Nobadi

Další rakouské krvavé sebemrskačství překonávající Seidlovy excesy. Recenze (vysvětlující slovo NOBADI) : https://www.eyeforfilm.co.uk/review/nobadi-2019-film-review-by-jennie-kermode http://www.solzyatthemovies.com/2019/09/08/toronto-2019-nobadi/ (28.10.2020)

Spoiler!!! - - - > No, s napsaným obsahem se mi to úplně neslučuje, čekal jsem fakt nějaký drámo Bo něco takovýho, tohle byla nuda... Masakr nebo jak je to tu popsané, to rozhodně nebyl, no aby někomu pomohl hold zabil jednu ženskou a nepovedla se mu "operace" ještě vlastní chybou (asi jaksi měl první aby se ne ztrácela krev že ano), jinak rozhodně nic hustýho Teda tam nebylo... Film by měl potencionál ale bohužel malá stopáž a málo rozvinutý ten příběh.... 3/10 - 2 hvezdy (02.01.2022)

Pustil jsem si ten film kvůli tomu, že jsem v Rakousku šest let žil a tudíž znám rakouskou mentalitu, alespoň takovou, jaká byla v druhé polovině 80. let. Rakušáci se tehdy vesměs vyznačovali zdravou xenofobií, ani Čechy moc nemuseli. Už tehdy bylo v Rakousku hodně Turků a Arabů. Nějaký čas jsem se kamarádil s kurdskými migranty v naději, že mezi nimi objevím vyznavače jezídismu, ale bohužel to byli samí komunisté. Zkrátka chci říci, že jsem získal povědomost také o blízkovýchodní mentalitě. Takže k tomu filmu: Rakouský důchodce. Divákovi se naznačuje, že jde o příslušníka nižší společenské vrstvy. Pozná se to podle vybavení bytu, ale hlavně podle toho, jak se pořád rozčiluje nad drahotou a počítá každé euro. Není lakomý, je prostě jenom nemajetný. Z toho je třeba vyvodit, že není ani nijak zvlášť vzdělaný, protože jinak by během svého života vydělal víc peněz, takže by si teď žil líp a na vykopání pařezu by si místo kulhavého čmouda najal rakouskou firmu. Pozor, klišé: xenofobně smýšlející lidé jsou převážně osoby s nižším vzděláním. Poznamenávám, že to ani zdaleka neplatí absolutně; třeba bývalý korutanský zemský hejtman Jörg Haider (viz Wikipedie) byl vzdělaný člověk. Hostilní jednání starce k migrantovi se náhle změní v přátelské. Dědek na něj nejdřív míří pistolí a šacuje ho, jestli nic neukradl, ale pak ho pozve, aby u něj doma přespal a dokonce mu ošetří zranění na noze. Změna jeho postoje se objasní postupně. Stařec kdysi pracoval v koncentračním táboře (dost možná jako pomocný zdravotní personál na klinice experimentální medicíny MUDr. Mengeleho) a mladý muslim, jemuž velmi záleží na utajení jeho identity, pracoval pro západní okupanty v Afghánistánu. Solidarita mezi válečným zločincem a kolaborantem překoná rasové předsudky. Konec však není idylický, nýbrž tragický. (13.03.2022)

Není to film kvůli němuž by jste zmeškali oběd. Takové žánrové cvičení mezi krví a bratrstvím v mírné tónu. Můj dojem byl zkažen Markovicsovou prázdnou provokací. Nahradil vyprávění nenávistí. Je smutné, že demograficky vymírající rakouská společnost konzumu a cestování je závislá na dovozu pracovní síly mladých islámských hochů z Arábie. (25.12.2020)

Kdyby vydržela ta intimní tónina vztahu afghánského imigranta a rakouského důchodce s duševními bubáky některého z koncentračních táborů, tak bych to hodnotil i líp. Jenže někde v polovině filmu se námět překlopí do strašné absurdity, u které mi bylo vysloveně nepříjemné ji sledovat dál. Závěr to pak dokonal. (28.10.2020)