Malarkey

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, čím mě tenhle rok po filmové stránce překvapil. No, a dlouho jsem na nic významného nemohl přijít. Pak jsem si ale uvědomil, že to zase tak černé být nemůže a ani by být nemělo, protože pár vydařených nápadů se tu přeci jen objevilo.

Česká republika

V tuzemsku to byl například významný třídílný příběh Hořící keř, který prohloubil české sebemrskačství a zároveň opět potvrdil, jak je česká historie pohnutá. Zajímavé ale, že v rámci národnostních historií jsm právě my ti nejkritičtější. Důkazem pak i velice zajímavý a důkladně dialogový seriál České televize s názvem České století, který mě také, jako jeden z mála seriálů, donutil pravidelně zapnout televizi v tomto roce. Ještě jsem byl spokojený s filmem Příběh kmotra, který ale opět ukázal další negativní stránku naší historie. Není to zvláštní?

Jedno pokračování za druhým

Jsem strašnej odpůrce nastavovaných pokračováních. Hollywood je na to expert. Každopádně jedno pokračování se v tomto roce nakonec docela povedlo - Thor: Temný svět. Možná tomu přispěl i fakt, že jsem se náhodou v Berlíně připletl k jeho evropské premiéře, které se zůčastnila jak Natálka, tak Chris s Tomem. Také mi udělalo radost završení Cornetto trilogie ve filmu U Konce světa. Už to nebyla taková legrace, ale parta se opět sešla pohromadě, takže proč si to pod náporem pětipíva zase neužít. Stejně tak jsem se moc těšil na zakončení trilogie o jednom nevinném setkání v Paříži - Před půlnocí. Tak krásné a poctivé dialogy spolu s dlouhými a nekonečnými záběry už málokdy seženete. Klobouk dolů. No ale na závěr by byla škoda, kdybych nezmínil druhého Hobita. Film, který zatím sype a sypat ještě nějakou dobu bude. Pro někoho, včetně mě, návrat do Středozemě, pro druhé digitální orgie, ze kterých by se Nový Zéland nedal poznat ani podle zrnka písku. Každopádně Peter Jackson to natočil poctivě a měl by dostat ocenění už jenom za to, že dvouset stránkovou knížku dokázal natáhnout na 9 hodin. Ještě, že je Středozemě plná příběhů, a že druhý díl byl tak parádně akční.

To nejlepší?

Nevím proč, ale k tomu nejlepšímu pro tenhle rok jsem se dostal až na sklonku roku - Walter Mitty a jeho tajný život. Dlouho jsem neviděl poctivější filmařinu s krásnějším příběhem, než je právě ten o Walterovi. Škoda, že Amerika jej brutálně zkritizovala a návštěvnost je dost slabá. Zase to musí tedy zachraňovat Evropa. Stejně tak, jako návraty našich akčních hrdinů, jako je Arnold nebo Sly. Zajímalo by mě, co americký divák potřebuje k tomu, aby byl u filmu maximálně spokojený. Každopádně pokud je to sci-fi, tak těch se letos natočilo kupodivu dost. Nejlepší a nejnapaditější jsou ale u mě dva - Nevědomí a Gravitace. Dva originální filmy s nápady, které stojí za to vidět. Takové nápady se v Hollywoodu totiž dlouho neukázaly a podle mě zase dlouho neukážou. Také nesmím zapomenout na dva povedené thrillery - Vedlejší účinky a Zmizení. Tak parádní rozvětvování příběhu se nevídá zase tak často. Ne nadarmo jsem si u obou filmů (u toho druhého více) vzpomněl na Finchera a jeho legendární Sedm.

Vyhlídky do budoucna

No jasně, je pravda, že jsem plno filmů z tohodle roku ještě neviděl. Jsem třeba dost zvědavý na evropské kousky jako Velká nádhera, Unsere Mütter, Unsere Väter nebo Michael Kohlhaas. A je mi jasný, že o dalších peckách ještě ani nevím a dozvím se je časem buď doporučením někoho zde na ČSFD nebo se k nim dostanu skrz Cinemax, popř. někdo skrz další velice zajímavý kanál - Film Europe Channel. No a také nemůžu zapomenout na měsíc leden a oskarové žně, které jsou teprve před námi. Nakonec to s rokem 2013 nevypadá tak zle, co? Jenom se k těm filmům není tak úplně jednoduché dostat právě v tom daném roce. Rok 2013 ve výsledku zase tak zlým rokem nebude, ale poznáme to nejspíš až v příštích letech.

