Malarkey

Hlavním tématem je smrt v okolí plastické chirurgie, vedlejším tématem je reklama na penzion Rézi s Benem v hlavní roli. Odpočinul jsem si, nasmál jsem se a navíc se v tomto díle objevilo i pár hororových prvků, které bych tady za normálních okolností teda vůbec nečekal.

Vypadá to jako standardní duchařina, na kterou je každej pod návalem současných hororů zvyklej...no a dostanete divadelní hru. Místy dobré nápady, navíc hodně teatrální. Když už Vás to ale přestane bavit, tak Vám to konečně něco i zodpoví a trošku si to s Vámi pohraje. Zajímavý kousek.

Nebojím se říct, že Španělé v tomto filmu geniálně vystavěli námět založený na jedné vraždě. Režisér si s Vámi hraje. Nechá Vám hlavním podezřelým odvyprávět celý příběh, aby Vám do toho vhodil myšlenky druhého podezřelého. Když už jste docela na kaši, tak ani právnička na tématu nenechá nit suchou. No a když už budete zapomínat dýchat a Váš tep bude nepravidelný, tak Vás odzbrojí závěr, který je jeden z těch, na které jen tak nezapomenete. Nevím jak ostatní diváci, ale u mě se Contratiempo dostalo do seznamu těch nejlepších thrillerů, které jsem kdy viděl. Klobouk dolů před tvůrci.

Moc pěkný příběh. Na úkor české distribuce jsem překvapen, že je tak opomíjen. Jacob Tremblay totiž naprosto parádně hraje kluka, který se vzhlédl v Mongolsku. Není to ale jenom chvilkový záchvat, jako spíš fakt, že v předchozím životě byl nejspíš součástí komunity v nějaké mongolské jurtě uprostřed místní stepy. K tomu přičtěte nějaké ty rodinné démony a máte o nádherný filmařský zážitek z neotřelého prostředí zaděláno.

Statisticky Island na úkor počtu obyvatel vytváří snad největší množství filmů v Evropě, které jsou navíc celosvětově na různých festivalech vidět. Jednak to bude asi prostředím a jednak určitě i lidmi, kteří obecně hodně inklinují ke kultuře. Oboje režisér Hlynur Pálmason využil na maximum. Dlouhé vyprávění a záběry mnohdy vytváří obrovský filmový zážitek, kde například sledujete, jak se kutálí ze srázu kámen nebo pozorujete přestavbu jedné stavby z jednoho kamerového úhlu napříč všemi ročními obdobími. Ty záběry jsou prostě nádherné. Sledujete tu suchozem bez špetky stromu, mlhu, která pohlcuje ty nekonečně dlouhé špičaté skály a nevím jak vy, ale ve mně to vyvolává absolutní klid. Na rozdíl od Ingvara Sigurðssona, který ve mně vyvolával spíš neklid. Možná i proto byl tak excelentní. Málomluvnou postavou zapříčinil, že mluvilo hlavně jeho tělo a především oči. Skoro bych se to nebál nazvat novým stylem herectví. Obrovský zážitek, na Island vlastně typický. Nicméně zde více o krajině, než o dialozích a proto je třeba se na něj patřičně připravit.

Baltasar Kormákur je s přírodou neodmyslitelně spjatý. Na takřka každý jeho film má příroda nějaký vliv a nejinak to je i v případě tohoto filmu. Hluboko je o krásné, byť nesmírně drsné, islandské přírodě a vypráví příběh, který se opravdu stal, leč mu dosud nikdo nedokáže uvěřit. Příběh člověka, kterého perfektně hraje Ólafur Darri Ólafsson, a který přežil vlastní smrt. Místy je to hodně temné, nic není vidět a koukáte spíš do černoty, než abyste něco viděli. Navíc hlavní postava si hodně povídá s racky, a kdekdo by si mohl říct, že je to bláznovství a zfušovaná zfilmařina. Jelikož už ale za ty léta vím, že Islanďané mají lásku k přírodě silně zakořeněnou (až na ty sežraný papuchálky), tak pro to mám pochopení a musím říct, že mi všechno totálně sedlo. Člověk je tvor nepředvidatelný, za jakýchkoliv okolností.

Nejdřív jsem si říkal, proč Norové jedou natáčet pohádku k nám do Čech a během sledování mi to dalo smysl. To co tam mají oni v přírodě, my nemáme a to co máme my, oni nemají. Kombinace skalnatých údolí a nádherných hor tu prostě sedí. Pohádka jak se patří. Skoro si říkám, jestli jsou Seveřané na takové pohádky zvyklé. Je to od nich trošku nezvyk.

Kdo to vymyslel? Slovenský film, který točí Ukrajinec a v hlavní roli je francouzský herec a režisér Jean-Marc Barr? Zajímavé. Pravda ale, že s tou mládeží jsem měl co dělat, abych jí ustál. Vadila mi ta drnost včetně hiphopové hudby, která jde totálně mimo mě. Na druhou stranu to mělo neotřelou, až mysteriózní atmosféru. Na úkor současné slovenské produkce spíš nadprůměrnou, než průměrnou. Příběh byl ale ničemný a Jean-Marc Barr to svojí divností úplně zachránit nedokázal do vyšších kruhů kvality.

Slováci v případě tohoto filmu předvedli absolutní, moderní evropské drama se vším všudy. S dobrým rodinným námětem, se správně ponurým zasněženým venkovem, s atmosférou, která by se dala krájet a s kamerou, která místy působí i světově. A není to náhoda, Marko Škop předvedl solidní filmové vedení už ve svém debutu Eva Nová. Navíc musím říct, že Milan Ondrík je top slovenský herec současnosti a všichni ostatní mu neméně skvěle sekundují. Budiž světlo pro mě byl zážitkem, kvalitním dramatem, které je možná více chladné, než by bylo třeba. Pořád ale dostačující k tomu, aby se mi vrylo pod kůži.

Když by se film sestříhal na záběry z vesmíru a mimo Zemi, plus se k tomu nechala ta objevitelská hudba, tak by to byl asi nejhezčí dokument o Vesmíru, který kdy vznikl s nějakou tou, neskutečně krásně nasnímanou měsíční akcí, která prostě neměla chybu. Takhle je ale ve filmu ještě příběh a Brad Pitt a ti té kvalitě moc nepřidávají. Film učarovat třeba v iMaxu může svým vizuálem, ale po scénáristické stránce se budete těšit na moment, až skončí.