Malarkey

Už jsem zažil lepší díly. Přitom narážek na Ötziho - pračlověka z Alp - tu bylo tolik, že bych se mohl za břicho popadat. Vyšetřování ale byla nuda a jediné, co opravdu bavilo, tak scény, kde Ben přespává u své kámošky vyšetřovatelky Sabriny. Škoda, přitom začátek věstil standardně dobrý díl, nakonec z toho byl standardně standardní díl. Chvílemi i slabší a aspirující na dvě hvězdy.

Kdyby vydržela ta intimní tónina vztahu afghánského imigranta a rakouského důchodce s duševními bubáky některého z koncentračních táborů, tak bych to hodnotil i líp. Jenže někde v polovině filmu se námět překlopí do strašné absurdity, u které mi bylo vysloveně nepříjemné ji sledovat dál. Závěr to pak dokonal.

Jakožto fanoušek humoru Adama Sandlera konstatuji, že tohle je jeho jedna z nejhorších komedií, co jsem viděl. Horší to bylo snad už jenom u Machrů 2.

Andrej Zvjagincev to zřejmě po Leviatanu v Rusku ustál a může točit další filmy. Nicméně nelenil a opět si zvolil hodně náročné téma - rodiče, kteří ignorují svého syna a tak následuje tragédie. Fascinovala mě ta sebestřednost, ignorace, deprese, zmar a smutek okolí. Natočeno to bylo neskutečně kvalitně. Znát to bylo především na záběrech z ruského panelákova, který konečně vypadal trošku lépe, než jen panelákov. Ty jsou totiž snad v každém ruském filmu hlavní základnou filmové scénografie. K páté hvězdě jsem nedokázal pochopit tu lidskou aroganci, která v nás občas raší. Bylo mi z toho odporně. Navíc Nemilovaní jsou hodně pomalou filmařinou a tak se na ní musíte zatraceně připravit. O zážitek pak jistě neujdete.

Totální klasika a la Aki Kaurismäki. V jeho námětech, včetně tohoto, vnímám nevtíravou atmosféru českých venkovských hospod. Hlavně hospodské postavičky, jejich charaktery a smysl pro humor mi neustále něco a někoho připomínaly. Navíc Kati Outinen byla skvělá, ale to tu byl snad každý, kdo se ve filmu objevil, protože každý byl postavička, na kterou nechcete zapomenout. Možná, že toho s Finy máme více společného, než by člověk tušil...

Těžko říct, jak moc je tento film komedií, já se zase tak moc nesmál. Odehrává se na sklonku komunistické éry v Rusku, v podstatě nikoho zásadně neuráží, ale zároveň dokazuje, že i v Rusku žijí individuality, které se v roce 1986 dokázaly postavit režimu. Opravdu? No třeba zrovna Borja, kterého tu solidně ztvárňuje Dmitrij Vyskuběnko. Takže zatímco u nás jsou filmy z této doby vlastně hrozně smutné, narážející na komunisty nejtěžšího ražení, tak tady si Rusové natočili takovou svojí variaci na Billy Elliota. Jasný, každopádně to bylo fajn. Příjemná změna od ruských depek.

Milý příběh dvou kluků, kteří si sestrojí originální vozítko a brázdí s ním Francií. Škoda, že ty jejich dialogy jsou o ničem a škoda, že Michel Gondry se tady víc nevyřádil. Je to na něj takové, řekl bych, obyčejné.

Vzorový námět vzorově ukazující to, o čem mi táta vždy mluvil, když povídal o Albánii nebo Makedonii. Je zajímavé, že horkokrevné Albánce tu perfektně dokázal ztvárnit právě americký režisér. Nebývá to zvykem, o to větší pozornost si film zaslouží. Jen se připravte na skutečnost, že film vůbec nevypadá jak z roku 2011, ale jak kdyby byl natočen v roce 1991.

Kde jsou ty časy, kdy Féničané vládly obchodům v celém Středozemním moři. Dnes na jejich místě vládne Libanon, který nabízí kvalitní filmové zážitky, ale kvalitní jsou proto, že jsou o lidech na okraji společnosti. Navíc během jejich filmů to kolikrát vypadá tak, že jinak to v této zemi ani nevypadá. Kafarnaum nabízí silný zážitek v podobě příběhu malého kluka, který přežívá na ulici, otrkává se a zažívá i momenty slávy. Ten námět je až klasický a právě proto nedávám pět hvězd. Poslední záběr na chlapce Vás ale donutí zamyslet se...jak stačí málo, aneb fotka snese vše, že?

Nápadité, originální, minimalistické, až mysticky hypnotické, ale bez ducha, bez emocí a bez jediného momentu, kde bych si řekl, že si film tu pozornost zaslouží. Na to, jaký má film námět, je až překvapivě nudný a nezábavný.