P.S. V noci před Silvestrem mě ještě překvapil jeden film, který by byla škoda nezmínit - Nejvyšší nabídka. Krásný, poctivě až mýtický příběh, který dokáže natočit jenom Evropan s výbornými světovými herci a překrásnou Prahou. Parádní překvapení na sklonku roku. 

Kdyby se mně někdo někdy zeptal, který herec současné Evropy má v sobě takové charisma, na které nikdy nezapomenu, bez váhání bych odpověděl – Mads Mikkelsen. Kdo to ale vlastně ten Mads Mikkelsen je?

Člověk nezaujatý a mainstreamově naladěný ho zaručeně bude znát z jedné z nejlepších Bondovek, co toto století mohlo nabídnout – Casino Royale. Tady se totiž poprvé představil v Hollywoodu a rovnou coby záporná postava. Hollywood si ho pak pozval ještě několikrát, ale to není přesně ten důvod, proč bych tu o něm měl a chtěl mluvit.

Dán Mads Mikkelsen, coby přední představitel dánské kinematografie, je především herec, který jakmile dostane do ruky precizně napsanou postavu, kde se klade důraz na city a emoce, zaručeně Vás sejme dřív, než vůbec dojedete samotný film. Takový nenápadný Viking se zlomenou nosní přepážkou z mládí, a pokřiveným nosem, kterého si prostě nejde nevšimnout.

Já si pamatuji, když jsem Madse viděl poprvé. Byl to film Dealer. Vlastně první film, který Nicolas Winding Renf natočil. Že vám to jméno nic neříká? Tak se podívejte, kdo natočil Drive a bude Vám vše jasné. Mads dřív nechtěl točit, dostal se k natáčení náhodou...přes tanec a přes tohoto režiséra. No a udělal dobře. Už Dealer je film, který Vás jeho hereckým výkonem vysloveně sejme.

On celkově měl štěstí na super období. Narodil se totiž do doby, kdy v Dánsku existují tvůrci, kteří se nebojí točit o obyčejných a neobyčejných věcech všedního života syrově, krutě a pravdivě. Také se ale setkal s tvůrci, kteří se do svých skvělých nápadů snažili napasovat krapet absurdity. A právě o tom všem skandinávský film je. Podívejte se na filmy jako Blikající světla, Adamova jablka nebo Řezníci! Rozhodně to stojí za to. Absurdita v té nejkomediálnější podobě. Nebo mrkněte na filmy jako Otevřená srdce, Po svatbě, Hon a naopak zažijete život v té nejabsurdnější podobě. Všechny filmy jsou naprosto skvělé, takřka dokonalé filmařiny...dalo by se říct.

K tomu všemu má tento herec pozitivní vztah nejenom k fotbalu. Je velkým fanouškem FK Kodaně. Ale také moc rád pije pivo, což je vlastně i jeden z důvodů, proč Mads už několikrát navštívil Českou Republiku. V Praze dokonce točil film Setkání v Praze nebo na venkově historický film Královská aféra, mimochodem další filmový zážitek.

No a zajímavé je určitě i to, že Mads dokonce uvedl, že produkce v Česku je na daleko lepší a profesionálnější úrovni, než v Dánsku. Možná i proto, že v Dánsku film berou jako samozřejmost a tady nějaký výrazný příběh nebo zajímavou evropskou spolupráci bereme jako určitý závazek.

Mads Mikkelsen je geniální herec dnešní doby. Dokáže hrát očima. Dokáže do diváka přes své oči přenést zážitky, které si film jako takový žádá. Dokáže zahrát svojí roli tak, že na ní do smrti nezapomenete. Přesně takový je Mads Mikkelsen a pokud máte rádi filmy, což se na této databázi předpokládat, měli byste o něm něco vědět.