spojila těmi jablky. Nádhera, Adamova jablka jsem si po shlédnutí ještě párkrát musel pustit, protože i přes všechen ten negativní přístup Adama je film samotný neuvěřitelně příjemný a pozitivní.

Béčko silný a taky blbý jak poleno, ale já se u něj parádně pobavil. Akce byla perfektní, hlavní herec v pohodě a zlej Jean-Claude van Damme naprosto dokonalej. Přesně ten typ filmu, kde se z nuly stane borec, natočený tou typickou akční formou osmdesátejch let. Co víc chtít :-)

Lví srdce je parádní film! Opravdu parádní film! Neexistuje snad nic, co bych mu vytknul jako fanoušek Jean-Claude Van Damma. Snad mě jen jedna věc mrzí, že jsem tenhle film neviděl v mládí, protože tenkrát bych mu fláknul čistejch pět hvězd a vůbec bych nad tím nepřemýšlel. Dneska jenom za čtyři a to nad tím ještě musím přemýšlet. Původně jsem chtěl dát tři. Ale změnil jsem to, protože ten film, ať je jakýkoliv, si to prostě zaslouží. Jean-Claude Van Damme tu kvalitu střídal jak trenky s ponožkama, ale tenhle si udržel to určitý kouzlo, díky kterému Jean-Clauda mám tak rád.

Prostě a jednoduše: čekal jsem něco úplně jinýho. Sam Mendes je dobrej režisér, ale tenhle film mě rozčiloval od začátku do konce. Rozčilovaly mě postavy (a to snad všecky), rozčiloval mě příběh, rozčilovalo mě i to, že ti dva hlavní herci cestují světem a potkávají jednoho debila vedle druhýho, přitom oni se tváří naprosto v pohodě. Bylo to celý hrozně praštěný, alespoň ta hudba tu nudu trošku kryla.

Ztichlé duše jsou dost zvláštním filmem. Přijde mi to spíš jako absolutní umění. Celý film je vyprávěný především v dlouhých tichých scénách, které jsou proplétány těmi trošku vážnějšími, neobvyklejšími a celé to má tvořit film. Zaplaťpánbůh, že to má 75 minut, protože dýl bych už to asi nezvládl. Každopádně musím říct, že jsem rád, že jsem film viděl. Ukázal mi názory a život jednoho z národů v Rusku, který byl občas...no co občas, skoro pořád, dost absurdní...a právě kvůli tomu jsem film chtěl vidět. I když to mohl ukázat ještě o trošku líp.

Ale jo, Jean-Claude se dostal do role klasický a jemu typický a to co jsem si představoval, jsem taky dostal. Bejt mi deset let, asi tomu vrazím pět hvězd, ale tenhle film se mnou od mládí krok za krokem nešel a tak pouze tři.

Kyborg je šílená mlátička. Má to prvky klasickýho osmdesátkovýho akčňáku, ale ještě k tomu je to hrozně hloupý. Jean-Claude Van Damme tam každopádně drtí svojí nohou každýho, kdo se mu do cesty postaví a to ho trošku ospravedlňuje.

Na Finy jsem si po půl roce v jejich zemi udělal svůj názor a nevěřím tomu, že kluci finští si během natáčení neožírali držky, protože tohle by střízlivýho Fina za živa nenapadlo. Každopádně klobouk dolů před tím, co dokázali, protože vlastně na scénu přišli dřív, jak Jackass. Ale nemyslím si, že by Dudesonovi byli nějak víc vostřejší než Jackass. Mají řadu drsnějších scén, to je fakt. Ale kolikrát to svedou i kluci z Jackass. Přesto to prvenství jim už nikdo neodpáře a člověk, když už nic jinýho, se za těch 76 minut pěkně pobaví. A mimochodem....ta krajina hezká je...chvíli. Než si člověk uvědomí, že je všude pořád stejná :-)

Když už jsem viděl pojem historický film a Čínu jako zemi, kde film vznikl, očekával jsem, jako již klasicky od téhle země, obrovskou a výpravnou epopej, která se ale nakonec nekonala. Film byl totiž plný příšerných a nezajímavých efektů a akce, kterou zachraňovalo samotné taktizování Hua Mulan.

Je zajímavý, že rumunský nebo balkánský film se k nám bez problémů dostane a lotyšský nebo litevský ne. Přitom i oni mají co nabídnout. Každopádně Rumunsko je v tomhle ohledu opravdu hodně daleko. Každý jeho film, co jsem zatím viděl, byl osobitý a pokaždé mě dokázal silně zaujmout. Veksl tak představuje současný stav Rumunska, který by se snadno srovnal i s tím českým stavem a ve změti porušování zákonů a nečekaných problémů se objevuje právě onen rumunský dělník, který by si přál mít lepší život, než mu samotná země nabízí. Docela solidně se do toho ale zamotá a je zajímavé sledovat každou minutu, jak jeho život bude následovat. Co se mi ale líbilo nejvíc, jak hlavní herec nádherně zobrazil obyčejnou postavičku východního bloku, která po pádu socializmu objevila, že život není jen o samém zakazování ze strany státu. Ale člověk se stále pořád musí nějak krotit, protože konec diktátorství Ceauşesca neznamená dělat si všecko, co chceme.